Až se hnou vody
Nikolaj Semjonovič Leskov
Stylizovaná románová kronika Až se hnou vody (v definitivní podobě vydaná rusky roku 1872) zůstala u nás na rozdíl od Leskovových známých povídek a románů stranou pozornosti – česky vyšla poprvé a naposledy před více než sto dvaceti lety (1903). Nový překlad Jana Machonina potvrzuje neobyčejnou živost a modernost této prózy, v níž Leskov více než jinde opustil formu románu, využíval odcizené perspektivy jakoby filmového vypravěče a ve střídání různých stylových rovin výrazně obohatil jazyk prvky odposlouchané řeči. Do bezmála idylického prostředí jednoho ruského městečka, zvláště malého společenství jeho pravoslavných duchovních, proniká atmosféra moderní doby, volnomyšlenkářství a nihilismus, jak se tehdy nové myšlenkové proudy v Rusku označovaly. Tyto střety probouzejí k životu zápletky, jejichž bizarnost nabývá místy až absurdních poloh. Tak Leskov utkal podivuhodnou síť směšných i dojemných příhod, z níž vyvstává působivý obraz duchovní a materiální podstaty Ruska 19. století v celé jeho složitosti.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1962 |  Lady Macbeth mcenského újezdu |
| 1986 | Starosvětské lásky |
| 1962 | Očarovaný poutník |
| 1978 | Soumrak knížecího rodu |
| 1957 | Zapečetěný anděl |
Leskov možná stojí ve stínu Tolstého a Dostojevského, ale rozhodně to není "neznámý spisovatel", jeho prozaické práce - povídky, črty a skazy - si cenil Čechov i Gorkij a třeba Šostakovič podle Lady Macbeth Mcenského újezdu napsal operu (mimochodem loni /2023/ uvedená v pražské Státní opeře), pro zajímavost: v roce 1862 navštívil Prahu a líbily se mu Obrazy z okolí domažlického Boženy Němcové, dokonce se trochu naučil česky a přeložil její pohádku O dvanácti měsíčkách
Leskov je podmanivý vypravěč - nezobrazuje, ale vypráví (viz tradice skazu a mistrná práce s jazykem = kněz mluví spisovně a vzdělaně, nevolník vulgárně, řemeslník slangem + slovní hříčky a anekdoty) - a tvůrce literárního typu tzv. dobrého ruského člověka; Leskovova Stargorodská kronika (kromě Machoninova nového názvu Až se hnou vody - důvod viz více doslov - též dříve vydaná pod názvem Duchovenstvo sborového chrámu) je toho názorným příkladem: autor má srdečné pochopení pro prosté, bezvýznamné, obyčejné lidi - dobráky se zranitelnou duší, komické svými zastaralými názory a lpěním na tradicích, neschopné přijmout nové myšlenky a technologie, nikdy je nekarikuje ani nezesměšňuje (ostatně velmi dobře zná to, o čem vypráví - jeho dědeček byl venkovský pop)
Leskovovu románovou kroniku Až se hnou vody ocení nejspíš ti, kteří při četbě nespěchají, znají dějiny carského Ruska a mají rádi Gogola