Artušova smrt II. Kniha VIII–X přehled
Thomas Malory
Artušova smrt série
< 2. díl >
Nový překlad Ivoryho Rodrigueze je veden snahou zprostředkovat současnému českému čtenáři co nejautentičtější zážitek původního středověkého podání příběhů o králi Artušovi a o slávě a rozkolu bratrstva rytířů Kulatého stolu, bez nánosů interpretací minulých staletí.
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1997 , JotaOriginální název:
Le morte d'Arthur, 1485
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Artušova smrt II. Kniha VIII–X. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Artušova smrt II. Kniha VIII–X v seznamech
v Přečtených | 7x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 6x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 5x |
Autorovy další knížky
1960 | Artušova smrt |
1997 | Artušova smrt I. Kniha I–VII |
1997 | Artušova smrt II. Kniha VIII–X |
1998 | Artušova smrt III. Kniha XI–XXI |
Druhá část (v českém vydání) Maloryho Artuše - věnující se Tristanovi - byla bohužel dost náročným čtením ve smyslu "už abych to dočetl". Ačkoliv do jisté míry hrálo roli mé vlastní rozpoložení, prokousat se tímhle dějstvím nebylo jen tak. Malory se stal ještě více šablonovitým než v první části, takže co každá desátá věta obsahovala stejný sled, slova i obsah - rytíři se rozjížděli proti sobě, lámali kopí, padali přes zadky koní, zvedali se na nohy, tasili meče, chystali štíty, skládali si poklony, přísahy, ošetřovali rány ve stylu téměř donquijotském. Jeden má až dojem, že Anglie té doby (jaké, o tom Malory nemluví) byla jeden velký rytířský turnaj. Ostatně na cestách sotva potkáte někoho jiného než potulného rytíře, rytíře Kulatého stolu či Artušova dvora nebo někoho "zvenčí". Strohý autorův styl je komplikovaný svou jednoduchostí; dokonce natolik, že někdy plete sám sebe. Když to tak vezmu, oproti předchozímu dílu se bojovníci přestali modlit, za to víc navzájem mydlit. A to stylem, až se divím, že po tolik vzájemných osobních soubojích nebyli mnohdy schopni poznat jeden druhého. Možná pro ty modřiny.
Je složité prokousat se množstvím vaty tak ohromným, že jsem dosud podobné skutečně neviděl, a prohlédnout onen příběh Tristana, který zná většina lidí jako příběh Tristana a Isoldy. U Maloryho je Isolda velmi v pozadí, s nímž je Tristan navzdory původnímu příběhu velmi zblízka obeznámen. Autorovi šlo totiž především o rytíře. Takže ony ústřední osobnosti Tristana, nepřekonatelného Lancelota, žárlivého Palomida, oplakávaného Lamoraka, zločinného Marka. Sem tam se objeví i sám Artuš. Byl jsem překvapen Gawainem, kterého jindy znám jako nadějného rytíře, zatímco zde je celkem zrádná postava držící si společnost Mordredovu.
No, začínám až příliš zacházet do rozboru. Což mě vede k závěru, že pokud se někdo rozhodne Knihy VIII-X číst, měl by se připravit na těžký, vyčerpávající boj, občasné spadnutí z koně, ránu po přilbici i polechtání kopím. A až dlouho po boji a ošetřených ranách vybalancuje to, co je zásadním obsahem vyprávění a sezná, že jeho soupeř byl úctyhodný rytíř. Není lehké to najít, jakkoli nápomocni mohou být zbrojnoši "Obsah" a "Orientační slovníček". Vyžaduje to čas. Zasloužený. Přesto, snad hledání svatého grálu ve třetím díle bude snadnější.