Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320197/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--DUA-320197.jpg
4
2062
2062
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko. Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Mám ráda knihy, které přetváří realitu, ať už z jakýchkoli důvodů. Někdy je té reality prostě moc i na někoho, komu bylo skoro 8 let už před hodně dlouhou dobou. :) Mám ráda i knihy o lidech, co nezapadají. Obojí mi tato kniha přinesla a k tomu správně namíchaný koktejl smutku, srandy, dojemnosti a krásy.
Opět kniha, kterou jsem nedočetla. Ove byl asi mým největším čtenářským zážitkem za minulý rok, takže očekávání byla veliká, ale babička mě vůbec nechytla. Jednak mi nebyla sympatická hlavní postava malé holčičky – nějak jsem už přesycená těch geniálních samotářských dětí, které jejich vrstevníci nechápou. A navíc mě vůbec nebavila ta fantastická linka, všechny ty vymyšlené světy a tajemní sousedé, narážky na Harryho Pottera apod.… Odložila jsem přesně ve čtvrtině.
Po Ovem prichádza autor s ďalšou milou a dojemnou, no tentokrát dosť rozporuplnou knižkou - s tou "o babičke". Babička je.. iná. Elsa je iná. Iná však, tu ešte viac ako inde, neznamená zlá. Ak mi neveríte, pozrite si to na Wikipedii.
Zatiaľčo prvá polovica knihy bola pre mňa čistým trápením (bizarnosť rozprávkových svetov tvrdo narazila na moju racionalitu), tú druhú som zhltla na jedno poležanie.
A aj keď budem asi (jed)iná, po celý čas som si úplne najviac užívala X-menov! A Harryho, of course..
P.S: Elsu za to neúnavné opravovanie spisovnosti či pravopisu proste nemôžem nemilovať :)
Po přečtení OVEho, jsem se pustil do téhle. Nádherný rozhled dětskýma očima, krásný překlad. El.sa je jiná, ale o to je to lepší. Zamyšlení nad svou dospělou osobou a dětmi.
Slzy na konci zatlačené do koutku.
Doporučuji....
Kniha ve mně zanechala zvláštní pocity. Vlastně ani nevím, zda ji mohu doporučit (i když je nepochybně zajímavým a velice čtivým způsobem zpracovaná a do jisté míry výjimečná). Myslím, že lze s jistotou říct, že se nejedná o špatnou literaturu. Z mého úhlu pohledu však knížka obsahuje příliš mnoho smutku, který u mě vyvolával živé vzpomínky na definitivní odchod nejbližších osob, což klidu na duši bohužel nepřidá.
Tak nakonec za čtyři hvězdičky :-) Přes počáteční rozčarování s popisy pohádkových zemí a bytostí (což ale ve finále celé dostalo smysl)mě knížka nakonec pohltila,takže jsem ráda,že jsem ji neodložila.A i když mi Elsa někdy lezla dost na nervy,tak jsem ji nakonec stejně měla ráda.No a samozřejmě jsem si i pobrečela.Takže tak :-)
Dala bych si skořicového šneka (čti: tahle kniha dostala i toho cynika ve mně).
Nevzdávejte četbu i přes nezajímavý začátek. Je to s ní jako s lidmi, většinou se vám taky nesvěří hned zpočátku. Ale k téhle knize musí člověk asi určitým způsobem dospět. A nezáleží přitom, jestli je vám sedm nebo sedmdesát sedm.
Fňuk. To bylo krásné.
Na to jak je to vtipná knížka, se mi neuvěřitelně potily oči. ._. Víte, jak to myslím.
Vyprávění je tak krásné, vtipné, okouzlující a zároveň smutné. Příběh rozebírá životy lidí bydlících v jednom velkém domě. Je to vážně moc pěkné. Miamas, všechno. :D
Milé oddechové čtení, které je plné emocí.
"Člověk si přeje být milován. Nesplní-li se mu to, chce být obdivován, a nesplní-li se mu ani to, chce být obáván, v dalším případě nenáviděn a proklínán. Člověk touží zanechat v lidech nějaký pocit, duše se bojí prázdnoty, chce kontakt za každou cenu." (Babička pozdravuje a omlouvá se - Fredrik Backman)
Tato kniha a její postavy zanechají ve čtenáři širokou škálu pocitů.
Knihu odkládám na straně 100, už jsem s tím ztratila dost času a musím říci, že už dlouho jsem nečetla nic nudnějšího, nezáživnějšího a patetičtějšího. Jedna hvězdička za úvodní část s babičkou, pak s jejím odchodem už to šlo do kytek /doslova/:-(
Přiznávám, že na začátku příběhu jsem byla dosti v rozpacích a říkala jsem si, že to snad nemohl napsat stejný autor, který stvořil milovaného Oveho. Ale po přečtení dalších stránek jsem tomu naprosto propadla a už se nedalo přestat. Neskutečně nádherně napsané životní osudy tolika lidí, zabalené do krásného pohádkového obalu, které postupně odhaluje sedmiletá (vlastně skoro osmiletá:o) ) Elsa, která má tu nejúžasnější babičku na světě. Strašně bych si přála, kdybych mohla také dostat takový dopis od těch, kteří už tu se mnou nejsou a mohla jim odpustit, že odešli tak brzy...
Smekám, pane Backmane
Uvidíme se... doufám brzy :)
Výborná kniha, co víc dodat ke knize, o které zde v komentářích bylo již skoro vše napsáno... Je to kniha, která vás svým pohádkovým vyprávěním o životě zasáhne tak, že neudržíte slzy na uzdě a antipatie k různým postavám se přelévá v sympatie až k soucitu.. Kniha, která si vás získá, kniha, která se musí přečíst.. Ale také je to kniha, která ne každému sedne a ne každého zasáhne tak, jako třeba mně..
Ano. Stejně jako předchozí kniha (řečeno slovy pana Kodeta): "Ale ne, je to prostě vynikající!" Realitu každodenního dne, střídá útěk do jiného-svého světa. Odlehčený humor, opravdovost, dojemnost, láska v mnoha podobách. Jsem vždy překvapen, že mohu stále objevovat tak nádherné nové knihy. Mé doporučení je však nečíst na etapy (dlouhodobě) a nechat se vtáhnout, nebránit se pustit vlastní stavidla fantazie. I proto jsem začal číst ještě jednou a užil si to. Elsu Není možno srovnávat s Ovem. Je to zcela pochopitelně jiná kniha. Také jsem si přál a čekal v prvopočátku Oveho (který je samozřejmě fantastický), ale po rychlém "vo co gou",jsem přijal "tuto hru" a kniha mi udělala moc dobře na duši. Zajímalo by mě, jak by hodnotil Oveho někdo, kdo by nejdříve četl Babičku.
Skvělá kniha. Prolínání světa fantazie a méně i více závažných peripetií, které k životu neodmyslně patří, bylo pro mě jedinečným čtenářským zážitkem. Kniha po nenápadném úvodu velmi emočně graduje a zasáhne čtenáře přímo do srdce.. Mnohé okamžiky, viděné a vnímané Elsou, jsou vlastně prosté - a přitom je v nich ukryta velká pravda a síla. Nic není černobílé a nikdo není dokonalý - babička děkuje a omlouvá se... Přes hloubku příběhu je psaný s citem a čte se neuvěřitelně snadno a lehce. Výborná kniha, kterou nelze než doporučit.
Po skvělém Muži jménem Ove, kde v podstatě všechny postavy byly zajímavé, originální a hlavně uvěřitelné, je Babička velké zklamání. Charaktery hlavních postav jsou uvěřitelné jen obtížně a konají v nesouladu s tím, jak jsou autorem vykresleny. Samotná dějová linka a fantasy odbočky mě také nezaujaly, ale budiž - to už je věcí individuálního vkusu. Takže: Snad kromě jazyka, který si zachoval čtivý tón, je Babička oproti Ovemu velký propad.
Pro mě letos nejlepší počtení.
Začátkem jsem se trošku potrápila, ale to byl spíš můj problém, než problém knížky. Potřebovala jsem se dostat víc do klidu a do správné nálady. Pak už to byla spanilá jízda. Nádhera ... fantazie jela na plné obrátky. Asi v půlce jsem si říkala, že by se knížka moc líbila dceři (12 let velmi dobrá čtenářka) ... ale postupně kdepak ... podle mě čtenář potřebuje mít určité životní zkušenosti ... trošku odstup od dětství, naopak prožít mateřství, mít v paměti vývoj vztahů s rodiči, prarodiči.
Příběh je neuvěřitelně hravý ... a přitom je v něm tolik hloubky.
... dala bych si dřímánky a frčela se projet na mrakoních :-) pěkný den
P.S: A neustále jsem si říkala, proč autor nenapsal žádnou dětskou knížku ? To by byla teprve jízda :-)
Kdybych mohla, klidně dám i šestou hvězdu. Dokonale namíchaná realita a fantasy optikou téměř osmileté milovnice Harryho Pottera. Pro mě ideální. Díky Hostu, za překlad a vydání něčeho tak skvělého. A díky autorovi za brilantní příběh, který mi umožnil odpustit i mé milované babičce, že si dovolila umřít. Díky, díky, díky
Vždycky si říkám, jakou fantazii musí mít autor, že dokáže vytvořit něco tak ohromného jako Miamas. Opravdu skvělá kniha, která mě nutila číst některé pasáže vícekrát a zapsat si určité myšlenky. Kombinace snového světa a toho reálného mi vůbec nevadí, právě naopak dovoluje určité věci pochopit lépe. Ove má čestné místo v mé knihovně a babička, která se omlouvá, bude stát vedle něho. Jen doufám, že si ti dva budou rozumět...
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Muž jménem Ove se mi líbil víc, ale i tato kniha je dobrá. Našla jsem si nového oblíbeného autora a moc se těším na knížku Byla tady Britt-Marie ;) Trochu mi dělalo problém zorientovat se v pohádkové říši. Jinak příběh, který jsem dosud nikde jinde nečetla ani náznakem, za to má autor velké plus!