Aurelián
Louis Aragon
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223979/bmid_aurelian-223979.jpg
4
32
32
Román o lásce mladého Pařížana k nesťastně provdané ženě z francouzského maloměsta je doprovázen rušnými obrazy společenského života francouzských intelektuálů mezi dvěma světovými válkami. Aurelián s Berenikou se po prvním setkání záhy rozcházejí, každý z nich volí jiný způsob života. Jejich další milostné i společenské vztahy jsou však tímto setkáním trvale ovlivněny. Podruhé se oba milenci sejdou až po osmnácti letech, v předvečer červnové porážky Francie v roce 1940... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1963 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Aurelien
více info...
Přidat komentář
Vrátila jsem se na známá místa v Paříži, do dekadentní společnosti a k Aureliánovi.
Vracím se sem v nepravidelných intervalech docela často a pokaždé se sama sebe ptám, proč nikdo doposud nedokázal zfilmovat příběh toho krásného a neklidného Francouze se smutným úsměvem? A přitom dobře vím, že právě Aragonův román je vlastně poezie napsaná v próze a že je nesdělitelná v jiné podobě, než v této knižní.
Toto byla první kniha, kterou jsem za život vzdal...pomalost, rozvláčnost, nesourodost a naprostá hloupost...škoda času.
Drama nenaplněné lásky - to je první, co mě napadne, když se podívám na hřbet knihy v knihovně. Četla jsem ji v 17-18 letech, moc se mi kniha líbila, trošku rozesmutnila i dojala. Z pohledu mých 18 let určitě plný počet hvězdiček.
Kniha o lásce. "To důležité, to není žena, ale láska." (str. 500). Kniha o naději, že člověk vyjde z rutiny promarněných dní: "Žila jsem, protože jsem se narodila." (str. 341) Kniha o prohrách a deziluzích. Kniha chvílemi chvějivá a vzrušivá, chvílemi pohříchu rozvleklá a nudná - hlavně tam, kde měl Aragon ambici zachytit "Skutečný svět" v širších souvislostech.
Aragon je velký autor, i když to není tak docela moje krevní skupina. Nicméně psát rozhodně umí, jeho knihy nelze odložit nedočtené.
Moje první "tlustá" kniha, někdy v době když mi bylo asi tak sedmnáct. Od té doby jsem se objemným románům přestala vyhýbat, zvlášť když jsou napsány takovými autory, jako byl Louis Aragon.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1963 |  Aurelián |
| 1947 |  Basilejské zvony |
| 2000 |  Irena |
| 1965 | Velikonoční týden |
| 1968 | Usmrcení |
Dle mého názoru velice zdařilý román, psaný autorsky vyzrálým, elegantním stylem, bez formálních experimentů, zcela v tradicích velké francouzské realistické prózy XIX. století.
Přitom cit pro lidskou povahu, pro každé její hnutí, jaký Aragon ve svém románu ukazuje, je opravdu mimořádný.
Vybavuji si dodnes, jak mistrovsky, s jakým vzhledem Aragon popsal setkání a zrod vztahu mezi Aureliánem a Berenikou. Psychologické jemnosti této pasáže se vyrovná snad jen setkání Vronského a Kareninové (Tolstoj), nebo dvoření Sorela a paní de Rênal (Červený a černý).
Případně mi utkvěla scéna na plovárně, kde jedva rodící se přátelství a sympatie okamžitě skončí, jakmile se dotyční obléknou a zjistí podle šatů a doplňků, kam kdo "patří" - ten do dělnické putyky a druhý do mondénní restaurace pro "high class"...
Abych však jen nechválil, onen zmíněný epilog s časovým skokem do čtyřicátého roku mi do formální struktury díla prostě nesedl, zdál se mi přeci jen zbytečným a hlavně melodramatickým prvkem, který přeci jen maličko pokazil jinak skvělý zážitek z modrého a bílého klenotu (tyto barvy mi text stále evokoval) této jinak vynikající prózy.
p.s. Pokud si pamatuji, v anketě nakladatelství Le Monde se román umístil mezi sto nejlepších románů XX. století (na padesátém prvém místě).