PosPol komentáře u knih

Jaká je vaše tajná sexuální fantazie? Odpovědi se mi nedostane, neboť fantazie má základy v tom, co je tabu a proto jsou tajné, to dá rozum. Hned na úvod říkám - je absolutně v pohodě mít jakékoli fantazie, nebo nemít žádné! Můžete snít "hlubokém surovém zvířecím análu" a je to v pohodě. Do doby, než půjdete hledat berana nebo koně, že...

"Ženám se vtlouká do hlavy, že muži chtějí š*k*t v jednom kuse; když máte štěstí, chtějí se milovat. Ale o mužích, kteří o sex nestojí vlivem depresí, duševních nemocí nebo nedostatku sebevědomí, se vůbec nemluví."

Autorky předmluva ke každé kapitole mě absolutně nezajímala, ztratila mě ve chvíli, kdy začala psát o šíleně patriarchální společnosti, soustředěné hlavně na mužskou fantazii... Kniha mě svým způsobem hrozně zklamala a zároveň nepříjemně šokovala. Zklamala mě malou měrou fantazie, kterou ženy mají. Jo, čekala jsem něco více, než touhu po švagrovi nebo nejlepší kamarádce. A šokovala mě vnitřní nenaplněností žen. To, jak žijí v nudných manželstvích a bojí se s protějškem mluvit o svých touhách a fantaziích, bylo mi z toho smutno. Kolik žen se stydí mluvit o zdánlivě banálních snech a celý život prožijí ve strachu, co by tomu ten druhý řekl. ŽENSKÝ! Boha, říkejte to těm chlapům. Vždyť oni na to čekají celý život a možná sníte o stejných věcech a řeknete si to až v sedmdesáti, kdy už mu nepomůže ani viagra...

Kéž by se více mluvilo o smutku, ztrátě partnera a sexualitě. Kéž by se více mluvilo o sexualitě postižených lidí. Zároveň není v pohodě ptát se jich - jak to jako děláte? Víte, co bylo v knize nejbizarnější? Kolik žen toužilo po pouhém mazlení, objetí a polibcích. Očividně se jim v životě nedostalo ničeho tak obyčejného, jako je láska. Další šok? Dívky okolo 18-20 let co se stydí, že jsou panny. Kriste! 21. století, Musk se chystá kolonizovat Mars a my považujeme za směšné, když dívka není odpaněna v kolika? 15? 16? Nebo ideálně dříve, aby nebyla pro smích?

Kniha pro mě byla zvláštní ve všech ohledech. Přišla jsem si trochu nemravně, když jsem četla tajné fantazie cizích žen, o tom, jak touží po čokodírce plné semene šéfa, obšťasňovat mnichy poustevníky, nebo si nechat vyprášit kožich bandou motorkářů. Orgie, polyamorie, fetiš, asexualita, od všeho je tu něco. Zároveň jde o zajímavý sociální experiment a nestačila jsem zírat, kolik feministek a leseb touží po ponižování, pokořování a násilí ze strany muže! Holt pták je pták, neříkám nic...

Po literární stránce je kniha poklad - tedy zakopat ji hluboko do země a zapomenout... S tím jsem ale počítala, jde o přepsané myšlenky žen z celého světa, minimálně je dílo syrové a autentické. S ohledem na předmluvu mě vůbec nepřekvapilo, že jsou zde dopisy heterosexuálů v naprosté menšině, většinou šlo o pan/bisexuály a queer lidi. O to překvapivější pro mě byl právě fakt, jak moc většina z nich touží po tom ošklivém, patriarchálním údu.

Celkově je kniha opravdu zajímavá a doporučuji k přečtení a rozšíření obzorů. Hodnotím 3/5 a děkuji nakladatelství Kosmas za poskytnutí knihy k recenzi.

1 27.01.2025

HLEDÁ SE ČLEN NOVĚ VZNIKAJÍCÍHO TÝMU NIČITELÉ ZLA. Nebo Magičtí borci, to se ještě uvidí.

Hej, ty, no, na tebe mluvím! Nechceš k nám do hvězdného týmu? Vidím snad v tvých očích nejistotu? Ale kdeže, náš tým je složenej ze samejch profíků! Takže - Vincenc - týpek, co žije na hajzlech a miluje mlátit lidi, babči nevyjímaje. Ale kdo jsi, abys soudil, no ne? Pak Walter, to je tak trošku úchyl, dej si na něj bacha. Oživuje mrtvoly, jen aby s nima souložil. Nesmím zapomenout na Klaudii, trosku, která se ráda hrabe lidem v mozku a chlastá, aby zapomněla na všechnu nespravedlnost světa. A pak jsem tu já - Felix. Úplně obyčejnej borec, co má prostě v životě pech. Nasral jsem démony, Sedmičku a nechápu, proč se na mě tak lepí smůla!

Moc dlouho se nerozmýšlej, protože svět spěje ke svýmu zániku a co mohlo, to se posralo! Je tu jakási Vatikánská vyšetřovací komise, což je pobočka Svaté inkvizice na území Čech, ale to snad dobře víš! Nemůžu ti zaručit, že nezhebneš. Prdel si musíš krejt sám, je to tu samej všivák, co tě nechá ve štychu. Spravedlnost a hrdinství? Nenech se vysmát. Jestli exneš, pamatuj - lidi na tebe budou vzpomínat jako na idiota, co se nechal zabít!

Co můžu nabídnout? Svět magie, co nemá žádný řád. Temné přízraky, co se nás budou pokoušet zabít. Démoni, psychopati, fanatici a bolest. Jo to sem nezmínil? Tady krev poteče proudem jak z krku podřízlý svině. Snad jsem tě moc nevystrašil, ale věř mi, naši skvadru si zamiluješ! A když si tě tak prohlížím, tak do společnosti nekrofila, vychrtlýho imbecila a borky s bradkou á la Lord Farquaad dokonale zapadneš! Cestu plnou utrpení ti zpříjemní černý a nekorektní humor, co už skoro sbírá bavlnu, má cynická povaha a dobrodružství, na který nezapomeneš. Nečum, jak kdybys spolknul ostnatej drát, takhle ztuhlej nám budeš platnej jak mrtvýmu kondom!
*******************
Tak co, přidali byste se k Felixovi a jeho bandě? Já doufám, že ano! Tahle kniha mě uchvátila. Jde o bezduchou zábavu, logika občas pokulhává a naprostá většina textu jsou dialogy. Co věta, to hláška! Já to úplně viděla v hlavě jako film. V hlavní roli českého Konstantina - Matásek, režisér Kotleta. KLAPKA! AKCE! Mohu jen a jen doporučit a hodnotím 5/5* dostala jsem přesně to, co jsem čekala.

"Je to v podstatě, jako bych se snažil vojet mravence. Jo? Snažil se svůj monumentální, gigantický, garantuovský megapenis narvat do jeho malé vagíny."

"Problém s magií je, že magie není zcela logická. Na rozdíl od vědy, kde je dvě a dvě za každých okolností čtyři, tak tady to může být jednou čtyři, jednou čtyřicet a potřetí ŽIRAFA."

Děkuji nakladatelství Epocha za poskytnutí knihy k recenzi.

4 22.01.2025

"Když sanita dorazila, dívka už nemohla ani křičet, jen sípala a chrčela v bezmezné agónii. Takový vřískot před několika minutami ještě nikdo z jejích nejbližších neslyšel. Co to bylo za zvrácený zvuk? Řev prasete, kterému řezník podřezal křní tepnu, protože právě nastal čas porážky. Křik umírajícího trpícího bolestí, jehož nejblaženější touhou je, aby už byla ta nelidská tyranie za ním..."

Sbírka povídek od více, či méně známých autorů, jež vznikla na počest výročí 100 let úmrtí jednoho z literárních velikánů - Franze Kafky. A musím se přiznat, že jsem od něj nic nečetla. Tudíž jsem netušila, co od sbírky čekat. Nakonec jsem byla velmi mile překvapena pestrou paletou příběhů z minulosti, přítomnosti, ale i budoucnosti. Část z nich se odehrává ve stověžaté Praze a leckdy se ocitnete v našem hlavním městě tak, jak jej neznáte. A snad ani nechcete poznat... Jde o mix žánrů, což mě nadchlo ještě více, protože to bylo jako Bertíkovy kouzelné fazolky dvanáctkrát jinak!

Všechny povídky jsou psané líbivým, zvučným jazykem s nádechem jisté dekadence. Obdivovala jsem řemeslnou práci s jazykem a leckdy se zarazila nad neobvyklými slovními obraty. Každou povídku představuje krátký medailonek autora + stručná anotace doprovázená úchvatnou ilustrací. Často jsem se ocitla ve středu Prahy, skoro jsem slyšela cinkání tramvaje a desítky spěchajících bot, jejichž zvuk se odrážel od chodníků, které prošlapaly nohy nejedné české osobnosti. Včetně pana K. Mimochodem pan K. se objeví ve třech povídkách a pardon pane Kafko, ale já zkrátka viděla agenta K z Muži v černém.

Nechci rozebírat všechny povídky, jen si knihu kupte a vytáhněte si Bertíkovy fazolky sami! Vypíchnu tři TOP:

3. SKUTEČNÁ TVÁŘ - ďábel má mnoho podob. Ale žádnou z nich nechcete potkat... Autorka dokonale vykreslila temnotu, strach a bezmoc. Konec byl naprosto perfektní!

2. DEN, KDY SE VRÁTILA PANÍ VRÁNOVÁ - dystopická, dvoumilionová Praha v roce 2055 obalená pozlátkem moderní doby. Vždyť umělá inteligence tak usnadňuje život a kriminalita skoro vymizela. Nebo ne?

1. ŽÁDOST - Veronika Fiedlerová mě už v novele Pomiluj smrt přesvědčila, že umí zacloumat s emocemi čtenáře. Povídka ŽÁDOST mi připomněla film 7 životů a fakt jsem si ji užila. Miluji, když mě někdo postaví před morální dilema, co se zapíchne do stehna jako nějaký žabikuch a zatančí si tango ve vaší arterii femoralis...

"Pochyby jsou způsob myšlení. Nedá se pochybovat napůl. Polovičaté pochybování je jen převlečená víra a víra je podvolení vnější vůli."

Některé povídky mne bavily více, některé méně, u některých jsem měla pochybnosti, zda jsem ji vlastně pochopila správně. A měla jsem ji vůbec pochopit? Za mě rozhodně pozornostihodné dílo, hodnotím 4/5 a určitě doporučuji k přečtení.

Děkuji nakladatelství Epocha za poskytnutí knihy k recenzi.

1 13.01.2025

„Když člověk řekne, že je v prdeli, měl by si to třikrát rozmyslet, jestli v té prdeli opravdu už je, nebo teprve dráždí šiškou předsálí.“

Chris je okouzlující, krásná, chytrá a… svině. A já říkám ano! Dost bylo empatických hrdinek, co by si nechaly uřezat uši, jen aby někdo netrpěl! Kdepak, Chris je sobecká, egocentrická a jde přes mrtvoly. Její podlost a arogance ji ovšem také zaslepí a ona přehlédne pár červených kontrolek, jako typická ženská v autě. Stačí přivřít oči a kontrolky zmizí! Pro trochu luxusu se klidně nechá ojet jako fena u popelnic. A nakrásně se také může stát, že z mrchy bez svědomí se stane uzlíčkem nervů třesoucím se před trýznitelem. A bestie může být lapená ještě šílenější, a především zvrácenější bestií.

„Tančila jeho zkurveně zvrácená duše na zbytcích mé důstojnosti? Šlapal po mých citech ve svých zasraných značkových botách, zatímco moje tělo krvácelo?“

Finn je prototypem nadsamce, co by na svoje péro, jež nejde ani obemknout dlaněmi, měl mít zbrojní pas. Protože „s tou sbíječkou, co má mezi nohama, by klidně mohl třísknout do diamantu a vsadím malíček u nohy na to, že by tam zůstala rýha“. Ale všichni chápeme, že v takových knihách se pomocí malého kašpárka příliš velká show neodehraje (sorry Edwarde...). Krásu často doprovází vnitřní temnota. A Finna vzrušuje moc a kontrola. A přijde chvíle, kdy se rozhodne, že bude Chris ovládat, vlastnit, zničí ji jak cigánskou hračku a pak ji pomaličku a trýznivě poskládá dohromady jako puzzle. A bohužel má spoustu peněz. A kde jsou peníze, tam je všechno.

„Když se rozhlédnu kolem sebe, zjistím, že zdaleka nejsem jediná žena v okruhu několika metrů, co si právě vyrvala dělohu a naservírovala mu ji na zlatém podnose k nohám.“

Konečně kniha, která splňuje parametry dark romance. Tady prince na bílém koni nečekejte, leda by se Finn rozhodl nějakého toho jednorožce splašit a nechat jej znásilňovat Chris až do bezvědomí… Dopředu říkám, že tahle kniha je za mě lepší než Haunting Adeline, protože má koule. Autorka se toho nebojí. Otevírá téma, která jsou ve společnosti tabu. Je to absurdní? Mnohdy ano, ale nedělají přesně tohle prachatí zmrdi? Co chválím, je určitá autentičnost textu, mnohdy mě ty hlášky neskutečně bavily! Příběh o frajerce, ze které se nakonec tak trochu stane tupá ovce čekající na porážku a sadistovi, který není schopen citu. Topkou jsou charaktery postav – obě jsou konstantní a realistické. Plíživost promyšlené manipulace mi naháněla husí kůži. Tady čuchám menší rešerši psychologie?

„Já tě zničím, maličká. A až s tebou skončím, budeš mě prosit, abych tě zabil.“

Pak je tu ale druhá stránka. Slovosled a časté chyby kazily celkový dojem. Kombinace hovorové a spisovné češtiny mi také příliš nesedla. Některé myšlenky se opakují, jako když o sobě Chris několikrát řekne, že je královna apod. Příběh se odehrává v Anglii a oba pracují ve firmě, oba mají spoustu práce a chodí sem tam, ale nevíme, jaká práce to vlastně je. Pak když má jedna postava otřes mozku a krvácí, tak jediné co ji zajímá, je sexy vráska na čele. Ehm, nevěřím tomu a bylo to zbytečné. Celkově pracně vystavěné drama zastírá rouška neustálé nadrženosti, mnohonásobných orgasmů a bušení do toho jak králíci. Větu: „Udělám se a bude to kurva velký“ ukládám do šuflíku hned vedle mamutího údu… A proč se to musí ověnčit jakýmsi žánrem dark no-romance? Oceňuji konec, byť byl lehce patetický, ale dojem zanechal.

„Prudce lapá po dechu. Vrazím jí facku. Protože chci, protože můžu. Jen ke mně zvedne zrak a tváří jí přelétne úšklebek. Škubnu jejími vlasy a narvu jí ho tam znovu.“

Celkově mě ale kniha bavila, hodnotím 3/5* a určitě doporučuji k přečtení, protože takové noční můry jsou denním chlebem mnoha žen na světě. A ano, částečně to podstupují dobrovolně, je to však omluvenka pro sadistické bastardy? Určitě budu sledovat i další tvorbu autorky.

4 07.01.2025

„Přemýšlím, jestli je boj za Envu takový, jaký sis ho představoval. Přemýšlím, jestli tě neprovrtala kulka nebo bajonet. Jestli tě nezranila nějaká stvůra. Přemítám, jestli neležíš pod krví nasáklou zemí v neoznačeném hrobě, u kterého už nikdy nebudu moct pokleknout, ať už tě má duše touží najít sebevíc.“

Iris zůstala s matkou sama poté, co se bratr rozhodl vyslyšet volání bohyně Envy a odešel do války. Od první stránky mi tenhle příběh lámal srdce. Na konci knihy zůstalo ležet na zemi roztříštěné na tisíc kousíčků a já můžu jít skládat puzzle. Iris nešlo nemilovat. Charakterově okouzlující, empatická, bez potřeby si stěžovat, byť by měla na nohou jakékoli množství puchýřů, či nejedla kdovíjak dlouho. Oproti tomu je tu její soupeř Kitt (křestním Roman, ale to jméno se mi fakt nelíbí). Ten sice pochází z bohaté rodiny a zdá se, že vše dostane na podnose, ale je pouhým pěšákem na šachovnici mocichtivého a despotického otce.

Touha Iris psát o věcech na kterých záleží, inspirovat lidi, poskytovat jim informace, to vše ji zavede do války. A tady je vidět autorčina rozsáhlá rešerše z knih o válce a mně se chtělo brečet na každé jedné stránce. Realisticky a umně popsané příběhy vojáků, kteří zemřou pro marnotratnost a pýchu bohů. Autenticky působící scény ze zákopů, polních nemocnic, chaosu a zmatku, z toho všeho jsem měla husí kůži. A vlastně o to horší pak byly střípky každodenních radostí, které byly dechberoucím kontrastem oproti všudypřítomné bolesti, kolem se plížící hrozbě smrti a především nejistotě, zda ještě někdy spatříte úsvit slunce.

Příběh kouzelný od začátku – domy osnující neplechu, ultimátní magie vzniklá z kostí pohřbených bohů a tryskající do světa. Půvabným jazykem psané dopisy prodchnuté strachem, bolestí a nikdy nekončícím zoufalstvím. Dva staré a neobyčejné psací stroje, které spojí dvě zcela odlišné duše. Dovolí Iris a Kitt nepřátelskému osudu, aby jim psal jejich příběhy, nebo si je napíšou samy? Doprdele, vždyť mně se fakt celou dobu chtělo brečet, jak kdyby autorka tu knihu zaklela a pomocí čár mi držela při čtení žaludek v hrsti a projížděla ho nožem jako nějaký levný margarín!

Fascinovala mě čtivost navzdory absenci přílišného dramatu a sexu mezi postavami, naopak - ta chemie na základě pouhých dopisů, letmých doteků a pohledů byla spalující! Přirovnala bych to ke Kronikám prachu, takže věřím, že někoho kniha bude nudit. Mám i pár výtek – romantika zastínila fungování světa a válka bohů byla spíše okrajová. Občas mi Iris přišla jako trdlo, protože řešení měla před očima a ne a ne je otevřít a zaostřit. Také nebyly úplně oddělené kapitoly jí a Kitta. Ale všechno jsou to jen smítka prachu na božské a úžasné knize, proto hodnotím 4,5/5* a jsem ráda, že za pár týdnů vyjde závěrečný díl, který rozhodně musím mít!

2 05.01.2025

"Na okraji mýtiny stála záhadná postava v dlouhé kápi. Zdála se vysoká i malá zároveň. Chyběla jí tvář. A z temnoty jejím směrem žhnul pár temně rudých očí. Chtěla křičet, ale z hrdla jí nevyšel žádný zvuk. Měla husí kůži, svět se jí točil a málem znovu omdlela..."

Lenka ze všeho nejradši pobíhá v noci venku a fotí hvězdy. Její rodiče to privádí k šílenství, ale kdo by se na ni zlobil, když jedné noci přijde domů s rozkošným kocourem v náruči. Nemůže říct, že ho našla v lese, kde spatřila děsivé stíny s rudýma očima a hrozivými tesáky, jak se po ní natahují! Jenže od té chvíle se dějí divné věci. Parta kamarádů bude muset zachránit Malinový vrch, ale především rodiče. Ti přestali věřit na kouzla a brzy se tak sny začnou měnit v děsivé noční můry.

Jestli něco u autorů považuje za zručnost a um, pak je to skloubit příběh tak, aby lahodil oku dospěláka, neutahal ho, ale zároveň aby byl dostatečně jednoduchý a poutavý pro děti. Tady se to povedlo na výbornou! Je to vtipné, proložené krásnými lustracemi, spousta dialogů mezi dětmi, které jsou jednoduché a přesto skrývají velké množství hlubokých myšlenek. Zároveň nechybí to, co chceme od dětských knížek - pouto přátelství, odvahu zachránit svět holýma rukama, pounaučení a happy end. Vím, autoři nesnáší přirovnávání k jiným příběhům. Ale já to stejně napíšu. Stranger Things z Malinového vrchu! Boží!

"Každá hvězda bývala ztracená kočka. Toulala se tak dlouho, až došla ke hvězdám, kde se přidala k ostatním. Od tý doby už nebyla sama. A jako ty, co tam došly před ní, zářila na cestu těm, co se ještě toulaly na zemi."

Moc děkuji autorovi za oslovení! Nebýt toho, unikla by mi dětská kniha, která je ale jako Malý princ - pokud jste v sobě nezahubili své vnitřní dítě, budete nadšeni! Budete fandit houževnaté Lence a jejím kamarádům. Společně s nimi prožijete dobrodružsví a na konci zadoufáte, že Pan Kočičí dostane klubíčko, protože nikdy neměl žádnou hračku. Zatoužíte mít jezevčíka Pana Párka a především - zjistíte, že každý superhrdina potřebuje padoucha! Pár pasáží bylo lehce vleklých, ale to přisuzuji věkovému zařazení. Hodnotím 4,5/5* a doufám, že autorovi vyjdou i další díly, tohle mě bavilo!

1 30.12.2024

(SPOILER) Matylda si najde pana Božského. Jakub je dokonalý, ohleduplný, umí skvěle vařit, je gentleman a Matyldu miluje celým srdcem. Ale jen prvních pár měsíců, než svoji vyvolenou seznámí se svojí psychopatickou matkou. Pak najednou otočí a chová se jako prvotřídní idiot. Možná ale za to může neustálé mačkání koulí, které je v knize tolikrát, že z toho chudák musel mít vejce nahniličko. Rovněž mě fascinovala jeho předkožka, jejíž rozloha musela být cca jako vojenský stan, neboť Matylda "cítila, jak se mu uvnitř ní přetáhla předkožka."

No, jsem na rozpacích, když vidím ty nadšené recenze a nechápu je. Postavy jsou nekonzistentní. Kromě sexu mezi Jakubem a Matyldou je láska tak veliká, že ji tchýně dokáže zfouknout jako svíčku pár větami a činy. Matylda se chová jako kráva od začátku. Na jednu stranu chce zapůsobit, na druhou chvilku po seznámení s tchýní ojíždí půl hodiny jejího milovaného syna pár metrů od ní v pokoji a vůbec jí to není blbé. Celou knihu jsem měla pocit, že se autorka zmítá mezi touhou napsat srdcervoucí román a drsnou erotiku. Bohužel za mě vznikla jakási podivná směsice, kdy vážná témata vždy pohřbily "vyboulené trenky", nebo "tyčící se chlouba." Erotické scény jedno velké EEEW, pokaždé když přišla další, prosila jsem o smilování a konec.

V celém příběhu každá postava nestíhá, nemá čas, ale vlastně nemá ani přátele a koníčky, takže možná jsou všichni jen špatní v organizaci času? Matylda dělá v IT a je v tom dobrá, ale vlastně jen chodí sem tam a nedozvěděla jsem se nic konkrétního, jako by jen měla mít originální práci, ale bez rešerše, co takové zaměstnání obnáší. Nejde mít rád ani Matyldu, ani Jakuba. Ona je naivní, až pitomá, neustále dává náboje jak tchýni, tak i ostatním. Ve vztahu má být dominantní, ale to se projevuje akorát tím, že jednou za čas chytne Jakuba za vlasy, zvrátí mu hlavu a poručí mu, ať jí mačká nebo saje prsa. Jakub by pro ni pro změnu snesl modré z nebe, ale věří naprosto bezmezně matce a Matyldu až ponižuje. Dalším mínusem je, jak autorka neustále odkazuje na dědečka, jak byl skvělý, ale žádného dědečka Matyldy nám nepředstavila. Přenesla do příběhu toho svého reálného, ale pro čtenáře to působí zmatečně, když o něm nic blíže neví.

!!SPOILER!!
Jakub má sestru Elišku, ale protože se s ní nebaví matka, nebaví se s ní ani Jakub. Hlavně, že má ty vysoké školy, ale nezajímá se o sestru? A pak když se objeví na svatbě, obejme ji po několika letech a život jde dál bez jediného slůvka vysvětlení? Proč! Celkově autorka na posledních stránkách uhňácala kouli ze všech knižních klišé a pleskla mi ji přímo do ksichtu. Au. Perfektní zaměstnankyni Matyldu, žádanou a kvalitní vyhodí po jednom špatném otestování stránek. BUM! Ale hned druhý den jí Eliška nabídne práci ve své malé firmě, kde by se určitě jako IT uživila. Kromě toho se ale navíc jen tak stane spolumajitelkou. Kde by vzala na podíl firmy, když nemá peněz nazbyt, to se nedozvíme.

Na straně 16 jsem ve štafetě napsala - doufám, že Jana nezabila manžela. BUM! Ani tohoto klišé jsem nebyla ušetřena. A co víc, celou knihu čekáme na brutální tajemství, pro které by Jana zabíjela. Nakonec se dozvíme, že "jen" Jakub není synem mrtvého manžela. Je to tak závažné, že to Jana zmíní mezi řečí a celý problém se vyřeší na jednom odstavci.

Aby toho nebylo málo, tak sice Matylda bere antikoncepci, ale po rozchodu s Jakubem otěhotní. Dvojčata. BUM! Jedno dítě je totiž málo, tak pro jistotu. Naštěstí nechybí happy end, kdy si svinská tchýně uvědomí, jak je špatná a dobrovolně jde na léčení a vše se zalije sluncem. THE END.

Celkově sečteno - erotické scény se opakovaly, autorka vykrádala samu sebe. Postavy jsou dost schizofrenní a dialogy neuvěřitelné, protože jednou mluví familiárně a podruhé jako z příručky spisovné češtiny. Nevím, co si mám myslet o obálce, která je úžasná a ňuňu, ale uvnitř kniha obsahuje pár, který je nadržený jak stepní kozy a nevydrží se alespoň chvíli neocucávat, nevybuchovat v mnohonásobných společných orgasmech a nelapat po dechu. Jediné, co bylo na knize povedené, byl obraz tchýně Jany. I když i to někdy haprovalo, když šla a popřela nějakou předchozí myšlenku. Obočí mi pak odešlo na výlet, když našla v synově mikině Matyldiny použité kalhotky se vzkazem pro Jaku a ČUCHEJ a místo aby to vyhodila, stříhala to na malé kousky. Možná nějaký fetiš? Každopádně hodnotím 1,5/5* a jsem překvapena, co se vlastně může stát hitem.

12 26.12.2024

„Začal se do mě sunout kousek po kousku. Mé stěny se musely roztáhnout, aby se mu přizpůsobily, což rozhodně nebyl případ té jediné příležitosti, kdy jsem s někým spala.“

Nataša je tak trochu chodící pohroma a vozembouch. Kromě toho je taky kráva, co si pořídí psa a chudák je nucen furt srát doma, protože Nataša nepovažuje za důležité ho venčit. Je novinářka. Hodně špatná novinářka, co dostává ty nejhorší články, které stejně zvrtá. Navíc je finančně negramotná a nepovažuje za nutné platit nájem a další věci. Nebo nedej bůh třeba změnit práci, aby se měla lépe! I tak se na ní ale usměje štěstí, když zrovna JI vybere šéf novin, aby se infiltrovala do nejbohatší společnosti v New Yorku a něco na něj vyhrabala.

„Pod pinďourem tma je obecně známý jev, kdy ženská přehlíží, že chlap je čurák, protože má pinďoura , kterýho by si ráda užila.“

Bruce má tak trochu obsedantně kompulzivní poruchu, miluje řád a pořádek. Navíc je supermodel s ledem místo krve a nejspíš taky mimozemšťan, protože mu stačí 20 minut denně ve fitku a má tělo vysekané jak antickým sochařem – dokonale proporční, téměř až nadliské a setsakra ultra-maskulinně řešené. Nechybí ani hluboký, chraplavě sexy tónovaný hlas, před nímž ani to nejrychleji schnoucí prádlo nemá šanci! A tak když Nataša sní tomuto neúprosnému chlápkovi banán, on ji… zaměstná?! Najednou všechna pravidla jdou do hajzlu a Bruce přemůže touha a chtíč. Rozuměj plný koule.

„Zabořil obličej mezi má stehna a pustil se do mě, jako bych byla tím nejlahodnějším, co kdy ochutnal.“

Ale nebojte, není to porno, urvané knoflíky a babičkovské bombarďáky začnou létat až na konci knihy. Pak je to ale jízda! Jakožto skoro panna co nikdy nedělala orál Nataša Bruce vykouří jako Mia Khalifa. Navíc tato demoliční koule Nataša s nejvíce antisexy jménem zničí každičkou pečlivě vystavenou zeď! Je až děsivé, jakým způsobem dokáže vyzkratovat zdravý rozum. Svůj i Bruce.

Takže tu máme nařachanýho týpka, co je posedlý tím mít všechno pod kontrolou. A proto si SVŮJ banán, jediný zdroj cukru za den, nechá v místnosti, kam mají přístup všichni. Jako nejbohatší chlap New Yorku očividně nemá na vlastní místnost. Co dělá za práci? Nevíme, ale má tolik peněz, že je může skoro vyhazovat z okna. Nebude ale platit Nataše, kdepak, ta bude dělat zadarmo, přestože díky tomu možná skončí na ulici.

„Kroužila mi jazykem kolem penisu a používala na mě obě ruce. Jednou mě honila a druhou mi masírovala koule. Pohybovala se tak rychle, že jsem slyšel ten mokrý, upatlaný zvuk orálu a byl to ten nejerotičtější zvuk, jaký jsem si v tu chvíli vůbec dokázal představit. Byl nefalšovaný a byl hříšný.“

Já nemám nic proti tomu, když se nejbohatší muž na planetě zamiluje do té největší chudinky. Ale proč je každá postava plochá jak hrudník anorektičky? Proč jediná role vedlejších postav je, aby se spolu dvě hlavní postavy vyspaly? Kde je nějaká profesionalita? Generální ředitel jde na řadovou schůzku (asi nemá manažera, viceprezidenta?) a tam se Nataša zlíská jak prase. On místo toho, aby ji vyrazil, ji donese domů, poklidí celej zesranej byt od psa, naplní jí mrazák masíčkem podle velikosti balíčků a zaplatí dluh na nájmu. Já pořád věřím, že Penelope Bloom prostě trollí. Není možné, aby svoje texty myslela vážně. Hodnotím 1/5 a myslím, že další díly už si nechám ujít, aby mé IQ nekleslo pod 70. A takový fun fact na konec - na 229 stranách padne slovo BANÁN 56x!

7 20.12.2024

„Kundu má zmáčenou nektarem, a zatímco kloužu prsty mezi vlhkými záhyby, druhou rukou chytím Liz za vlasy a nakloním jí hlavu, abych ji mohl políbit a pářit se s jejím jazykem.“

Liz se život obrátil naruby v den, kdy jí z bytu unesli zelení mužíčkové a unesli ji do vesmíru. Po ztroskotání je s celou skupinou dalších mladých holek de facto unesou pro změnu šedí a modří mimozemšťani, co mají přes dva metry a jsou neuvěřitelně sexy. Jeden z nich, Raakosh, se rozhodne, že už nechce být mimozemským panicem. Ten přerostlej blb Liz unese do vzdálené jeskyně a nehodlá ji vrátit, dokud nebude obtěžkána jeho dítětem a nebudou skutečně spáření. Liz se však velmi brzy stává tou nejotravnější osinou v zadku na celé zamrzlé a nehostinné planetě. Chudák Raakosh netuší, že unesl tu nejpaličatější kozu ze stáda.

„Jestli z tohohle vyvázneš živý, Raakoshi, vyšukám z tebe duši, k tomu mi dopomáhej Bůh.“

Liz není žádná ukňouraná barbína, naopak je věčně dravá a nasraná a s lukem to umí stejně dobře jako s hbitým jazykem. Ze začátku se ti dva neustále dohadují, jenže pak se jejich symbionti rozhodnou spářit. A tak netrvá dlouho, než Liz začne vybouchovat jako rachejtle na Silvestra při každém doteku Rakooshe, který je hebký jako semiš. Symbiont jim během toho oběma bečí v hrudi jak nějaká pernatá šelma.

„Ze syrového masa a barbarského únosce by mi neměly vlhnout intimní partie, ale očividně si nemůžu pomoct.“

Rakoosh Liz chrání, dokonce i před ní samotnou, postupně vedle ní měkne a z bad boye se stává podpantoflák. Naopak jeho gigantický pták tvrdne, neustále mu trčí, tak hrdý a dlouhý. Liz takhle velké péro v životě neviděla. Hlavní gró knihy je společné stopování kořisti, přespávání v jeskyních a souložení za dlouhých chladných večerů. Liz je neustále tak nadržená, že vlhne dokonce i z představy, jak mu důkladně líže obočí.

„Po celou dobu mě umíněně a vášnivě chlemtá. Kroutí se mi prsty u nohou a z hrdla se derou výkřiky, když do mě jeho hrbolatý a tlustý jazyk hluboko proniká. No kurva. Tohle se nedá vydržet.“

Druhý díl byl asi lepší, než první. Odpadla nudná cesta lodí a ztroskotání. Naopak se vše zaměřuje na ty dva. Příběh je svižný, vtipný, bizarní a částečně i směšný. Celé kniha se točí jen kolem – chci tě emzáku nebo nenávidím tě ty emzácká svině! Stockholmský syndrom jako vyšitý. Ale i tak mě to bavilo. S čím jsem měla asi největší problém, tak s tím, že autorka upozadila celý cizí svět a vlastně jsem měla pocit, že jde o skupinku pralidí někde v jeskyni, co si krátí dlouhé chladné večery prozkoumáváním vlastních i cizích těl. Zkrátka nestačí přidat rohy, ocas a péro s výčnělky, aby byl příběh uvěřitelný. Hodnotím 3,5/5 a tuhle bizzaro romanci si určitě přečtěte.

„Když se vrátí zvenku a ruce jí voní tou její sladkou kundou, musím pevně zavírat oči a připomínat si, že svou pozemšťanku si získám sebeovládáním, nikoli hrubou silou.“

2 18.12.2024

Osudníci nejsou nebezpeční proto, že by byli zlí. Jejich zákeřnost spočívá v tom, že nedokážou rozeznat dobro od zla. Přesto Evangelína jednoho takového sexy krasavce požádá o pomoc. Její životní láska Luc si má brát její nevlastní sestru, někdo na něj seslal určitě kouzlo! Eva neustále svoji sestru omlouvá, přestože s ní prakticky nemá žádný vztah a je zjevné, jaká ve skutečnosti je. Celkově je Eva otravná naivní protagonistka, co se do konce změní v ještě hloupější husu.

Kniha začala jako pohádka. Nádherné popisy, věci co mají šestý smysl, zvony oznamující nebezpečí. Jenže pak přišla ta růžová pohroma jménem Evangelína RYŠAVÁ. Kdo? Kdo a proč měl potřebu přeložit FOX takhle? Jenže s každou další stránkou jsem měla pocit, že je to čím dál větší průser. Hlavní postava přelétavá, s nevysvětlitelnou potřebu někoho neustále milovat. Všechny ostatní jsou ploché a jednoduché. A to včetně Jackse, o kterém vlastně víme jen to, že má ledově modré oči, které neustále probodávají.

Chybí zápletka, prostě se věci dějí, protože to autorka tak chtěla. Například si jen tak do originální příběhu přidá upíry, co jsou jako vystřiženi ze Stmívání. Nic tu nedává smysl. Mezi Evou a Jacksem nebyla ani špetka chemie. Čekala bych, že oba projdou alespoň nějakou proměnou, ale oba jsou na poslední stránce stejní jako na první - on vychcaný osudník, ona se podobá dítěti, co si pětkrát sáhne na sporák a pošesté se ho rukou plnou puchýřů opět dotkne.

Tahle kniha je přirovnávána k pohádce. Možná náročností čtení a úrovní příběhu. Četla se mi dobře, co autorka opravdu má, je slovní zásoba. Což mimochodem také nechápu, že když má úchvatné popisy pompézních oslav, neuvěřitelných šatů a vzhledu lidí, proč si sakra nedala práci s popisem severské krajiny? Musím hodnotit 2/5 a opět se mi potvrdilo, že nálepka bestseller znamená jen to, co říká překlad a nevypovídá o kvalitě.

Mimochodem kniha končí směšným cliffhangerem a upřímně už mě sere, jak autoři neumí ukončit příběh tak, aby každý díl působil uceleně. Další díl nebudu číst, popravdě i na tento během pár dní zapomenu jako na jednu z mnoha průměrných fantasy knih.

3 11.12.2024

"Uděláme spolu dohodu. Jestli budeš vlhká, až ti můj muž zajede do kalhotek, podepíšeš smlouvu a staneš se naší malou kurvičkou, dokud nesplatíš dluh."

Vítej ve Zvrácených příbězích, ty jedna vilná chlípnice. No ano, vidím, jak rudneš. Jak zajíždíš rukou níž s každým dalším řádkem. Nechceš si to přiznat, ale vzrušuje tě ta zvrácená dominance. Máš husí kůži z bolesti, jež se mění ve slast. Už tušíš, že tady žádná vanilka nebude. Muži tu lásku vyjadřují skrze bolest. Láska je tu nebezpečným citem a žárlivost se stává kořením vraždy.

"Správnej orgasmus není jenom dokonalý šukání, ale pořádně obnažená mysl, která se v tu chvíli vydá napospas té druhé."

Svět je plný magorů. A hrdinky povídek mají tu smůlu, že zaklepou zrovna na jejich dveře. Je libo stalker? Dominant, co ti ukáže, jak opojné je spojení bolesti s něhou? Či snad toužíš dostat se do Sanatoria Darkevil, kde pacienti jsou jen zdrogované hračky? Zlomené, opuštěné a pomocí neznámých látek vláčné tak akorát na zvrhlé choutky ošetřovatelů? Jen si dej pozor. Živá se odsud rozhodně nedostaneš.

Věděla jsem, že se neotočíš a neutečeš. Visíš očima na každém písmenku a hltáš každé slovo. Ty víš, že zlo má krásné rysy a svůdný hlas. Víš, že se stačí podívat do těch temných očí a jsi jeho. A pak už nebude šance na únik. Podlehla jsi.

Položil jsem ji na postel a ona se mě odmítala pustit. Netušila, že nejsem její spása, ale jen jiný druh ďábla, než byla moje žena. "Nehledej u mě něco, co ti nemůžu dát. Mohlo by to hodně bolet," zašeptal jsem těsně u jejích chvějících rtů, než jsem je políbil.

Tak jo, měla jsem trochu obavy pustit se do knihy. Jenže autorka očividně umí. Povídky jsou temné, prince na bílém koni nečekejte. Šťastný konec? Ale kdeže. Krátký rozsah dark romance moc sluší, každá povídka je svižná, žhavá. Občas jsem měla problém se slovosledem, občas mi něco přišlo zbytečně na sílu. Ale jinak? Rozhodně něco, co by milovnice DR nemělo minout. Na konci nezůstane nit suchá. A ne, nemluvím o kapesníku.... Hodnotím 4/5* a rozhodně se těším na navazující dílo Sanatorium Darkevil!

5 05.12.2024

"Představovala jsem si, jaké by to bylo spravovat svět. Ne jen zamáznout novým nátěrem, ale přestavět samotné základy, jak to táta líčil. Vrátit se k místům, kde se napáchaly děsivé chyby, najít nedostatky a pak je spravit , aby bylo všechno pevné a šlapalo jako hodinky."

Sofii je 11. Má jen jednoho kamaráda, nosí ošklivá rovnátka a ještě ošklivější brýle. Když ji jednou najde stará žena se stejným jménem sedět před domem, jak pláče, vznikne něco kouzelného. Přátelství, pro které není ani věkový rozdíl 77 let žádná překážka. Jenže stáří nebere ohledy ani na ta nejúžasnější přátelství. A tak když stará paní začne projevovat známky demence, malá Sofie se rozhodne konat.

První dvě třetiny knihy mě moc nebavily, jsou psány dětským pohledem, ale chybí mu bezprostřednost, pořád tam je cítit ta pachuť dospělosti. Dost často se myšlenky opakovaly, spousta věcí byla kurzívou, nebo v závorkách. Na to, že kniha nemá ani 170 stran jsem se částečně nudila. Nejsem si jista, pro koho přívěh vlastně je. Děti 10-12, pro které je určena, by se podle mě nudily, chybí nějaká akce. Navíc je zde dost cizích slov, která nebudou znát. Pro dospělé je to zase moc jednoduché, malá Sofie je trochu otravná a stará Sofie nedostala moc prostoru.

To je mimochodem asi největší škoda. Když totiž začne stará paní vyprávět vlastní příběh o tom, jak unikla holokaustu a díky dobrým lidem přežila pod novou identintou? Sakra, chtěla jsem vědět víc! Těch pár stránek příběhu malé židovské dívenky mi rvalo srdce. Jenže jich opravdu bylo jen pár.

Nápad byl skvělý, ale při zamyšlení je kniha šíleně depresivní - žádná malá holčička by jako nejlepší kamarádku neměla mít starou důchodkyni. Určitě je to originální a ukazuje to dětem, že i důchodci jsou lidé a jsou fajn. Ale děti by měly mít za nejlepší kamarády především děti. Až na pár silných stránek mě kniha příliš neoslovila. Ale četla se dobře a byla to taková jednoduchá jednohubka. Proto hodnotím jako průměr - 2,5/*5. Děkuji Kosmasu za poskytnutí knihy k recenzi.

"Šla bych do Polska a vrátila červené kuličky na strom, aby počkaly na správný čas, kdy se z nich dá udělat sladká marmeláda. Přestavěla bych celý domek tak, aby jeho obyvatele nemohli ohrozit vojáci. Vlastně bych ty vojáky poslala pryč! Zůstali by ve své zemi a spravila bych i je, zařídila bych, aby byli šťastní - a když ne šťastní, tak aspoň spokojení. Když o tom tak přemýšlím, spokojení je možná ještě lepší než šťastní - pak by je totiž ani nenapadlo napochodovat do země někoho jiného."

2 01.12.2024

"Ruce a nohy měl na špatných místech. Hlava byla přišitá obráceně. Jedno oko se ztratilo? Uši měl mnohem níž, než patřily. Jeho krásná hustá hnědá kožešina byla mokrá, tmavá a smrdutá..."

Už jste se někdy vzbudili po pěti stech letech a zjistili, že jste duch a z vašeho domova se stal zábavní park? Jaké to je, mít matku zombíka? Víte, jak vypadá vlkomobil? Jaký byl Dracula jako miminko? Jak těžké to má yetti - lidumil? Pokud jsou vaše odpovědi NE, pak kniha Nejhorší netvoři na světe je přímo pro vás! Báječná sbírka deseti děsuplných, ukrutánsky zábavných povídek o hrozitánských netvorech, s ilustracemi vyvedenými v jedovatě zářivých barvách.

Novinka ze série super-mega-gigabestsellerů od autora Davida Walliamse je prostě skvělá! Asi je primárně pro děti, ale my s nesmrtelnou dětskou dušičkou ji rovněž dokážeme ocenit! Ano, text je jednodušší. O to dokonalejší jsou desítky božích ilustrací. Text je navíc originálně složen ze spousty fontů, které vystihují dané slovo. To jsem snad nikde neviděla. V kombinaci se spoustou citoslovců znázorněných graficky jsem si užívala každou stránku.

"Všechna zvíířata, o nichž si lord Rozmazell myslel, že je zastřelil, a která nařídil chůvě vycpat, byla totiž živá. Jen se naučila nehýbat se, když byl v místnosti lod Rozmazell. Jinak se volně toulala po domě i po pozemcích. A jakmile se Rozmazell vydal na loveckou výpravu, zvala dokonce zvířata z okolí na skleničku nebo na svačinu."

Postavy jsou podobné těm z Hotelu Transylvania, který miluju, takže i tahle kniha je ňuňu. Absolutní top byla povídka Frankméďa. Takového božana jsem si vždycky přála! Nechybí šťastné konce, byť některé trochu netradiční. Hodnotím 4/5. Pro koho kniha je? Rozhodně pro děti tak do 12-15 let (menší tip na knihu pod stromeček, mrk, mrk). No a pak pro nás dospělé, co milujeme animáky, komiksy, duchy, upíry, zombie, ufouny, vlkodlaky, mumie, či rozplzlé a bláznivé příšery.

Za poskytnutí knihy děkuji Kosmas.

21.11.2024

“Udělej se do mě! Vystříkej se do mě! Už to cítím, jak krásně to hřeje.

Kniha, která pobouřila svět. A vlastně dodnes se všichni dohadují, jestli ji O. Wilde vůbec napsal, či nikoli. Upřímně? Je mi to fuk. Já se královsky bavila. Lady Fuckingham je něco jako soft porno psané Markýzem de Sade. Cudné pohledy, letmé doteky, přísná etiketa a sotva odhalené kotníčky. V noci ale přichází chlípní nemravové, připraveni svými vilnými kládami dobývat úzké štěrbinky. Držte se, kundiska budou praskat ve švech!

Obscénnost, lascivnost, zapovězené radosti. Uprostřed toho všeho je mladá Fuckingham - nymfomanka a nestoudnice. Orgasmus střídá orgasmus, zadnice jsou rudé od bičování, všichni tu kvičí blahem a je zázrak, že z té přemíry krásna a tolika bouřlivých orgastických extází nepřijdou o holý život! Dívky se tu na bodcích lásky vozí až do ráje. A co na tom, že je jim třeba jen 12 let. Štangli salámu už taky nikdy neuvidím stejně…

Kniha je jen porno, jestli někdo čeká literární skvost, tak jej cudné šlechtičny napíchnuté na stožárech chrlících gejzíry sperma rychle vyvedou z omylu. Nechybí ani pestré názvosloví - pipinka, knoflíček lásky, svatyňka, vlhká jeskyňka, grandiózní nádobíčka, nadržené pičky, tvrdé klády a oceány vlhkosti.

Kromě rozpíchaných zadnic a dalších neřestí tu ale nic není. Žádná zápletka, nová verze navíc má chybějící písmenka a chybky. Za mě 3/5* a určitě doporučuji přečíst, ale já už to znovu vidět nemusím.

“Důtky padly na překrásný zadeček, každá rána dostávala z oběti bolestivý výdech a zanechávala za sebou na křehké kůži dlouhé rudé šrámy. Zadek té ubohé holky byl brzo celý zkrvavený, což jako by rozohňovalo všechny přihlížející tak, že zpovědníkův klacek rozhrnoval jeho sutanu, zatímco se lady St. Jeronová rožnila na monsignorově kládě.

6 17.11.2024

“Probrala se a oběma rukama se snažila zbavit uzlu, který bránil promluvit. Aspoň by volala o pomoc, možná by ji někdo uslyšel. Nakonec se jí uzel podařilo uvolnit, ale z vyschlého hrdla vyšel jen nesrozumitelný chrapot, který vzápětí přerušil jiný zvuk. Její únosce nastartoval motor velkého křovinořezu a mířil s ním rovnou k ní. Začala vyděšeně křičet.


Jak jsem četla Kukačku:
1. V Bratislavě byla zavražděna žena. Přichází kapitán Wolf. Tak se ukaž, autore.
2. Hmm, dost dobrý! Perfektní návaznost, retrospektivní části do sebe zapadají jako kolečka orloje.
3. Jsem v polovině. Každý má tajemství a dvě skříně plné kostlivců. Pche, odhalila jsem vraha. Nic moc, jsem zklamaná.
4. Jsem v poslední třetině. Autor – Tereza 1:0. Usínám s hasičákem, mozkové buňky se přehřívají. Autor si mě povodil jako Hurvínka.
5. Konec. No do prdele! Nemám slov, ale zato mám nového oblíbeného autora.

“Když pochopil, zorničky se mu rozšířily strachem. Ale už bylo pozdě. Někoho by odradil ten bezmocný prosebný pohled, který na mě celou dobu upíral. Mě naopak naplňoval novou silou a dodával mi úžasný pocit nesmrtelnosti.

Kukačka je nářez. Dost násilí, ale autor se jím nesnaží šokovat, je to zkrátka jedna z komponent příběhu. Výčet toxických vztahu v rodině, frustrující pocit bezmoci v případě nemožnosti dokázat nevinu. Lidské osudy ve své obyčejnosti a přesto tak pestré a jedinečné. Upřímně nevím, co se v knize dá najít za chybu a nelze dát méně než 5/5*.

Děkuji autorovi za oslovení a zaslání knihy, hned jdu hledat další případy kapitána Wolfa!

2 15.11.2024

“Věčnost nikdy nesoudí. Soudcem svým si budeš sám. Žij život tak, aby bylo tvým přáním si jej zapamatovat.

Příběh Greysona, který se probudí na cizí planetě. Parádní akční začátek, autor má smysl pro detail a opravdu velikou fantazii. Bavily mě nové názvy, které byly ČESKÉ! a za to palec nahoru. V knize je nápaditá práce s horoskopem a hvězdami. Bavil mě nápad s partnerskou trojkou, žádné páry, ale pěkně ve třech.

Jenže. Jenže! Čím více jsem četla, tím více jsem byla otrávená. Autor neustále opakuje názvy a vysvětuje principy, jako by snad čtenář byl debil. Příběh je vyprávěn v ER formě + přítomný čas, horší je už snad jen DU forma a nevtáhlo mě to do děje. Autor se pak pustil do ezo a filozofie, což miluju asi jako žvýkačku na podrážce.

Myšlenka je rozhodně skvělá, nápaditá. Bohužel celou knihu bych shrnula jako jednu velkou párty, kdy parta zhulených děcek pořádá polštářovou bitvu. Žádné zvraty, nepříliš výrazné postavy, nudné dialogy. Ve finále to byl takový průvodce “planetou, spousta popisu a vysvětlování. Za mě je kniha průměr a hodnotím 2,5/5*. Určitě jí ale dejte šanci a třeba vás nadchne jako ostatní holky ve štafetě.

12.11.2024

"Ze tmy nevědomosti mi teď má mysl vystřelovala záblesky obrazů... Tři páry nohou prchající mezi kmeny stromů, ten nejmenší pár bosý. Zmatená změť hlasů, jimž nebylo rozumět, ale z jejichž tónu, naléhavosti a intenzity šlo vyčíst, že lidé spěchají."

Nové Zrnko temnoty od mistra českého hororu - Honzy Vojtíška. Poté, co hlavní hrdina nedokáže NĚCO NĚKDE udržet, rozhodne se rodina začít. Znovu. Nový domov, nový začátek. A tak koupí na jihu Čech rozpadlou samotu uprostřed ničeho, ze které se postupně stává sídlo snů. Ale ani nové tapety nemohou zakrýt pocit prázdnoty a podivné mrazení. Okolo se cosi plíží, ale jak už je lidským zvykem, je lepší si to neustále racionálně zdůvodňovat, dokud tomu člověk neuvěří.

Krásná kombinace japonské kultury s tou českou, připomínka zla, které se naším státem kdysi prohnalo. Honza i na pár stránkách umí vtáhnout do děje, postupně gradovat napětí až do finálního nářezu. A že ten je tady vskutku obscénní, lehce bizardní a rozhodně skvělý! Škoda jen té krátkosti, spousta věcí mi chyběla. Já vím, já vím, je to horor a není potřeba vše ukončovat a vysvětlovat, ale já to chci vědět! Chtěla bych znát příběh, co stojí za starou fotkou. Chtěla bych znát osud kočky Okurky. Hodnotím 4/5* a novelka určitě stojí za vaši pozornost.

"Zabolelo to. Šlehlo ostrou a palčivou bolestí. Takhle nějak by určitě bolel zásah od trifida. Rychle jsem otevřel ústa, rty se mi chvěly vztekem, ale nakonec je zase beze slova zavřel. Věděl jsem, že má pravdu. A ona věděla, že to vím. Přesně proto to řekla."

4 12.11.2024

“Můžeme ještě doufat ve spásu? Připadám si špinavá, jako kdyby na nás svět nebyl připravený nebo nás ani nechtěl a my nebyly připravené na něj. Ale nejsme samy. Jsme sestry. Ne, naše pouto je ještě silnější. Jsme Bledá trojka. Není nic, co bychom jedna pro druhou neudělaly."

Tři dívky, držené dlouhé roky v doupěti tlustého prasete, které je zcela bez výčitek prodává jiným prasatům. Polštáře špinavé od líčení a řasenky, promáčené od slz a krve. Ubozí páprdové honící si ego a malá péra nad malými holčičkami. Ukradená nevinnost, zjizvené duše. Zlomená křídla nevinných andílků. Jenže když se Bledá trojice osvobodí, čeká je štěstí? Dokáže je svět přijmout s duševními poruchami a takové, jaké jsou?

Další hororový příběh, který ukazuje, že žádná nadpřirozená síla se nevyrovná zrůdnosti člověka. Orgastické steny monster jen kousek od civilizace je to nejhorší, co vás v knize potká. Jenže ono to bohatě stačí. Představa místa, kde jsou soustavně zadupávány duše malých dětí dokud nezbude prázdná schránka je děsivější než všichni duchové a příšery zpod postele.

“Nazpaměť si pamatuju všechny praskliny na stropě i pavouka v rohu místnosti nalevo. Dala jsem mu jméno. Charlotte, jako v té knížce. Pamatuji si den, kdy jsem ji pojmenovala a prosila, aby zakousla chlapa, kterému mě přiřadili. Nebo aby mi v pavučině utkala jedno slovo naděje, že všechno bude v pořádku, případně že už to skončí a někdo mě zachrání. Druhý den byl pavouk pryč a pavučina zela prázdnotou. Od té doby mi připomínala, že naděje neexistuje. Dokonce ani Charlotte se nemohla dívat na hrůzy, co se v tom pokoji odehrávaly."

Oceňuji, že zde nebyly detailně popsány sexuální scény s dětmi. Příběh se skvěle rozjel, ale bohužel poté tak nějak ustrnul a nebavil mě. Celá ta část po odchodu z domu pro mě byla málo emocionální a místo aby se mi příběh vryl do paměti, brzy jej můj mozek jako průměrný odsune
do propadliště průměrných příběhů. Sladký, byť lehce nahořklý konec, to zabil úplně. Hodnotím 3/5* s pocitem, že s příběhem Bledé trojice šlo naložit lépe...

08.11.2024

"Bůh jí pomoz. Princ Invido. Padouch z pohádky oživl a minulou noc ji přesvědčil o tom, že v jeho ďábelské náruči čeká hotový ráj."

Vítej ty jeden prostopášníku u dalšího hříšného dílu z pera Maniscalco. Představuji ti Camillu - nejhezčí ze všech žen, stříbrné vlasy, stříbrné oči. Nikdo si jí spoustu let nevšímá, ale najednou má každý chuť ji zabít nebo ošukat. A co teprve, když se její cesty protnou s princem Invidem. Jeho tělo je jako mramorová socha, vytesaná tím nejlepším mistrem s pérem tak velikým, že ho do Camilly musí soukat asi tak 450 stran, než se to povede.

Těšila jsem se do říše hříšných princů, jestli mě něco baví, tak jejich pletichaření, proradnost a škádlení, které nezřídkakdy skončí kudlou v zádech. Doslova. Invido je princ závisti a musím říct, že zpracovat žárlivost a závist aby to nepůsobilo přiblble se autorce poměrně povedlo a dávalo mi to smysl. Co mi už nedávalo byly dialogy postav. Jako by jim vedle sebe vypínaly mozky a místo konverzace se tak dočkáme jen neustálého toužení. Po 400 stranách jsem měla chuť zařvat TAK UŽ SI SAKRA ZAŠUKEJTE!

"Jestli Camilla byla sluneční září, on byl nejtemnější z nocí. A jestli si nedá pozor, jeho stíny uhasí její světlo."

Máme tu dekadentní, ponuré fantasy a postavy se baví jako moderní puberťáci. Do toho opět nezklamal český překlad. Nemůže být jen penis a úd. Kdepak, bude to péro, pták, chlouba, erekce. Ideálně aby byl tlustý, obří a pulzoval. Má to být YA fantasy. Takže na porno se děti dívat nemůžou, ale číst ho mohou? Erotika mi nevadí. Ale jak dneska napsal jeden můj kamarád: "Erotika je v dotycích, pohybech, ve vizualitě a smyslnosti. Jak se začne hrabat v kundě, už je to porno." A ještě za mě blbě napsané. Pardon, že mi nepřijde smyslné rajtování na prstech a věty jako Udělej se pro mě, Už budu.

Po literární formě také žádný zázrak. Opakující se slova, různé podoby slova prokletý je zde 110x, hřích dokonce více než 240x. Jména postav snad na každém odstavci, jako by čtenář byl debil a nevěděl, o kom právě čte. Vyprávění je v er formě, ale příliš osobní. Autorka umí psát, první díl Království hříšných mě bavil. Popisy honosných sídel, zdobených šatů či luxusního jídla umí. Zápletka je perfektní a promakaná do detailu. Ale mám pocit, že propadla trendu potěšit čtenářky, které prahnou po kombinace erotiky/fantasy a nacpala to na každou jednu stránku. Protože sexu není nikdy dost. A tak fantasy ustoupilo na pozadí. Hodnotím 2/5, ten svět mě baví a posledních 100 stran bylo perfektním a nečekaným vyvrcholením, ale je to málo. Děkuji knihy Dobrovský za poskytnutí knihy.

Zábíjely mě věty jako:

Pán hříchu se s ní miloval svou hříšnou pusou.
Udělej se pro mě, Camillo.
Udělej se mi na jazyk. Teď.
Zpustoš mě.
Už budu.
Nejdřív ti šoupneme do bříška dědice. (Moje TOP TOP)
Líbáš jako světice, šukáš jako deviant.
Šukej mě tvrději, hlouběji, rychleji. Nepřestávej.

4 04.11.2024

"Pověst drsňáka je mi stejnou záhadou jako to, že se Trump, obézní miliardář s tučnou vrstvou oranžového make-upu s bizarním účesem, jenž nevynechá jedinou příležitosto k nářkům, jak mu pořád někdo ubližuje, stal vzorem alfa maskulinity a machismu u Američanů nižší společenské třídy."

Svět podle Trumpa není knihou z mých běžných žánrů. Ale protože doma sledujeme americké volby s napětím, neodolala jsem nabídce. Zarazila mě hned první kapitola, věnovaná Kamale Harris a jejímu spontánnímu smíchu. Autor se považuje za odborníka, rád píše o tom, jak se snaží být nestranný a fér, na rozdíl od některých novinářských hyen. Akorát, že vůbec. Spousta informací je typu jedna paní povídala - jeden diplomat ÚDAJNĚ řekl, Trump PRÝ řekl. Domněnky, teorie.

Trumpa popisuje jako oranžového krále, šaška, karikaturu, komiksovou postavu, z jiné planety. Dost možná všechno tohle Trump vskutku je. Ale chci to číst v knize, která se tváří jako kvalitní, odborná literatura? A kam se tedy autor chce řadit? Celou knihu provází určitá rozpolcenost. Na jednu stranu ohromné množství dat, jmen, událostí, rozsáhlé souvětí a často politika rozebraná do posledního ozubeného kolečka. Na druhou stranu výsměch, urážení, podsouvání názorů, skákání v letech, neucelenost.

Kniha je neprofesionální od první strany. Krásným příkladem je úspěch Trumpa - splnil 25 slibů, 21x šlo o kompromis a 50 slibů nesplnil. Úspěchu je věnováno 9 stran, neúspěchu 14. Ostatně kromě těch 9 stran jde opravdu jen o hledání negativního. Paradoxně nejlepší je v knize kauza George Floyda a OJ Simpsona, která s Trumpem příliš nesouvisí, ale bavila mě. Na ní bylo vidět, že KDYBY autor chtěl, dokáže být nestranný.

"Pokud Trump opravdu vyhraje, bude pokračovat svět podle něj. Co přesně to bude znamenat pro nás v Evropě, to těžko říci, a to kvůli Trumpově nestálosti, nebude to však nic pozitivního..."

Čekala jsem objektivní příběh Trumpa a jeho vizí. Dostala jsem mišmaš autorových názorů a zážitků. Nevím, co na něm lidi vidí, proč ho volí, ale vím, že autor si dal cestou na mýtink pivko a burger. V knize mě bavily amatérské fotografie, pozadí některých závažných témat, která v USA aktuálně řeší. Hodnotím 2/5* a knihu bych asi doporučila těm, co Trumpa nesnáší. Budou si připadat jako v ráji. Že je Trump šašek vidím, nepotřebuji to podsouvat na každé stránce, názor si udělám sama.

Děkuji nakladatelství Kosmas za poskytnutí knihy v rámci Velkého knižního čtvrtka.

4 01.11.2024