Babička pozdravuje a ospravedlňuje sa
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/320197/bmid_babicka-pozdravuje-a-ospravedlnuje--DUA-320197.jpg
4
2060
2060
Elsa má sedem rokov a je komplikovaná. Vlastne ju za takú označujú, a to len preto, že nemá „vymetenú hlavu“, aj keď podľa zaužívaných noriem sa to od nej v jej veku ešte očakáva. Jej najlepšou, v skutočnosti jedinou priateľkou je sedemdesiatsedemročná babička. Tá kedysi bola vychýrenou a úspešnou chirurgičkou, no dnes jazdí bez vodičského preukazu a nelení sa jej nevítaných návštevníkov domu z balkóna ostreľovať paintballovou puškou. Ľudia o nej tvrdia, že je čulá, ale iná. Bláznivá. Ibaže babička je génius, ovláda tajný jazyk a má vlastné kráľovstvo, v ktorom všetko funguje inak. Presne tam zaviedla vnučku Elsu, keď sa jej rodičia rozviedli a v škole ju šikanovali. Kráľovstvo Miamas je ich útočisko. Jedného dňa však babička ochorie a dozvie sa, že zomiera. Milovanej vnučke Else ešte pripraví posledné dobrodružstvo – v podobe série listov, v ktorých sa ospravedlňuje susedom. Ich doručovanie zavedie Elsu na výpravu plnú stretnutí, napríklad s militantnými zástancami spoločenstva vlastníkov bytov, s fanatickým kávičkárom, s bojovým psom, s monštrom, s ožrankou aj hroznou babizňou. Pri dobrodružnom putovaní sa Elsa učí akceptovať smrť blízkych a krok za krokom odhaľuje pravdu o kráľovstve Miamas a svojej babičke.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Min mormor hälsar och säger förlåt, 2013
více info...
Přidat komentář
Příběh o jednom obyčejném domě, který je vlastně neobyčejným královstvím...
Elsa je malá holčička, kterou si hned od první stránky zamilujete (navíc taky miluje Harryho Pottera a používá anglická slovíčka jako já :D ) a její babička je tak skvěle praštěná žena s jadrným jazykem, že mi trošku připomíná i moji babičku, která už není mezi živými.
Knihu velmi doporučuji. Autor opět nezklamal a já si jej mohu s klidem zařadit do oblíbených.
Mě se líbila i nelíbila. V půlce jsem jí chtěla odložit a vzdát to, protože mi tam aspousta věcí přišla až moc zbytečná a nevim... Ale četla jsem Muž jménem Ove tak jsem si řekla, že to přece musím dočíst až do konce... Konec byl krásný a zároveň i smutný. Jsem ráda, že jsem knížku nakonec dočetla, ale nemyslim si že to bude jedna z knížek, ke které bych se ještě někdy chtěla vracet
Chápu, proč má knížka tak rozporuplné komentáře a hodnocení. Nemusí sednout každému. Je velmi specifická. Ale mě dostala. Jsem nadšená ještě víc než z Oveho. Nezastírám, že je to i mým vztahem s babičkou a babičkou mých synů. Ani jedna už tu není:-)
Knížka je o vztazích, pohádkách, fantazii...
Po jejím přečtení jsem zjistila, že ji prostě musím mít ve své knihovně.
Nádherná kniha o síle pohádek, o obyčejných životech neobyčejných lidí, o lidských vztazích, ale také o superhrdinech, protože „neskutečná neštěstí v lidech vyvolávají neskutečné vlastnosti. Z někoho se zrodí superhrdina.“ Nádherný příběh, který se neobešel ani bez slz. Mé podrobnější hodnocení najdete zde: http://knihynadzlato.wordpress.com/2015/08/20/fredrik-backman-babicka-pozdravuje-a-omlouva-se/
To, s jakou lehkostí se srovnám se všemi těžkostmi v knize, užiju si prosté příběhy a zasměju se úžasné Elze, mě zcela odzbrojilo. A jakou říši před procitnutím máte doma vy?
Zažívám děsné zklamání u téhle knížky, na kterou jsem se opravdu hodně těšila.... Jsem na straně cca 205 (tzn. v půlce) a pořád čekám, kdy už to přijde. "To" - ten báječný, dechberoucí, srdcehladící čtivý příběh (jako byl Ove).... A místo toho nepříliš sympatická, divná babička i vnučka (pro mě), nepochopitelný vztah matka-dcera a hromady a hromady pohádkových podobenství, které ostudně přeskakuji. Něco jako spojení fantasy s reálným světem. A to mě prostě opravdu nebaví...
Nejlepší knížka, opravdu. Donutí vás smát se, ale i brečet. Doporučuju všem.
silný inteligentný príbeh , krásne napísané, dobre nahovorené. myslím že narozdiel on Jonassona, Backman prekročil svoj tieň.
Kniha je krásná, smutná a veselá zároveň, tak jasná a matoucí a opravdu jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Jen mi tam při jedné chvíli na konci bylo obzvlášť moc smutno. Ale krásný příběh:-) Díky bohu za takové babičky.:-)
Asi jsem měla velká očekávání, možná, kdybych knížku četla dřív, než "Muž jménem Ove", vnímala bych ji jinak. Není špatná, ale Ove je Ove.
Jímavý příběh o síle pohádek a lidské fantazie. O mezilidských vztazích, světle na konci tunelu a nových začátcích. Babička pozdravuje a omlouvá se vás pohladí po duši a nejednou vám vykouzlí úsměv na tváři. Kniha o obyčejných životech neobyčejných lidí představuje sama mezi ostatními romány unikum. Jak by řekla zmiňovaná babička - jen odlišní lidé mají schopnost měnit svět. Svým předchozím románem si autor nastavil laťku opravdu vysoko a pro mě Babička Oveho bohužel nepřekonala. I tak se však jedná o velice milý a inteligentní román, který doporučuji k přečtení.
Hezký příběh, který mě dostal. Jste zvědaví čím? Tedy čtěte. Získal si mě svou jednoduchostí, přímostí a pravdivostí. Dočítala jsem jej s úsměvem na rtu. Hřejivý a milý – přesně, co mám ráda. K tomu se lehce četl a stránky ubíhaly jako splašené. Tentokráte budu chválit, protože se mi kniha prostě líbila.
Muž jménem Ove – tedy autorovu první knihu – jsem nečetla, takže nesrovnávám. Jakákoliv kniha je jedinečná, ať už svou hloupostí, líbezností, zamilovaností, chytrostí čí napínavostí. Mohla bych jmenovat dlouhý seznam vlastností, jaké kniha může mít. A tato je pro mě opravdově nebo pohádkově povedená. Vyberte si. Potom, co si ji přečtete.
Jak může být někdo, koho byste v reálném životě považovali za blázna, skvělou knižní postavou? A vzpomínáte na to, jaké to bylo koukat se na svět dětskýma očima? Jak krásné někdy je, uchýlit se do světa fantazie a pohádek, i když ani tam není vždy všechno růžové? Babička pozdravuje a omlouvá se má v sobě odpovědi na všechny tyhle otázky. Má cenu dát Backmanovi šanci vás ohromit? Rozhodně.
Moji kompletní recenzi lze nalézt v záložkách Recenze :)
Knihu jsem dočetla do poloviny a s každou přečtenou stránkou jsem nabývala většího přesvědčení, že knihu se zklamáním odložím. Dala jsem si asi 14 dnů pauzu, mezitím přečetla jiný kousek a vrátila se k babičce. Musím říct, že to bylo něco jiného jak první půlka, byla plná smutku, zklamání, lidskosti a na konci jsem byla dojatá. Možná ji časem vezmu ještě jednou, možná jsem se v první půlce špatně soustředila a z toho vzešlo mé prvotní zklamání. Ale opravdu to chce vydržet, jak to velmi často při čtení knih bývá. Ale Ove je Ove....
Nevzdávejte to hned na začátku, neboť nic není, jak se zdá, totiž babička potrhlá bláznivá babka a Elsa protivná přemoudřelá školačka... Kniha je to krásná, plná lidskosti, smutku i humoru, fantazie a voňavých dřímánků : ) Moc se těším na další autorovy díla.
Štítky knihy
přátelství humor švédská literatura rodina tajemství rodinné vztahy mezilidské vztahy metafory babička stereotypyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Těžko se píší komentáře k takové knize, já jsem z ní nadšená, stejně jako z Muže jménem Ove. Opravdu moc se mi líbila, ale chápu, že ne každý čtenář z ní bude mít stejné pocity... to zamíchání fantasy pohádek do děje...No každopádně, zůstane mou oblíbenou knihou, já jsem nadšená