Aspoň trochu normální
Trish Doller
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259457/bmid_aspon-trochu-normalni-6CI-259457.jpg
4
382
382
Když se Travis vrátí domu z mise v Afghánistánu, zjistí, že jeho rodiče se rozvedli, bratr mu přebral přítelkyni a ukradl auto. A navíc ho pronásledují noční můry, v nichž stále dokola vidí smrt svého nejlepšího přítele. Zdá se, že jeho život je úplně v troskách. Pak ovšem potká Harper, svou dávnou kamarádku ze střední školy, s kterou se začne prodírat minovým polem rodinných problémů i posttraumatické poruchy. A konečně se zdá, že život by mohl být aspoň trochu normální. Travis suchý humor, smysl pro čest a povinnost i schopnost věřit v životě v to dobré, z něj dělají neobyčejného a neodolatelného hrdinu. Trish Dollerová, autorka knihy Kde hvězdy stále září, se tentokrát pustila do neobyčejně aktuálního tématu. Ale z pozice mužského vypravěče se jí ho podařilo uchopit poutavě, zajímavě, ale ne pateticky. Příběh o tom, že i v sebehorší situaci nesmíme ztrácet naději a že život je vlastně krásný.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2015 , CooBooOriginální název:
Someting like normal, 2012
více info...
Přidat komentář
Když jsem tuhle knížku začala číst, tak jsem si myslela že mě bavit nebude, ale právě na opak. Tahle knížka je moc hezky napsaná a dobře se čte, mě osobně se moc líbila, nevím jak ostatním, ale klidně bych si ji přečetla znova.
Tohle je moc hezká knížka, když jsem ji začala číst tak jsem si myslela že se mi líbit nebude, ale právě že na opak.
Přečetla jsem to tak rychle jako by to byla spíše delší povídka než celá kniha. Takže není třeba dodávat nic víc k tématu čtivost. Příběh zajímavý a poutavý a aniž bych si četla anotaci, tak jsem se záhadně za poslední dobu dostala, již po několikáté a neplánovaně, s knihami i filmy do Afghánistánu. Ale beru to tak, že to není znamení toho, že bych tam měla jet na dovolenou ... Jen to ne. :-/
Zasloužilý plný počet hvězdiček.. Kniha byla dobře propracovaná.
Voják který se vrací z mise s Afghánistánu se musí vyrovnat z traumaty z války. Moc se mi líbilo že kniha se nebála popisovat traumata, ale i zároveň zábavné chvíle vojáků.
Malé mínus je, že kniha není o trochu delší . rada bych si více přečetla o ostatních klucích.
U části kdy byl smuteční obřad mi i nějaká ta slza ukápla.
Knížka se mi moc líbila. Škoda, že nebyl příběh propracovanější, delší.
Je zvláštní číst o vojákovi, který od 18ti let drží v ruce zbraň a může bojovat v Afghánistánu, ale není dostatečně dospělý na to, aby si v 19ti letech mohl v baru vypít pivo :-((.
Srdce má svůj rozum, o kterém rozum vůbec neví.
Tvoje cesta je jen a jen tvoje a ty po ní musíš jít, ať tě zavede, kam chce.
Smutný a krásný příběh zároveň.
Stálo to za to. Moc pěkně se ta kniha četla, zajímavé téma. Byla romantická, ale nic přeslazeného, řekla bych, že i postavy jsou dobře popsané, různé charaktery, jen nemají čas se za necelých 200 stran moc rozvinout. Respektive nemáte moc šancí si k nim najít silnější vztah za tak krátkou dobu. Třeba bych si přála mnohem lépe poznat Travisovy kámoše z mise a jejich vztah. Ta problematika postraumatických poruch (i dalších věcí, spojených s tím, když na sedm měsíců odejdete ze svého běžného života) je pěkně rozpracovaná. Každý z nich si z Afgánistánu přivezl domů něco, zároveň se o tom mezi sebou bojí mluvit, aby si nepošpinili slibnou mariňáckou budoucnost, takže se s tím každý vyrovnává nějak jinak po svém. Prostě je to dobrý, ale kdyby to bylo víc propracovaný a delší, tak je to pěkná new adult pecka. Líbí se mi, že autorka se nevyhýbala ani mužským potřebám a strastem, ale vše bylo přitom popsáno krátce a vkusně. Ne jak v YA, kde je pusa takřka jediný projev hlubších citů a nic dalšího neexistuje. Konec mě dojal, ovšem všechno mohlo být ještě hlubší a propracovanější.
Především bych chtěla říct, že obálka knihy je dost zavádějící. Je to spíš psychologický rozbor kluka co se vrátil z bojů v Afghánistánu. Ano romantická linka tam je, ale nic přeslazeného, řekla bych tak akorát.
A taky bych ocenila, kdyby kniha byla delší, bylo zajímavé nahlédnout do hlavy mariňáka.
Krásný příběh určený mladé generaci.
Bylo to pro mě docela nezvyklé číst o tak mladém vojakovi.
Na můj vkus krátké, určitě to mohlo být delší.
Dávám 3,5 ⭐.
Moc hezky zpracovaný příběh. Zaujalo mě, že je kniha napsala z pohledu mužského hrdiny, což není zrovna obvyklé. Nejen, že bylo hezky a srozumitelně zpracované válečné téma, dobře se prolínalo i s rodinnými vztahy.
Je tu však část, kterou bych si přála, aby byla více rozpracovaná....A tou je konec. Přišlo mi, že byla kniha trochu moc uspěchaně ukončená. Dle mého by si ten konec zasloužil větší pozornost. Ano chápu, je to jednohubka, ale přeci jen by podle mého pak měla kniha ještě větší šmrnc.
Jinak se mi téma mariňáků moc líbilo!
Vůbec to nebylo špatné. Jen mě mrzí konec, protože to je, jako by ani žádný nebyl, tam mi to přišlo useknuté. Ale jinak vše fungovalo, četlo se dobře a za chvilinku bylo dočteno.
Mě se kniha líbila. Bylo zajímavé, že vypravěčem příběhu je muž, voják. Velké plus dávám za celé to zpracování ohledně války. Člověku je až smutno, jaká traumata v sobě musí vojáci nést kvůli nesmyslným válkám. Škoda jen, že kniha byla tak krátká. Uvítala bych více dopracovaný konec, nebo alespoň epilog.
Skvělá kniha o jednom klukovi, co se dá k armádě, protože prostě neví, co se životem, a pak se musí vyrovnávat s posttraumatickou poruchou. Ta byla v knize myslím popsaná hodně dobře, líbilo se mi, jak se autorce podařilo vystihnout všechny ty emoce, a že dala hlavnímu hrdinovi aspoň špetku naděje v holce, které kdysi dávno na základce svým vytahováním totálně zničil pověst. Krásný příběh s hořkými tóny, ke kterému se ráda vracím :-)
Travise jsem si zamilovala. Určitě doporučuji. Příběh mě zaujal a nemohla jsem se ho nabažit. Oblíbila jsem si i Travisovu mamku :) myslím, že s přečtení téhle knihy uděláte jen dobře.
Pěkná knížka, pěkný příběh, taková ta klasika s romantickým nádechem a dobrým koncem.
přiběh se mi libil,Harper byla užasna a chapava divka a Travis byl tak trochu tele(kvuli te ex..)ale jinak chudak kluk,myslim že to marinaci nemaji lehle a vubec se nedivim že pak maji takove trauma...a pokračovani bych taky brala...
Tyhle příběh- o vojně, válkách..- mě vždycky zaujmou a přitahujou. Je to pro mě vlastně jiný svět a já jsem ráda, že o něm mohu alespoň číst. Je zajímavý, jak mariňáci žijí, když bojují. Co všechno musí dělat, aby přežili. Musí se spoléhat na svého parťáka, kterému prakticky vkládá svůj život do jeho rukou. Nedokážu si představit, že bych musela koukat na to, jak mi před očima zabíjí někoho, s kým jsem od začátku toho všeho. Travisovo příběh mě fascinoval a rozesmutňoval zároveň. Nechtěla bych si prožít to, co on. Chápu, že návrat po tom všem domů, musí být těžký. Skvěle tam jsou popsané jeho myšlenky, pocity. Akorát jsem někdy nechápala jeho činy. Jako například: proč třeba spal se svojí ex, i když ho nechala kvůli bratrovi? Proč s ní spal, když měl rád jinou? Stále tam vysvětloval, že je to tak známý.. neví, proč to dělá a bla bla.. ovšem to jsou jen výmluvy a kdyby s ní nechtěl spát, tak by nespal. Myslím si, že to bylo vůči Harper nespravedlivý a hnusný. Ona se až na prvotní výbuch se zachovala docela dobře, což oceňuji. Taky bych brala třeba pokračování knihy, abych věděla, jak to dopadlo, až se vrátí od mariňáků. Nicméně.. knihu doporučuji jestli tohle téma či prostředí milujete tak, jako já.
Knížka se mi moc líbila a to hlavně proto, že se nejednalo pouze o romantiku, ale i o pohled do duše Travise, který byl úplně úžasný.
Mě se kniha moc líbila. Nečekala jsem od ní skoro nic a strašně příjemně mě překvapila. Mám jen jednu výtku - Chci druhý díl!!
Štítky knihy
Afghánistán láska smrt rodinné vztahy psychická traumata noční můry spolužáci vyrovnání se s minulostí sex s ex přáteléAutorovy další knížky
| 2015 |  Aspoň trochu normální |
| 2014 | Kde hvězdy stále září |
| 2022 |  Plán plavby |
Kniha, přestože je zařazená do žánrů, které bych asi už neměla číst, mě hodně oslovila...
Tak dokud mám dojmy aspoň trochu v sobě. Sáhla jsem po ní, protože jsem chtěla nějaký jednodušší příběh, snadný na čtení. Je snadný, autorka a následně překladatelka svoji práci odvedly dobře. Děj kráčí svižně kupředu a čtenář-ka se ani chvíli nenudí.
Děj asi nemá cenu popisovat, pro mě to bylo zajímavé a zábavné čtení... až na to... Na co?
Jde o americké mariňáky na misi v Afghánistánu. Vůbec nehodlám rozebírat, jestli zásahy tohoto druhu jsou oprávněné, či ne. Příběh mladého muže, hlavní postavy knihy, se totiž dá naroubovat na všechny vojáky všech dob a epoch. Nebudu víc blíže rozvádět, snad je jasné, co chci říct...
Autorka v závěru děkuje mnoha lidem, doporučuji doslov aspoň proletět očima. Tím se dost vysvětluje.
Totiž, nehrály mi dvě věci: autorka je Němka... a je to žena, tak odkud tolik celkem reálných popisů z vojenské mise?
Jenže - žije v USA a především, spousta lidí jí poskytla informace, rozdělili se s ní o své zážitky. Tudíž je zřejmé, z čeho vycházela.
Takže jako už tolikrát si znovu potvrdím, že lidé, kteří prošli traumatizujícími zážitky, a pak se z nich nějak dostali a vrátili se do svých předešlých životů, už nikdy nejsou stejní. Jsou poznamenaní, někdy opravdu hodně, a věřit, že tomu tak není, že mezi svými blízkými se "rychle dají zase dohromady", je iluze.
Komentář se mi natahuje, přesto bych přidala informaci, které se mi kdysi dostalo: měla jsem možnost mluvit se staršími manželi, oba už jsou na pravdě Boží, pán seděl jako politický vězeň v 50. letech jedenáct let! Paní s malou dcerkou se protloukala, asi to bylo hrozné. Paní k tomu nakonec řekla (a to podtrhuji): vrátil se jiný člověk.
Lidská dušička je vlastně hrozně křehká, je to velký boj udržet se v rovnováze. A pro válečné veterány, když skončí nějaká válka a oni se vrátí domů, změnění těmi děsnými zážitky, a najdou zpravidla hodně věcí, které dříve znali a doufali je zas najít, také změněných, je ten boj ještě těžší.
Jo, je to boj, ten život...