Baby Jane
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341898/mid_baby-jane-LeZ-341898.jpg
4
220
220
Vypravěčkou románu je lesbička – ten typ, co nosí vysoké podpatky a lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně, patří do té druhé kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří: platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem, když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“, jí šeptá do ucha romantická slůvka… Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a všechny po ní touží… Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata. Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá šťastný konec... celý text
Přidat komentář
čekala jsem trochu víc... Určtě ten děj byl naturalistický a drsný, hlavně nečekaný konec, ale úplně mi nesedl styl psaní. Jinak ale též hodně dobrá kniha.
Kniha mě neoslovila, příliš provokativní! Znechuceně jsem ji dočetla. Jedna hvězdička je pouze za to, že jde o známou autorku. Nevím, neznám nic dalšího od autorky. Stalinovy krávy asi zařadím do seznamu knih, které chci přečíst..., ale tato mi fakt připadala dost ujetá. Možná, kdybych byla mladší a více v obraze..., ale i tak, nic zajímavého pro mě.
Moje první kniha od této autorky. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, co mě čeká, po knížce jsem sáhla jednoduše proto, že mám ráda tuhle edici. Pak jsem si přečetla, že to bude něco o lesbičkách a tím moje příprava skončila. Po prvních stránkách jsem si myslela, že budu číst milostný příběh s hezkým průběhem, ale během pár dalších stránek jsem byla vyvedena z omylu. Moc se mi líbí styl psaní, celé to tak hezky plyne a i když je to vlastně celou dobu neuvěřitelně smutné, nemohla jsem přestat číst. Nechci napsat nějaký spoiler, ale moc se mi líbilo, jak se vyvíjela postava Bossy. Další příklad toho, že kniha může být dobrá, i když mi hlavní hrdinka leze celou dobu neuvěřitelně na nervy.
Tak trochu jiná Sofi Oksanen, avšak stále šokující, provokující a nepředvídatelné
Mám rád takovýdle knihy. Krátký, úderný, trefný. Tedy přesnej opak toho klišovitýho blábolu, kterej někde dole pode mnou napsala uživatelka Nemesis (sorry). Dal jsem to svý přítelkyni prakticky poslepu jako vánoční dárek a když jsem se pak sám dal do čtení, docela jsem se zhrozil. Sofia se s tim moc nepárá a po krátkym romantickym úvodu skočí v čase, kdy je s idylkou utrum a člověk se zpětně dozvídá jak se to celý podělalo. Z lásky je nenávist, kdy si lidi ubližujou, jak si můžou ublížit jen ty, co se strašně milovali, a pak ještě hůř - lhostejnost. Jakožto muž jsem občas vyloženě trpěl, protože podle knihy bych měl dojem, že neni nic směšnějšího a ubožejšího než nadrženej chlap. Hlavní hrdinka má moc, je si jí vědomá a neštítí se jí zcela chaldně a účelově využívat. Kromě toho kniha obsahuje asi nejlepší popis psychický nemoci, jakej jsem kdy četl (no možná mladej Vonnegut, ale to už je dávno). Stejně jako u Stalinovejch krav (který jsou objektivně lepší kniha) se nejedná o žádný literární veledílo, spíš má člověk pocit, že se celou dobu brodí sračkama, ale stojí to za to. Citace z Cure a Joy Division už jsou ale na hraně kýče... EDIT: Tady ty moudra v komentářích jsou fakt epesní: "Jedna hvězdička je pouze za to, že jde o známou autorku. "
Knihy Sofi Oksanen jsou otevřené, bezútěšné a skvělé. Věci popisuje sekaným způsobem, který působí krutě a nevyhnutelně, přitom je plný emocí. Hrdinky autorčina světa jsou tak reálné, jak jen fiktivní postavy můžou být a mně nedělá problém se s nimi identifikovat. Vždy vidím studený svět Finska a Estonska a osamělost postav. Baby Jane není výjimkou. Oksanen popisuje lesbičky, jejichž láska bledne a zbývá jen hořkost. Přesto k sobě přes vlastní psychickou labilitu najdou ještě jednou cestu.
Smutný, nostalgický a provokativní příběh lesbické lásky. Napsané čtivě, úsporným stylem a s otevřeností. Povedená kniha.
Recenze: http://samankova.blog.idnes.cz/clanok.asp?cl=440419&;bk=5688
Baby Jane - mé první seznámení s autorkou Sofi Oksanen a (po dlouhé době) homosexuálně laděný román.
Kniha, která provokuje již první větou. Kniha, která začíná krásnou pohádkou o vysněném vztahu s dokonalou polovičkou, snu a víře, že nic není nemožné.
"A já věřila, že to všechno je možné, neměla jsem žádný důvod nevěřit. Nesnily jsme o ničem, co bych nepovažovala za možné; jen o drobných ohromných krásných věcech, ke kterým nebylo třeba nic víc než milovanou osobu a dostatek lásky, a té jsme měly habaděj..."
Ale je to tak? Opravdu není nic nemožné?
Po počátečních pasážích pravé lesbické lásky a vášně přichází první náznaky, které zanechají ve čtenáři pocit hořkosti až do konce (a dlouho po konci). A snad ani ne horkost, jako spíš úzkost. Silnou úzkost, do které znějí tóny písně Dying od Courtney Love. Úzkost, kdy si snad každý musí znepokojeně klást otázky ohledně vlastní lásky, ohledně vlastních vztahů, ohledně vlastního přijímání druhých a vlastně i přijímání sebe samého. Úzkost, při které si člověk uvědomí, že nikdy už nic nebude stejné.
Baby Jane v srdci vrtá jako červ. Ustavičně a stále hlouběji. A zbývají jen otázky, na které si sami nemůžeme upřímně odpovědět, dokud neodhodíme svou vlastní sebestřednost, ješitnost, své ego. Dokud k sobě opravdu nebudeme upřímní. Dokud snad neodhodíme sami sebe.
Jsme k sobě s partnerem upřímní? Umím ve svém partnerovi číst? Dělám vše pro to, aby se má polovička cítila dobře? Dávám své polovičce dost lásky, a dávám jí svou lásku dostatečně najevo? Mohu něco změnit? Mohu vůbec něco udělat? Existuje v dnešní době vůbec ona věčná pohádka? Existuje ještě fráze "žili/y spolu šťastně až do smrti"? Jsme vlastně v dnešní svobodě svobodní?
"...Možná brzy pochopím, možná ti budu blíž než kdykoli předtím."
Pro ty všechny otázky, které v člověku hlodají, pro všechny ty krásné popisy lesbické lásky (která je opravdu tak vášnivá, tak hluboká, tak něžná, tak ženská, tak jiná, tak spalující, tak krásná, tak jedinečná), pro všechnu tu pachuť, která zůstane po přečtení... pro to všechno stojí za to Baby Jane přečíst. A to ne jednou.
Kniha, která ukazuje, že severská literatura nejsou jen detektivky. Sofi Oksanen v Baby Jane rozehrává příběh dvou žen, které se milují, ale nemohou spolu žít, protože by se zničily. Autorka vypráví bez obalu až syrově, ale přesto má její styl určitou poetiku. Není to můj obvyklý žánr, ale přesto mě kniha oslovila. Atmosféra divokých 90. let je naprosto výborná.
Baby Jane pro mě byla naléhavá. Naléhavá, abych otáčela stránky, abych konečně všechno zjistila. Přesto nemohu říct, že by mě nějak nadchla. Líbila se mi, to ano, bylo zajímavé si přečíst tematicky zase něco jiného, ale takový ten moment, kdy člověka v knize "něco dostane", nepřišel.
Přesto jsem ji ohodnotila nadprůměrně (to kvůli srovnání s knihami, které jsem tou dobou četla souběžně), kdyby to bylo možné, tak 3,5 hvězdičky.