Autorita
Jeff VanderMeer
Jižní Zóna série
< 2. díl >
Autorita, druhá část románové trilogie Jižní Zóna od Jeffa VanderMeera přináší řadu odpovědí na nejznepokojivější otázky týkající se Oblasti X… ale rozhodně nejde o odpovědi, které by snad přinášely klid. Oblast X, krajina, která jako by byla až zlomyslná, obklopená neviditelnou bariérou a záhadně zbavená téměř všech známek civilizace, existuje již třicet let. Jediný kontakt s ní zprostředkovává v podobě expedic vládní agentura, která je tak tajná, že se na ni téměř zapomnělo: Jižní Zóna. Po bouřlivých událostech zdokumentovaných v Anihilaci vládne v agentuře chaos. Vedením Jižní Zóny je nově pověřen John Rodriguez, zvaný též „Šéf“. Tým, s nímž musí pracovat, je nedůvěřivý a zoufalý, ale po ubíjejících výsleších, objevu ukrytých poznámek a hodinách znepokojivých videonahrávek Šéf začíná do tajemství Oblasti X přece jen pomalu pronikat. Jenže každé nové odhalení přináší zneklidňující skutečnosti nejen o agentuře, které se zavázal sloužit, ale i o něm samotném.... celý text
Přidat komentář
Ve srovnání s předchozím napínavým prvním dílem tohle vychází jak Metro 2034 proti 2033. Autor má někdy zajímavé postřehy a přirovnání, jenže jinak je to hrozně roztahaný a bez děje, neodpovídá to na skoro žádné otázky, které vyvstanou po přečtení prvního dílu - většina se toho odehrává uvnitř jakési správní budovy a zabývá se nepřátelskými vztahy na pracovišti a vztahem hlavního nudného zoufalce s jeho rodiči, a přiznejme si, mnoho z nás takto tráví podstatnou část svých životů, tak proč o tom ještě číst. Celý je to zajímavý asi jak rota pohraniční stráže v Hatích. Zaujaly mě jen části s bioložkou a posledních několik stran ke konci. To důležité by šlo vměstnat do kratší povídky. Poslední díl si přečtu, až jej uvidím v knihovně, ale snad bude mít více vlastností prvního dílu.
Varování: nečíst při horečnatém onemocnění, způsobuje noční můry. :)
(Aneb modří již vědí, tahle trilogie není procházka rajskou zahradou tradiční sci-fi/fantasy literatury, ale téměř psycho-hororový zážitek, po kterém zatoužíte léčbě klidem, já si naordinovala optimistického zemitého Láďu Ziburu)
prostřední díly trilogií holt bývají jen přechodem a ukrácením čekání na finále. tady sledujete hlavní postavu, jak se o ni pokouší paranoia a šílenství, a až teprve v závěru zjistíte, že zcela oprávněně...
Hranice
Patra ubíhají směrem dolů,pohybují se okolo v šachtě ve které je uvězněna klec,která dopraví cestující na zvolené místo.Jedna cesta za druhou míhají se ... Usadíme se ve vozech,řítíme se do nejbližších prodejen s řetězci potravin den či obden komíháme kolem stromořadí přilehlých ulic,křížíme úpatí,hledáme a ztrácíme se v neonech.Nadcházející vstup do jiného světa,kde jsme součástí pohlcujícího mumraje ztraceni v dalším komíhaní oblasti regální v oddělení na třidě kafové s odbočkou do čajové,přes kapustovou,vynecháme domácí mazlíčky s vajíčkovou a máslovou a dál...
Nojo,ale mám v hlavě AutoritU po celou dobu,od toho okamžiku co jsem ji odložil celou zpocenou před svým odchodem do vnější oblasti,pořád byla vlastně semnou a zůstává v myšlenkách mého podvědomí,dávno jsem odtamtud odešel a přeci v ní zůstávám,je mi tak nějak příjemně,jen co se zdržím mezi dvěma světy,pádím nazpět jistě se toho mohlo za mojí nepřítomnosti mnohé změnit.
Oblast
Co nejdál už at jsme od hranic,zaplaceno,namarkováno,odbaveno,pryč-aspon na čas do doby dalších podobných dobrodružství obyčejného dne.Nástup-výstup ke dveřím,ze dveří,kolem a do nich k jiným přechodům u hranic a mnohem dál...
Na parkovišti narazil na žoviální přízrak který ho oslovil:Vidíte pak věci co nejsou.A co vážně vidíte,pak vypadá jako něco co jiného.Pták může být netopýr.Netopýr může být poletující kus mikrotenáku.Tak to chodí.Člověk pokládá něco za něco jiného.Pták-list.Netopýr-pták.Stíny složené ze světel.Zvuky,co se ozvou náhodou,ale jako by měly smysl.Tomuhle neuniknete,at se vrhnete kamkoli.
Autorita
Nerozumím,měl bych snad pochopit,kde jsou ty hraniční mety vnímání,kdo našeptává,kdo může za kruhy zvlněné hladiny na vodě,když jsme neviděli co předtím něco hodilo do vody ?
Upřímně fanoušci a VanderMeerovci Anihilace je ANIHILACE to zase jako jo.Jenže tady se na to jde jinak a stále znamenitě,samozřejmě některé pasáže tak nějak neubíhají,ale zas tu je plno atmošky Jižní Zony a co si budeme říkat vše se tu chová tak nějak podivně,neuspořádaně se zjevují nejasná pozlátka chování těch roztodivných lidských bytostí,vykazují zvláštní zhroucení a není tak úplně jasné jestli z přepracování...skoro až připomínající přesahy od Kindrouše Dicka.Autor nás netypicky šponuje a zamotává a když už se sjížděč (čtenář) domnívá,že nastává odstavec odpovědí a ono zase nic.Po několika stránkách se nečekaně vrací s tím co jste očekávali,ale naopak se objevuje něco nového nevysvětleného.Na posledních kapitolách si vás podrží a vyplivne s napětím očekávající třetí pokračování.
Přátelé-autority,nezouvat,neklepat Zona otvírá svou hranici-račte vstopit bez ptaní.
Vskutku nelehké čtení. Jak jsem v Anihilaci obdivovala schopnost autora perfektně vystihnout charakteristiku a pohnutky postav, tak v Autoritě mi to připadalo až moc rozvláčné. Několikrát jsem se přistihla, že čtu jenom slova a vůbec nevím, co jsem přečetla, ale většinou jsem zjistila, že jsem vlastně o nic důležitého nepřišla. Pak už jsem některé odstavce vyloženě přeskakovala a pouze hledala záchytná slova, která by slibovala nějakou akci, které bylo v této knize žalostně málo. Postava Šéfa byla pro mě taková nemastná, neslaná a vlastně mě vůbec nezajímaly jeho problémy. Jediné co mě zajímalo a bavilo byly rozhovory s bioložkou a nové informace o Oblasti X a především konec knihy. Jsem zvědavá, jakým směrem se bude ubírat poslední díl.
Za mě vynikající pokračování série, docela mě překvapují poměrně nízké známky které tu vidím. Možná je to tím, že Autorita se od prvního dílu docela liší, ten nám ukázal Oblast X zevnitř, teď ji vidíme z venčí. Ocitáme se na bizarní vědecké základně, kde podivínským vědcům diktátorsky vládne zástupkyně ředitelky. A zmizelou ředitelku přichází nahradit Šéf, který má ale problémy i s tím, jak šéfovat svému vlastnímu životu, natož tady...
Místy jsem si připadal jako v Twin Peaks, to panoptikum postav, podivná atmosféra, jen chybělo aby někdo prohlásil "Ohni, se mnou pojď!"
Super, honem sem s Adaptací!
Snad jako by to napsal někdo úplně jiný. Tak, jak jsem Anihilaci přečetl jedním dechem, tak s tímto jsem docela zápasil. Podivně vystavěný děj, zvláštní hlavní hrdina a opět hromada nevysvětlených věcí. Poslední dvě kapitoly jsem četl asi 3 hodiny, absolutně jsem se v ději nemohl zorientovat.
Rozsahom dlhšie a otázky zodpovedajúce pokračovanie, ktoré nadväzuje mierne prekvapivým, ale veľmi zaujímavým spôsobom. Nejdem prezrádzať detaily, ale VanDerMeer týmto spôsobom poistil, že neskĺzne k monotónnosti a Autorita bude naďalej lákavým a zaujímavým čítaním... Teším sa, čo prinesie posledná časť trilógie.
Na pokračování Anihilace jsem se těšil jak malej. Pak jsem se někde dočetl, že se má děj Autority odehrávat mimo Oblast X, začal jsem se trošku bát. Moje obavy byly bohužel oprávněné.
Kniha mě dala poměrně zabrat než jsem ji přečetl. Dost věcí jsme se dozvěděli, ale spousta jich stále visí ve vzduchu. Nejvíc mě bavila asi poslední čtvrtina knihy, měla slušný spád. Každopádně se těším na poslední díl!
Celkové hodnocení 60%
Na téhle knize se mi nejvíce líbilo, že mám po dočtení více otázek, než odpovědí. Opravdu stísněná a úzkostlivá atmosféra s pár opravdu děsivými okamžiky. Nemohu se dočkat posledního dílu série!
Jsem dost zklamán, kniha je úplně jiná než první díl a tajemstvími oblasti X se zabývá na můj vkus trochu málo:-( Většina děje je o vztazích mezi Šéfem, jeho zástupkyní, pár zaměstnanci, matkou, dědou... Oproti nářezovému a mysterióznímu prvnímu dílu je to hodně slabé, nesmírně ukecané a dost nezajímavé - šéfova rodinná traumata s ambiciózní a za provázky tahající matkou jsou opravdu o poznání nezajímavější, než seznamování s Lezcem nebo majákem z jedničky.
Jinak někdo tu psal, že kniha působí hypnoticky a ospale - to opravdu ano, místy se valí tuny a tuny slov, které vlastně nemají žádný dějový význam, nic nevysvětlují, nic nikam neposouvají, působí trochu jako náhodné myšlenky usínajícího člověka. Příští díl asi koupím, protože jsem zvědavý, když už to čtu, ale tím pro mě autor asi skončil.
Za mě tedy o dost slabší než první díl, ale vzhledem k tak rozdílným prostředím se nelze divit. I tak si ale i druhý díl zachovává onu specifickou, nakaženou atmosféru. Bohužel jsem po dočtení nebyla tak nadšená, jako když jsem zavírala Anihilaci, i tak bych ale určitě chtěla dočíst triologii. Mimochodem, na filmu s Natalií Portman v hlavní roli se už pracuje :-)
Konečně pokračování Anihilace. Byl jsem na něj natěšen jak malý kluk. Když jsem sledoval, jak se rok od roku datum vydání odkládá... a popravdě? Jsem trochu zklamán. Čekal jsem něco na způsob Anihilace, stejné napětí, podobná místa a tak. Kniha ale odpoví na několik otázek ohledně Oblasti X, nějaké otázky položí a úplně nejvíce napne na třetí pokračování, které by mělo vyjít snad na konci tohoto roku. Kniha působila místy až hypnoticky, skutečně hypnoticky, někdy jsem vůbec nevěděl co čtu, jak jsem daleko a o co šlo v předchozí kapitole a najednou jsem si vzpomněl a pak to bylo zas... ospale a zhypnotizovaně. Něco to do sebe má... nelituji čtení a ani čekání.
Zajimavy pohled "z druhe strany".