Architektura štěstí
Alain De Botton
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407924/bmid_architektura-stesti-ZYJ-407924.png
4
57
57
Architektura štěstí je jednou z „knih života“, kterými chce autor obrátit zrak čtenářů na věci všední, věci kolem nás a otevŕít jim oči v jejich vnímámí. Jedním z důležitých, ale opomíjených důvodů, proč se cítíme šťastní či nikoli, je prostředí, v němž žijeme – ovlivňují nás zdi, židle, budovy i ulice, které nás obklopují. Přesto bývá zájem o architekturu a design často odbýván jako frivolní až požitkářský. Architektura štěstí začíná od myšlenky, že to kde jsme, může silně ovlivnit to, kým bychom mohli být – a argumentuje tím, že je úkolem architektury je, aby nám stále a výmluvně připomínala náš vlastní potenciál. I když se mnoho architektů úplně vyhýbá diskuzi krásy, tato kniha se točí kolem velmi široké a naivní otázky „Co je krásná budova?“ Najít odpověď se rovná výpravě do filozofie a psychologie architektury a cílem je změnit náš pohled na naše domovy, ulice i na sebe sama. Ve vydavatelství KNIHA ZLIN vychází také další z „knih života“, Umění cestovat a Útěcha ve filozofii.... celý text
Fejetony, eseje Literatura naučná Architektura
Vydáno:
2010
,
Kniha Zlín
Originální název:
The Architecture of Happiness, 2006
více info...
Přidat komentář
Moc příjemné čtení o pocitech člověka vzhledem k výtvorům architektury. Zde budu citovat krásná moudra:
Měli bychom uznat, že otázka, co je krásné, je jak nemožné zodpovědět, tak neslušné až nedemokratické vůbec zmiňovat.
Řád: krása leží mezi dvěma krajnostmi - řádem a složitostí. Stejně jako neoceníme bezpečí bez tušeného pocitu nebezpečí, tak pouze v budově, která bude flirtovat se zmatkem, pochopíme míru smyslu pro řád a pořádek.
Pociťujeme-li krásu, je to znamení, že jsme narazili na materiální vyjádření některých našich ideálů o správném životě.
Budovy, které zveme krásnými, obsahují v koncentrované formě vlastnosti, které nám chybí.
Těší nás složitost, které genialita propůjčila vzhled jednoduchosti.
Ctnosti architektury: jednoduchost, účelnost, skromnost a elegance.
Nejčtivější kniha o architektuře, jakou znám. Je plná různých zajímavostí, fun factů, dojmů a pocitů a sděluje je čtenáři skoro až osobním stylem. Narozdíl od jiných architektonických knih zabývajících se více různými technikáliemi se Alain de Botton obrací do nitra architektů i uživatelů architektury a popisuje například působení architektury na naši psychicku, pocit štěstí a podobně.
Alain de Botton v tejto knihe opisuje príbehy rôznych ľudí a ich kontakt s architektúrou. Nemusia to byť výlučne architekti, ale aj klienti, či okoloidúci. Ponúka filozofické zamyslenie sa nad tým, čo spôsobuje šťastie a spokojnosť v architektúre. Text sprevádzajú názorné obrázky architektonických diel. V celku, je to fajn kniha. Nie je to nič extra, ale neurazí.
Spousta zajímavých myšlenek, spousta náročného čtení. „Obdivujeme stavby, které nám umožňují dělat jinak nemožné věci". „Líbí se nám styly, které nás dostávají od toho špatného a vyjadřují něco, po čem prahneme". „Od 19. století jsou architekti oceňování za jedinečnost, dříve to bylo spíše naopak". Ve spisovatelství je umění říct toho pár slovy hodně, v architektuře je to podobně, akorát bez slov... Doporučuji si ke čtení vzít tužku a papír, abyste pochytali ty nejlepší myšlenky :-)
Na moje tramvajové/noční postelové čtení velice náročná kniha. Myšlenky zajímavé, líbila se mi, ale rozhodně se nečetla lehce. Často větu dvakrát třikrát, aby bylo správně pochopeno.
Kniha spíš o kráse než o štěstí, ale pokud krásu za štěstí považujete, tak vás určitě uspokojí :)
Architektura štěstí není dlouhá kniha, vlastně je to jen pár esejí notně proložených obrázky. Bottonovi se však povedlo na tomto malém prostoru srozumitelně vyjádřit velké myšlenky o vnímání architektury a jejím vlivu na člověka. Po přečtení této knihy už budu nad otázkami o kráse hmotných věcí a jejich působení na člověka přemýšlet jinak a nebudou mi chybět argumenty do různých debat o nových budovách.
Čekala jsem asi trochu víc odborné čtení, ale i tak mě kniha moc zaujala a celou jsem si ji užila. Jedná se o autorovy úvahy o architektuře, jejím smyslu pro člověka, rozdílech ve vkusu mezi lidmi a vzájemném pochopení odlišného názoru na estetično, ale i o občasné výlety do historie budov i lidí v nich žijícících. Moc mě bavila kapitola o autorově pobytu v Japonsku, obzvlášť pak popis moderního japonského domu, který si i přes současné materiály a odraz dnešního japonského života udržel tradiční japonský styl a při hlubším zamyšlení v něm pozorovatel může objevit i symboly odvěkých japonských hodnot.
Jak už někteří zmiňovali, ocenila jsem fotografie doplňující text. Když jde o architekturu, mám pocit, že opravdu platí, že jeden obraz vydá za tisíc slov...
Zajímavá kniha. Nevím, jak ji vnímají architekti, ale pro mě jako laika nabízí spoustu námětů k zamyšlení. Neobvyklé pohledy na architekturu. Metodou srovnání dvou objektů, jejich podobnosti nebo protikladů vynikne jednoduše autorovo sdělení čtenáři. Často to víme, ale ještě jsem si to neformulovali - v tom byl také pro mě přínos knihy.
Citát:" Když pochopíme psychologický mechanismus vkusu, nemusí se změnit to, co se nám líbí, ale může nám to pomoci nereagovat nevěřícně na to, co se nám nelíbí."
Jsem zklamaný, čekal jsem výzkumy a rozbory proč jsou ty které stavby považovány za krásné. Jde spíš o úvahy a zamyšlení. Kniha má i tak hodnotné myšlenky, ale mohly být sděleny o dost stručněji...
Knihu vřele doporučuji, z mého pohledu je to výjimečná publikace nejméně za několik posledních let. Nejsilnější je v pasážích, kde jemně vede ke kladení otázek po tom, co v nás vzbuzuje různá architektura a do jakých - řekl bych trochu až děsivých - temných hloubek vlastního charakteru můžeme takto zkoušet nahlédnout.
... zmiňuje se o architektuře téměř celého světa a neopomíjí ani Českou republiku. Alain de Botton patří k mým oblíbeným autorům a ani touto publikací mne nezklamal, spíše naopak.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Architektura štěstí |
| 2008 |  Lekce z lásky |
| 2010 | Umění cestovat |
| 2010 | Útěcha z filozofie |
| 2011 | Náboženství pro ateisty |
Tak tohle mě tak strašně nebavilo, že jsem si nakonec jen prohlédla obrázky a přečetla k nim pár popisků, ale nehodnotím. Architektura nebude "můj" obor zájmu. Myslela jsem, že do ní zkusím trochu zabloudit, ale byla to slepá cesta. Neříká mi to nic.