PosPol komentáře u knih

"Nadávaj mi, Lacika, len mi nadávaj... ty smilník, kurevník..." Slovník mala naozaj vychytený a Laco si ani neuvedomoval, že odkedy obe ženy pozná, tiež ostošesť hreší.
"Najpr ma dobre pomágaj, pocapkaj, môžeš ma aj nabiť a potom ma pokefuj. Veď ti to robí dobre! No tak, nedaj se prosiť!"
"Však sa nedám, ty hnusoba jedna!"
"Ja že som hnusoba!" uštipla ho do zadku. "Ty debil neukojený!"

Laco má všechno. Nádhernou ženu, krásný barák, vysněnou dílnu a svoje milované psy. Jenže pak uvidí na silnici šlapat Blanku a v tu ránu převezme řízení mozku jiný orgán... A tak můžeme sledovat sešup úspěšného padesátníka až na dno společnosti.

Blanka je prostoduchá dívka, které vlastně ani nevadí šlapat, hlavně když z toho jsou dobré prachy. Nemá problém střídat si chlapy se svojí matkou, však ta ji k řemeslu přivedla. Laco se rozhodne spasit je obě a protože mozek má v tuto chvíli ve stavu hibernace, začne tajně vybírat peníze ze společného účtu a domů chodí už jen pomazlit své vlčáky.

Ve chvíli, kdy se nastěhuje k Blance a její matce začne jakási bizarní prapodivná trojka, chvílemi jsem nestačila zírat. Bohužek autorka často skáče v čase, kde se občas zapomene a příběh je zbytečně natahovaný. Je zde i dost zbytečných postav, působících jako takové podřadné křoví. Těšila jsem se na prostředí prostituce, to je sice dobře zpracované, ale je ho pomálu.

Knihu bych asi spíše doporučila starší generaci, ostatně autorce bude 75 let. Dějová linka je vláčná, občas až nudná, jde spíše o takový odlehčený román o muži, který má 80 % štěstí a když najde těch zbývajících 20 %, přichází krutá realita a probuzení. Asi nejvíce bych vyzdvihla výstižnost předsudků a především proměnu Laca. Konec jsem četla 3x, protože jsem měla pocit, že mi něco uniklo. A tím autorka dílo povýšila, protože je skvělý!

Hodnotím 2,5/5* a děkuji nakladatelství Naše vojsko za poskytnutí knihy.

01.03.2024

Moje již třetí kniha od autorky. A zatímco Svědectví jsou rozhovory a Mezi dvěma Kimy zážitky Niny, u Severky se prolíná skutečnost s fikcí. Už to mi vadilo. že jsem vlastně nevěděla, čemu věřit. Rozhodně bych ale nesnižovala hodnocení, jako někteří čtenáři, že je tam MOC násilí.

Naopak. Vzhledem k obtížnosti dostat se z KLDR a faktu, kolik to stojí peněz, tak se přes hranice dostane většinou jen střední a vyšší třída. Nemáme absolutně ponětí, co se tam děje. Proto soudit příběh jako takový je nesmysl. Stejně jako soudit Severku, která rozhodně není kladnou postavou. Jenže vyrůstat v takovém prostředí, byli bysme jiní? Čtení mě bavilo, bohužel pokulhává literární úroveň, škoda, že kniha neprošla větší redakcí. I tak ale rozhodně doporučuji k přečtení, 3,5/5*.

4 01.03.2024

Kde začít? Valérie je černá holka, která se narodila bílým rodičům. V době komunismu to není příliš skvělý start do života. Jenže svojí laxností a uprdelismem jde průs... ehm, průšvihům naproti. Často kalí tak, že se vzbudí v náručí někoho, koho vlastně ani moc nezná. Sex má ráda a orgáče ještě více. Nevadila by mi hovorová čeština, kdyby ale text nebyl chudý na slova a tím pádem se neopakovala pořád dokola.

Kniha je protkaná břitkým humorem, ale říkám to pořád - napsat vtipnou knihu je to největší umění. Mně tento druh humoru nejen, že nesedl, ale drásal mi nervy a občas jsem měla chuť spáchat sebelobotomii pletací jehlicí :D. Už jsem ji skoro držela v ruce pokaždé, když tam byla formulka - nasr... ehm, frustrovaná. Srač... ehm, průšvih. A další. Vtipné to bylo jednou. Po 9387362 opakování už nepomáhal ani hluboký nádech a výdech.

Kniha je taková oddechovka, je ale vidět, že text neměl příliš korekce a redakce, ačkoliv jsou i mnohem horší. Přečtete ji za odpoledne, prožijete život jedné exotické krásky, která neví co sama se sebou, natož se svým životem. Zápletka ke konci byla tak absurdní a překombinovaná, že vlastně ani nevím, co více k ní říct. Co knize rozhodně ubližuje je anotace, která moc neodpovídá kontextu celé knihy...

Škoda i nevyužitého potenciálu ohledně rasismu, s tím se dalo pohrát mnohem více. A toho sexu tam nakonec vlastně ani tolik nebylo. Za mě je to 2/5*.

29.02.2024

"Svitek se přestal ovládat a ženu 16 ranami sekerou umlátil, přičemž jí prakticky oddělil hlavu od těla. Poté si všiml, že se budí i dcery, a proto na ně také zaútočil. Tu, která byla blíže k němu, udeřil třikrát a druhou čtyřikrát. Pohled na krev ho silně sexuálně vzrušil. Kuchyňským nožem, který si donesl z vedlejší místnosti, otevřel manželce trup od břicha po krk a levou rukou z něj vytrhal některé vnitřnosti, které házel na podlahu za sebe. Potom jí odřezal prsy, které pohodil na zem. Z těla vyndal i 6 měsíců starý lidský plod, který rozřezal žiletkou...."

Ne, není to ukázka z knihy. Je to popis reálného zrůdy - Štefana Svitka, horehronského rozparovače z Wikipedie. Mark E. Pocha se tento příběh rozhodl zbeletrizovat a o to děsivější kniha je, protože někdo takto brutálně zvrácený existoval...

Příběh se skládá z chvilek, kde mladý děcka chtějí jen chillovat, zevlit, kalit a hulit, kluci chtěj pořádný roštěnky a všichni mluví tak, až se vám kroutí prsty na nohou. Konrastně k tomu jsou pak přidané nechutné detaily odporného a zdánlivě bezdůvodného násilí, často až poeticky popsané a o to bizarněji působící.

Ono násilí ale není bezdůvodné, naopak s každou retrospektivní vzpomínkou na dětství čtenář začíná chápat, že Bestie se v chlapci ukrývala mnoho let, bobtnala, hromadila se v něm zášť, spalující a lepkavá jako černočerná smůla. Dokonale protichůdné pocity, kdy litujete dítě pod rukami násilného otce, ale zároveň nenávidíte jeho dospělou verzi. Při čtení mě mrazilo z reálnosti a uvěřitelnosti celého příběhu. Takové věci se dějí. Včera. Dnes. I zítra...

Když to srovnám například s Utrpením těla, což je jen solidně napsaný bizár, Bestie je takřka umělecké dílo. Skvěle navazující pasáže, dokonalé vyzobrazení, jak se z nevinného dítěte stane Bestie a jak jedno slovo může spustit lavinu zvrácených událostí. V knize je zoofilie, pedofilie, nekrofilie, plus autor mluví o věcech, které jsou ve společnosti tabu. A servítky si rozhodně nebere! Za mě 5/5⭐️.

2 28.02.2024

Reportérce Izabele se začne plíživě rozpadat čerstvé manželství poté, co nemůže otěhotnět. Upne se na den své ovulace a vztah postupně jde k šípku. Příliš to nevylepší ani její tajný zájem o adopci afrického dítěte. Jenže jako by jí osud nechtěl dopřát ani to adoptované dítě, v jeden okamžik se vše zlomí a Izabel je na stopě tzv. továren na děti a začne zjišťovat, že ne každý sirotek je tím, za koho jej ziskuchtivé sirotčince vydávají...

Obchodníci s dětmi je tím typem knihy, kdy jste přesvědčeni, že už vás nic nepřekvapí. Nic vás nemůže šokovat, protože všechno jste slyšeli. Autorka mě velmi nevybíravým způsobem vyvedla z omylu a mně bylo zle. Ten pocit bezmoci, chvíle, kdy přemýšlíte, jak tohle může udělat člověk člověku? Natož miminku? Jak zvládne žena, co má sama dítě, vytrhnout miminko, ještě pokryté mázkem, matce z náručí, aniž by si ho směla pochovat a přiložit k prsu? Kolik stojí lidský život?

Autorka příběh beletrizovala. Jenže nedělám si iluze, že ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Původně jsem chtěla snížit hodnocení kvůli lehkému happy-endu, ale autorka mi vyrazila dech. V doslovu vysvětluje, že i tak je kniha brutální a nechtěla čtenářky ke konci totálně zlomit. Následně uvádí, jak by situace nejspíše reálně dopadly a toho si cením, že když se dala do boje, řekne vše tak, jak to je, bez příkras.

Rozhodně to není čtení pro slabé povahy a věřím, že spousta žen se do něj nepustí, ale já jej doporučuji už jen kvůli těm edukačním prvkům. Sledujeme zde osudy mnoha žen, některé z nich se spojí, některé podlehnou lákavé vidině peněz, jiné si projdou nepředstavitelným peklem. Dochází zde ke znásilňování, obchodu s dětmi, woodoo rituály s lidskými oběťmi a mnoho dalších zrůdností, které si naše zhýčkaná evropská mysl sotva může představit.

Taková myšlenka na závěr - některé ženy prodaly svá miminka aby měly na drogy, jídlo apod. a já si říkám, není to tak lepší pro obě strany? Je vysoká pravděpodobnost, že dítě adoptují lidé, co ho budou mít rádi a minimálně se o něj postarají lépe. Ostatně za jeden z nejlepších výmyslů posledních let považuji babyboxy - to dítě dostane šanci na lepší život...

Hodnotím 5/5* a i když jsem četla ve štafetě, už jsem si knihu objednala, ráda autorku podpořím.

2 23.02.2024

Tahle kniha aktuálně na IG způsobila totální poprask. Je tedy jasné, že jsem si ji taky chtěla přečíst a sama si udělat názor. Příběh z mafiánského prostředí, kde nechybí obchod s bílým masem, drogami, zbraněmi a občas nějakou tou vraždou, či něčí záhadné zmizení...

V tomto prostředí vyrůstá Vivian, ale mafiánská výchova se na ní příliš nepodepsala, je tak trochu růže mezi trním. Citlivá, vlastne až přecitlivělá a přestože žije ve zlaté kleci (a nebo právě proto?), neustále se jen lituje. Komu by se líbil domluvený sňatek, ale přeci jen její možnosti byly trochu větší, než jen celý den odevzdaně ležet v posteli a čumět do stropu. A psát si deníček! Ve 24 letech psát - Milý deníčku, to jí na vyspělosti příliš nepřidalo.

Kniha je plná intrik, luxusu, temného světa podsvětí, do kterého nám smrtelníkům není umožněno vstoupit. Nemohu tak posoudit uvěřitelnost celé situace, ale vzhledem k hrozícímu nebezpečí mi přišlo ze strany rodiny Viv zcela podceněná bezpečnost a vlastně i když měla osobní ochranku, neustále se jí dařilo nenápadně se vypařit.

Z Kasiana mi nezvlhly nohavičky jako mnohým, ale i přesto klobouk dolů před autorkou! Konečně chlap, co splňuje definici BADBOY a nesedne si na prdel z první ženské, co potká. Jeho plán byl skvěle propracovaný a ani ty nejhezčí kozy na světě by ho nepřiměly uhnout z cesty za pomstou. V kontrastu s jeho bezohledným chováním byl naprosto úchvatný jeho vztah s rotvajlerem Amudisem a ta oboustranná bezpodmínečná láska. Kdo by to byl do toho hajzla řekl, no ne?

Trochu mě mrzela předvídatelnost zápletky, ale Leshiana mi přesto vyrazila dech a to epilogem, to skláním již druhý klobouček k zemi, protože tohle nečekal nikdo! Celkově mě čtení bavilo, ačkoliv bych se obešla bez některých klišé scén, jako je orgáč jen co na ní hrábne, několikanásobné výbuchy orgasmu jen co zasune prstíčky a tak podobně. No ale chápu, většina si to žádá a k tomuhle žánru to patří.

Hodnotím 3,5/5* a už se těším na další díl. Děkuji Venupress za poskytnutí knihy.

2 22.02.2024

Na knihu jsem se těšila jako na oddechovku a to jsem i dostala. Plus size Valentína je tak trochu jako hrom do police. Všude je slyšet, všude je vidět, ačkoliv ne vždy o to usiluje. Ehm, no tak trochu jsem se v tom trdle viděla. Skvěle charakterově zpracované postavy, bavil mě třeba Boris, ale moje srdéčko si získala tetka Milenka. Milenku do každé domácnosti! Jo a ještě Darius jako 1+1, chápeme se, ne?

Moc se mi líbilo pouto mezi Valentínou a její sestrou, byly jedna pro druhou oporou. Zároveň se neustále špičkovaly a prostředí kavárny bylo úžasné, úplně jsem cítila tu chuť oříškového latté a makronek! Kniha je plná vtipů a humoru, jenže psát humorně je nejobtížnější. Každý máme jiný vkus na humor. A zde to bylo na mě až příliš. Jedna vtipná historka za druhou, často na hranici uvěřitelnosti a tak trochu podobné stand-up comedy...

Zároveň mi chyběl nějaký zvrat. Ke konci sice jeden přijde, ale Valentína jej přejde jako by nic, takže nepůsobí příliš šokujícně. Na druhou stranu, spousta lidí právě to pohodové tempíčko ocení a odpočine si u této něžné romantiky.

18.02.2024

Bára je obyčejná žena, kterou čeká svatba s milovaným Filipem a spokojený život. To by ale nesměla umřít a probudit se celá zmatená v nebi...

Tamse setká se svým strážným andělem Noemi, ale především s lidmi, kteří z jejího života už dávno zmizeli. Čas je zde relativní a vše je možné. Část v nebi občas působila kýčovitě, přeci jen jednorožce na obláčku duhy bych v tomto žánru nečekala, ale proč ne, co my víme, jestli jich tam nahoře neběhá celé stádo.

V nebi se však nestihne ještě ani pořádně rozkoukat a je vržena zpět na Zemi, kde má dva měsíce do své smrti, aby napravila chyby a možná i zachránila něčí život. A Bára najednou zjišťuje, jak povrchním a plytkým způsobem doposud žila. Asi nejvíce se mi na celé knize líbilo ono emotivní prozření a zpytování svědomí. Uvědomění si, co je v životě důležité a co nikoliv.

Absolutně nejlepší byl moment, kdy se Bára otočila a vrátiila k jedné protivné bábě. To se mi normálně nějak podivně zamlžil zrak, když mi došlo, že jedno malinké rozhodnutí může změnit život dalších. Zároveň jsem byla nadšená z občasných vtipných momentů, které vyvažovaly ty smutné. Nadějeplný příběh, že ani smrtí nic nekončí a možná se pak setkáme s těmi, které milujeme.

Konec jsem tušila, nechtěla ho, ale byl nevyhnutelný. Jedinou výhradu mám k samotné hrdince Báře. Přišla mi přelétavá a nestálá, úplně jsem jí pak nevěřila ty city. Zároveň jsem občas nechápala její chování a rozhodnutí. Knihu však rozhodně mohu doporučit. Hodnotím 4/5* a děkuji za milou romantiku se spoustou krásných myšlenek.

4 18.02.2024

Tak jsem velmi zklamaná. Skvělý začátek, zajímavý námět. Ale nestačí mít vraha magora, ještě musí detektiv bohovat se svými démony. Když to není chlast, je to neco jiného. Zbytečně se tak tříští pozornost. Spousta faktických chyb, asi největší bizár je kudla v hrudi až po střenku a osoba si vesele kráčí dál, autor úplně zapomněl, že má nůž v hrudníku...

Detektiv Lucie je matkou dvojčat, spí asi tak pět hodin týdně, ale přesto dokáže souvislosti vyvodit i tam, kde nejsou a neexistuje snad nic, co by nevěděla! Jinak je ale detektivní práce jak z firmy Pat a Mat, nechybí ani klišé, kdy policista jde na děsivé místo, aniž by o tom někomu řekl. No a konec? Ten si nejspíše máme domyslet, protože příběh je zakončen pár větami. A já se taaak těšila na pořádny thriller :(.

2 17.02.2024

Vítejte v Ruinách - domovu smrtek. Když Meggie zabije někdo, kdo ji měl spíše chránit, ještě se ani nevzpamatuje z toho šoku a už musí jako smrtka chodit pro duše zemřelých. Potká se se spoustou dalších smrtek a zjišťuje, že ani po smrti to není jednoduché. Situaci příliš neulehčuje fakt, že se v Ruinách začnou objevovat brutálně zavražděné a rozpárané smrtky. Začnou ožívat smrťácké legendy a ten pravý horor může začít!

Příběh vyprávěný z pohledu Tessie, Meggie a Emy, každá tak jiná, ale přesto jsou si blízké. Přiznám se, po přečtení jsem měla chuť jít do nejbližší ZOO a skočit do ohrady plné lvů, abych se dostala do Ruin. Třeba by tam na mě taky čekal Káleb, Erik nebo Estor. Týpci, kteří pamatují ještě když se lidi mlátili kyjem a ženy by jim padaly k nohám, kdyby z nich neměly tak šílený strach.

Šťastně až po smrti je tak trochu dortík, co pleskali pejsek a kočička. Základem na korpus je retteling Červené karkulky, či Jeníčka s Mařenkou. Špetka artušovských legend, ždibec z Mezopotámie, krém z Robina Hooda, pořádná naběračka Vikingů. Kombinace fantasy, lehkého dark romace, teskného čtení o smrti, samotě, ale i pevných přátelských poutech. A nakonec hutná poleva hlášek, co sednou jak prdel na hrnec. A víte co? Tenhle dortík nebudete chtít ochutnat. Přepadnou vás mrzké zvířecí pudy a budete se do něj chtít ponořit, laskat se s ním a nikdy ho neodložit!

Tohle je přesně ta oddechovka, která vás pohladí na duši a co si budem, dost možná i o pár cenťáků níž... Zkrátka příběh, kde chodí smrtky k nebožtíkům čumět na Walking Dead a cpou se brambůrky, zatímco vedle nich tuhne tělo, ten si musíte přečíst. Bez přemýšlení 5/5*, děkuji autorce za poskytnutí knihy.

3 16.02.2024

Víte jaká je nejdebilnější otázka pro ženu? Ne, není to věk. Je to otázka A KDY BUDEŠ MÍT DĚTI? Kdybych měla světu předat jedinou věc, bylo by to právě toto - přestaňte se lidí ptát, proč nemají děti. Víte, jaká muka takovová otázka způsobí neplodné ženě? Která je nadopovaná hormony, sleduje ovulaci a sex je pro ni už jen nástroj pro získání vytouženého dítěte?

Nejenom takové ženy jsou součástí nové knihy Žiju bez dětí. Rozhovor s devíti hrdinkami, které se snad nemohou více lišit, ale přesto je spojuje jedno velké TABU téma - nemají děti. Důvody se liší - neplodnost, lesbický vztah, přelidněnost planety, nebo trauma ze znásilnění. De facto na důvodu nezáleží, ale všechny jsou vyrovnané a smířené s osudem.

Kniha je proložena krásnými ilustracemi a graficky vypadá opravdu dobře. Rozhovory jsou autentické, neprošly skoro žádnou úpravou. Některé příběhy mě zasáhly více, některé méně. Asi nejvíce mě bavil rozhovor s Romkou Stáňou a pětadevadesátiletou kouzelnou Marií. Jsem vděčná, že vycházejí takové knihy a tahle si určitě vaši pozornost zaslouží.

Je neskutečné, co jako společnosti dokážeme akceptovat, ale téma bezdětnosti je stále totální tabu. A zatímco bezdětní lidé ty s dětmi většinou neřeší, tak naopak to dost často bývá peklo. My s manželem děti nikdy mít nebudeme a šokuje mě, jaké kecy neustále v okolí poslouchám. Většinou mě nejvíce baví lidé, kteří mě označí za sobce, protože dítě nechci, ale jedním dechem dodají, že na stará kolena budu sama. Halóó, vy si děti děláte s cílem vychovat si vlastního pečovatele o důchodce?

V knize jsem bojovala se dvěma věcmi - asi tři rozhovory mi přišly už moc EZO, neustálé omílání o vesmíru, vnitřním dítěti apod., to mě zkrátka nebavilo. A za druhé tím, že texty byly doslovně přepsány, tak po literární stránce je kniha slabá. Ale to je dost subjektivní, věřím, že spousta lidí si ani nevšimne. Hodnotím 3,5/5 a těším se, že podobné knihy budeme vídat čím dál častěji!

16 14.02.2024

(SPOILER) Daniela od mala vyrůstá v nefunkční rodině se sestrou Janou, každá na svém břehu, jsou si tak blízko, ale přitom tak vzdálené. Jejich rodina tvoří čtyřčlennou síť, v jejímž středu střeží svou rodinnou pravdu...

Úzkost a beznaděj Danielu provází i po odchodu z domu na univerzitu, kde potká Štěpána, který si také nese jistá traumata z dětství. Její očekávání, že dosavadní utrpení hodí za hlavu, se však příliš nenaplní...

Autor velmi zvláštním způsobem čtenáře seznamuje s tématem gaslightingu - formou manipulace, při níž oběť zpochybňuje vlastní racionalitu, paměť i celkové vnímání reality. Vše se navíc odehrává vždy jen v srpnu napříč ubíhajícími lety. Text je rozhodně napsán originálně - kombinace úsečných věty přítomného času a ER formy chválím.

Avšak navzdory závažnosti příběhu jsem se většinu knihy nudila a měla jsem ty samé pocity jako v Les v domě od AM - šokující téma, avšak plytce a povrchně zpracované. Hodnotím tedy 2/5*, ale jelikož se jedná o autorovu prvotinu, určitě jsem zvědavá, jakým směrem se vydá příště.

3 13.02.2024

Když se Černá hvězda přiblížila k Zemi, zdvihla se vlna a smetla většinu světa z povrchu zemského. A tak tu máme rázem skoroAtlantidu, která se ale rozpíná na většině zemské plochy. A světe div se, ačkoliv šlo o ničivou apokalypsu, tak víte co? Správně! Zase jde o mocenské boje, zbohatlické rozmary. Zase zde lidé doslova upisují duše pro trochu plesnivé skývy chleba....

Terka vytvořila dokonalé post-apo, plné dokonalých popisků prostředí, od těch největších vodních zrůd, po ten nejmenší kril. Pestrá škála barev, rozplývající se ve všeobjímací neprobádané temnotě, která může skrývat cokoliv. Lidstvo, zvrácené i na pokraji svého vyhynutí. Robotstvo, bažící být těmi lepšími. A v neposlední řadě kult, či spíše sekta Černé hvězdy. Tyto tři skupiny bojují všemi možnými způsoby o členy ve svých řadách. Málokdy jde o boj humánní a přívětivý. A tak si lidé mohou vybrat, zda chtějí implantovat symbionta a stát se trochu rybou, hodně rybou, nebo chodícím robotem. Nebo můžou zcela svobodně umřít hlady v rozpadajících se zdech zchátralých domů...

Skvělé vyhlídky, nemyslíte? Tak přesně v těch se ocitají dvojčata Aphelion a Perihelion. Ačkoliv spolu strávily v jedné děloze tolik měsíců, v životě spolu nevydrží ani minutu. Nejsou si oporou, ale konkurencí. Obě trpí stihomamem, že má rodina radši tu druhou. A na pozadí bitvy tří šílených společenství jsou obě postaveny před morální dilemata, zda vyhraje sesterská láska, nebo touha po uznání.

Jak to dopadne, to si musíte přečíst sami. Kniha mě bavila od první až do poslední stránky, kde zůstala jen pusa dokořán a já tleskám, miluji, když mě autor nasere koncem, který jsem si fakt nepředstavovala! Každý v příbězích hledáme něco, co je nám blízké. A mně se ohromně líbil přesah s odmítanými dětmi, jejich vzájemnou nevraživostí, oceán plný odpadků a varování, co nás brzy může také potkat. No a kromě jiného jsem celou dobu pokusů na lidech viděla příměr s testováním na zvířatech a jaké absurdní odpornosti jsou na nich páchány v zájmu lidstva....

Děkuji autorce za knihu a za mě rozhodně 5/5*.

6 12.02.2024

Taky jste chtěli jako malí být veterinářem? Já od té doby, co mě pohltila asi ve dvanácti kniha James Herriot - Zvěrolékař mezi nebem a zemí a další. Na spoustu let jsem na tohoto charistmatického muže zapomněla a až teď, když po 30 letech vyšlo nové vydání, pustila jsem se do dílu Když se zvěrolékař ožení.

Máte čtecí krizi? Nevíte co se svým životem? Nudíte se? Nebo už nevíte co číst? Tak je tu James! Dýchne na vás atmosféra yorkshirského venkova a s každou opojnou chvílí nově narozeného telátka do bujně zelených plání bude vaše nálada lepší, stejně tak s každým úmrtím vás sevře trýznivý smutek. Jde o nadčasové, hřejivé čtení, které skoro až hmatatelně pohladí po duši.

James je empatický a lidský, jak jen to jde. Zároveň vypráví tak nějak nonšalantně a s typickým britským suchým humorem, který vám proniká do žil a vy nemáte pocit trapnosti, jako u spousty moderních knih. Bylo boží nahlédnout na počátky zvěrolékařství ve třicátých letech, kdy nebyly antibiotika a zvěrolékaři často měli jen omezené možnosti. Stanete se svědky vzestupu veterinární péče, kterou dnes bereme tak samozřejmě, ale i tragického úpadku tažných koní, které nahradily traktory...

Každá ze 48 kapitol je jedinečným příběhem, od zoufalství k naději, od smrti k životu během pár minut. A nebo zcela naopak. James vypráví zcela bez příkras, protože tohle odvětví není zalité sluníčkem a obzvláště v té době. Dost často musí působit jako lidský psycholog, protože největším problémem nemocného zvířete jsou jeho majitelé, kteří obvykle snědli šalamounovo hovínko a ví všechno nejlépe...

Dokonalost, která bude mít v mém srdci vždycky místo. Měla jsem strach z přehršle romantiky, ale nebyla tam vůbec žádná, manžela Helena se mihne jen párkrát, což oceňuji. Hodnotím 5/5 a děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí knihy.

Vítejte ve světě bez magie. Ta zmizela před šesti sty lety. Jenže nic netrvá věčně a tak když začne být divočina nemocná, okolo zapáchají hnijící mrtvoly, zvířata šílí a lidé jsou vyděšení k smrti, je jasné, že se svět mění. Vydejte se na dobrodružnou výpravu hned několika hlavních hrdinů.

Empatický a hloubavý Erik, který nevystrčí nos z knihovny se najednou vydá v ústrety nebezpečnému světu. Mezitím jeho bratr Dorian a otec bojují s podsvětím, kde poteče krev. Spousta krve! Poznáte piráta Solomona, který už má sice pár křížků na krku, ale přesto mu svaly hrají varovnou píseň a v očích má pořád tu nezdolnou jiskru, jako před třiceti lety. Poznáte se s Lovci, vyvrhely, kterých se každý radši straní. A v neposlední řadě budete mít čest nechat se okouzlit přidrzlou pirátkou Lily. A možná vám ani moc nepocuchá krovky, když přinesete ten správný RUM.

Tahle prvotina od českého autora mě překvapila. Bravurně vystavěný magický svět, bohatá slovní zásoba, text proložený výstřižky z kronik a mýty. Fakt cením absenci romantické linky! A rozhodně se knize nedá upřít značná čtivost. Jde spíše o dílko vhodné pro trpělivější čtenáře. Přeci jen jde o skoro 600 stran fantasy. Co mě mrzí, je především chybějící prostor pro přímou řeč, děj je psaný ER formou a tak jsem se občas nedokázala vžít do děje.

Kniha by byla skvostná, mít tak o 200 stran méně. Bohužel délka je za mě to jediné, co oslabuje jinak tak silný příběh. Konec mi přišel natahovaný uměle, kdy si postavy vypráví příběhy na snad padesáti stranách, ale nic z toho de facto nesouvisí s dějem. I tak ale mohu doporučit ke čtení a už se těším na druhý díl. Autor rozhodně umí zaujmout, například popisy bojových scén byly na profesionální úrovni, stejně tak plíživý příchod temnoty a rozklad stávajícího světa...

Hodnotím 3,5/5 a děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

07.02.2024

"Udělali si z toho hru. Vyhazovali mimina do vduchu a zkoušeli je rozetnout vejpůl, než dopadnou na zem. Pořádali soutěže v tom, kolik stihnou za hodinu pochytat a setnout civilistů. Soupeřili mezi sebou, kdo nejrychleji navrší pyramidu z mrtvol."

Rin jako válečná sirota má asi takovou hodnotu, jako homosexuální kohout. Čeká ji buď bordel, ulice, nebo manžel, který se uráčí vybrat si ji. S tím se však svéhlavá dívka nemíní smířit a tak se s obrovskou dávkou dřiny a špetkou štěstí dostane ke zkouškám, které jí mohou nabídnout únik z bídy. Když přijede celá natěšená na akademii, čeká ji akorát nepřátelské, nepřehledné město a lidé, kteří jí bytostně opovrhují a někteří zcela zjevně nenávidí.

U tygřích cecků, tohle byla brutální jízda! Rin má dar znepřátelit si každého jen co otevře hubu. Je hloupá, ukvapená, má až chorobnou hrdost, problém s autoritami a především je plná nenávisti. A přesto jsem si jí oblíbila, protože jsem měla pochopení po tom, co si musela prožít. Maková válka je plná asijské mytologie a není to "typické evropské" fantasy.

Zatímco první třetinu sledujeme neuvěřitelnou píli a ambice Rin, která je ochotna pro úspěch udělat cokoliv, seznamujeme se s božstvem a sjíždíme se na vlně různých látek s mistrem Ťiangem, vzápětí nastává zvrat a Rin je nucena vojenskou teorii přeměnit v praxi. Příběh je skvělý od začátku do konce, především odkaz na nankingský masakr, o kterém se mladá autorka rozhodla vyprávět formou fikce, podobně jako zakomponovala čínsko-japonskou válku.

Maková válka rozhodně není pro každého. Je náročná na uchopení, přeci jen asijská mentalita je od té naší odlišná. Je zde spousta duchovna a filosofie a stejnou měrou odporné násilí, které ale nemá opodstatnění a to jej činí ještě zavrženíhodnějším! Postavy nejsou černobílé a dost často se chovají zcela iracionálně, což je ale dělá uvěřitelnějšími. Konec? Totálně mě posadil na prdel, protože žádný takový obvyklý happy-end či závěr psaný ke spokojenosti čtenáře se jaksi nekonal. Nemůžu hodnotit jinak než 5/5 a rozhodně se těším na další díl.

Děkuji nakladatelství Host za poskytnutí knihy.

02.02.2024

Animant je devatenáctiletá krásná slečna, jejíž matka si za smysl svého života dala najít jí optimálního manžela. Animant je tak nutná vymetat plesy, účastnit se zcela nudných večírků a mluvit s muži, které žena zajímá jen jako chovná klisnička. Aby unikla urputnosti matky, přijme nabídku jít na měsíc do londýnské knihovny. Je varována, že ji vede zcela otřesný a mrzoutský Thomas Reed, pod jehož vedením nikdo nevydrží déle než pár dní....

Měla jsem obavu, že mě kniha bude nudit, přeci jen, romantika není úplně můj žánr. Ale kdeže, užívala jsem si každou jednu stránku, na které prostořeká a impulzivní Ani vedla slovní přestřelky se zádumčivým, sarkastickým a ne úplně gentlemanským Thomasem. Celá kniha je pohlazením po duši, neobsahuje vulgarismy, sexuální scény, je psaná květnatou mluvou a bavila mě atmosféra viktoriánské Anglie.

Postavy jsou skvěle charakterizovány, stejně jako popisy oblečení, nejvíce se však příběh točí kolem knih a úchvatné knihovny, takže každý knihomol se na chvilku zasní a představí si, jak sedí v koutku té obrovské budovy a listuje vzácnými knihami...

Jak se blížil konec a zbývalo pár stránek, věděla jsem, že budu zklamaná. Tolik opakujících se scén s pocity typu CHCE MĚ, NECHCE MĚ, CHCI HO, NECHCI HO, aby pak závěr proběhl na jeden nádech? To bylo první mrzení. Druhé mrzení byla určitá nelogičnost u děje - jednak mi haprovala doba, kdy se kniha odehrává (objevení vzducholodě, aut apod.) a hlavně - Animant žije v patriarchální společnosti, kde ženy nemají ani pořádný přístup ke knihám, přesto ve svých 19 ví vše o termodynamice, Darwinově evoluční teorii, medicíně, či historii snad každé země? Její genialita mi přišla občas příliš.

Každopádně i přes tyto drobnosti jde o skvělou knihu, určitě si přečtu i bonusovou knihu a druhý díl. Hodnotím 4/5 a rozhodně doporučuji k přečtení.

6 30.01.2024

Myslíte, že se člověk může narodit už jako ZLO?

"Zahanbit můžete jen člověka, který má svědomí. Potrestat můžete lidi, kteří mají naděje, jež lze ztratit, nebo mají vztahy, co lze zpřetrhat, kterým záleží na tom, co si o nich myslíte. Skutečně můžete potrestat jen lidi, co už jsou alespoň trochu dobří."

Eva má v životě všechno - je nechutně bohatá, má skvělého muže, obrovský barák a práci snů. Jenže stále jí něco chybí. Nenapadne ji nic lepšího, než zkusit si pořídit dítě. Sice zjistí, že to nebyl nejlepší nápad, ale co už s malým Kevinem? Nesnáší ho od mala, v roce mu nadává do hajzlíků, ve čtyrech mu říká zrůdo, nejvíce ho miluje ve chvíli, kdy je z jejího dosahu a jediné co ji zajímá, tak aby se vagína stáhla do původních rozměrů.

Kniha je napsaná formou dopisů Evy manželovi, kde sledujeme absurdně vývoj toxické rodiny, kde jsou všichni šílení a já měla pocit, že snad jde o soutěž, kdo se bude chovat hůře. Od začátku vše míří k nevyhnutelnému masakru, kdy Kevin brutálně zabije spoustu lidí ve škole. Šlo tomu zabránit? Je to vina matky? Nebo se Kevin narodil jako ZLÝ?

Jde o tak detailně popsaný příběh, že jsem si myslela, že je založen na skutečných událostech. Jenže zároveň to způsobilo, že pro mě především první polovina knihy byla utrpením. Sebemrskačství matky kombinované se sebelítostí, popis naprosto nedůležitých a nezáživných situací, spousta gramatických chyb, v anotaci je 8 mrtvých, v knize 10 či 11.

Otec Kevina nesmyslně rozmazluje, platí mu kurzy střílení a pak mu řekne: "Když se chceš v téhle zemi proslavit, musíš někoho zabít". Nechápala jsem to neustálé omlouvání Kevinových průserů. Zároveň mě štvalo, že jsem si sice přečetla 50 stran o sraní do plínek do 6 let a o tetičce ze šestého kolena, ale bylo tam minimálně prostoru pro Kevina a návštěv ve věznici.

Sice posledních 100 stran mělo skvělý spád a věděla jsem, co mě čeká na konci, ale bohužel dobrá 1/5 na úkor předchozích 4/5 to nezachrání. A ačkoliv hodnotím 2/5, i tak si myslím, že stojí za přečtení - je hodně emotivní, je to skvělá antikoncepce a dobrý námět k zamyšlení, kam vede rozhodnutí mít dítě bez rozmyslu a jestli někdy nelze zabránit tak šílené tragédii....

"Koneckonců, dnes už vám děti nepomáhají obdělávat půdu ani si vás nevezmou k sobě, až začnete trpět inkontinencí, takže není jediný rozumný důvod si je pořizovat. Připadá mi proto k nevíře, že po nástupu antikoncepce se vůbec někdo rozhodne pro reprodukci."

1 30.01.2024

Představte si tu situace - osamělá chata v horách, špatný signál na mobilu, děsivá historie, hromadné pohřebiště. Co uděláš? No přeci tam pojedeš na dovolenou! Pro Faye a Felixe se oslava zasnoubení nevyvíjí úplně skvělým směrem, obzvláště, když začnou v noci slyšet dětský pláč či zpěv, skřeky zvířat a Faye si s někým povídá ze spaní a odpovídá na zvláštní otázky.

Musím uznat, že autor perfektně umí navodit atmosféru strachu. Scény se zvířaty, která se chovala nelogicky, koukala do zdi, či vrčela, tak mě opravdu vyděsily, obzvláště když vím, že mi kočky občas takhle čumí do stropu nebo pes vrčí na něco, co nevidím. Líbilo se mi zakomponování kolonizace a příběhu původních obyvatel na Peal Peak. Lapač snů z kůstek od krve? Brrr. No, jenže....

.... pak se to zlomilo. Autor začal na sílu podsouvat myšlenky, aby čtenáře navedl kam potřebuje. Postavy se chovají jako idioti, Felixe ani jednou nenapadne nahrát si cokoliv z nočních epizodek na mobil. Knize nejvíce ublížila délka - zacyklenost a opakující se scénky mě začaly spíše nudit, než abych se bála.

Konec vyloženě zklamal a rozladil - prostě lusknutí prsty a .... nic. Kromě toho zde zůstalo spousta věcí nevysvětlených a otevřených, jako například původ zla, lapače snů, nejasnosti okolo Indiánů apod. Celá kniha vlastně stojí na americkém klišoidním základu - odlehlé místo uprostřed lesů, nelogicky smýšlející postavy a nesmí chybět drama, kdy se tě něco pokouší zabít, utečeš a co uděláš? No přeci se vrátíš na tu chatu!

Rozhodně ale autor umí vtáhnout a pár děsivých scén v knize bylo. Aktuálně se chystá zfilmování a na to jsem velmi zvědavá. Ale spíše se nepodívám, protože při čtení má člověk možnost vše si racionálně vysvětlit a zkrášlit, kdežto ve filmu tato možnost chybí. Hodnotím 3/5.

23.01.2024

"Hýl odletí a já si promnu oči, jako bych se právě probudila. Vysoko nad Sněžným hvozdem svítí měsíc a celý svět halí modrostříbrným nádechem. Špičky stromů sahají až ke hvězdám a větvě šumí šeptanými tajemstvími. Hýlovo volání možná utichlo, ale mě k lesu pořád něco táhne. Něco mnohem silnějšího: příslib odpovědí na otázky, kdo jsem a co se se mnou děje. Už se tomu nedokážu dál bránit."


Janku našla její mamočka jako dvouletou u medvědí jeskyně. Ve vesnici jí říkají Medvědice Janka, i kvůli její statné a nezvykle rozložité postavě. Trápí jí to, neví kdo je a odkud je. Jednoho dne neodolá vábení lesa a vydá se na výpravou za hledáním svého já. Cesta to je dobrodružná, leckdy životu nebezpečná. Během ní Janka pozná nejen spoustu přátel, ale především zjistí, že nemusí být na všechno vždycky sama a že není slabost požádat o pomoc....


Miluji tenhle typ knížek - pohádka pro děti, i dospělé. Hřejivý příběh, u kterého vám nevadí určitá šablonovitost, ani že víte, jak dopadne. Příběh, který se prolíná do reálného života, vždyť koneckonců každý chce někam patřit, zbavit se té občasné příšerné zmatenosti kdo jsem a co tady dělám. Vše podtrhují úchvatné ilustrace a proložení klasickým ruskými pohádkami, které miluji už od dětství.


Můžete ji přečíst povrchně, jen jako jednu z mnoha pohádek, či v ní hledat ukrytá moudra, jako : bojovat s tím, co je ti souzeno, přináší jen žal a zlomené srdce, nebo to co je člověk uvnitř, se nemění tím, jak člověk vypadá navenek. Či abys dokázal sílu, nemusíš se stát vůdcem smečky, stačí být jejím členem.


Chaloupka na muřích nožkách byla skvělá, ale promiň Márinko, Janka mi ukradla srdíčko! I zde máme chaloupku na muří nožce a jí miluji ty výrazy, jako když chaloupka mlčky pokrčí okapy, nebo nesouhlasně přimhouří okna a dveře. Bez rozmyslu 5/5 a rozhodně ji musíte mít!

3 21.01.2024