Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234566/bmid_babicka-pozdravuje-a-omlouva-se-23s-234566.jpg
4
2066
2066
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je čiperná, i když tím myslí, že jim připadá bláznivá. Elsa je jiná, než ostatní. Nemá jiné kamarády, než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , HostOriginální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Kniha ve mě vyvolávala mix emocí. Asi mě bavily nejvíc příběhy všech jiných postav, než realita kolem Elsy nebo pohádkové prostředí. Elsa mě docela často štvala, a to mám taky skoro osmileté dítě. Nechápu, proč Backman vytvořil postavu geniální holčičky, která má na Wikipedii nastudovaný i izraelsko-palestinský konflikt, ale netuší, že pro psa je čokoláda jedovatá, krmí ho sušenkami apod. To je tak do očí bijící nesmysl, že jsem v těch chvílích měla chuť knihu vzteky zavřít a nedočítat. Stejně tak jsem většinou nesouzněla s vyprávěním z Miamasu, ale to se asi v druhé polovině knihy zlepšilo (nějak jsem si zvykla).
A až ke konci konečně začala působit Britt-Marie tak, jak byla líčená v knize o ní. Což mě taky štvalo, protože Britt-Marii a Oveho miluju. Britt je v sólo knize líčená jako sice svérázná osoba s nedostatkem sociálních dovedností, ale vlastně mile potrhlá a s dobrým srdcem. Tady to byla fakt semetrika... Takže Babičce dám sice čtyři hvězdy, ale tak jak každému doporučuji Oveho, Babičku doporučovat nebudu. Nějak mě nenadchla. Bohužel.
Frederik prostě umí. Mám rád všechny jeho knihy a tahle rozhodně nezklamala. Má neuvěřitelně dobrý styl psaní, je to takové krasosmutnění a moc se mi líbilo, jak babička nachystala pro Elsu to dobrodružství, aby sama pochopila souvislosti a vztahy s jednotlivými lidmi v okolí. Babička byla prostě borka a fakt ji obdivuji. Za mě top kniha, ale to jsou bohužel nebo spíš bohudík všechny autorovy knížky.
Velmi zajímavě psáno. Moc se mi líbila a zhltla jsem ji dost rychle. Vystřídaly se při čtení emoce všeho druhu. Doporučuji :-)
Velmi zajímavě napsaná knížka. Místy jsem si připadala jako malá holčička, která plní babičiny úkoly a rozplétá pohádkové příběhy a propojuje jejich postavy se skutečnými sousedy, tak mě pan Backman vtáhl do děje. Opravdu příjemné čtení a autor se zařadil mezi mé oblíbené.
Nečtěte pokud:
- čekáte 100% zábavnou knihu
- máte sklony k závislosti na dobrém příběhu
- jste měli babičku, kterou jste milovali
Určitě čtěte pokud:
- se rádi necháte unášet příběhem, který přináší dějové zvraty a překvapení
- během čtení rádi měníte názor na postavy v knize
- máte/měli jste babičku, kterou jste milovali
Na jednu hvězdičku, odpad, to není. Vydržel jsem do třetí kapitoly, kdy bába řídí koleny auto s pi... na kapotě a volantu (Renault) bez papírů s vnučkou uvnitř....Snad se aspoň další knihy přiblíží prvotině Muž jménem Ove, jinak nevím...Posloucháno jako audiokniha, chvála za přednes paní Valerii Zawadské.
Za tip na tuto knihu vděčím kamarádce z oslavy mých narozenin, když jsem zjišťovala, co kdo zrovna čte a jestli něco doporučí. Příběh jsem vnímala víc než jako odpočinkovou četbu. Pro mne to byla hloubková sonda do propletence mezilidských vztahů. Také o tom, jak ošidné je hodnotit něco nebo někoho podle povrchního zdání. Bylo to o životě, který umí být krásný i strašný zároveň, o těžkém smiřování se smrtí nejbližších bytostí a o jinakosti, s níž se možná potýká ledaskdo z nás čtenářů také. V průběhu čtení jsem o příběhu vyprávěla přátelům a od jednoho jsem se dozvěděla, že autor napsal i knihu o Brit-Marii a tu ať si teď určitě přečtu taky. Tak se mám na co těšit. A taky na Oveho se těším. Autorův styl mi výborně vyhovuje. Od začátku to byla napínavě podaná skládanka, na jejímž konci zúročil každý z dílků. Oceňuji také to, že jsem se při čtení mnohokrát nahlas smála. Někomu se možná může zdát tak malá holčička možná chytrá až příliš a také docela přidrzlá a někdy i vtíravá až neomalená, jenže ono zároveň lze dobře vnímat, že si jde rovně za svým, neuhýbá a nechce, aby uhýbal ani druhý. Měla jsem velké pochopení pro jejího tatínka a líbil se mi nápad s dózou na slova.
Až později jsem si všimla, že je tato kniha určena dětem a mládeži. Nad tím tedy hodně váhám. Nemyslím si totiž, že když je příběh o dítěti, musí být hned kniha takto zařazena.
Po knize Muž jménem Ove jsem sáhla po dalším titulu od tohoto autora a opět do byla dobrá volba. Dojemný příběh o ohromné lásce, lidských chybách a odpouštění. Vždycky se najde něco, zač bychom se měli omluvit. I když si myslíme opak.
První věc ke knize - je to Backman a tohohle autor mám strašně rád. Proto jsem se poměrně dlouho s touto knihou trápil, resp. hodně na Backmana kolísala v poměru - skvělý X usínám. Nicméně závěr vše převážil a já věděl, že se vyplatilo vydržet až do konce. Perfektní vrchol knihy, která tak z průměrného scénáře vystoupala hodně vysoko (nebojím se říct, že právě závěr knihy tuto knihu zachraňuje).
JEDEN TIP PRO ČTENÁŘE: Doporučuji si nejprve přečíst tuto knihu a až poté knihu Tady byla Britt-Marie. Jednak proto, že chronologicky by to tak mělo hodně mírně na sebe navazovat, jednak proto, že až v druhé knize pochopíte, co byla Britt-Marie skutečně zač. Já jsem z neznalosti volil opačné pořadí a neužil jsem si tuto knihu tolik, neboť tu "příšernou" Britt-Marii jsem znal už z úplně jiného pohledu.
Asi po 3 letech nečtení jsem tuto knihu zvolila jako první na "rozjezd". Moc se mi líbil vztah babičky s Elsou. Takové odpočinkové čtení.
Je to krásná procítěná knížka, nic takového jsem ještě nečetla, co se týká stylu. Jenom tedy jako pejskař jsem si chytala hlavu celou dobu. Chudák Wors :), takový jídelníček.... :)
Knížka je jako křížovka. Ze začátku vnímáte sem tam nějaké to slovo (v tomto případě postavu v knize a její osud) a jak postupně začínáte doplňovat slova okolo (poznáváte je víc a víc) začíná se vám tvořit celkový obrázek i s tajenkou (a tou je to, jak to celé krásně do sebe zapadá). Za mě další skvělý počin pana Backmana. Přiznávám, že se z něj stal můj oblíbený autor. A pokud jste předtím četli Britt-Marrie jako já, tak už se i při čtení Babičky budete dívat na zde vystupující postavy trochu jinak (tedy dost jinak...:-))
Velmi emotivní knížka. Nádherná knížka o vztazích v rodině, o vnučky a babičky, o dcery a matky.
Čtení jsou prokládala poslechem audioknihy, kterou čte Valerie Zawadská. To mi čtení velmi zpříjemnilo.
Příběh je vtipný, emotivní, citlivý, zábavný, zároveň však smutný a s hlubokými myšlenkami. Elsa je sympatická, na svůj věk velmi zvědavá a sečtělá a znalá cizích slov. Hodně se mi líbilo propojení fantazie s realitou. Pohádky, které babička vymýšlela, jsou inspirovány skutečností. Kniha je velmi čtivá. Čtivost knihy podporují krátké kapitoly.
Rozhodně si od Fredrika přečtu nějakou z jeho dalších knih.
P.S. zajímal by mě příběh Britt-Marie, která z této knize byla jednou z postav.
Opravdu nádherná kniha. :)
Je tam vše, co od takové knihy očekávat. Humor, napětí, dobrodružství, láska, zvrat, tvrdá realita, smutek, bolest.
Přiznám se, že někdy jsem měla problémy vstřebat Elsinu náturu, nicméně po uvědomění si, že je to přece jenom dítě ( i když velmi inteligentní), to bylo lepší :).
Líbí se mi, jak se postupně odtajňují osoby žijící v jednom domě a zároveň, jak autor dokázal tuto realitu převézt do světa fantazie. Do světa pohádek.
Bylo to pro mě zas něco jiného a jsem fakt ráda, že jsem po knížce sáhla. Těším se na další autorova díla.
Pozor spoiler! A teď už je to váš problém.
Zajímavý nápad, propojení světů a hlavně osobnost babičky, jen pro mě trochu nečtivé zpracování, trošku víc. Říkala jsem si, proč má kniha tak nízké hodnocení (měla v době, kdy jsem ji začala číst).
Několikrát jsem si připadala jako, kdybych četla Třeštíkovou a trochu jsem se ztrácela ve vztazích, v tom jak se všichni znají, kdo ke komu patří, jak se poznali, kdo co ví...
Ale s knížkou jsem to nevzdala a občas to něco zachránilo:
Dospělí jsou obecně vzato lidi a lidi jsou obecně vzato pitomci. A člověk by se měl snažit žít tak, aby se na téhle pomyslné stupnici co nejvíce přiblížil k pólu neblbců.
Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán.
A mohlo to skončit mnohem dřív.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Na začátku se mi postava Elsy líbila, postupem ve mně však začala vyvolávat velmi negativní emoce. Na konci knížky jsem čekala že se aspoň dozvím, proč je takový asociál. Nevěřím tomu že skoro osmileté děti jsou takto sečtělé. Také jsem skoro mlátila hlavou o zeď pokaždé když krmila psa cokoladou, sušenkami a musli tyčinkami. Celkově je knizka disproporční (našla jsem si to na Wikipedii) ani pro mladé čtenáře ani pro dospělé. Jakoby autor sám nevěděl pro koho píše a o čem. Snad příští knížka od něj bude víc jako Obě a vůbec jako tele Elsa