Azazel
Youssef Ziedan
Egyptský spisovatel, univerzitní profesor a znalec staré islámské filozofie a arabské medicíny, stylizuje svou druhou prózu jako zpověď napsanou starou syrštinou na třiceti pergamenových svitcích, nalezených údajně v roce 1994 v dřevěné krabici ve starověkých rozvalinách na severozápad od syrského města Aleppa. Autorem textů je Hypo, mnich, lékař a básník egyptského původu, zaznamenávající v roce 431 během čtyřiceti dnů v klášterní cele své životní zážitky i setkání s lidmi, kteří jej nejvíce ovlivnili. Na popud svého druhého já, našeptávače Azazela, si opět vybavuje traumatizující vzpomínky na otce, ubodaného křesťany, na léta studií teologie a medicíny, na pobyt v Alexandrii, kde poznal věhlasnou pohanskou filozofku a matematičku Hypatii, zavražděnou zfanatizovaným davem, na přátelství s moudrým knězem Nestoriem, jmenovaným patriarchou v Konstantinopoli a v neposlední řadě na milostné vztahy ke dvěma ženám, pohanské vdově Oktávii a zpěvačce Martě. Pochybující, nejistý a nerozhodný Hypo, sužovaný výčitkami svědomí, nenachází klid a smíření ani v prostředí kláštera u Aleppa, kam se uchýlil po svém pobytu v Jeruzalémě. Působivý román o víře, pochybnostech, fanatismu a toleranci získal v roce 2009 Mezinárodní cenu za arabskou literaturu. Historický román tvoří fiktivní zápisky křesťanského mnicha, svědka náboženských sporů uvnitř křesťanské církve v 1. polovině 5. století.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2011 , PlusOriginální název:
Azazeel, 2008
více info...
Přidat komentář
Tak, jak je psáno v anotaci knihy: "Působivý román o víře, pochybnostech, fanatismu a toleranci". Prostřednictvím zápisků lékaře a mnicha Hypa můžeme nahlédnout do nábožensko-společenského bublajícího kotle Blízkého Východu. Podle mého je toto aktuální téma napříč stoletími.
Naprosto úchvatná kniha. Beletrii obecně nečtu, převážně čtu jen odbornou literaturu, ale když jsem tuto knihu dostala darem, řekla jsem si, že do ní nahlídnu a zcela mě strhla. V průběhu dvou dnů jsem ji s chutí a se vzrušením přečetla, což je tedy v mém případě co říci :-). Líbí se mi naprosto upřímné líčení lidského boje v asketickém životě mnicha a právě tak ani jeho selhání neubírá na jeho vážností a duchovní hloubce, ba naopak. Velice mne překvapily faktické historické události a osoby ve své podrobnosti a přesnosti a také velice skvělá autorova znalost a zvlášť orientace v dogmatických křesťanských formulacích. S radostí jsem knihu přečetla a určitě se poohlídnu po dalších dílech tohoto autora.
Nebudu dávat hvězdy, protože knížku jsem odložila.
Věděla jsem, že jde o historický román, ale nečekala jsem, že bude takový...je napěchovaný k prasknutí biskupy, knežími, otci, mnichy, a kýho šlaka dalšími církevními hodnostáři. Nouze zde není ani o symboly víry (ve kterých se já příliš neorientuji a tak mi to nic neříká), evangeliích (to samé),"historickými fakty" o tom, kde kdo byl exkomunikován atp.
Nespočítala bych kolikrát byl udělán křížek, požehnáno, či políbena ruka na těch stránkách, které jsem přečetla. A spíš než příběh mi to přislo, jako bych se prokousávala Biblí. Kdyby tam bylo víc postav určitě bych se ztrácela v tom, kdo je kdo.
Pro mě tahle kniha prostě není, ale věřím, že si najde své čtenáře, kteří mají určité znalosti z křesťanství nebo tací, kterým vyhovuje číst knihu napsanou touto formou.
Azazel
Turbulentní doba, hrdina, který projde několika centry křesťanství a potká několik historických postav, náboženský spor, milostné peripetie. Zní to dobře a všechno to v knize je. Jenže asi tak působivou formou, jako je napínavý můj výčet.
Hypo je spíš záminka než osoba - nemá povahu, o které by se dalo mluvit, a myslí mu to sice místy hluboce, ale celou dobu naprosto moderně. Nepůsobí jako člověk své doby, přesto autor díky němu může ukázat Jeruzalém, Alexandrii, klášter. Tehdy ale nastává hlavní problém, který s knihou mám. Veškeré osoby a události kloužou po povrchu, Zajdán popisuje, ale nevykládá, chybí u něj emoce. Jakkoliv se nebrání (dokonce si ho snad užívá) explicitnímu násilí a sexu, nikdy mě citově nezasáhnul, nezaujal, za týden mi nezůstane v hlavě žádná vzpomínka. Umučení Hypatie v pár odstavcích, doslovné, ale s minimálním emotivním dopadem na pozorovatele Hypa a přeneseně i na čtenáře: šel s davem, ale neskandoval, viděl, ale nic neudělal, omdlel. Prožitek, metafory, to, co si představuju pod pojmem beletrie, to chybí. Stejně povrchně a skoro zaměnitelně uplynou i teologické spory.
Nejliterárnější jsou nakonec milostné pasáže a filosofické úvahy. Hypovy erotické zážitky jsou zdaleka nejbarvitější části knihy a je jim věnováno neúměrně mnoho prostoru, ale obsahem nepřevyšují tuctovou červenou knihovnu: každá žena, kterou potká, je krasavice, že jí není rovno, od počátku touží jen po něm a v praxi to projevuje alespoň pětkrát denně. Místy je to až voyerské (podrobná zpověď sexuálně úchylného mladíka, u níž mi není jasný už smysl její přítomnosti v knize). Český překlad to bohužel nijak nevylepšuje.
Etický apel je jediný větší klad knihy a s postupem času je podávaný pořád líp, ke konci je to skoro o hvězdičku nahoru. Sdělení se nedá nic vytknout: buďte tolerantní a projevujte si lásku, kdykoliv to jde. Nemůžu nesouhlasit, ale přečíst si to můžu v každé seberozvojové příručce, od románu očekávám, že mě k vytváření názorů povede nepřímo.