Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417904/bmid_autismus-a-chardonnay-2-pozdni-sber-9di-417904.jpg
5
369
369
Autismus a Chardonnay série
< 2. díl
„Díky autismu nejste zákonitě ani sexy, ani geniální matematik, to je jen klišé z filmů,“ vysvětloval Martin Selner ve své prvotině Autismus & Chardonnay. Nyní pokračuje třeba tím, co vás autismus dovede naučit. „Začal jsem si uvědomovat, že co se zdá být snazší, nemusí být zároveň správné. Někdy je ve světě autismu prostě správné rajčata ze salátu vyndat, až když je salát hotový, než je tam vůbec nedávat.“ Selner píše s ironií a nadsázkou sobě vlastními, neutápí své příběhy v patosu, přesto život s autismem nijak nezlehčuje a uvědomuje si jeho tíhu. Někdy ji dovede vyléčit víno a Jesenka v akci, hlavní však je nezavírat oči před jinakostí a nebát se říkat si o pomoc. Pozdní sběr tak v tom nejlepším navazuje na předchozí Autismus & Chardonnay.... celý text
Fejetony, eseje Literatura česká Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2019 , Pasparta , Pasekavíce info...
Přidat komentář
„Někdy je ve světě autismu prostě správné rajčata ze salátu vyndat, až když je salát hotový, než je tam vůbec nedávat.“
Nic není tak, jak vypadá. Dvojka se mi snad líbila ještě víc než jednička. Autor pracuje ve stacionáři s dětmi, které mají autismus. V knize popisuje příhody, které vyznívají humorně a vtipné i jsou. Ale pak se nad nimi člověk zamyslí a je mu z toho všeho trochu smutno.
Některé děti se chovají jako “normální” děti, mívají záchvat vzteku, nemůžou pochopit některé věci, nezvládají běžné úkony, nedokáží se přizpůsobit ostatním dětem apod. Jenže ty děti už nejsou malé, není jim tři nebo pět let, jsou starší a to je ten problém. Rodiče už je nezvládají a tak během týdne bydlí ve stacionáři, kde se o ně stará Martin spolu s dalšími kolegy.
Zajímalo by mě víc z Martinova života, jeho minulost a vztahy, kromě vztahu k vínu, to už víme :)
Dvojka není ničím lepší, než jednička; plyne úplně stejně. Naopak člověk už ví, co od knihy čekat, a tak se žádné wow nekoná. I tak ale stojí za přečtení, už jenom kvůli těm okamžikům uklidnění, nadhledu a smíchu.
V jedničce mi stacionář a autisti přišli víc anonymní. Netlačil autor moc na pilu, aby uspokojil čtenáře? Nebo je chtěl naopak uzemnit, aby si zase nepředstavovali, že je jeho práce kdovíjaká zábavná show?
Pro ty terapeutický momenty při čtení mi za to tahle knížka stála.
Rozhodně si přečtěte. A nemusíte mít v okolí ani autistu. Možná se dozvíte i něco o sobě.
Stejně jako v prvním díle, i po přečtení dvojky mám v duši hezky, uklizeno, čisto, usměvavo a tak podobně. Perfektní čtení, které zanechá jen příjemné stopy. Čím je kniha "menší" kvantitou, tím "větší" je pak kvalitou. Jednoznačně a s nadšením budu doporučovat dál.
Tato kniha se mi těžko hodnotí slovy, je totiž jedinečná. Strávila jsem s ní pěkné dva večery. Vyprávění ze života Martina Selnera má na mne jakýsi uklidňující vliv. Po přečtení knihy jsem ještě s Martinem Selnerem poslouchala rozhovor, je to opravdu zajímavý člověk. Jeho další knihu si určitě plánuji přečíst.
Překvapilo mě, že Pozdní sběr je snad ještě lepší, možná ne tak vtipný, ale zato velmi upřímný, realistický, odhodlaný, sebekritický, hloubavý . . .
Nevím, kolik dalších přívlastků bych našla, ale zcela jistě vím, že autora převelice obdivuju: lidí, kteří se s takovým nasazením věnují této nelehké a špatně placené práci, je poměrně dost (jen já sama jich znám hned několik), ale nikdo o ní nedokáže tak poutavě a přesvědčivě, humorně a lidsky psát.
Moc děkuju a smekám!
"Dojde mi, jak moc mám své děti v sobě. A pokud některé z nich přišlo s nějakým autistickým chováním, které mě zprvu rozčilovalo, časem jsem se začal chovat stejně. Nemyslím si, že by byl autismus nějak nakažlivý, spíš jde o přirozený důsledek toho, že vám na někom záleží. Najednou si ho nesete v sobě."
Kniha je napsaná ve stejném stylu jako první díl. Jsem vděčná za jakoukoliv knihu s tímto tématem. Myslím, že autor dělá opravdu záslužnou věc, kdy přibližuje čtenářům, jak fungují lidé s PAS. Jaké to může být z pozice rodiče, vychovatele i samotného člověka s PAS. Kniha mi opět pomohla přiblížit se a pochopit vlastního syna s PAS.
Téma autismu mě odjakživa velmi fascinovalo, vždy když jsem viděla nějakou publikaci na toto téma, nadšeně jsem se pustila do čtení. A díky tomuto nadšení jsem již autorovu předchozí knihu Autismus a Chardonnay (1) znala. Živě si vybavuji, jak jsem ze čtení tehdy byla unešená. A dnes, o nějaký ten pátek později, jsem se dostala i ke čtení druhého dílu.
Nejsem překvapená, že i druhý díl je úžasný, autor o autismu mluví tak lidsky a pochopitelně, že se člověk musel během každé kapitoly usmívat. Kniha je plná hlášek dětí, které jsem si musela zaznamenat, protože mě velmi pobavily:
Byl jsem se s dětmi schovat před bouřkou v jedné cukrárně.
Dítě: „Já se bouřky bojím.“
Já: „A co pomáha?“
Dítě: „Dort“.
Já: „Ten velkej?“
Dítě: „Je to velká bouřka.“
A mnoho dalších hlášek, které Vás stoprocentně donutí k úsměvu.
Knihu musím doporučit všem, myslím, že autor je svým způsobem tak milý a lidský, že se dokáže svým psaním dotknout každého člověka. A to i toho, který se o autismus zajímá či toho, který tento pojem prakticky nezná. Autorovi musím složit obrovskou poklonu za trpělivost, pokoru a za jeho práci. Přesně tito lidé dělají náš Svět hezčím.
U tohohole dilu uz jsem se smala mene, ale presto jsem s knihou stravila mily cas.
Laskavě, lidsky napsáno. Příběhy jsou krátké, ale velmi výstižné a přibližují nám svět autistických dětí.
Kdyby tak stačilo víno a jedna Jasenka v akci.Jelikož mám dcerku s postižením už 10let doma, tak nahlížím na knihu asi jinak než většina,ale závěr je stejný kniha se opravdu povedla.
Konečně jsem se dostal k druhému dílu knihy, kterou mám doma a které si velice vážím. Nádherné krátké příběhy ze světa autismu, který je tak náročný a vzdálený, ale v podání Martina Selnera tak krásně uchopený, že si z něj člověk odnese úsměv i poučení.
Úsměvné, krásné, smutné, naděje plné... ale hlavně pravdivé. Řekla bych, že to slovo nejlépe vystihuje eseje v knize. Moc se mi líbí, jak autor pomocí krátkých příběhů přibližuje logiku se kterou na svět nahlíží jeho děti, ale i logiku, se kterou se ve světe pohybují všichni lidé. Že si vlastně všichni hledáme svoje místečko, kde se budeme cítit vítáni a milováni.
UCHOKNIHA. Jak jistě každý milovník vína ví, pozdní sběr je vyzrálejší a chutnější. A je tomu tak nejen s vínem, ale i s knižním pozdním sběrem :-) Takhle to vypadá, když autor zraje. Snad se dočkáme i slámového :-)
Úžasně napsané. Texty jsou zároveň vtipné a smutné. Přišlo mi to dokonce lepší než první díl, v mnoha ohledech vyzrálejší.
Martine, děkuju vám za ten syrově smutnej nadhled. Je mi líto, že se mi Vaše kniha nehodí do letošní Čtenářské výzvy, měla by tam být. Od Vánoc jsem se na ni koukala na nočním stolku a čekala, až přijde ta správná chvíle. Je ode mě trochu divný, že přišla až s invazí, ale vlastně to bylo přesně to pravý ořechový - vážný, ale laskavý, bezvýchodný, ale s nadějí. Sedlo si to jako zadek na hrnec a já za to moc děkuju, takový by mělo být poslání knih.
Tohle je něco tak syrového, vtipného i smutného zároveň. Příběh opravdu obdivuhodného člověka, který pracuje s autistickými dětmi ve stacionáři. Proč obdivuhodného? Protože pro mě je to člověk nesmírně trpělivý s nervy ze železa, překypující pozitivismem a nekonečným humorem, tím jsem vlastně shrnula celou knihu.
Ne každý na to má, aby mohl takovou práci dělat, a o to víc si važme lidí, kteří tuto práci vykonávají a tyto děti vedou k určité samostatnosti a alespoň trochu normálnímu životu, protože si to ty děti zkrátka zaslouží. 11/10 Myslím, že více slov není potřeba.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2017 |  Autismus & Chardonnay |
| 2019 | Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr |
| 2022 | Uprostřed |
Tak samozřejmě to není taková pecka jako kniha první. Jedná se o pokračování monotónnější a už víte, s jakými kartami se bude hrát. Ale pořád je to pecka. Pecka z poněkud kyselého ovoce. Jakoby hrozny, že jo.