Artušova smrt III. Kniha XI–XXI

30.01.2021

Třetí kniha (dle českého vydání) Maloryho vyprávění o nejslavnějším královském dvoru je nejakčnější, nejčtivější, událostmi nejdramatičtější a dějem nejpřehlednější. A že autor opětovně v poslední části trochu pozměnil styl vyprávění, těžko uvěřit, že Artušovu smrt "prý" napsal během jediného sezení v londýnském Toweru; ostatně české vydání má dohromady zhruba 1300 stran.

Ačkoliv se dvůr Kulatého stolu začíná rozpadat honbou za svatým grálem (jediná magická záležitost), vrcholem knihy je dramatický závěr v podobě válečné roztržky mezi Lancelotem a králem Artušem, čímž se završí nejen životy hlavních postav, nýbrž i celá existence nejslavnějšího dvora v dějinách. A to způsobem, který je současnému čtenáři, dovolím si říct, nejznámější, byť si to nemusí nutně uvědomit. Ať už je řeč o nedostižném Lancelotovi, zlovolném Gawainovi, ještě temnějším Mordredovi nebo poněkud charakterově podivné Guenevře, exotickém Palomidovi, svatém Galahadovi či věrném Borsovi. Dobrodružství však zažívá mnoho dalších členů Kulatého stolu, jichž "bylo vždy sto a čtyřicet".

Vzhledem k popsaným událostem je těžko hádat, kam Malory zasadil závěrečné dobrodružství členů Kulatého stolu. U událostí se nemohu zbavit pocitu, že do knihy celkem jasně vtiskl stopu své vlastní doby, jejího pozorování a prožití "v devátém roce vlády krále Edwarda Čtvrtého", čili nejslavnější rodinné války v anglických dějinách. Což je podle mě moment, kdy se protínají dvě velké kapitoly anglického kulturního dědictví.

Na závěr malé varování. Velké úskalí při četbě může způsobit Maloryho zaryté dodržování šablony. Prokousat se jí a udržet pozornost dějové linii není zrovna snadné. Podaří-li se projít šablonovitostí knihy staré téměř 550 let, pak zůstává silný zážitek z prožitého rytířského dobrodružství. Sic je zaměřené především na oslavu rytířství, v době vzniku Artušovy smrti již skomírající. Což by mohlo vysvětlovat, proč Malory celkově vynechává magii a kouzla, či se jich dotýká pouze okrajově, během všech 21 knih. Ostatně Morgana se ke slovu příliš nedostane, Nimue se objevuje sporadicky a věhlasný Merlin se nedožil poloviny prvního dílu. Je pozoruhodné, jak Artušovská legenda nabízí nejrůznější způsob výkladu. A vždy je co vyprávět.