Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
2062
2062
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Ani paní Zawadská, která byla hlavní důvod půjčení AUDIO a možnost poslechu místo čtení, to zklamání z knihy od všemi oblíbeného Backmana nezachránila. Souhlas s Martica - postavy, divné hovory, vulgarismy, aj. nebyli v ničem zajímavé, naopak. Autorovi dám výhledově šanci s jeho top knihou "Muž jménem Ove" a to čtením papíru. Uvidíme. Jak píše laura, buď autor sedne nebo vůbec... Teď 2*
Ač jsem veliký milovník Backmanových knih, s Babičkou jsem měla problém. Dva a půl roku mi ležela nedočtena v knihovně. Dnes ráno jsem po ní sáhla, a během dopoledne jí dočetla. Backman je jediný autor, který mě po dočtení knihy donutí jenom sedět, a zírat do prázdna. A zatím pokaždé se slzami v očích. Příběh je náročnější zejména na začtení se. Abych se do toho dokázala ponořit, musela jsem přeskakovat pohádkové pasáže. Celou dobu jsem měla v hlavě, že tentokrát plný počet hvězdiček nemůžu dát...ale ano, můžu...:-)
Do knihy jsem se docela dlouho nemohla začíst. Ale, jak se pohádkové a reálné postavy začaly protínat líbila se mi čím dál více. Nádherná kniha. 4/5*
Ze začátku jsem měla problém popasovat se s pohádkovým světem, ale když mi došly všechny souvislosti, začala jsem si čtení užívat. Jen mě mrzí, že to byla poslední kniha pana autora, která mi zbývala k přečtení. "Věc můžeš prohlásit za ztracenou, až když ji nedokáže najít ani tvoje máma." "Pro rodiče je těžké si uvědomit, že svoje dítě nedokážou před vším ochránit."
Až nepříjemně dlouho to vypadalo, že si tentokrát Backman a já možná úplně neporozumíme a rozloučíme se s tím, že to bylo krásné, ale bylo toho dost.
Pak ale naštěstí opět vytáhl své osvědčené zbraně, znovu mě rozesmál i rozplakal a nakonec mohu zase jen obdivně pokyvovat hlavou.
(A jistě, Backman píše pořád stejně - Babička na mě ze všeho nejvíc působí jako velmi raná verze pozdějších Úzkostí, ale - jak by řekl Alf - copak je na tom doprdele něco špatnýho?!)
(SPOILER)
Každý sedmiletý dítě potřebuje superhrdiny.
Čtvrtinu knížky jsem probrečela, dvě čtvrtiny se smála nahlas a děsila spolucestující v různých prostředcích hromadné dopravy. Bála jsem se druhé knihy, toho, že Backman neudrží vlastní tempo. Udržel a ždíme pořád stejně.
V příběhu je spousta dobře načasovaných klišé, on to prostě umí napsat, i když by to jinde působilo kýčovitě. Pokládaly mě samostatný věty, náhodně umístěný doprostřed odstavců, jakoby mimochodem. A paradoxně nejvíc jedna replika z mnoha, která mě zastihla nepřipravenou.
„To přece není správné, Ulrico. Je to moje místo. Nikdo mi ho nemůže jen tak vzít...“
To byla tak krásná knížka, na kterou budu ráda spoléhat.
Knížka z pohledu dítěte, které nejraději žije ve světě fantazii.
Tenhle krásný svět mu ukázala babička. A nakonec je to celé tak krásně spojené s realitou.
Moc se mi líbilo to zpracování. Je to krásně psané. I když se přiznám, že bylo těžší se do toho příběhu dostat.
Mělo to všechno! Veselost, roztomilost, smutek... Opravdu krásná kniha.
Autor používá při psaní knížek stále stejný rukopis, občas až moc viditelně a cíleně hraje na city, ale když ono se to tak dobře čte. Také v jeho Babičce do děje vstupují vážná témata, ale na mě celek působil spíše odpočinkově, protože na problémy nahlížíme dětským pohledem. Elsa je jako vypravěč fajn, ale občas jsem měl problém uvěřit její sečtělosti a inteligenci. Přeci jen jí bylo teprve skoro osm let :-) děkuji za postavy jako byl Alf, Vlčí srdce nebo Wors. Škoda, že jsem Babičku četl až po knížce Tady byla Britt-Marie, ale to je jen detail.
Vzdávám to. Z Oveho jsem byla nadšená, tady už ne. Ke knihám přistupuji tak, že do konce života jich už přečtu jen omezený počet, takže čtu doopravdy jen to, co mne baví. Tady jsem se ztrácela ve světě Miamasu, byť malá Elsa s rysy Aspergerova syndromu mi byla sympatická.
no, evidentně jsme se v případě (nejen) této knihy s autorem "nepotkali" - nelíbilo se mi to, nebavilo mě to (zejména fantasy pasáže a vulgární mluva babičky); Backman se k mým oblíbeným autorům nepřipojí;
Sama by som neverila, že niekedy toto napíšem o nejakej Backmanovej knihe, ale ako sa vraví “nikdy nehovor nikdy “. Tento príbeh môj obľúbený spisovateľ bohužiaľ nenapísal pre mňa. Zrejme prekročil medze mojej fantázie. Aj mojej snahy dočítať ho do konca. Preto sa neopovažujem ani udeliť knižke hviezdičky.
Backmana jsem si oblíbila pro jeho originální psaní, které mě uchvátilo u knížky "Úzkosti a jejich lidé". Od této knihy jsem opět dostala něco výjimečného. Propojení fantasy s lehkou detektivní zápletkou po poučné s vtipným nádechem. Děkuju spisovateli za to. Babička Elze vypráví pohádkové příběhy, ve kterém každá postava z reálného světa má své "přestrojení" jako mystická bytost ze světa Miamas a každá postava z Miamasu má také svojí říši ze které pochází - říše bojovníků, snílků, hudebníků...Děj se zaplétá, rozplétá a zase proplétá. Kniha taky v sobě nese témata jako alkoholismus, násilí a drogy, závislost na kofeinu, obsedantně kompulzivní poruchu, šikanu a také autismus.
Občas mi ale některé věci vadili a třebaže to, proč furt chodila spát do té skříně? Jak může krmit psa čokoládou a koláčky? Alf jako dospělý člověk tomu dodal kapku, když mu na pití do misky nalil kafé. Chápu, že reálný příběh je obalený pohádkou a naopak ale některé záležitosti jsou už přes čáru.
Kdo vlastně dal kočár do chodby a oznámení? Nezodpovězených otázek je více, ale Backmanovi to odpustím.
Knížku jsme měla půjčenou už delší dobu z knihovny a pořád jsem její čtení odkládala. Ze začátku jsem se přemlouvala, jestli číst dál nebo knihu prostě odložit, vytrvala jsem a nakonec to za to stálo.
Ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale čím víc jsem četla, tím víc se mi líbila.
V podani Valerii Zavadske to musi byt pecka.
Bohuzel knizka neni uplne salek skveleho kafe pro me. Dukazem je, ze jsem ji na dva tri dny dokazaj odlozit. Pribeh je to skvely, silny. Je to vyborny napad. U me ale neco drhlo, asi ten fantasy svet. Babicka by treba rekla, ze jsou to fantazijni posuci ;)
Elsa je skvela a nejvic je jeji matka a Alf. Nejlepsi postavy.
Ale pan autor uz me dokazal vic potesit.
Určitě to nebude knížka pro každého, ale mě okouzlila. Byla úsměvná a dojemná zároveň a k tomu plná fantazie.
Krásně napsáno..kniha mě moc potěšila. Líbí se mi styl jakým autor píše, nemohla jsem se odtrhnout.
Být výjimečný je nejlepší způsob, jak být jiný.
Když můžeš, vyber si, za co chceš bojovat, když si ale boj vybere tebe, pořádně toho parchanta nakopni do pytlíku.
Není nic spatneho na tom, být jiný než ostatní. Odlišní lidé mají schopnost měnit svět.
Největší moc smrti nespočívá v tom, že dokáže ukončit lidský život, ale že lidé, kterým se prozatím vyhýbá, už nechtějí žít dál.
Člověk musí něčemu věřit.
Lidi se že svejch příběhů musej vypovídat, jinak je to zadusí.
Život je totiž složitý i snadný zároveň.
Jsem z knihy nějaká zmatená. Spoustu věcí mi asi uniklo, a celkově jsem si dávala lidi a události dost složitě do souvislostí. Jinak se to četlo příjemně ale.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Kniha mi doma leží od roku 2015. Poprvé jsem ji odložila nedočtenou, protože toho na mě ze začátku bylo příliš. Teď nastal ten pravý čas na druhou šanci a upřímně toho vůbec nelituji. Kdokoliv, kdo vytrvá a bude ke knize přistupovat s otevřeným srdcem a aspoň špetkou představivosti v hlavě, bude odměněn mistrovským příběhem s velkým přesahem. Protože přesně v tomhle je Backman nejlepší.