PosPol komentáře u knih

"Občas se vás někdo zeptá, jak provést dokonalý zločin. Tak prosím vás - jak to mám asi vědět? Vždyť já pracuju jenom s těmi, které chytili, takže to zase tak skvěle vymyšlené neměli."

Katka se na několik let rozhodla stát vězeňskou vychovatelkou. Jak taková "výchova" vězňů probíhá se můžete dozvědět v nové knize ZA KATREM. Z celé knihy mě nejvíce nadchly dvě věci. První zdánlivá drobnost, ale za mě gró bezpečnosti - nikde neukazovat děti, neříkat jejich jména, nemít svoje jména na zvonku apod. Tahle práce není prdel. Druhá a za to tleskám - kapitola věnovaná ženám, které "loví" vězně. Ať už s touhou je napravit, otestovat jací jsou, či ze zoufalství. Přijde mi to jako odporná choroba, šířící se společností.

"Hlavním úkolem při práci s odsouzenými by měla být jejích resocializace. Jak byste ale měli resocializovat někoho, kdo technicky vzato nebyl nikdy pořádně socializovaný, to vám vlastně nikdo neporadí."

Některé informace byly moc zajímavé, například fakt, že se Katce nejlépe pracovalo s vrahy. Proč? Jsou tam na dlouhou dobu a většina chápe, jak je nutné udržovat s personálem dobré vztahy. Na konci je také parádní slovníček pojmů a co cením, je DIY návod kdyby vás zabásli. Vytiskla jsem si jej jako příručku, jeden nikdy neví, přeci jen už jsem vdaná přes 13 let.

"Vážně je až zarážející, jak velké množství odsouzených udržuje čilé korespondenční vztahy se ženami, které je ve skutečnosti nikdy neviděly. Někteří i s několika takovými ženami současně. Přiznám se, že jsem byla několikrát v pokušení vyměnit dopisy v obálkách, když se odsouzený rozhodl v jeden den poslat dopis všem svým láskám."

První třetina knihy mě příliš nebavila, je to cesta Katky k dráze vychovatelky. Celá kniha je tak trochu skákání sem tam. Ze vzpomínek do vysvětlování pojmů, různá neohraničená časová období. Nelogické střídání přítomného a minulého času. Navíc se zde prolíná spisovný a nespisovný jazyk a mně to zkroutilo palce na nohou - číst v jednom odstavci slova jako bobánci, strážanda, baba a kousek dál - jejíž, jejž apod. No nebudu lhát, palce se vrací do normálu jen pomalu.

Jde o zajímavý námět, kriminální živly vždycky lidi budou přitahovat, ale nebýt toho, jak by asi kniha vypadala? Můj subjektivní pocit - občas jsem měla dojem, že autorka zesměšňuje ostatní lidi, aby vypadala lépe. Některé historky byly tak trochu jako z Kameňáku a spíše než jako osobní zážitek mi to přišlo jako staré vtipy. Ale nebyla jsem u toho a kdo jsem, abych soudila.

Katka se dostala na pozici, na níž se naprostá z nás nikdy nedostane a byl to rozhodně zajímavý vhled do „odpadu“ společnosti. Moc děkuji za poskytnutí knihy a ačkoliv hodnotím 2,5/5, kniha je zajímavá a doporučuji přečíst si ji. Na závěr - kniha obsahuje jednoduché ilustrace, co knize sedly jako prdel na hrnec. Jen je mrzutá jedna věc - autorka ilustrací není vůbec v knize uvedena.

3 01.10.2024

Příběh o japonském pošťákovi, kterému doktor oznámí nález nádoru na mozku. Zbývá mu jen pár dní života a tak s radostí přivítá Ďábla, který s ním uzavře obchod. Jeden den života navíc za smazání jedné věci na zemi...

„Někde jsem četl, že lidé musí něco zapomenout, aby si mohli něco nového zapamatovat. Možná zapomínáme, abychom se mohli posunout vpřed. Ale je to skutečně tak? Tváří v tvář smrti jsem vzpomínal jenom na hromadu blbostí.“

Ufff. Jakože kurva ufff. Jak může být kniha o tak závažných věcech napsaná tak strašně moc špatně? Začnu pozitivy. Byl tu kocour se jménem Zelí. Toť vše. Protože jakoukoli dobrou myšlenku autor zabil. Chtěl ukázat, jak jsme závislí na mobilech a času, jenže to obalil do takové hromady patosu, že mi trnuly zuby hned u první vrstvy a na dalších dvacet jsem neměla nervy. Chápu, že v Japonsku měla kniha úspěch. Čte se dobře, je jednoduchá a rádoby poučná.

„Co je skutečně důležité, si uvědomíme až ve chvíli, kdy o to přijdeme.“

Ale to vše je jen na povrchu. Boží úvahy se od čtenáře odrazí jako hrouda hlíny a nicotně dopadnou do prachu zapomnění, místo aby pulsovaly myslí. Navíc si přijdu obelhána. Název i obálka mě nalákaly na příběh o kočkách, ale ty tu jsou jaksi nepodstatné a prostor dostane pouze kočka Zelí až ke konci a párkrát se mihne kočka Salát. Zároveň mě na stylu psaní rozčilovalo snad úplně všechno! Prapodivné dialogy, odsazení textu, neslané, nemastné metafory. Ani ne 160 stran co se táhly jako sopel ufňukaného školáka.

„S vynálezem telefonu jsme získali možnost se jeden s druhým hned propojit, ale zároveň jsme ztratili schopnost na druhé myslet, představovat si je. Telefony nám ukradly celá ta období, během nichž jsme přemítali nad tím, co ten druhý asi dělá, na co myslí a jak se má. Všechen tenhle čas se kvůli nim vypařil jako pára nad hrncem.“

Celá kniha mi přijde bizarní a absurdní a nezachránil to ani ďábel v havajské košili, ani Zelí a Salát. Vlastně mi čtení přišlo jako takový lepší seminář Markuse Revolty – věř, běž, dokážeš… Věřím, že se někomu se kniha bude líbit, ale na mně je příliš povrchní, autorovi už šanci nedám. Dočetla jsem jen kvůli výzvě na DK a hodnotím 1/5*.

5 26.09.2024

"Vlk se na babičku lačně vrhl a roztrhal ji. Rval a škubal její tělo a nevnímal kole sebe nic jiného, dokud mu ze zubů a drápů nevisely krvavé cáry, a celý dlouhý čumák měl umazaný od krve. Pak odtáhl zbytky babičky k ohništi v rohu, a aby je nežral syrové, uvařil si to všechno ve velkém kotli, který visel nad žhnoucími uhlíky."

No a pak sežral i Karkulku. A pak se asi stal zázrak, protože když myslivec vlkovi rozřízl břicho, babča vyskočila jak nějaká mladice. A já si teda přemýšlím, jestli byla celá, nebo jí chybělo to, co zůstalo v polívce z ní? A co ten kus, co z ní snědla Karkulka? No nic, to jsem se jen zamyslela...

Kniha mě uchvátila obálkou. Slibovala drsné, kruté, zlé pohádky bratří Grimmů převyprávěné autory Kennethem a Bennim. Žel bohu, nic takového jsem nedostala. Je možné, že jsem jen přesycena různými horory, ale zkrátka jednotlivé příběhy neměly šmnrc. Chyběla krutost a především nešťastné konce, na které jsem se těšila. Autoři je udělali hořkosladkými, ale stále výrazně šťastnými. Navíc jsem čekala i typicky severský břitký humor, ale ten se někde ztratil v překladu. Doufám, že ne doslova :D.

Musím přiznat, že některé příběhy pro mě byly nové, však Grimmové napsali snad přes 150 pohádek a všechny neznám. Navíc alternativní obsah některých pohádek mě pobavil - těhotná Locika, vražda matky Jeníčka a Mařenky, kanibalka Karkulka, co ochutná polévku z babičky... Graficky jde o poklad, ať už obálka, nebo kresby uvnitř knihy, font, nadpisy.

Jenže jsem měla problém po formální stránce. Opakující se slova, prapodivný slovosled. Na jednu stranu jednoduchý styl psaní, na druhou nesmyslně dlouhá souvětí třeba i na pět řádků. Má jít o pohádky pro mladé i staré a tady vidím kámen úrazu - autoři se snažili psát jednoduše pro mladé, zároveň napodobit jazyk Grimmů a ještě k tomu přidat čtivost pro dospělé. Vznikl mišmaš, který mě vůbec neoslovil.

Hodnotím 3/5*, pořád jde o dobré příběhy a věřím, že si kniha své čtenáře najde. Oceňuji i doslov autorů k jednotlivým pohádkám, co, jak a proč upravili.

3 23.09.2024

Divoká říše mě příliš nezaujala. Jo, obálka, od Adéla Stopka je úžasná, ale jinak? Jenže jsem ji vyhrála a tak se mi dostala do ruky. A jak to dopadlo? Sakra, už dlouho jsem nepřečetla skoro 400 str. za den! Je to skvělý! Hlavní hrdinka Brexley je držka nevymácháná, která z nudy okrádá víly. Myslí si, jak není připravena na krutý svět fae. Jenže pak se dostane do nejobávanější věznice a najednou zjistí, jaké je to spadnout na úplné dno a přijít o hrdost, čest i vlastní lidství.

Naprosto dokonalá kombinace kontrastu - okázalost a pompéznost oproti špíně a chudobě. Humři na zlatých podnosech a litry šampaňského oproti plesnivé skývě chleba a špinavé vodě. Pohodlí zámku a spánek v bezpečí oproti neustálé šikaně. Ano, Brexley totiž není jako ostatní a proto ji všichni nenávidí. Na tomhle šíleném stereotypu stojí většina fantasy - jedinečná, nádherná, dokonalá dívka, kterou každý chce buď ojet, nebo zabít. Jenže tady mi to vůbec nevadilo.

To stejné je mega giga alfasamec Warwick Farkas, kterému by podlehla i ta největší frigidka. Je brutální, drsný, nebezpečný, děsivý a tak zatraceně svůdný! Libuje si v násilí a střet s ním by Brexley mohl stát život.

Kniha má perfektní atmosféru, děj je konzistentní, slabá místa jsem nepostřehla. I vedlejší postavy jako Kek, Tad, Opie, Mrňousek či Lynx byly boží! Hranice mezi chtíčem a nenávistí se stírá, v Brexley i Warwickovi je nezkrotná síla, která je k sobě přitahuje. Slow burn je slabé slovo, občas mi cukalo oko z těch dvou. Příběh je nabitý akcí, žhavý a chemie mezi těma dvěmi je skvělá. Navíc miluju zasazení do Maďarska, je to moje srdcová země! Budapešť plná chorob, vražd, hladomoru, prostituce, drog, chudoby a kříženců mě neskutečně bavila!

Jediné, co mi trochu kazilo čtení bylo používání obratu - cítila jsem žluč v krku snad na každé druhé straně. A také nadužívání slovesa JSEM, třeba i třikrát ve větě. Hodnotím 4,5/5* a běžím pro druhý díl!

3 20.09.2024

"Čvachtavé kroky tisíců tlapek v tom pandemoniu skřeků téměř zaniklo. Když uviděl první z nich, vřeštěl a ryčel hrůzou i on. Holé, nenávistí zkřivené tváře, světélkující oči a dlouhé tesáky. Srst, špína a hnus. Tisíce démonů ženoucích se z pekla. Nezadržitelná záplava po krvi bažících monster. Armáda zatracených."

Pojď blíž čtenáři. No tak, neostýchej se! Nečum tak blbě, ta poslední svíce zhasla náhodou. Jak jistě víš, tma tříbí smysly. Pociťuješ zvláštní neklid? Ochromuje tě strach, čirá hrůza a chuť vzít nohy na ramena? Máš pocit, že tě cosi pozoruje, cosi neživého, plného nenávisti a zla? Obírá tě to o příčetnost a leptá tvůj mozek jako kyselina? Pak jsi nejspíše narazil na Nefritovou knihu. Zapadanou prachem, obestřenou tajemstvím, avšak stále pulzující touhou oblažit svět svým obsahem.

"Hluboké šrámy na pažích, z nichž prosvítaly narůžovělé kosti, vypovídaly o jeho udatné obraně. Oči mu chyběly, zůstaly jen krvavé důlky. Nejbizarnější však bylo, že vrah mu doslova vycpal krk a ústa rozporcovanými kusy syrových ryb. Ocasy a ploutve čněly ven z promodralého obličeje."

Debut Elišky mě nečekaně mile překvapil. Bohatá slovní zásoba, výborné mrazivé popisy, otevřené konce trápící čtenářovu mysl. Mikropovídky plné kleteb, mytologie, experimentů a děsivých lidských osudů. Každá z jiné doby, ale všechny spojují hororové prvky a atmosféra bezvýchodné situace. Autorka mistrně vykresluje temnotu, ať už se odehrává v hlavě protagonisty, či vně. Neměla jsem pocit, že by se vyžívala ve zbytečných násilných scénách či klišé prvcích.

Některé povídky mi přišly průměrné, ale jako podprůměr bych nehodnotila nejspíše žádnou. Občas jsem narazila na drobnost, která mě zarazila, ale nic, co by kazilo požitek ze čtení. Eliška s chirurgickou přesností zasahuje čtenářovu mysl a zanechává nepříjemný, lepkavý pocit na patře. No a samozřejmě si mě získala pomstou utopených koťátek, takže budu i nadále sledovat její tvorbu a moc držím palce! Hodnotím 4/5* a děkuji autorce za poskytnutí knihy.

7 14.09.2024

"Nenarodil jste se jako král, Loki. Narodil jste se, abyste působil bolest, utrpení a smrt. Tak to je, tak to bylo, tak to bude. Všechno proto, aby ostatní mohli dosáhnout tech nejlepších verzí sebe sama."

Zatímco byl New York v plamenech, Loki stál spoutaný s roubíkem v puse a čekal, až ho Avengers předají spravedlnosti. Jenže vinou vzteklého Hulka se mu podaří ukradnout Teserakt a vypařit se. Jaké je jeho překvapení, když ho zatkne TVA - Temporálně Variační Agentura a chovají se k němu jako k póvlů! Bůh-nebůh, velice rychle zjistí, že když nebude držet hubu a kro, bude s ním ámen.

Tohle není román k první řadě seriálu. Je to skoro doslovný přepis. Celá kniha je pro mě záhadou. Očividně vznikla za účelem zisku, ale neprodává se. Na GR má pouze 6 recenzí za více než rok, což je pro mě docela šok. na DK hodnocení 2 a to ještě spolupráce. Autorka není uvedena na obálce (proč?) a protože znám seriál, při čtení jsem se nudila, není v ní absolutně nic nového.

Hodně mi ale kniha otevřela oči. To, jak si romantizujeme bohy a obzvláště Lokiho, od té doby co ho hraje Tom Hiddleston najednou všechny zajímá. Nejsem výjimka, pro pořádek. Jenže zatímco v seriálu to zachraňuje, v knize působí jako patolízal a sebestředné hovado. Neustále opakuje, jaký je zloduch, zlosyn, neřád a pak už to přestane bavit. Zároveň je zvláštní incestní vztah s jinou verzí Lokiho - Sylvií a to mi u seriálu vlastně ani nedošlo...

"Diktátora můžete nenávidět, ale když se ho zbavíte, vyplní tu prázdnotu něco mnohem horšího.

Bohužel ničemu nepomáhá otřesná forma vyprávění a tady to ani nebude překladem. Autorka nemá fantazii, slovní zásobu, vyprávění je plytké, skoro jako sloh prvňáčka. Celkově ta stylistika, opakující se slova, slovosled a celková úprava na mě neudělaly dojem. Bavily mě dialogy. Konverzace Lokiho s Mobiusem byly vtipné a v hlavě mi jel seriál. Hodnotím 2,5/5, jako průměrnou knihu. Děkuji Humbook za poskytnutí knihy k recenzi.

4 12.09.2024

"Netušil jsem, jak dlouho ta krvavá řež trvala. Už jsem ani nepočítal, do kolika domů jsem vtrhl, kolikrát jsem si sundal kalhoty před nějakou šikmoočkou. Bral jsem si všechny - mladý, starý, těhotný, i... ještě vlastně děti. Občas jsem je musel vyšťourat, v němém děsu se zkoušely poschovávat pod všemožnými krámy."

Madla Pospíšilová před pár dny vydala sbírku třinácti povídek. Ústřední téma? Není. Je to směsice hororu, dramatu, sci-fi, bizzaro, dystopie. To vše je promícháno na jedné paletě děsu, tajuplnosti a nevyzpytatelné linky příběhů. Autorka ponechává pointu často nevyřčenou, což jen umocňuje zážitek ze pozoruhodných příběhů.

"Už nemohl křičet. Hýbat se. Nevnímal bolest. Ani strach. Cítil jen vlny přelévající se únavy, slabosti a neskutečné tíže. Kdyby mohl poslouchat, slyšel by už jen klapavé mihotání osmi nohou, opatřených tvrdými drápky, a sunutí tlustého, těžkého, vyhládlého těla. Nastal čas k jídlu..."

Jednotlivé povídky jsou tak konrastní, jak to jen jde. Často kontroverzní, otevírající tabu témata. Madla už v knize V pekle jsme všichni Hébert ukázala, že často nemusí vymýšlet monstra. Vystačí si s člověkem. A jak! Úžasná práce se slovy, správné rozložení do souvětí zavrtávajících se pod kůži a naopak rozdělení do krátkých, úsečných vět, co bodnou jako štír a pošlou vás k zemi.

"Nevnímal ani nelidské vytí, které se mu rozlehlo za zády. Prsty si drásal oči, jako by tu strašnou věc, která se mu zničehonic usídlila v mozku, mohl dostat pryč jen pouhopouhou silou tukem obalených prstů. Pravé oko ruplo. Sklivec stekl..."

Rozhodně doporučuji číst po částech, ne najednou. Hrozí jinak splynutí povídek, styl psaní je podobný a je to logické. Vadily mi i nějaké podrobnosti, jako komplexní výpisy lékařských či pitevních zpráv, dlouhý denní rozpis v léčebně. Za mě zbytečná vata. Také jsem měla pocit nadužívání zájmen jako jenž, již, jež apod. Jinak jde ale o výborné čtení, do lezavého podzimu jako dělané! Hodnotím 3,5/5 a děkuji autorce za knihu.

5 09.09.2024

"Jednorožce miluju, jednorožce miluju, koně co maj jeden roh, mám ráda, miluju je moc ..."

Je úplně jedno, že kniha je pro čtenáře 6x mladší než já. Jsou tam JEDNOROŽCI! Takže mé dětské, infantilní já si ji muselo koupit.

V lese mezi liliemi žije malá rodinka, balvany tu mají z plyše, mráčky z cukru, zvířátka žijou v míru beze strachu z lovců a pušek. Jednou takhle jednorožka vyprdne mládě a ejhle ho divňouska, je zvláštní, umí jen říkat NE. Proto netrvá dlouho, než ho ostatní začnou šikanovat. Pardon, to se nestane. Jen mu začanou říkat NErůžek.

Rodiče si mnou starostí rohy, čím to asi může být? Jsou málo ňuňuňu na svého kulíška? Copak ani načechrané obláčky s obscéně nahými andílky nepomůžou? Ani víla kráva si neví rady. Teda - víla, kráva! Ach, ty čárky!

Jednoho dne se Nerůžek vztekne a opustí otravné stádo. Cestou potkává zvířátka a zjišťuje, že není ten největší potrhlík na světě a hned je mu lépe. Společně se vydají NIKAM.

Na konci knihy najdete mrkočku, kolosa, sečtěláka, knížkomila, nejeztřába, seberku, nemelblouda, bedvěda či skorla. A spoustu dalších vyšinutých zvířátek. A všechny jsou úžasňoučký a jistě heboučký. Kromé jéééžka.

Tak jo, tohle je skvělá kniha pro malé děti. Učí je, že mají říkat co si myslí, poukazuje na fakt, že i malé dítě je človíček a má právo být naštvaný, mrzutý nebo nespokojený. Takže já si jdu pustit Já, padouch a sladkou Ágnes a mé pětileté já hodnotí tuto knížečku 5/5*

2 06.09.2024

Alex je jiný než ostatní. Neslaví narozeniny, protože je má KAŽDÝ. Ale pokaždé když promluví, zní jako Christan Grey. Má sexy klíční kosti, IQ 160, je mistr Krav Magy, multimilionář, ve 14 vytvořil prolomový software a od té doby je generální ředitel. Nechybí autobiografická paměť a šuká jako pornohvězda. Jeho pták je neskutečně tvrdý, mohutný, nateklý a celkově vypadá jako bůh. Ava je naopak naivní beznadějná romantička, co věří v lásku. Je tedy jasné, že střetnutí s chladným, nesnesitelným a brutálně majetnickým Alexem bude mít svoji dohru. Jen ho vidí, už ji lechtají sametová motýlí křídla na srdíčku a v podbřišku se jí hromadí tekuté teplo.

"Vstaň. Teď zjistíš, co se stane, když se sama pozveš do jámy lvové."

PROČ? Ptám se proč ten dokonalý macho oslovuje Avu Sluníčko a Zlatíčko? To bylo tak meeeeh. Předpokládám překlad, ale bylo to asi jako když Christian říkal Anně baby. Bavil mě čínský původ Avy a ukrajinský původ Alexe. Jen škoda, že jsme nedostali trochu pohledu i do jejich zvyků a odlišné kultury. Sledujeme tak spíše cestu, kdy si Alex z Avy udělá panenku na šukání.

"Ukázalo se, že moje sladké, nevinné jehňátko je ve skutečnosti malá, hříšná děvka v přestrojení."

Kniha je nesnesitelně dlouhá, asi jako Alexův penis. Přišla mi vlastně skoro stejná jako Zvrhlý král a při čtení jsem zažívala menší déjà vu. Všeho je tam moc. Ava má trauma. Alex má trauma. Na oba čeká plot twist, jako by nestačil jen jeden, který by ale fungoval mnohem lépe. Jejich vztah je toxický a Alex se stává paranoidním stalkerem. Psychopat,co by vyrval vnitřnosti a omotal je kolem krku každému, kdo se na Avu byť jen letmo podívá. Jistě, do značné míry je vzrušující představa, že by pro ni vypustil všechny zasraný jezera i oceány, jen aby se nemusela bát vody.

"Já jsem jediný muž ve tvé mysli. V tvých ústech. V té tvé pěkné, těsné kundičce. Rozumíš?"

Byla bych zatracený pokrytec, kdybych řekla, že mě kniha nebavila. Jo, vyškrtala bych minimálně třetinu. Ale i tak to bylo žhavé, bavilo mě kočkování těch dvou. A fakt se mi líbil charakter Avy, která taky uměla pěkně zatnout drápky. Hodnotím 3/5* a určitě si přečtu příběh Bridget a Rhyse. Protože RHYS (slint, slint :D).

4 04.09.2024

Mila, Petr a Katka tráví poslední týden prázdnin na chalupě s rodiči Mily. Tam se seznámí s Luisou a jejím divným bratrem Eliášem. Každé dítě vypráví příběh ICH formou ze svého pohledu, každé trápí něco jiného. Po nějakém čase z příběhu zmizí Katka, nedávalo mi to smysl, proč tam tedy vůbec byla?

Mila nechápe sarkasmus, Petr je gay, Luisa je celý život ve stínu autistického bratra. Nesourodá partička nalezne klapouchou černou kočku a rozhodne se, že za každou cenu najdou, komu patří. Rozjíždí se tak dobrodružství.

Většinu knihy tvoří dialogy dětí, to pro mě byl první kámen úrazu. Ačkoliv je každé jiné, tak dialogy stírají tyto rozdíly a občas jsem se i ztratila v postavě. První polovina knihy je vleklá, jednou jsem knihu dokonce odložila, že ji nedočtu, ale vrátila jsem se k ní. Zajímal mě vývoj postav. Oceňuji vhled do hlavy autistického dítěte, které prožívá věci jinak než normální dítě. Perfektní byla ukázka sebestředné matky Luisy a Eliáše, která je celou dobu citově vydírala.

Bavila mě radost dětí ze skákání do kaluží i z obyčejných věcí a tak nějak mě kniha přenesla na vlně melancholie do mého dětství. Navíc obsahuje krásné a zvláštní ilustrace, moc se mi líbily. Přichází ale jedno velké ALE. A také trošku spoiler...

Mám veliký problém s myšlením postav a s tím, co kniha může předat. Děti vlastně celou dobu lžou a plácají se po zádech, kdo lhal lépe. Lhát se naučí i autistický Eliáš, který dosud v životě ani jednou nezalhal. Lezou na cizí pozemky a když najdou starou babku se zlomenou nohou, nepřivolají pomoc. Poté se rozhodnou potrestat další staré lidi tím, že jim porůznu schovají mrtvé králíky stažené z kůže po domech. Možná jsem ale jen úzkoprsá a zapomněla jsem, jaké je to být dítě. Kniha je takový průměr - neurazí, nenadchne. Hodnotím 3/5*.

1 21.08.2024

ANO! ANO! ANO! Já volám hurá :D
Červená propiska mě nějak úplně míjela. Stejně jako potřeba dále se učit češtinu. Ale jak stárnu, mám pocit, že mi některé věci unikají a já nechci být troglodyt, co neumí rodný jazyk. Takže jsem nakoupila všechny čtyři knihy, které dosud vyšly.

Tuto jsem vzala jako první a jsem mile překvapena, jak zábavnou formou je kniha udělaná. Graficky jednoduché, přesto poutavé. Zajímavé informace a tipy. U některých slov jsem nestačila zírat, jaké koniny lidí vymyslí. Kéž by si to přečetli i mumínkové, co neznají rozdíl mezi holt/hold, standard/standarta, tip/typ a hlavně BY JSEM! :D

Holky tam použily i skvělé zapamatováky, jako například Himálaj, kterou jsem doteď psala jako Himaláj. Odteď už to neudělám, díky triku - cesta na horu je dlouhá (á) a zpátky trvá krátce (a). Kniha má kvalitní gramáž, takže nepropíjí i když do ní kreslíte zvýrazňovači, nebo vyplňujete skvělé diktáty.

Moc chválím a těším se, až se začtu do dalších dílů. Holkým držím palce v projektu, protože učit nenásilnou formou češtinu je geniální!

3 19.08.2024

"Před deseti měsíci a šesti dny Ben spolykal lahvičku antidepresiv a zapil to lahví levný tequily, která byla zastrčená pod dřezem. A já nevím proč. Když jsem přišla domů z práce, byl mrtvý."

Deset měsíců ode dne, kdy našla Anna svého snoubence na podlaze, kde se zadusil vlastními zvratky, zazvoní budík. Dnes měli vyplnout na plavbu po karibských ostrovech. Jenže on se zabil. A ona neví, co se svým životem. Anna se tak bezhlavě rozhodne a bez zkušeností se vydává na plavbu dle plánu. Hned v prvních dnech zažívá krušné chvilky, kdy ji málem zabije obrovská loď a podobné nepříjemnosti. Když už to chce vzdát, osud jí do cesty přivane Keana. Ten je také zlomený a najednou se ocitnou dva zoufalci na jedné palubě...

"Měl jsi zůstat se mnou. Proč jsi odešel někam, kam za tebou nemůžu?"

Já tu knihu miluju. Četla jsem jí loni a jednou si ji zase přečtu. Krátká romantika, plná nekonečně modrých vod oceánu, tyrkysových okrajů ostrovů, delfínů, želv, kouzelných západů slunce a vychlazených drinků. Pohostinní latinsko-američtí lidé s dobrým srdcem a snaha jedné holky vypořádat se s odchodem nejmilovanější osoby. Okrajově se tak kniha dotýká tématu deprese a jak může rozložit na atomy přeživší...

"Zhroutím se do písku a řvu. Ze vzteku. Z trýzně. Pro muže, kterého jsem ztratila. Pro muže, kterým se nikdy nestal. Křičím, dokud mě nerozbolí v krku a hlas se mi nezlomí ve skřípot. Do prdele s tebou, žes mě opustil! Do prdele s tebou, žes umřel!"

Z nějakého důvodu mnou kniha opět zacloumala, je to ňuňu kousek, který mi často vyčaroval úsměv na tváři, nebo slzy v očích. Nenásilný humor, exotika, spousta zážitků, o kterých si my suchozemci můžeme nechat jen zdát. Občasné zádrhely, které příběh dělají uvěřitelnějším. Asi mi trošku vadila nespisovná mluva v nepřímé řeči, ale dokážu nad tím mávnout rukou. Takže i re-reading je 5/5.

17.08.2024

(SPOILER) "Smířila jsem se s jeho tesáky. Ocasem. Namodrale-šedou semišovou pokožkou. Do háje. Nevyvádí mě z míry ani rohy, které se mu kroutí kolem hlavy jako nějaká gaunerská koruna. A říkám si, že mě mohlo napadnout, že chlápek, který měří přes dva metry, bude mít obřího ptáka..."

To je ona. Georgie. Ta, kterou unesli zelení emzáci, spolu s dalšími dívkami. Nouzově je shodili na nehostinnou planetu. A zde začíná Georgiino dobrodružství. Je to tak trochu blbka bez pudu sebezáchovy. Zatímco její kámošky umírají na lodi, ona se nechává šukat obrovským emzákem. Pro změnu modrým. Ale kdo by se nezdržel v jeho blízkosti, když má na jazyku i údu výrůstky, jako stvořené pro nekonečný kolotoč orgasmů!

Vektal je barbar, ale zároveň neuvěřitelný gentleman. Ženě by nikdy neublížil, vlastně se nechová jako divoký nájezdník, ale spíše je to oddaný psík, který s vyplazeným jazykem čeká na pokyny své paní. Jako by tomu osud chtěl, všechno je fyziologicky uzpůsobené jeho vyvolené, Georgie. Pokaždé když se přiblíží, začne příst jako kočka, až se mu zvedá hruď, líže a saje Georgii do poslední kapky její rosy.

"Když mi jedna velká ruka zatlačí do stehna, abych roztáhla nohy od sebe, udělám to. Však já vstanu a začnu protestovat, ale ještě minutku. Ještě.... jednu... minutku."

Bavilo mě to. Fakt, Zapomenutá, ledová planeta plná nebezpečí a v ní ztracená dívka schoulená v náruči osamělého mimozemšťana. Nekonečný sex v kožešinách u plápolajícího ohně. Vtipné, mezidruhé rozhovory, kdy druhá strana nerozumí, postupné objevování toho druhého. Tady jde fakt hlavně o sex, než o cokoliv jiného. Jen místo sexy pozemského týpka je tu obrovský Avatar s rohama a ocasem.

"Jak já to ta tady nesnáším. Sere mě, že je tu zima, že v jednom zpropadeném kuse sněží a kdejaká podělaná obluda mi chce ukousnout hlavu. Sere mě, že mám na sobě hnusnou, smradlavou kombinézu, jím syrové maso..."

K příběhu mám dvě výtky - tou první je názvosloví pohlavních orgánů. Vyprávění z pohledu Georgie a Vektala je skvělé, líbil se mi pohled do hlav obou protagonistů. Ale proč sakra oba používají slovo pták a kunda? Chápu u Georgie. Ale Vektal mluvil někdy až archaicky, ty dvě slova jeho myšlenky degradovaly. A druhým problémem je nulová akce. Vlastně kromě ztroskotání se zde neděje vůbec nic, žádná zápletka, žádný plot twist. Což je trochu škoda, rozhodně by z toho šlo vyždímat více.

Nevím, zda budu číst další díly, za mě to funguje jako standalone, který skončil pateticky a přeslazeně. Hodnotím 3,5/5*. Kecám, jasně, že si přečtu další díl s Liz! :D

5 10.08.2024

"Láska mezi otcem a dcerou je naprosto normální. Mělo by se to stát zvykem. Otec by měl jako jediný zasvěcovat dceru do sexu. Dcera musí otce milovat a slepě ho poslouchat..."

Četla jsem knihu, byla jsem nasraná. Dočetla jsem ji, byla jsem nasraná. Píšu recenzi a jsem ještě nasranější. Mozek není schopen pochopit takovou zrůdnost, jaké se na své dceři Nathalii dopoustil její otec. Ve dvanácti ji začal znásilňovat. Už to je strašné samo o sobě. A neodpustitelné. Jeho zvrácená mysl však měla pokaždé něco nového, čím si zpestřit "milování" s vlastní holčičkou.

"To nechápu. Tolik nocí jsem za tebou chodil a ani jednou jsi mi neřekla, že se ti to nelíbí. Děláš si ze mě blázny? Víš jak se říká ženským, který se takhle chovají? Děvky! Slyšíš? Jsou to děvky!"

Nutil ji dívat se na porno toho nejhrubšího zrna. Třískal jí opaskem jako žito. Musela se u toho hýbat, podával jí drogy. Sofistikovaně dcerku mrzačil na těle i duchu, zašlapal Nathaliino dětství do země. Ačkoliv je kniha psaná jako chaotická změť myšlenek, přesto dokonale ukazuje předčasné dospění Nathalie a to, jak se z hodné holčičky stala lhářka a zlodějka.

"Sotva to udělal, rozbila jsem se na tisíc kousků. Toužím vyrvat si z těla každý kousíček, kterého se dotkl. Vnikl do své dvánáctapůlleté dcery. Spáchal zločin a naráz porušil veškeré zákony. Zase se vidím, jak se rozbolavělá, zděšená a sama sobě odporná zvedám na loktech a v hlavě mám jedinou myšlenku..."

Po dočtení je mi úzko. Vztah mezi otcem a dcerou je pro mě posvátný. Táta má být pro svoji holčičku hrdinou, který ji ochrání před zlem celého světa. Jenže co když se tím zlem stane sám otec? Kdo pak ochrání dceru? Obdivuji odvahu Nathalie, že s příběhem vyšla na světlo ve svých devatenácti letech. Kéž by se takové příběhy dostaly k co nejvíce lidem a žádná malá holčička netrpěla ve spárech vlastního otce. Hodnotím 4/5*.

"Donutí mě, abych si klekla, vidím, jak se kožený pásek nade mnou zvedá, potom dopadne. Uhodil mě přes prsa. A znovu, teď má ve tváři radost. Bije mě, jako by ho to těšilo..."

1 07.08.2024

(SPOILER) "Můj mozek se přepnul do režimu nejvyšší pohotovosti. Nahý muž. Nahý muž. Penis vlající ve větru. Pevná prdelka v zorném poli...."

Tak nějak začíná příběh Lilith. Pošťák balík s jejím mega fialovým dildem narve do schránky sousedovi. Tomu netečnému volovi, který ji přehlíží, jako by snad byla vzduch! Když jí zaklepe na dveře s žilnatým pérem (tím silikonovým!) v ruce, spustí to řetězovou reakci.

"Je nezdvořilé nazývat někoho trdlem, když jsi do něj zabořený až po koule."

Lilith není jako ostatní ženy! Nepadne mu k nohám jako nějaká tuctová kráva. Je temná a cynická. Aspoň si to teda myslí, než Liam poprvé stáhne boxerky. Pak jen polkne a dojde jí, že je ve svých 25 letech panna. Nevadí! O to více vede sexistické narážky, aby to zamaskovala. Na všechny se tváří, jako by jim chtěla vysát duši skrze bulvy. Většinu lidí to odradí. Ne však našeho chrabrého Liama, který kromě velkého ptáka má i velkou, hřejivou náruč. Do té Lilith začne postupně upadat stále častěji. Náhodou, samozřejmě!

"No, ať už jsi pobožná, nebo ne, myslím, že dneska vezmeš párkrát boží jméno nadarmo, než s tebou skončím."

Protože má Lilith tu nejrajcovnější frndu, je jasné, že si okamžitě získá tajemného miliardáře. Kromě peněz je to taky bůh orgasmu, kdo jiný by jí přivolal nebeský orgáč pětkrát po sobě? Nechybí zhrzená žena, snažící se překazit jim osudovou lásku. Není to nikdy jiný, než Liamova nevlastní sestra, která sní celý život o sexu s ním.

Zní to výsměšně? Jak by ne, když to smrdí klišé více než narvaný MHD v létě. Ale víte co? Mě to bavilo. Smála jsem se nahlas, ten sarkasmus a kousavost Lilith byly dokonalé. Jak si myslela, že je tvrdší než diamant a pak přišel svalnatej borec a ups, okamžitě změkla jak péro chlapovi po dobrým sexu. Nevadila mi prvoplánovost. Navíc tady ani není tolik sexuálních scén, takže těch pár frndiček, nemoc toulavého penisu a jiné výrazy jsem přežila. Vedlejší postavy jsou jako přes kopírák, všechno táhne pár L a L. Jejich dialogy byly fakt boží. Jen mě neskutečně zklamal patetický happy-end, autorka tím zabila celý příběh. Stejně jako závěrečná zcela neuvěřitelná kapitola s Celií. Škoda. I tak hodnotím 3,5/5* a doporučuji jako oddechovku.

3 06.08.2024

"Nejsme vždy tím, čím se zdáme, a sotvakdy tím, čím si být přejeme."

Příběh starý jako moji rodiče. Tedy skoro jako lidstvo samo! Příběh o tom, že někdy je lepší žít v blažené nevědomosti. Protože to se vám takhle může stát, že vám cizí lidé prozradí, že jste poslední jednorožec na světě. Nikdo nechce být jediným svého druhu na celičké zeměkouli. A tak se jednorožka vydá hledat další sobě podobné. Poslední jednorožec je něco jako Malý princ - roztomilá pohádka pro malé, nechápavé děti. A děsivý psychothriller pro dospělé.

"Cválala jako o život, jako by se s každým mžikem oka přemisťovala z jednoho těla do druhého, rychle jako život prchající s krví z otevřené rány, rychleji než cokoli obdařeného nohama či křídly. Přesto však bez ohlédnutí věděla, že ji Rudý býk zvolna dohání a blíží se jako měsíc, jako obrovitý chmurný úplněk, jenž vábí z děr zlé tvory. Již cítila bolest zranění, jako by se jí sinalé rohy zabořily do boku."

Díky květnaté mluvě a archaismům, v kombinaci se spoustou metafor a přirovnání, jsem knihu četla poměrně dlouho. Autor doslova do KAŽDÉ věty přidá spoustu příslovců a spojek, po jejichž vyškrtnutí se zhroutí i ta kostra příběhu, neb nezbydou ani klouby. Zezačátku mě to bavilo, jenže po čase to působilo spíše rušivě a tříštilo to celý děj. Ve finále jsem na sebe byla naštvaná, že jsem si zkazila moji dětskou představu filmu, kterou miluji dodnes.

V letech kdy to vyšlo šlo o hit, protože stačilo, že tam jsou jednorožci, magie a další pohádkové motivy. Do dnesní doby se kniha příliš nehodí. Na rozdíl od Malého prince si ji tak už nikdy neplánuji znovu číst. A mrzí mě, že jde o tak průměrnou a nudnou knihu, ve které se vlastně absolutně nic neděje. Ano, autor vypráví poeticky, hraje si se slovy a často filosofuje, ale tak nějak je to na úkor gradace děje a rozvoje postav.

I tak je pro mě tahle kniha jistou melancholickou připomínkou jednak mého dětství, ale především připomínkou lidské smrtelnosti a ohavnosti. To, že chceme vše jedinečné ukrást, rozebrat na malé kousíčky a ty pak zadupat do země, dost často jen kvůli strachu z neznámého, to se nemění. Hodnotím 2,5/5* a jsem ráda za přečtení, přeci jen je to fantasy klasika...

3 05.08.2024

"Světlo se přeceňuje. Pravdou je, že ty nejzajímavější věci vždycky rostou v temnotě."

Buď zdráv, poutníče! Vítám tě na dně močálu. Rozhodla jsem se spáchat sebevraždu. Bylo překvapením, když jsem se vzbudila jako navka. Budoucí bludička. Abych se jí stala, chybí jediné - nalákat lidskou duši do zrádných vod a počkat, až krutě zahyne. Zní to jednoduše, že? Nalej si z číše víno, co voní po zlomených srdcích a vydej se se mnou na moji pouť....

Miluji slovanskou mytologii. Autoři nemilují přirovnávání knih. Ale já to stejně udělám. Trilogie Zimní noci, moje srdcovka, tu mi tahle boží kniha připomínala. Příběh s přesahem, plný bájných bytostí jako bludičky, rusalky, duchové, víly, démoni, strigy, vlkodlaci, upíři a další. Každá kapitola začíná úderným moudrem. Není zde žádná přiblblá romantická linka, postavy fungují perfektně samostatně. Každá je propracovaná, u žádné nenastane šokující zvrat, ale nevadilo mi to.

"Lidská společnost je eticky retardovaná, morálně chromá. Lidé přesvědčili sami sebe, že stojí na samém vrcholu evoluce. Jenže to si myslí i kolonie švábů, která dočasně ovládla něčí spižírnu."

Lucie Ortega je mi blízká. Už jen tím, že na stará kolena se hodlá odstěgovat do temného lesa, kde bude žít se třinácti černými kočkami. Budu o hvozd vedle. A koček možná bude více. Luci, máš u mě bodík za Kostěje Nesmrtelného, dneska se ta postava málokde vidí!

Občas mi vadilo neustálé podceňování se hrdinky, nebylo to nutné. Zároveň až do konce jsem si nebyla jistá, jakým směrem se bude příběh ubírat a to miluji. Žádná prvoplánovast, ale čisté dojetí a smutek nad koncem prvního dílu. Morální kompas se celou dobu točí jako splašený. Kdo rozhoduje, co je zlo a co dobro? Hodnotím 4,5/5 a určitě doporučuji!

"Když se čas krátí, cenné věci ztrácejí svou hodnotu a obyčejné věci se stávají cennými

1 31.07.2024

"Teplý postřik semenem pokračoval. Samurajové mířili obřími ptáky jako kulomety s neomezeným počtem nábojů. Brzy se ze spolubydlících stala svíjející masa želatinového sližu, která prskala a snažila se odvrátit litry spermatu..."

Phil a Zed jsou dva kámoši, rozdílní jak den a noc. Phil se snaží stáhnout co nejvíc porna, který je v zemi nelegální. Zed se snaží jen existovat. Oba trouby do sebe vcucne Pornoland. Metropole z osmdesátek plná sexu . Hned od začátku po nich jde odhodlanej detektiv. Respektive po jejich koulích. Nebudou to mít lehký - musí najít kousky kouzelné knihy Pornomicronu, jinak se Pornoland zhroutí a jeho obyvatelé změní v prach.

Pornoland je město, kde kromě píchání se snad dají jíst jen donuty a tacos. Phil a Zed se utkají s obří gejšou a její armádou, z Phila se stane mini vibrátorek. Oba budou dost často postaveni před neuvěřitelné situace a trčící péra jim to příliš neusnadní. Jenže kdo by se nevzrušil, když se šuká doslova všude? V sanitce, ve výlohách, v kuchyni, na ulici...

Občas půjde do tuhého, takové spermonstrum dokáže znepříjemnit život! V knize najdete Mezinárodní olympijské mrdací mistrovstí světa v šukání, spoustu kundiček a koziček, sodomistické anální ass-ass-iny, bukkake samuraje a tolik sexuálních úchylek, až se vám bude točit hlava.

Je to bizár? Je. Bavilo mě to? Jo! Pro koho kniha je? Pro kohokoliv, kdo dokáže ocenit originální příběh, který absurdní a bizarní formou předává poselství o důležitosti přátelství. Který poukazuje na naše časté předsudky a opovrhování lidmi, kteří jsou trochu "jiní." Pro koho kniha není? Pro někoho, kdo nemá rád sex, porno nesleduje (nebo to aspoň vehementně tvrdí), koho pohoršují vulgarismy, nemá smysl pro humor a je sušší, než ta nejodtažitější jeptiška.

Pro ty ostatní mohu knihu doporučit. Jo, občas je to přes čáru, ale o tom bizzarro je - zkoumá, kde jsou ty naše hranice. Hodnotím 4/5*.

4 22.07.2024

"Panenky na policích a ve všech koutech, oči upřené do temnoty, ruce natažené k nám. V nehybných tělech srdce, která nebila. Strnulé úsměvy namalované červenou barvou na křídově bílých, mrtvých tvářích z chladného porcelánu. Jenže dnes vypadaly úplně jinak než obvykle. Bylo v nich něco zlého..."

Zrnka temnoty musím mít hned jak vyjdou. Je mi jedno kdo to napsal a o čem to je, zkrátka jdu a koupím. Obálka Suzy se Michalovi povedla, něžná a znepokojivá zároveň. V knize se mi líbilo střídání minulosti a přítomnosti, to já můžu. Co mě ale naopak pokaždé vykoplo z driftu bylo občasné vložení přítomného času. Bylo to jako pěst na oko, když tam v 99 % byl použit minulý.

Asi už jsem namlsaná předchozími Zrnky, ale toto bylo příliš prvoplánové, v podtstatě zápletku autorka vyspoilerovala již na straně dvanáct. Chyběl mi jakýkoli zvrat, něco, co by mě příjemně překvapilo. Do puntíku souhlasím s komentářem Madla81. Kniha neurazí, nenadchne. Průměr, tedy hodnotím 2,5/5*.

3 09.07.2024

OBSAHUJE SPOILER. MOŽNÁ…

„Nechal by som ho pozerať sa, ako si ťa privlastňujem a zmocňujem sa každého centimetra tvojho tela. Sledoval by, ako môj vták vyplní každú tvoju dierku a potom by sa pozeral, ako kričíš, kvôli tomu, že si sa silno urobila. A potom by som ho, kurva, zabil. Môj penis by bol ešte stále mokrý od teba, keď by som mu podrezal hrdlo za to, že se vôbec odvážil pozrieť na to, čo je moje…“

Tak tady pan Stín, aká John Wick, je borec. Zabije deset lidí naráz, je to zdatný hacker a ještě zdatnější milovník. Obrovské péro mu trčí jak mohyla Hanče a Vrbaty a nikdy se neunaví v pronásledování svojí kořisti. Jeho Myška – Addie, je hotová slepice, která má místo mozku kundí šlem, ale tak komu se to někdy nestalo, že? Odstěhuje se do prázdnýho domu a vůbec jí nevadí, že má stalkera, co se jí pravidelně toulá po domě, nechává jí na verandě bedny s useknutými prackami milenců a spoustou růží. Je přeci normální, když spíte a někdo vám sedí ve skříni a poslouchá vaše chrápání. A u toho vede vnitřní monology, jaký je to děsivý zvíře a nejdrsnější zabiják. Ostatně slovo VRČET je tu použito 100x!

Tahle kniha je cringe festival. Najdete tu naprosto všechno. Sexy týpek, nádherná jedinečná spisovatelka, hackerství, sekty, rituály, stará nevyřešená vražda, korupce, únos, strašidelný dům, mafie, pedofilie, mučení, zabíjení. Hlavní hrdinka jde popsat jednou větou. Nééé, nenávidím tě, ach óóch, chci tě, vraž mi ho tam! Hlavní hrdina je beránek v rouše vlčím a vlastně se mi líbil. Samozvaný strážce spravedlnosti se spasitelským komplexem na cestě za zničením sítě zvrácených sráčů. Jenže jak se postavit k tomu, že chlap, který nenávidí bezpráví a násilí na dětech a ženách pak ošuká pistolí jinou ženu proti její vůli?

Celou knihu jsem bojovala s uvěřitelností příběhu. I darkromance jde napsat dobře. On neustále vrčí, ona je z něj celá krémová. Neuvěřitelně nudné sáhodlouhé popisy, cesta barákem na tři stránky. Prvních 150 stran Addie vede monology v baráku a vyzývá Zadea, ať už se teda objeví. Dalších 300 stran ho nechce, ale její tělo jí zrazuje a tak jen áchá a je celičká zmatená. Posledních padesát stran přichází na řadu očekávaný nečekaný plot twist a otevřený konec. Další díl mě nikdo nedonutí číst. Nikdy. Hodnotím 1/5*, občas se tam objevila vtipná hláška a čumím jako blázen, jaký to má celosvětový úspěch.

13 07.07.2024