Avilion
Robert Holdstock
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518065/bmid_avilion-Xa0-518065.jpg
4
83
83
Děj románu Avilion začíná tam, kde skončil příběh knihy Les mytág. Steven Huxley a mytágo Guiwenneth žijí v Ryhopském lese, v ruinách římské vesnice z doby železné. Guiwenneth se zde cítí dobře a Steven už se dávno vzdal všech myšlenek na to, že by se měl vrátit do svého vlastního světa. Chovají zvířata, sklízejí úrodu. Mají spolu dvě děti, napůl lidi a napůl mytága. Jack je jako jeho otec, bystrý chlapec, který touží dozvědět se všechno o světě; Yssobel je spíš po matce. Jenže idyla nemůže vydržet dlouho. Lovci, kteří chránili Guiwenneth jako dítě, ji teď přišli varovat, že je v nebezpečí. Navíc Yssobel začíná pravidelně snít o Stevenově bratru Christianovi, který se v Lavondyss ztratil, a Jack zase touží poznat svět svého otce. Osud rodiny se začíná měnit. Závěrečný román cyklu o prapůvodním lese plném oživlých mýtů završuje osudy rodiny Huxleyových v příběhu plném bolesti a ztrát.... celý text
Přidat komentář
Miluju ty příběhy vzniknuvší v koutku oka. Holdstock stvořil svět, kde jako bych byla doma (nebo kde je doma moje zelená stránka?). Každopádně netřeba slov, moc ráda se sem vracím.
Kruh příběhů z Ryhopského lesa se uzavřel, stejně jako život jejich autora. Avilion je opět oslavou fantazie a mýtů. Styl zhruba odpovídá předchozímu dílu, oproti začátku série ubylo psychedelických momentů, takže je mnohem přehlednější a strukturovanější. Což může někomu vyhovovat, někoho popouzet. Mě to nevadilo, takže stejně jako u většiny série s 5* neváhám.
Jednou jsem skončila na nějaké chlaupě, kde byla jenom tahle kniha, normálně bych po ní nikdy nesáhla. Dvě hvězdy dávám za čtivě napsaný text. Ale příběh? Ten mě nudil, naprosto jsem se s ním míjela a víc už k tomu asi ani psát nechci.
Na jednu stranu jsem ráda, že se něco částečně objasnilo, vysvětlilo, na straně druhé nedokážu pochopit, co se stalo. Kouzlo prvních tří dílů je nedostizne, přesto je tento závěrečný díl až moc velkým ústupkem fantazii a obrovskému dobrodružství počátku série. Mnoho osudů zůstalo nepovsimnutych a jejich neobjasnenost mě trápí. Některé jsou naopak zmiňované až příliš, až je to lehce obtěžující. Těžké loučení, na tyto knihy se nedá zapomenout, ať tak, či tak.
Poslední kniha z Ryhopského lesa a současně poslední kniha Roberta Holdstocka vůbec se v mnohém podobá svému předchůdci. Je stejně éterická a vznášející se deset palců nad zemí. Nicméně, na rozdíl od onoho halucinogenního neukotveného putování Kylhukovy Legie branami poznání, má příběh Avilionu alespoň jakous takous strukturu a řád. Pomáhá tomu kontakt se světem obyčejných lidí, kterého byla předchozí kniha ušetřena, a k dobru přispívá také rozvíjení prvotních myšlenek Lesa mytág, kterého je Avilion chronologickým pokračovatelem. Nutno ovšem přiznat, že ono nadšení, které jsem pociťoval nad stránkami úvodního dílu a později bezbřehé okouzlení Hloubením, jsou už definitivně pryč a zbyla jen nostalgie. Pořád tady pár cárů famózních nápadů zůstává, ale už tak dobře nefungují jako na začátku a co hůře jsou obaleny jakousi neprůhlednou filozofující vatou. Abych si ale jenom nestěžoval… konec se mi docela líbil.
(SPOILER) Oproti předchozím Holdstockovým knihám Avilion ztrácí mnoho z jejich kouzla. Namísto snového děje zastřného tajemstvím na čtenáře čeká dost schématické vyprávění, které překvapí snad jen svojí těžkopádností. Samotné postavy vědí, že nepřímo formují les a tak spoléhají, že jim vždy nakonec pomůže v jejich cestě, ať už je jakákoliv. Bohužel se bez určité dějové zastřenosti obnažuje také velmi prostě načrtnutá linka vztahů mezi hlavními charaktery. Za mě se tedy bohužel jedná o zklamání.
Bohužel, alespoň pro mne veliké zklamání. Chápu, že ji autor psal víceméně sobě pro radost a v době kdy už byl nemocen, ale osobně bych byl raději, kdyby se události a děje z první knihy Lesa Mytág (která byla pro mne úžasným zážitkem, cestou do fantazie, snem o světech, které jsem také kdysi chtěl v lesích objevit) už dále nerozváděli. Každý pochopil čí byla Guiwenneth mytágo, nebyla potřeba to znovu nějak řešit. Holdstock má vůbec bohužel občas tendence dotvářet už uzavřené poenty. Stejně tak jsem byl zklamán zbořením nádherně tajemné a dvojznačné poenty z Lavondyss v následujícím románu Houbení. Vlastně se mi zdá, že v každé další knize po Lesu Kostí už se kouzlo Holdstockova světa trochu vypařovalo a mizelo.
Zpátky ke knize, začíná velice zajímavě, ale děj se pak roztříští. Objeví se tam spousta postav pro děj knihy nedůležitých a rozuzlení se děje většinou pomocí soubojů, z kterých nevyjde nikdo jako vítěz. Po pravdě, je to kniha jen pro skalní Holdstockovi fanoušky, a tak je potřeba na ní pohlížet.
Tato kniha by si zasloužila vyšší hodnocení než jen mé tři hvězdy, ale po Les mytág už mě to tolik nezaujalo, ač jsem měla velká očekávání. Z mého pohledu zbytečně rozvláčné, spousta postav, spousta zbytečných patetických dialogů.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Les mytág |
| 1996 | Les kostí (9 povídek) |
| 1999 | Merlinův les |
| 2010 | Avilion |
| 2015 | Lavondyss |
Ďalšia, lesužiaľ posledná, Robertova hrátka s lesom, mýtmi a ich koreňmi. Zabalená do rodinnej drámy a dobrodružstva mysle. Takže tu máme vzťahové a citové peripetie, sladkú porciu filozofie, lesný vánok psychedélie a trochu aj toho fantasydobrodružstva - lebo šak žáner nepustí. Sympatická bodka za neskutočne originálnou sériou.
Přijď, ohni, přijď, plameni: zapal mě -
přijmu tu hru, starou kůži svléknu!