Poslední aristokratka

14.12.2012

Příběh restituentské rodinky Kostků, která po pádu komunistického režimu zdědí hrad. Celou anabázi popisuje v deníkových zápiscích ironická Marie (v rodové linii III.), dcera bývalého emigranta Františka Antonína (nyní hraběte Kostky z Kostky) a jeho americké manželky Vivien. Celkem vtipně líčí problémy spjaté s provozem historického objektu při nedostatku financí, nebo kontrasty amerického idealismu a našineckého švejkovství. Na denním pořádku jsou nejrůznější nehody a absurdity, nechybí ani barvité postavičky služebnictva (respektive zaměstnanců). Některé vtipy se sice často opakují (třeba upřesnění v závorkách), ale stylisticky zapadají do zvolené formy – pokusu v USA vychovaného děvčete se zdravým odstupem co nejlépe odvyprávět proběhnuvší události. Autor je původní profesí kastelán, takže má s péčí o chátrající památky bohaté zkušenosti, které zúročil již ve své předchozí knize "Deník kastelána" (pod pseudonymem Jan Bittner). Trochu podivný je náhle useknutý závěr, přičemž knize zcela chybí jakákoli pointa - vyprávění pokračuje stále ve stejném duchu až se najednou zastavuje se slovy: "konec první části". Je to poslední vtip (kdo se směje naposled...) či pokus o postmoderní odkazování k nekonečným komediálním seriálům, které vyčerpanosti navzdory nikdy nevyvrcholí, ani nikam nesměřují? Přiznání, že život pointu nemá a prostě jde dál deník nedeník (jak tento prvek využívá třeba Petra Soukupová a její "Marta v roce vetřelce"). Nebo autor opravdu doufá, že svým humorem navnadil čtenáře a ti i přes nedostatek napětí investují do jeho budoucí knihy, která osudy všech členů rodiny dále rozvine (Stane se Marie třetím strašidlem? Vdá se Deniska za Maxe? Vyléčí se pan hrabě ze skrblictví? Bude Benda drsně vyžadovat zaplacení dluhů?) Bohužel - právě nejbanálnější vysvětlení odpovídá skutečnosti, takže nadšení čtenáři se odpovědí na některé otázky zřejmě dočkají v druhém díle, který již je na světě.