Útěk z Arestonu
Josef Pecinovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336854/bmid_utek-z-arestonu-J68-336854.jpg
4
77
77
Po čtyřech letech na Arestonu je ze Sršně zcela jiný muž. Prošel si peklem vesmírného vězení, zažil zrady i zvůli mocných a nyní je opět nucen začít od začátku. Ovšem zároveň odhalil tajemství, o nichž ví jen málokdo – a i mezi oněmi vyvolenými je on jediný, kdo se nebojí činů. Zatímco Areston dál ovládají fanatičtí inkvizitoři, tajemný Hundertdog pokračuje v krutých vraždách a jednotlivá patra prorůstají podivné zmutované rostliny, Sršeň se pouští do zoufalého boje, na jehož konci září chiméra útěku a svobody...... celý text
Přidat komentář
Areston, toto dokonalé vězení, se pohybuje vesmírem po své vytčené dráze a unáší s sebou desetitisíce svých nedobrovolných obyvatel, kteří mají jediný cíl: přežít za každou cenu. Jenom Sršeň Terstegen má větší ambice. Chce Areston dokonale poznat a ovládnout. Druhý díl Pecinovského trilogie začíná poněkud netradičně řadou otázek a odpovědí, a byť je to zajímavý materiál, nepřijde mi tenhle způsob uvedení do děje příliš šťastný. Je to takové laciné, školometské a kontraproduktivní zahájení, které bych jako čtenář úvodního dílu arestonské ságy určitě oželel. Pokud už totiž bylo potřeba připomínat základní fakta, dalo se to udělat daleko sofistikovaněji a hlavně méně upovídaně. Kuriózní pak je, že Útěk z Arestonu k již známým skutečnostem v podstatě nic nového nepřidal. Je nám dáno jen zopakovat si se Sršněm šplhání po hodnotovém žebříčku k metám, kde je možné se něco dozvědět. Než k tomu však může dojít, máme tu konec cyklu a dramatické pokusy o útěk a dosažení svobody. Přestože se nám tedy nenabídne nic moc nového pod sluncem, je to pořád dostatečně zajímavé čtení, aby mělo smysl sáhnout po dalším pokračování.
Kniha se mi moc líbila, mezi prvním a druhým dílem jsem si dala pauzu. Podle mě se prvnímu dílu směle vyrovná. Sršeň se stále motá mezi pády na dno a vzestupy, v tomto díle se snaží protlačit Arlina na zemi, odhalit další tajemství Arestonu, ale ve skutečnosti nic zodpovězeno nebylo, naopak vyvstaly další otázky. Těším se na trojku.
Při čtení knihy jsem stále měla na mysli otázku "Proč jen druhý díl v sérii Areston není tak dobrý, jako ten první?" Alespoň já mám takový pocit.
Bohužel na Útěku z Arestonu se mi líbil akorát celkem akční konec. Tentokrát mě nebavilo ani dění ve vesmírném vězení. Dokonce i hlavní postava, Sršeň, mi přišla spíš otravná.
Doufám, že v závěrečném díle trilogie opět najdu to, co jsem tak obdivovala na první knize.
Slabší než první díl, stále však na tři hvězdičky. V prvním díle si logika vypŕavění dala občas oddych, tady občas spáchala rovnou sebevraždu. I tak ale půjdu do třetího dílu, abych se dozvěděl závěr příběhu, který je jako námět velmi zajímavý.
Pěkná sci-fi, ale již při čtení prvního dílu bylo něco na pozadí, co mi na knize vadilo či nesedělo. Nemohla jsem však přijít na to, co to je. Námět je zajímavý, Sršeň je bezva chlapík, děj je svižný, dobře se čte, ale... U druhého dílu mi to došlo, když zemřela jedna ženská postava a Sršeň najednou z její ztráty značně "trpí". Co?! To mne hodně překvapilo, protože předchozí děj nedával ani náznakem najevo, že by k ní cítil něco víc, než k spiklenci a "ženě" (však víte, jaké mají ženy postavení na Arestonu). Pecinovský je skvělý vypravěč, ale svého hrdinu (a když přemýšlím o ostatních postavách, tak bych měla napsat hrdiny) nedokáže správně emočně vykreslit, proto každá věta typu: "Její ztráta mne totálně zdrtila.", nebo "Je to můj nejlepší a nejvěrnější přítel, kterému absolutně věřím!" mne v textu vždy překvapila, protože předchozí řádky tomu nikdy nenasvědčovaly. Toliko z "ženského" pohledu na jinak skvělou sci-fi, kterou doporučuji k přečtení.
Je to lepší než první díl. Sršeň už není takový otloukánek a postupně stoupá po žebříčku moci. Záhada Arestonu pokračuje dál.
A co když je za tím trochu víc.
Z knihy co jsem teď přečetla jsem teď dosti zmatená, takže bych si radši nechala nějaké informace uložené prozatím v hlavě abych nenapsala blbosti. Mé myšlenky jsou celkem teď dost zmatené a radši bych nechala celý názor na tuto sérii až dočtu 3.díl.
HODNOCENÍ: Nebudu nic nalhávat, v tomto díle bylo tolik informací že to můj mozek někdy nestíhal pobírat a měla jsem v to pěkný guláš. Na druhou stranu děj šel akce k akci a na oddech nebyl nějak zvlášť čas. Prozatím hodnotím za 4*
Areston dokončil svoj oblet a vrátil sa na počiatok - časť obyvateľov sa vykladá a prichádzajú noví. Toto pokračovanie je plné otázok. Chudák hlavný hrdina sa v nich sám pomaly stráca. Stáva sa členom rozličných, smozrejme tajných, organizácií. Neprestajne sa presúva, pobehuje, niekedy sa zapletie do konfliktu. Všetko je až příliš čierno-biele - inkvizícia, rozliční ochrancovia, kmotri a patróni. A utajovaná príprava na útek - samozrejme o tom vedia prakticky všetci. A do gulášu nevysvětleného obsahu pridáme korenie - rastlinu, ktorá prerastá jednotlivé poschodia. Štandardne by som hodnotil 3 hviezdičkami. Minulej časti som prilepšil, tentokrát veru nie. A na ničenie rastlín sa nepoužívajú fungicídy, ale herbicídy...
Pokračování nezklamalo. Knihu jsem přečetl na dva zátahy, nešlo prostě odolat. Kdyby jsem neměl tolik práce knihu přečtu najednou. Pokud jste četli první díl nezbývá než se pustit do toho druhého. Autor neubral na otáčkách a děj vás bude neustále posouvat dál a vy nebudete chtít přestat číst.
Sršeň už je pár let na Arestonu, a tak by se mohlo říct, že už vlastně všechno zná a zapadne do chodu vězeňské "planety". Opak je ale pravdou a zapletením se s inkvizicí to teprve začíná. Takové akční dobrodružství odehrávající se sice ve vesmíru, ale přeci jen v uzavřeném prostoru, ovšem s velkolepým finále.
Některé čtenářské otázky ohledně chodu Arestonu jsou hned v počátku hravě vysvětleny díky interview se Sršněm. Další díl jich ovšem spoustu nových připraví, takže je se rozhodně nač těšit a nad čím novým dumat.
Škoda jen těch několika překlepů, které vás sem tam vytrhnou jinak z úžasného a netradičního počtení.
Výborné. Po prvním díle se najednou o hrdinu bojím, dozvídám o tajemném světě/nesvětě a těším se, jak to autor završí.
Není světa kromě Arestonu.........
Oproti prvnímu příběhu je tohle mnohem lepší. Lepší, ale má to své mouchy. Já jsem detailista a puntičkář a tak jsem se musel obrnit. Obrnit proti některým technickým, ….nesmyslům. Pan spisovatel se pustil do technologií, které ještě v podstatě neexistují a někdy si s nimi dělá co chce. Nejhorší jsou ty pasáže, kdy prostě napíše „kde se to tu vzalo, to jsem nikdy nezjistil“ a hotovo. Ale, podstatná část příběhu mě strašně zaujala. Je to velmi čtivé dobrodružství, plné překvapení a zvratů. Někdy stačí jen pět vět a jeden odstavec a pan Pecinovský nás klidně přenese až o jeden rok dál.
S ničím se nepáře, umírá spousty lidí a stále se něco děje. Já se tedy obrnil, proti těm technickým neshodám a knihu ...a příběh ...a Sršně jsem si prostě užíval.
Čím více čtete o Arestonu, tím více toho o té hnusné kouli víte a tím více jste přesvědčeni, že o ní nevíte vůbec nic.
Malá ochutnávka.
Prý žádná Země neexistuje a nikdy neexistovala, a hovořit o ní je kacířství.
Areston je jediným světem, který je možný,
a nelze jej opustit, protože jakýkoliv jiný svět je nemyslitelný.
Areston je nekonečný.........
Je cítit, že pan spisovatel trochu vidí do budoucnosti a ta vypadá velmi zajímavě, ale tady se jí chopí špatní lidé a vlastně ji zneužijí. Možná, že Sršeň s tím v dalším příběhu něco udělá.
Z podlaží Arestonu jsem vybral několik citátů, které se mi moc líbily a zakomponoval jsem je panu Pecinovskému do jeho profilu.
CITÁT - Ukažte mi vězně, který by se nepokusil utéct, když mu z okna spadne mříž.
Moje hodnocení asi odpovídá tomu, že už mi tu chyběl ten "wow-efekt" z úžasně vymyšleného světa, který jsem poznala v prvním díle. Pořád se to dobře četlo, pořád to mělo dobré tempo, trošku mě otravovaly stále nové (ale vlastně "staronové") postavy, které se dle potřeby znovuobjevovaly.
Každopádně Josef Pecinovský je pořád můj nejmilejší český sci-fi autor a už aby vydal i ten třetí díl! :)
Rozhodne se tesim na treti dil. Jednicka to velmi slibne rozjela a dvojka jede v nemene sviznem tempu. Moc se mi libi jak vykresluje ze se spolecnost neustale vyviji a zdokonaluje se ve vyrobe ruznych veci. Doufam jen ze trojka odpovi na vsechny otazky ktere tu vyvstavaji.
Jak bezvýhradně jsem byla nadšená z prvního dílu, tak v první polovině této knihy jsem měla trochu potíže opět se do příběhu začíst. Možná je to i logické - my, čtenáři, i Sršeň jsme se už s životem na Arestonu dost seznámili. Sršeň se mu dostatečně přizpůsobil, takže ho moc věcí už nepřekvapí, postupně si opět buduje novou pozici, tentokrát trochu v jiném pojetí, kolem něj se střídá celá plejáda postav z prvního dílu a některé nové (přiznávám, občas jsem měla potíže se v nich orientovat). V druhé polovině knihy se děj konečně zase rozběhl a závěr prvního Sršňova cyklu pobytu na Arestonu i závěr knihy byly opět v intencích prvního díla, co se týká kvality. Rozhodně je to příslib pro díl třetí.
Štítky knihy
vesmír otroctví vězení, věznice thrillery budoucnost náboženský fanatismus české sci-fi česká fantastika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Areston |
| 1999 | Házím ti laso, kamaráde |
| 1990 | Plástev jedu |
| 2007 |  Vejce s ozvěnou |
| 2009 | Budiž vám Měsíc lehký |
Tento díl hodnotím jako povedenější než první.
Paradoxně se ničím výrazněji neliší od prvního, ale je to spíše o přijmutí autorových pravidel.
Areston je stále světem, který si sveřepě hlídá své tajemství. Život v něm není procházkou růžovým sadem, ale Sršeň je mužem, pro kterého pád na dno představuje odrazový můstek na vrchol.
Autor má prostředí vězení zajímavě vymyšleno, ale přijde mi, že občas přešlapuje na místě, a když neví jak dál, pomůže si bez ohledu nato, jestli uvedené kroky mají smysl.
Ale přesto se mi Areston dostal pod kůži a hodlám v tomto krutém světě strávit dalších pár hodin.