Bylo mi dvanáct let...
Nathalie Schweighoffer
https://www.databazeknih.cz/img/books/68_/68773/bylo-mi-dvanact-let-JdL-68773.jpg
4
132
132
Autobiografický příběh o incestu mezi dcerou a otcem. Nathalii je dvanáct, je na počátku puberty, čte dětské knížky, hraje si na princeznu. Je to úplně normální dívka. Jednu věc ale nedokáže pochopit: že její otec přichází v noci, když všichni ostatní spí. Nathalie neví, že to, co po ní chce její otec, se nesmí. Po nějakou dobu, ze zmatku a studu, byla Nathalie potichu. Později ale sebrala odvahu a začala mluvit...... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 1994 , SvobodaOriginální název:
J’avais douze ans..., 1990
více info...
Přidat komentář
"Láska mezi otcem a dcerou je naprosto normální. Mělo by se to stát zvykem. Otec by měl jako jediný zasvěcovat dceru do sexu. Dcera musí otce milovat a slepě ho poslouchat..."
Četla jsem knihu, byla jsem nasraná. Dočetla jsem ji, byla jsem nasraná. Píšu recenzi a jsem ještě nasranější. Mozek není schopen pochopit takovou zrůdnost, jaké se na své dceři Nathalii dopoustil její otec. Ve dvanácti ji začal znásilňovat. Už to je strašné samo o sobě. A neodpustitelné. Jeho zvrácená mysl však měla pokaždé něco nového, čím si zpestřit "milování" s vlastní holčičkou.
"To nechápu. Tolik nocí jsem za tebou chodil a ani jednou jsi mi neřekla, že se ti to nelíbí. Děláš si ze mě blázny? Víš jak se říká ženským, který se takhle chovají? Děvky! Slyšíš? Jsou to děvky!"
Nutil ji dívat se na porno toho nejhrubšího zrna. Třískal jí opaskem jako žito. Musela se u toho hýbat, podával jí drogy. Sofistikovaně dcerku mrzačil na těle i duchu, zašlapal Nathaliino dětství do země. Ačkoliv je kniha psaná jako chaotická změť myšlenek, přesto dokonale ukazuje předčasné dospění Nathalie a to, jak se z hodné holčičky stala lhářka a zlodějka.
"Sotva to udělal, rozbila jsem se na tisíc kousků. Toužím vyrvat si z těla každý kousíček, kterého se dotkl. Vnikl do své dvánáctapůlleté dcery. Spáchal zločin a naráz porušil veškeré zákony. Zase se vidím, jak se rozbolavělá, zděšená a sama sobě odporná zvedám na loktech a v hlavě mám jedinou myšlenku..."
Po dočtení je mi úzko. Vztah mezi otcem a dcerou je pro mě posvátný. Táta má být pro svoji holčičku hrdinou, který ji ochrání před zlem celého světa. Jenže co když se tím zlem stane sám otec? Kdo pak ochrání dceru? Obdivuji odvahu Nathalie, že s příběhem vyšla na světlo ve svých devatenácti letech. Kéž by se takové příběhy dostaly k co nejvíce lidem a žádná malá holčička netrpěla ve spárech vlastního otce. Hodnotím 4/5*.
"Donutí mě, abych si klekla, vidím, jak se kožený pásek nade mnou zvedá, potom dopadne. Uhodil mě přes prsa. A znovu, teď má ve tváři radost. Bije mě, jako by ho to těšilo..."
Tak to byla síla, možná, že se to děje i někde kolem nás a nikdo o tom neví.
Incest v rodině a do toho od 12 let........často jsem kvůli popisům situací musela knihu odkládat, protože toho na mě bylo až moc.
Nerozumím tomu, že se ženy neumí bránit, mají pocit viny, ačkoli jsou oběťmi.
Nicméně doporučovala bych přečíst hlavně mladým dívkám.
Drsně napsaný příběh dívky která byla otcem zneuzivana.
Smutná, krutá kniha a myslim ze má posledni na toto téma.
Jako matka dvou dcer to nedávám
Autobiografický román. Ano, je hrozné, když je dítě zneužívané, ale toto byla knížka plná náznaků a pocitů. Troufnu si napsat, že o tomto tématu byly napsány daleko čtivější knížky. I když tak přemítám, jak může být knížka o incestu čtivá. Celou dobu, co čtete, víte o co jde, neboť scénář zneužívání je stále a pořád stejný. Tuto knihu řadím opět do poličky neurazí nenadchce, ale rozhodně se k ní vracet nebudu
Skutečný příběh dívky zneužívané vlastním sadistickým otcem od jejích 12 let se odehrává tentokrát pro změnu ve Francii. "Pro změnu" píšu proto, že většina těchto autentických osudů, které jsem zatím četla, se odehrávala v Německu.
Autorka knihu sepsala ve svých 19 letech, a přestože prožila od vlastního otce otřesné věci, dokázala je správně a dokonale identifikovat, a to už v těch dvanácti letech. Měla ještě mladší sestru a bratra, a přestože se jejich zvrhlý otec pokoušel ve 14 letech zneužívat i její sestru, nepodařilo se mu to, naštěstí se ona sama dokázala vzepřít a říci mu důrazné "ne". Natálie, autorka knihy, jí to může jenom tiše závidět, protože ona tu sílu neměla, nebyla ve svých 12 letech dost důrazná. A tak celých 5 let snášela kruté bití, týrání, zneužívání, dokonce jí dával i drogy.
Natálie měla však to štěstí, že její matka byla normální, citlivá žena, která musela podobné sadistické výlevy snášet od svého muže také. A tak trpěly obě, matka i dcera, ale až do určitého osudného dne jedna o druhé vlastně nevěděly.
Naštěstí se dokázaly z područí tyrana společně vymanit. Museli však utéct k přítelkyni, kde se matka, Natálie, její sestra i bratříček skrývali, a maminka podala žádost o rozvod a Natálie podala na svého otce trestní oznámení za zneužívání. Západoevropské právo se i ve Francii "vyznamenalo": Hlavní pachatel zapíral, takže dokazování bylo de facto na straně obětí, což bylo velmi psychicky náročné a traumatizující. Evropské právo je vůči obětem takto závažných trestných činů neuvěřitelně bezohledné, což já stále nemůžu pochopit.
Nakonec byl tento odporný jedinec odsouzen, dostal aspoň spravedlivých 12 let, a zbytek rodiny si mohl oddychnout.
Natálie, bohužel, si rány na duši ponese ještě hodně dlouho, ale přeju jí už jenom štěstí a lásku. A za její odvahu ji moc obdivuji, protože si v hlavě a v duši, přes všechny ty hnusárny, které musela snášet, zachovala zdravý odstup a dostatečnou míru nenávisti vůči tyranovi, který se jí snažil "vymýt mozek".
Drsny pribeh, drsne napsany.
Doporucuji spise pro starsi nactilete, nebo dospělé, opravdu silne kafe.
Silný příběh, který drsně popisuje skutečnost a realitu dětského utrpení. Vyprávěno bez žádných přikras, hodně stroze a surově.
Silná kniha. Alespoň pro mě, i když jsem nic takového osobně neprožila. Několikrát jsem chtěla přerušit čtení, emoce se ve mně střídaly, ale nakonec jsem ji přečetla celou na jeden zátah. Dlouho jsem ji nemohla dostat z hlavy. Obdivovala jsem autorku, co vše vydržela a ještě více ji obdivovala v tom, že o tom byla schopná napsat takto otevřeně, detailně. Některé pasáže mohly být vynechány (její několikrát popisované pocity při vzpomínání), ale celkově mnou kniha otřásla v tom, co vše je schopen udělat otec dceři.
Velmi dobře napsáno. Knihu jsem přečetla velmi rychle, nechtělo se mi od ní odtrhnout. Je obdivuhodné, že dokázala sebrat odvahu a vše napsat. Psaním každého slova se jí muselo vše vybavovat znovu a znovu a přesto dala vzniknout knize. Cítím naprosto stejně, že její otec nikdy nebude dostatečně potrestán za to, co vše jí dělal.
Autorka prohlásila, že pokud kniha pomůže jednomu zneužívanému dítěti aby sebralo odvahu a promluvilo, tak kniha splnila účel. Jen bych k tomu přidal, že také splní svůj účel pokud přesvědčí někoho z dospělích aby si více všímal dětí ve svém okolí, které se chovají jinak než by měli a nezavřou před tím oči.
Doporučuji přečíst a díky za takovou knihu i když vznikla za okolností za kterých vznikla. Klobouk dolů před odvahou autorky.
Začala jsem to číst na doporučení - o osobnosti spisovatelky, jakou musela mít odvahu jít s kůží na trh a doufat, že ji okolí uvěří. Bylo mě dívky líto, zlostí jsem skřípala zuby, když jsem knihu četla a tomu jejímu otci bych napařila veřejný pranýř , ukamenování.... všechny hrůzy světa na něj.
Já sama měla spokojené, pohodové dětství, kde vše fungovalo tak jak má, tatínek si s námi četl, maminka vařila.... pohoda. Já svým dětem snad - i přes rozvod - zajistila jakž-takž snesitelné dětství bez jakých neurotických zkušeností, které by si nesly do života. Snad.
Knihu by měly povinně číst dívky kolem 10 let, aby poznaly, co se na ně doma eventuálně chystá. aby věděly že mlčet je to nejhorší, co pro sebe můžou udělat. Že se musí umět bránit, že musí vykřičet do okolí- do školy, na sociálku, do všech možných koutů, že potřebují pomoc. A ne se stydět za něco, za co nemohou, co neovlivní, co je nezachrání. I kdyby to pomohlo jednomu děvčátku- dostaňme ty to knihy do základních škol, ať děti vidí, že pomoc existuje.
Popis toho, čeho jsou někteří lidé schopni se dopustit na svých dětěch. Nečte se moc snadno. Je to zmatené, ale celkem pochopitelně. Určitě číst.
Klobouk dolů,že o tom dokázala tak otevřeně napsat.Je to hrozné ale tyhle případy jsou i kolem nás.
Toto téma je dost bolestné, kruté a odporné, ale je dobré o této problematice mluvit, psát i číst, protože toto se děje kolem nás každý den.
Toto je věta, kterou mám stále v hlavě......Pokaždé, když potkáš dítě, dobře si ho prohlédni a měj ho rád. Pomoz mu, když k tobě vztáhne ustrašenou ruku......
Přeji Nathalii, aby její bolavá duše našla trochu klidu.
To nejlepší čtení pro zájemce o danou problematiku. Na to, že knihu psala autorka v 19 letech po takovém traumatu se klaním jejím vyjadřovacím schopnostem. Také jsem ráda, že otevřeně mluví o problematice studu, který zažívá každá oběť a také o tom, že je důležité tento pocit překonávat a prolomit onu bariéru mlčení.
Za mě dokonalé vylíčení charakteru jejího otce. Je to přesné, tito lidé působí navenek normálně, dokáží hrát před okolím divadýlko, nejsou schopni připustit vlastní chybu, svalují jí na oběť, nebo se sami považují za oběť okolností. Jsou to nechutné kreatury, kterým by nemělo být dovoleno mít děti a volně se pohybovat ve společnosti. Na druhou stranu se mi nelíbil styl jakým byla kniha napsána, jednoduše proto že nemám ráda tento druh vyjadřování, ty vulgarismy. Chápu ale že autorka knihu psala v devatenácti, pod vlivem emocí a že v takovém prostředí vyrostla. Za mě hodně trefná kniha, kterých by mělo být více a jsem ráda, že se mi dostala do ruky.
Smutný a drsný autobiografický román. Co některé děti musejí vytrpět a to ještě od vlastních rodičů. A když už se dítě po létech odhodlá svěřit a násilníka zavřou, musí dítě prokázat, že bylo znásilňováno. Pokud to prokáže, tak násilník dostane 8 max. 12 let. Za dobré chování ho po polovině trestu pustí. Společnost by se měla nad sebou zamyslet a taková prasata, které zničí dítěti nejen dětství, ale celý život, by měla opravdu adekvátně potrestat.
Tak tohle je přesně kniha, jakou člověk potřebuje přečíst! Úžasně napsáno, ta tvrdá syrovost a upřímnost všech prožitků i pocitů autorky-hrdinky, byla perfektní pro to, aby člověk získal přesně ty informace, které potřebuje. Skvělé.
Bylo mi dvanáct let...
Myslím, že by si tuhle knihu měla přečíst spousta žen. Hlavně učitelek, matek. Podobnou literaturu bych zavedla jako povinnou ve školách. Aby děti věděli co je dobře a co ne a že se nesmějí bát.
Autorku obdivuju.