• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Trish Doller

Aspoň trochu normální

„Kniha, přestože je zařazená do žánrů, které bych asi už neměla číst, mě hodně oslovila... Tak dokud mám dojmy aspoň trochu v sobě. Sáhla jsem po ní, protože jsem chtěla nějaký jednodušší příběh, snadný na čtení. Je snadný, autorka a následně překladatelka svoji práci odvedly dobře. Děj kráčí svižně kupředu a čtenář-ka se ani chvíli nenudí. Děj asi nemá cenu popisovat, pro mě to bylo zajímavé a zábavné čtení... až na to... Na co? Jde o americké mariňáky na misi v Afghánistánu. Vůbec nehodlám rozebírat, jestli zásahy tohoto druhu jsou oprávněné, či ne. Příběh mladého muže, hlavní postavy knihy, se totiž dá naroubovat na všechny vojáky všech dob a epoch. Nebudu víc blíže rozvádět, snad je jasné, co chci říct... Autorka v závěru děkuje mnoha lidem, doporučuji doslov aspoň proletět očima. Tím se dost vysvětluje. Totiž, nehrály mi dvě věci: autorka je Němka... a je to žena, tak odkud tolik celkem reálných popisů z vojenské mise? Jenže - žije v USA a především, spousta lidí jí poskytla informace, rozdělili se s ní o své zážitky. Tudíž je zřejmé, z čeho vycházela. Takže jako už tolikrát si znovu potvrdím, že lidé, kteří prošli traumatizujícími zážitky, a pak se z nich nějak dostali a vrátili se do svých předešlých životů, už nikdy nejsou stejní. Jsou poznamenaní, někdy opravdu hodně, a věřit, že tomu tak není, že mezi svými blízkými se "rychle dají zase dohromady", je iluze. Komentář se mi natahuje, přesto bych přidala informaci, které se mi kdysi dostalo: měla jsem možnost mluvit se staršími manželi, oba už jsou na pravdě Boží, pán seděl jako politický vězeň v 50. letech jedenáct let! Paní s malou dcerkou se protloukala, asi to bylo hrozné. Paní k tomu nakonec řekla (a to podtrhuji): vrátil se jiný člověk. Lidská dušička je vlastně hrozně křehká, je to velký boj udržet se v rovnováze. A pro válečné veterány, když skončí nějaká válka a oni se vrátí domů, změnění těmi děsnými zážitky, a najdou zpravidla hodně věcí, které dříve znali a doufali je zas najít, také změněných, je ten boj ještě těžší. Jo, je to boj, ten život...“... celý text
— alekis

---

Plán plavby

„Krásná romantická kniha, která je přímo stvořena pro čtení na dovolené, ale já si ji moc užila i teď. Příběh začíná tím, že nás seznamuje s bolestí Anny po tom, co se její snoubenec předávkoval léky a ještě to zapil tequilou. Po příchodu domů ho najde udušeného zvratky. Uteklo deset měsíců a Anna se stále trápí v bolesti a minulosti. Zazvoní budík, který ji připomíná, že dnes měli vyrazit na plavbu. A tak se Anna vydává na své samostatné dobrodružství, i když to byl sen Bena. Tato krátká romantika se četla sama, je plná exotických míst, skvělých lidí, jídla, zážitků ale i problémů, které sebou plavba přináší. Cca v polovině knihy mi přišlo, že příběh zamrzl v neurčitém bodě a vše bylo stejné, ale nakonec to přešlo a dokonalý příběh pokračoval. Další věc co mi docela vadila, byla ta nespisovná mluva (maj - atd.). Hlavní postavy byly skvělé a hlavně posun Anny jsem pyšně sledovala. Jak se nejdřívě sama poprala s lodí a poté taky s bolestí. Kean byl sen každé ženy. Na Annu v ničem netlačil a byl ji celou dobu podporou, kterou potřebovala. Jejich postupná láska a chemie mě okouzlila. Příběh, kde na sebe narazí dva zlomení lidé, kteří si navzájem pomohou jsem si zamilovala a rozhodně toto nečtu naposledy. Potřebuji se vrátit do těch krásných popisů azurových pláží a želv. Prostě celkově je tato kniha skvost a já moc děkuji @terr_books u které jsem viděla recenzi!“... celý text
— Mamka_cte

---

Plán plavby

„Od tohoto žánru člověk moc nečeká, ale četlo se mi to krásně. Ideální knížka na dovolenou, má očekávání nejen naplnila, spíš i předčila.“
— anna492

---

---

Plán plavby

„Krásný zamilovaný příběh“
— Ludmila91

---

Plán plavby

„"Před deseti měsíci a šesti dny Ben spolykal lahvičku antidepresiv a zapil to lahví levný tequily, která byla zastrčená pod dřezem. A já nevím proč. Když jsem přišla domů z práce, byl mrtvý." Deset měsíců ode dne, kdy našla Anna svého snoubence na podlaze, kde se zadusil vlastními zvratky, zazvoní budík. Dnes měli vyplnout na plavbu po karibských ostrovech. Jenže on se zabil. A ona neví, co se svým životem. Anna se tak bezhlavě rozhodne a bez zkušeností se vydává na plavbu dle plánu. Hned v prvních dnech zažívá krušné chvilky, kdy ji málem zabije obrovská loď a podobné nepříjemnosti. Když už to chce vzdát, osud jí do cesty přivane Keana. Ten je také zlomený a najednou se ocitnou dva zoufalci na jedné palubě... "Měl jsi zůstat se mnou. Proč jsi odešel někam, kam za tebou nemůžu?" Já tu knihu miluju. Četla jsem jí loni a jednou si ji zase přečtu. Krátká romantika, plná nekonečně modrých vod oceánu, tyrkysových okrajů ostrovů, delfínů, želv, kouzelných západů slunce a vychlazených drinků. Pohostinní latinsko-američtí lidé s dobrým srdcem a snaha jedné holky vypořádat se s odchodem nejmilovanější osoby. Okrajově se tak kniha dotýká tématu deprese a jak může rozložit na atomy přeživší... "Zhroutím se do písku a řvu. Ze vzteku. Z trýzně. Pro muže, kterého jsem ztratila. Pro muže, kterým se nikdy nestal. Křičím, dokud mě nerozbolí v krku a hlas se mi nezlomí ve skřípot. Do prdele s tebou, žes mě opustil! Do prdele s tebou, žes umřel!" Z nějakého důvodu mnou kniha opět zacloumala, je to ňuňu kousek, který mi často vyčaroval úsměv na tváři, nebo slzy v očích. Nenásilný humor, exotika, spousta zážitků, o kterých si my suchozemci můžeme nechat jen zdát. Občasné zádrhely, které příběh dělají uvěřitelnějším. Asi mi trošku vadila nespisovná mluva v nepřímé řeči, ale dokážu nad tím mávnout rukou. Takže i re-reading je 5/5.“... celý text
— PosPol