Azazel přehled
Youssef Ziedan
Egyptský spisovatel, univerzitní profesor a znalec staré islámské filozofie a arabské medicíny, stylizuje svou druhou prózu jako zpověď napsanou starou syrštinou na třiceti pergamenových svitcích, nalezených údajně v roce 1994 v dřevěné krabici ve starověkých rozvalinách na severozápad od syrského města Aleppa. Autorem textů je Hypo, mnich, lékař a básník egyptského původu, zaznamenávající v roce 431 během čtyřiceti dnů v klášterní cele své životní zážitky i setkání s lidmi, kteří jej nejvíce ovlivnili. Na popud svého druhého já, našeptávače Azazela, si opět vybavuje traumatizující vzpomínky na otce, ubodaného křesťany, na léta studií teologie a medicíny, na pobyt v Alexandrii, kde poznal věhlasnou pohanskou filozofku a matematičku Hypatii, zavražděnou zfanatizovaným davem, na přátelství s moudrým knězem Nestoriem, jmenovaným patriarchou v Konstantinopoli a v neposlední řadě na milostné vztahy ke dvěma ženám, pohanské vdově Oktávii a zpěvačce Martě. Pochybující, nejistý a nerozhodný Hypo, sužovaný výčitkami svědomí, nenachází klid a smíření ani v prostředí kláštera u Aleppa, kam se uchýlil po svém pobytu v Jeruzalémě. Působivý román o víře, pochybnostech, fanatismu a toleranci získal v roce 2009 Mezinárodní cenu za arabskou literaturu. Historický román tvoří fiktivní zápisky křesťanského mnicha, svědka náboženských sporů uvnitř křesťanské církve v 1. polovině 5. století.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2011 , PlusOriginální název:
Azazeel, 2008
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Azazel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (4)
Tak, jak je psáno v anotaci knihy: "Působivý román o víře, pochybnostech, fanatismu a toleranci". Prostřednictvím zápisků lékaře a mnicha Hypa můžeme nahlédnout do nábožensko-společenského bublajícího kotle Blízkého Východu. Podle mého je toto aktuální téma napříč stoletími.
Naprosto úchvatná kniha. Beletrii obecně nečtu, převážně čtu jen odbornou literaturu, ale když jsem tuto knihu dostala darem, řekla jsem si, že do ní nahlídnu a zcela mě strhla. V průběhu dvou dnů jsem ji s chutí a se vzrušením přečetla, což je tedy v mém případě co říci :-). Líbí se mi naprosto upřímné líčení lidského boje v asketickém životě mnicha a právě tak ani jeho selhání neubírá na jeho vážností a duchovní hloubce, ba naopak. Velice mne překvapily faktické historické události a osoby ve své podrobnosti a přesnosti a také velice skvělá autorova znalost a zvlášť orientace v dogmatických křesťanských formulacích. S radostí jsem knihu přečetla a určitě se poohlídnu po dalších dílech tohoto autora.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Azazel v seznamech
| v Přečtených | 19x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 10x |
| v Chystám se číst | 19x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Azazel
Turbulentní doba, hrdina, který projde několika centry křesťanství a potká několik historických postav, náboženský spor, milostné peripetie. Zní to dobře a všechno to v knize je. Jenže asi tak působivou formou, jako je napínavý můj výčet.
Hypo je spíš záminka než osoba - nemá povahu, o které by se dalo mluvit, a myslí mu to sice místy hluboce, ale celou dobu naprosto moderně. Nepůsobí jako člověk své doby, přesto autor díky němu může ukázat Jeruzalém, Alexandrii, klášter. Tehdy ale nastává hlavní problém, který s knihou mám. Veškeré osoby a události kloužou po povrchu, Zajdán popisuje, ale nevykládá, chybí u něj emoce. Jakkoliv se nebrání (dokonce si ho snad užívá) explicitnímu násilí a sexu, nikdy mě citově nezasáhnul, nezaujal, za týden mi nezůstane v hlavě žádná vzpomínka. Umučení Hypatie v pár odstavcích, doslovné, ale s minimálním emotivním dopadem na pozorovatele Hypa a přeneseně i na čtenáře: šel s davem, ale neskandoval, viděl, ale nic neudělal, omdlel. Prožitek, metafory, to, co si představuju pod pojmem beletrie, to chybí. Stejně povrchně a skoro zaměnitelně uplynou i teologické spory.
Nejliterárnější jsou nakonec milostné pasáže a filosofické úvahy. Hypovy erotické zážitky jsou zdaleka nejbarvitější části knihy a je jim věnováno neúměrně mnoho prostoru, ale obsahem nepřevyšují tuctovou červenou knihovnu: každá žena, kterou potká, je krasavice, že jí není rovno, od počátku touží jen po něm a v praxi to projevuje alespoň pětkrát denně. Místy je to až voyerské (podrobná zpověď sexuálně úchylného mladíka, u níž mi není jasný už smysl její přítomnosti v knize). Český překlad to bohužel nijak nevylepšuje.
Etický apel je jediný větší klad knihy a s postupem času je podávaný pořád líp, ke konci je to skoro o hvězdičku nahoru. Sdělení se nedá nic vytknout: buďte tolerantní a projevujte si lásku, kdykoliv to jde. Nemůžu nesouhlasit, ale přečíst si to můžu v každé seberozvojové příručce, od románu očekávám, že mě k vytváření názorů povede nepřímo.