Křížová cesta kočárového kočího
Eda Kriseová
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13625/krizova-cesta-kocaroveho-kociho-13625.jpg
4
16
16
V devíti svérázných povídkách představuje autorka prosté hrdiny, jejichž duševní i tělesné strázně zrcadlí chorobu doby: nechápavý svět považuje jejich zvýšenou citlivost za nenormálnost. V lepším případě si z nich dělá legraci, odtahuje se od nich, mnohem častěji je ovšem izoluje do samoty, do vězení, do blázince. Ne náhodou se nám vedle Dostojevského vybaví i Kesey a jeho literární hrdinové. Autorčina soucitná vnímavost pro utrpení člověka ústí ve výraz pochyb o správnosti našich rozhodnutí zasahovat do cizích životů ve jménu takzvaného pokroku.... celý text
Přidat komentář
Neřekl bych, že je kniha rozdělena do devíti povídek. Jde spíše o devět kapitol, které nejsou vždy propojené v jednotný celek. Uvítal bych větší vzájemnou provázanost. Za nejlepší část považuji pátou kapitolu v které dominuje sociální pracovnice Alena Ujcová a pacientka Kateřina Urbanová.
Citace: Je srpen a Alena Ujcová, která bývala sociální pracovnicí u oligofrenních dětí a učila je sborově zdravit čest práci, ač věděla, že mnohé z nich se nikdy nic jiného nenaučí a že většina nebude nikdy pracovat, Alena Ujcová otevřela svým klíčem dveře bez kliky a vešla do ženského oddělení psychiatrické léčebny v H.
Krátké povídky, jejichž hrdiny jsou prostí a nevýznamní starší lidé v mlýnici měnících se režimů, kterým co nevzaly války, dorazil komunismus a kolektivizace ... jak u povídek bývá, některé zaujaly více (pantáta Kácha), jiné méně, ale společná všem je obraznost a krásná čeština.
Temná padesátá léta, násilné združstevňování, zavírání nepohodlných do blázinců.
Knihu jsem si koupila jako jednu z prvních polistopadových trezorových knih a z nepochopitelného důvodu zůstala nedotčena ještě zabalená v zastrčeném koutě mé knihovny až doteď. Tou krásnou češtinou mi autorčin styl připomíná milovaného Třešňáka nebo Klímu. Nejvíc mě zasáhla předposlední povídka blanického rytíře.
............................................................................................Výzva 2021/6
Poprvé jsem knihu četla před 28 lety, pamatuji si jen obal. To mě štve, zajímá mě, co jsem si o Křížové cestě myslela v mládí, v polistopadové euforii.
Kriseové čeština je nádherná, co se slovní zásoby i stylu týče. A těmi všemi krásnými slovy vypráví, co despotický a buranský režim prováděl za hnusy. U každého zastavení několik duší - hrdých, bolavých i zlomených....a blázni se zas až tak neradují, jak by se mohlo zdát. Opět aktuální.
Kniha byla poprvé vydána v nakladatelství 68 Publishers Toronto a byla odměněna ceou Egona Hostovského.
Autorovy další knížky
| 1997 |  Kočičí životy |
| 1991 |  Václav Havel - životopis |
| 2001 | Perchta z Rožmberka aneb Bílá paní |
| 1990 | Křížová cesta kočárového kočího |
| 2014 | Duši, tělo opatruj |
uchvacující poetický popis venkovského prostředí (především ty citlivě synestetické krajinné otvíračky, jistě autorkou osobně prožité, bytostně procítěné a obdivuhodně volenými slovy sdělované čtenáři) podpořený mistrnou básnickou zkratkou ostře kontrastuje s tragickým poselstvím líčených životních příběhů bezejmenných, zapomenutých, opuštěných a nešťastných osůbek, které (totalitní) systém udeptal k naprosté apatii, šílenství či smrti
vypravěčka-tazatelka, která propojuje samostatné příběhy, je sice personální, a ač zjevně hluboce zainteresovaná v místě i osudech svých protagonistů, cíleně sebe samu upozaďuje
poetický pohled na marnost života; nádherné, byť bolestné čtení, doporučuju