Louis Aragon

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Louis Andrieux · pseudonym

francouzská, 1897 - 1982

Populární knihy

/ všech 26 knih
Aurelián
Aurelián
Velikonoční týden
Velikonoční týden
Blanche aneb Zapomnění
Blanche aneb Zapomnění
Karneval života
Karneval života

Nové komentáře u knih Louis Aragon

Velikonoční týden Velikonoční týden

„Kniha je zajímavá tím, že popisuje politickou atmosféru ve Francii v době, kdy se vrátil Napoleon z Elby. Jsou tam zajímavé postřehy o loajalitě armády a obyvatelstva k Ludvíkovi VIII, a jak se měnila během jeho odchodu z Francie. Je to takový kaleidoskop příhod, které zobrazují atmosféru této doby. Problém je, že se jedná o téměř nečitelný galimatyáš, při kterém musí mít čtenář hodně trpělivosti vše dočíst do konce. Osobně si myslím, že kdyby autor napsal soubor povídek na toto téma, bylo by to zajímavější.“... celý text
— petr_

Irena Irena

„Tak to je opravdu zážitek. Jistě, že v době svého vzniku, kdy to autor vydal pod pseudonymem a ani nakladatel se nepodepsal, to byla typická "skandální pornografie". I dneska, pokud by se z toho vybraly jen ty pasáže, kde se souloží (v bordelu například), tak je to také čistá literární pornografie, ale zúžit to jen na to by bylo úplně mimo. To je krásný text, napsaný rozkošnicky bohatým jazykem, chvílemi přecházející do automatismu, je to ztělesněná linie "erotismu" v proudu surrealismu. Jakkoliv se o surrealistickém textu dá těžko mluvit o ději, přesto z něj lze vydestilovat jakási základní situace která až perverzní ve stylu Markýze de Sada nebo Justiny. Chlapík, který před čtyřiceti lety chytil v bordelu syfilis, je upoután na pojízdné křeslo a jeho manželka, která nenávidí chlapy, se mu mstí. Například tím, že před ním (ne přímo před ním, ale aby to určitě viděl) souloží s čeledíny ze statku, ale i děvečkami, protože ani lesbická láska ji není cizí. Podstatné ale je, že je nevěrná, dělá si co chce, na syfilitikovi naprosto nezávislá a ještě to dává najevo. A - zřejmě to je jeho nevlastní dcera, tj. plod jedné z těchto pomst - tam vystupuje ona Irena, která po matce zdědila jak nenávist k chlapům, tak touhu po naprosté nezávislosti a ta dělá totéž. Přitom on, na vozíku, ji miluje, ona to ví, a klidně před ním onanuje nebo dělá cokoliv, aby mu ublížila. Takže ano, jsou tam explicitní sexuální scény, ale napsal to surrealista, takže je to v nádherných obratech, střídá se náznak s naprostou konkrétností, je to skutečně literární zážitek. Nedávno jsem tady napsal hodnocení na finskou knížku Dopis mojí ženě (Pentti Saarikoski), která je taky šokující a je to výpověď notorického alkoholika a erotomana, ale tomu jsem dal dvě hvězdičky, protože zůstalo jen u toho. On je prostě jenom sprostý. Aragon v Ireně přináší intenzivní zprávu o životě, o vnitřní touze člověka, která je ale nenaplnitelná, a ještě je vysmívaná, o naprostém osamocení. Takže za mne opravdu skvělý text. A čím kniha pro mne zůstane opravdu jedinečná - kapitola od str. 73 je několikastránkovým popisem ženského klína, je to jeho oslava, óda na něj a to napsaná tak krásně, že jsem nikdy nic takového nečetl. S úctou, pokorou, něhou, obdivem, až ostychem, a přesto plně, živočišně, a stále básnicky. Ocitoval bych tady, ale to se musí opravdu přečíst v celku. Takhle by zůstalo jen u pár vět, které by mohly vypadat oplzle. A nejsou. Takže za tento životní zážitek dávám pět hvězdiček a doporučuju.“... celý text
— Apo73

Aurelián Aurelián

„Dle mého názoru velice zdařilý román, psaný autorsky vyzrálým, elegantním stylem, bez formálních experimentů, zcela v tradicích velké francouzské realistické prózy XIX. století. Přitom cit pro lidskou povahu, pro každé její hnutí, jaký Aragon ve svém románu ukazuje, je opravdu mimořádný. Vybavuji si dodnes, jak mistrovsky, s jakým vzhledem Aragon popsal setkání a zrod vztahu mezi Aureliánem a Berenikou. Psychologické jemnosti této pasáže se vyrovná snad jen setkání Vronského a Kareninové (Tolstoj), nebo dvoření Sorela a paní de Rênal (Červený a černý). Případně mi utkvěla scéna na plovárně, kde jedva rodící se přátelství a sympatie okamžitě skončí, jakmile se dotyční obléknou a zjistí podle šatů a doplňků, kam kdo "patří" - ten do dělnické putyky a druhý do mondénní restaurace pro "high class"... Abych však jen nechválil, onen zmíněný epilog s časovým skokem do čtyřicátého roku mi do formální struktury díla prostě nesedl, zdál se mi přeci jen zbytečným a hlavně melodramatickým prvkem, který přeci jen maličko pokazil jinak skvělý zážitek z modrého a bílého klenotu (tyto barvy mi text stále evokoval) této jinak vynikající prózy. p.s. Pokud si pamatuji, v anketě nakladatelství Le Monde se román umístil mezi sto nejlepších románů XX. století (na padesátém prvém místě).“... celý text
— PeterRainhard

Souběžné dějiny SSSR a USA: První díl – Dějiny SSSR v letech 1917 až 1941 Souběžné dějiny SSSR a USA: První díl – Dějiny SSSR v letech 1917 až 1941

„Souběžné dějiny se skládají ze tří knih od dvou autor. Tendenční předmluvy ke knihám napsal Vladimír Procházka. První svazek napsal Maurois o USA. Je rozdělená do 11 částí: 1/ Obraz Spojených států před 1.sv. válkou, 2/ Wilson, nová svoboda a 1. sv. válka, 3/ Údobí rozčarování, 4/ Příliv a odliv konjunktury, 5/ Revoluce pokojnou cestou, 6/ -spojené státy před 2.sv. válkou, 7/ 2.sv. válka, 8/ Trumanova doba, 9/ Eisenhowerovo období, 10/ Spojené státy v roce 1960. 11/ Kennedyp období. Další dva svazky napsal Aragon o SSSR. Rozděleno na části: 1/ od února 1917 do října 1917, 2/ od října 1917 do listopadu 1918, 3/ od listopadu 1918 do ledna 1923, 4/ 1923-1929, 5/1929- 1939, 6/ od 1. září 1939 do 1. ledna 1944, 7/ 1944 a 1945, 8/ od ledna 1946 do konce prosince 1953, 9/ od ledna 1954 do konce prosince 1957, od ledna 1958 do ledna 1960 a ještě dál... Knihy jsou doplněny poznámkami. V knihách Jsou použity dobové fotografie.“... celý text
— sany55

Pařížský venkovan / Anicet neboli panoráma Pařížský venkovan / Anicet neboli panoráma

„V jednotlivých pasážích mnohdy dechberoucí a inspirující, jako celek ovšem poněkud mlhavé a sotva soudržné. Můj pocit z knih(y) Aragon velmi trefně shrnul hned na začátku Pařížského venkovana: "Všechno mě nesmírně rozptyluje, ale mou vlastní rozptýlenost nerozptýlí nic." Anicet už byl potom trošku snazší díky své narativní uchopitelnosti a humoru, nicméně na druhou stranu neposkytl tolik filosoficko-existenciálně relevantních myšlenek. Lepší tři hvězdy. "Nuda si prohlíží lidi na ulici. Vstoupí do kavárny: ale hned jde zas dál. Zajde k děvkám: jde dál. Zničí něčí život: jde dál. Třeba i zabije: jde dál. Zabije třeba sebe: j`en sors."“... celý text
— Yummymoon

Přejít na knížky autora