Baby Jane
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341898/mid_baby-jane-LeZ-341898.jpg
4
220
220
Vypravěčkou románu je lesbička – ten typ, co nosí vysoké podpatky a lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně, patří do té druhé kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří: platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem, když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“, jí šeptá do ucha romantická slůvka… Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a všechny po ní touží… Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata. Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá šťastný konec... celý text
Přidat komentář
Od Sofi Oksanen jsem četla již Očistu, která se mi moc líbila, tak jsem chtěla vyzkoušet i další její díla. Pustila jsem se tedy do románu Baby Jane a opět jsem nebyla zklamaná.
Tím, že je tato kniha menšího rozsahu, přináší vám dost nahuštěný příběh, který právě díky té nahuštěnosti nabízí docela intenzivní čtení. Čtenář tak vlastně nemá úplně prostor vydechnout, protože se na něj pořád valí další a další nálož v podobě emocí a vztahových eskapád. S každou další stránkou vám příběh přináší další a další poodhalení toho, jak ten zobrazovaný vztah postupně eskaluje, až se dostáváte do nečekaného konce. A ten mi přinesl dost nečekané rozuzlení. Aspoň já to teda nečekala a autorka mne tím koncem docela překvapila.
Řada věcí tu je řečena mezi řádky, což mám ve vztahových příbězích ráda - když si mám/mohu některé věci sama doplňovat, hledat, hádat a interpretovat. Autorka tohle umí hodně dobře a v jejím podání mne to jednoduše baví.
Bohužel nedávám plný počet hvězd. Objektivně vzato myslím, že by si to kniha zasloužila - hlavně za to, jak je to vystaveně a jak autorka dává nahlídnout do mysli dvou lidí, za tu emocionální mnohovrstevnatost. Jednu hvězdu jsem ale přeci jen ubrala - čistě ze subjektivního důvodu. Při čtení byla moje mysl bohužel místy poněkud roztříštěná a já se na to čtení nedokázala bůh ví proč tolik soustředit - tak, jak by si to kniha zasloužila. A tak to na mne nemělo takový emocionální dopad, jak to mít mohlo. Ale kniha je jinak určitě hrozně zajímavá a já ji mohu doporučit.
(SPOILER)
Made me cry. Tak, jak jsem poznal Oksanen, není nejlepší tvůrkyně strhujících dramat a logických labyrintů. Tady je silná, přesvědčivá, a to velmi.
1) Úžasně promyšlený sloh. Nejvíc mě zaujaly ty poměrně časté drobné inkonzistence a zpřesnění. V menším počtu by si člověk až řekl, že to je chyba, ne záměr, nicméně tady to excelentně intimizuje.
2) Velmi realistické propojení s hudbou, kterou když si k závěru fakt pustíte, máte dvojnásobný zážitek, úplně jako film.
3) Není to přetažené. Pokud chcete napsat příběh na nijak extrémně originálním scénáři (konec si tipnete na 50 % od začátku a v určitém bodě se promění v 90 %, ačkoli pak to ještě došperkuje final twist), musíte udržet dojem touhle metodou.
Tak to bylo něco. Po Očistě toto jakoby psala jiná Oksanen. Niterná zpověď zamilované bezejmenné o vztahu s psychicky nemocnou Piky. Nemohla jsem se odtrhnout. Zůstává ve mně spousta myšlenek, otázek a emocí. Velmi neobvyklý trojúhelník vypravěčky, Piky a její bývalky Bossy, která je už od první stránky nechutná osobnost. Od začátku tušíte, že cosi bude hromsky v nepořádku. Na své si přijde každý fanda psychologie a psychiatrie. Šla jsem do knihy trochu s nedůvěrou a po dvou dnech zůstávám paf..Odeon jak vyšitý. Doporučuji.
Útlá knížka, která se tentokrát soustředí na problémy současné, nejen finské, mladé generace. Příběh zaměřený na psychické problémy spojené s depresí, panickou poruchou a vztahy obecně, se čte velmi dobře. Styl jako by byl trochu odlišnější než jsem byla u Sofi Oksanen zvyklá. Je více přímočarý a vzdáleně mi připomínal Palahniuka. Na malém prostoru řečeno vše a bez zbytečných odboček. Je to již třetí kniha, kterou jsem od autorky četla a pokaždé se mi dostane něčeho nového a originálního.
Pěkná knížka, pěkný příběh. Po pár letech od přečtení ale mám pocit, že ve mňe kniha nic nezanechala. Určitě budu ale ve čtení Sofi Oksanen pokračovat.
Ze severských autorů čtu jen F. Backmana a z toho mi takřka pokaždé došly slova. Tady mi došly také, ale jinak. Prostě nevím, co k této knize napsat a přitom byla jiná. Jiná, než to co jsem doposud přečetla a přitom mě mrzí, že ve mně asi tolik nerezonuje. Ta deprese je cítit z každé stránky. Líbil se mi ten úvod pomocí vybraných textů z písní v každe části knihy. Často to na mě působilo, jako film Requiem za sen, ale bohužel ten konec příběhu mě tolik nechytl. Přišel mi takový strašně holý, plochý. Jakoby v tom chyběly emoce, které tam být měly. Škoda. Kniha ale hezky ubíhala a četla se dobře. Jen mi tam něco strašně chybí.
Velmi realisticky napsaná kniha s vykreslenými lesbickými hrátky. Dočetla jsem ji, ale mé myšlenkové pochody při čtení jakékoliv knihy jsou asi někde jinde. Pro mě to byla ztráta času.
Knížka Baby Jane mě nejprve zaujala svou nádhernou obálkou, poté mě zaujala i samotná anotace a celkově témata, kterými se toto dílo zabývá. Na její čtení jsem se skutečně těšila a musím vám říct, že mě vážně nezklamala. Jen mě malinko mrzelo, že nebyla delší. Chtěla bych vyzdvihnout styl psaní, který je opravdu čtivý a zajímavý - v knížce nebyly žádné složité věty, které by vás mohly někdy unavit, text byl dynamický a na začátku každé části knihy se nacházel úryvek z písničky, což oživovalo celý děj a vrhlo mě to více do dané atmosféry. Dále vysoce oceňuji výběr témat, která jsou pro tento příběh velice důležitá. Autorka vytahuje téma psychických problémů, a to konkrétně depresi a panickou poruchu, zabývá se temnou stranou lásky a dává nám nahlédnout do divokého světa mladých lesbiček a gayů. Rozhodně se nejedná o veselé čtení, naopak mohu prohlásit, že je to celkem tragický příběh.
Tuto knížku bych doporučila lidem zabývajícím se alespoň trochu psychologií, problematikou lgbt, životem mladých zlomených lidí a těm, kteří si touží přečíst zdrcující knížku, při jejímž čtení se vám bude chtít brečet.
Téma je mi blízké, takže můj názor je, že Piki mohla situaci řešit jiným způsobem. Styl života který vedla před panickou poruchou by nejspíš dohnal k depresím každého. Ono zábava je super věc, ale pokud neřešíte nic jiného i to vás přestane časem bavit. Musí být v životě prostě nějaká rovnováha. Knížka se ale četla dobře, líbil se mi i doslov. Určitě ve vás bude i po dočtení nějaký čas rezonovat.
Kniha popisuje jak vztah dvou lesbiček tak i ale život s nemocí, o které všichni víme, ale zároveň nevíme nic o ní. Láska nemoc, strach, smutek, ale i žárlivost, zloba a bezmoc.
Myslím si, že knížka je převážně o emocích a o nemoci, o které člověk moc neví, pokud se s ní nesetká, a nemá ani ponětí jak vážné to může být.
Oceňuji i délku knihy, nebylo to přeplácané ani zbytečně zdlouhavé. Závěr byl nečekaný, ale přesto emotivní. Rozhodně si tuto knihu budu pamatovat.
Podľa mňa nedocenená kniha. Ukazuje, aké je všetko zložité, ak človek trpí depresiami a ako úplne inak zmýšľa.
Příběh ohlodaný na kost. Jako bych se kouknul malým okýnkem do cizích životů a nechápal nic. Jak, ale chcete pochopit někoho, kdo má těžkou depresi?
Lesbická láska, deprese a záchvaty paniky v Helsinkách na počátku 21.století.
(2014)
Kniha z řady těch NEmainstreamových.. prostě Odeonka. A povedená. Čtenář se spolu s hlavní hrdinkou noří do nitra depresí a panických stavů, zároveň také pod hladinu citů a vnímání štěstí. Hlavní postavy jsou lesbičky, kniha otevřeně předestírá vztahy mezi stejným pohlavím i život v promiskuitním prostředí těchto kruhů. Ale homosexualita, byť v době vydání mohla čtenáře šokovat, není v příběhu to podstatné. Stejně tak by se příběh mohl odehrát mezi ženou a mužem. Konec byl nečekaný i očekávaný zároveň...
Kniha ve mně zanechala spoustu emocí a hluboký smutek. I přes něj se mi ale moc líbila.
Příběh o dvou lesbičkách, které si plánují, co vše spolu budou dělat, co spolu zažijí a podniknou, ale láska není jen romantika a plány se mohou ztratit a vyšumět….
O této knize bych toho chtěla hodně říct a vlastně nemám slov. Bylo tam toho tolik, ale spoustě lidí se může zdát, že byla o ničem….
Je to příběh o Finsku, o lesbičkách, o lásce. Ale hlavně o duši, o nemocech, o depresi, o panické poruše, o smutku. Autorka si pohrává s časem. Vypadá to, že časově přeskakuje, jak se jí zachce, ale ono to všechno dává smysl. Díky tomu si postupně utváříte názor, dostáváte se blíž hlavním hrdinkám, až je možná i pochopíte. Je to sice krátký příběh, ale i tak se do něj můžete ponořit a konec Vás překvapí.
Není to lehké čtení a přesto se to tak lehce čte. Rozhodně je to příběh, který Vás donutí se více zamyslet. Kniha není pro každého, ale když si ji najde ten správný čtenář, tak bude nadšený.
Je to moje první kniha od autorky, ale určitě si přečtu i další.
Kniha se záhadným názvem Baby Jane je obrazem vztahu dvou duševně nemocných žen vykresleném na pozadí undergroundu města Helsinek. O kultuře ve Finsku a v jeho hlavním městě nevím zhola nic, takže v tomto směru nemám moc co dodat. Takže k ostatním aspektům knihy: autorčin styl vyprávění mi přišel ze všeho nejvíce náznakový a v jeho naznačených větách poněkud zaniká psychologie postav, na kterou měl být kladen důraz, ale bohužel je spíše šablonovitá a neúplná. Po určitém počtu stránek dochází k rozbití chronologického děje a kniha se stává skládačkou (nebo zrcadlovým bludištěm, takový dojem jsem měl já. A tohoto zvláštního přirovnání používám v nejlepším slova smyslu). Také jsou do techtu zařazeny texty autorčiných oblíbených písní, které se více či méně vztahují k tématu. Výsledný dojem je tedy lehce postmoderní.
Summa summarum Baby Jane se mezi romány zaměřenými na duševně narušené protagonisty (což je mnou vyhledávané letní čtení) řadí k lepšímu průměru.
Tak to byla síla. Kniha ve mě rozhodně něco zanechala, ukazuje temnou stranu psychické nemoci s dopadem na vztah s krásou lesbického souznění. Určitě je to po psychologické stránce velmi poutavé, autorka skvěle vystihla pocity obou žen, příběh mě vtáhl a nepustil, dokud jsem nedošla poslední stránky.
Sofi Oksanen mám rád. Je čtivá, uvěřitelná, má dar dobře a sugestivně a přirozeně vykreslit mizérii života. Baby Jane mne zatím bavila nejmíň (četl jsem Stalinovy krávy, Očistu a Čas ztracených holubic). Člověk je tu rychle vtažen do života komplikovanýho lesbickýho páru, ale moc tu není kam se posouvat, proto i tak útlá knížka. A chybí tomu Estonsko.
Takhle kniha me velice mile prekvapila. Hlavne tim necekanym koncem. Cekala jsem vsechno mozne, ale toto opravdu ne! Autorka ma podle me veliky potencial a moc se tesim na jeji dalsi knihy.