Baby Jane
Sofi Oksanen
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/341898/mid_baby-jane-LeZ-341898.jpg
4
220
220
Vypravěčkou románu je lesbička – ten typ, co nosí vysoké podpatky a lakuje si nehty na nohou. Piki, její přítelkyně, patří do té druhé kategorie, jejíž příslušnice mají vyholené hlavy, oblékají se do kapsáčů a obouvají do kanad. Piki se o svou dívku stará, jak se sluší a patří: platí jí taxík, kupuje drinky, otevírá dveře a obléká kabát. Nad ránem, když se spolu vrátí z tahu po „homobarech“, jí šeptá do ucha romantická slůvka… Piki je nejvíc cool lesba v celém městě, všichni ji uznávají a všechny po ní touží… Román Sofi Oksanen pojímá hned tři velká témata. Nejenže čtenáři přibližuje strasti mladých lidí, kteří trpí psychickými problémy od deprese k panické poruše, a poodhaluje společnosti uzavřený svět homosexuálů – je to především netradiční milostné drama, které nemá šťastný konec... celý text
Přidat komentář
Pokud máte dojem, že lesbické příběhy jsou šimravě romantické a chcete si jej uchovat, Baby Jane nečtěte. Dostanete úsporně psaný příběh o lásce, depresích, nenávisti a smrti. Pro mne první setkání se Sofi Oksanen, vyprávění mne vtáhlo hned od začátku a zasáhlo celým obsahem, silné myšlenky odměřované v těch přesně správných dávkách, aby vás donutily přemýšlet, ne jen číst a přijímat.
Některé myšlenky mi budou v hlavě rezonovat určitě dlouho.
Luxusní, krásné a smutné čtení.
Rozhodně doporučuji.
What ever happened to Baby Jane? Well, everything. Témy príbehu sú mi intímne blízke, hoci som od neho čakala čosi iné. Nefrflem. Dostala som bolesť a očistu, čo po roku bez čítania kníh padlo skvelo. Je tam temer všetko, čo kedy patrilo k môjmu každodennu a preto bolo jednoduché a údesné sa s postavami zžiť. Lesbická láska-neláska, depresia, úzkosť, agorafóbia, obsedantná potreba bezpečia a poriadku. Škoda odosobneného štýlu, ale samotné protagonistky sú natoľko v popretí, že by to snáď ani nemohlo byť inak.
Hviezda dolu za záver, zbytočný a pôsobiaci zbrklo. Kniha mohla skončiť poslednou vetou o mačkách a efekt by bol dokonalý.
Příliš depresivní, žádná katarze na konci. Dvě hvězdičky za uvěřitelně ztvárněný svět psychicky nemocných holek a nahlídnutí do mně neznámého světa.
I když jsem věděla, že je kniha o lesbičkách, stejně jsem při prvních stránkách byla na vážkách, jestli to dočtu. Nakonec jsem se začetla, ale bohužel trochu pozdě. Děj rychle ubíhal, to bez debat. Osud Piki a její přítelkyně mě začal zajímat. A já jim začala fandit. Stále ve mně zanechávaly pocit, že se vše přece dá napravit a navrátit do starých kolejí… Konec knihy mě překvapil a rozladil. Na druhou stranu si ale nedokážu představit, jak jinak by taková kniha měla skončit...
"Že mě to až děsí, když tolik pije. Že tím z mého těla dělá zkažené ovoce, kterého se člověk s čistou hlavou ani netkne, ale v opilosti si ho třeba dá, protože tehdy na chuti tolik nesejde."
Moje první Sofi Oksanen... Dojmy ve mně pořád doznívají. Kniha je trýznivou výpovědí o vztahu dvou žen, které mají psych.problémy.
Určitě vyzkouším další knížku, jedna se doma ještě najde.
Kniha se hezky četla, měla jsem ji přečtenou během jednoho dne, takže mě trošku zamrzelo že jsem o ději nemohla více přemýšlet. Líbí se mi, že se do literatury dneška dostávají díla jednající o depresích a lesbách. Na knihu budu vzpomínat s úsměvěm i proto, že nekončila happyendem :).
Zručně odvyprávěný vcelku banální příběh, který ocení asi spíš lidé se zkušenostmi s depresí. Na druhou stranu asi nejčtivější věc od Sofi Oksanen.
Zvláštní kniha se zvláštním tématem. Knihu jsem objevila v podstatě náhodou a úplně jsem nevěděla, o čem přesně je. Když jsem začala se čtením, myslela jsem, že půjde o milý, trochu zvláštní romantický příběh... opak je ale pravdou. Kniha je plná silných myšlenek o přostředí homosexuálů ve Finsku, ale i o životě člověka s depresemi. U knihy je třeba proniknout hlouběji a pochopit kontext. Rozhodně nejde jen o oddechové čtení, ale o těžkou literaturu na přemýšlení.
Kniha má mo hezkou obálku, tak jako většina knih z této edice.
Tato kniha mě donutila přemýšlet. Jak o životě,tak o sobě samé.
Vím,že každý na tuto knihu bude mít jiný názor. Ale můj názor je takový,že kniha hodně dává. Ale jen těm,co si z toho chtějí něco vzít a ne jen číst.. Ale vnímat.
I když to už zde v komentářích padlo.
Každopádně,tahle kniha je pro mě momentálně srdcová událost. A jen tak mi z hlavy nevypadne.
Tolik napětí,zhnusení,nadšení... Jsem nezažila u každé knihy. I když se to zdá,jako normální proces při čtení.
Tahle kniha na mě silně působila a já díky ní nebudu dnes spát. Ona mi totiž privodila tolik myšlenek,že nezvládám zavřít oči aniž bych přemýšlela nad Piki nebo nad pytlíkem na hlavě,Zoo,gay barech, nemocemi a dalším,co se v knize odehrávalo. Přečtu si jí ještě spousty krát.. Ale smiřuji se s tím,že to nikdy nepochopím. Stejně,jako dvě postavy v příběhu,který je popsán v knize.
Tato kniha se furt otevírá. I když je zavřená.
Přeji krásné čtení všem!
Jak jsem zpozorovala, této knize spousta jejích čtenářů vytkla, že není "chronologická" ani příliš srozumitelná, a dali jí možná až příliš příkré hodnocení... Já to ale vidím přesně obráceně. To, jak je kniha sepsána a koncipována, nutí čtenáře k přemýšlení, vlastní vizualizaci a podání děje, musí si dohromady sám dávat souvislosti. Jistě, tohle není nic pro "líné" (bez pejorativního nádechu) čtenáře, kteří knihy konzumují asi jako polévku z piksly - chtějí se k ději dostat snadno a rychle, chtějí ho pochopit hned. Pro takové bych samozřejmě knihu nedoporučila. Ale pokud je někdo fajnšmekr a nevadí mu si na dobré ("literární") jídlo počkat a ocenit ho až zpětně, pak je Baby Jane pro něj to pravé.
V Baby Jane se vždycky musíte tak trochu dívat za roh... Nebrat to, co vidíte, co čtete, jako hotovou, celou, jednotnou informaci. Každý řádek v ději má za sebou ukryt ještě jeden řádek, který pozornému čtenáři po přečtení knihy a po vložení do kontextu dalších takových skrytých řádků poskytne komplexní náhled na to, o co celou dobu šlo... Ne o to, že Piki je cool lesba, ne o to, jaký má Piki se svou nepojmenovanou přítelkyní krásný vztah, vlastně možná ani ne o duševní chorobu, ale o to, že život není snadný. Není vždy růžový a už vůbec ne krásný. I v těch nejšťastnějších chvílích si s sebou lidé nesou těžká břemena, která někdy nemohou unést sami. A někdy je nemohou unést vůbec...
Úplně jiná kniha než Očista, přesto však neméně zajímavá.Pro někoho možná šokující pohled do života dvou mladých žen, které propojuje nejen milostný vztah ale především psychická nemoc.
Oksanen píše drsným syrovým stylem bez zbytečných příkras a s otevřeností jež je mi sympatická i když po dočtení jejích knih zůstává pachuť v ústech.Nejinak je to i u tohoto příběhu.
Nejde tu v první řadě o homosexuály, i když na začátku se popisuje krásný románek mezi dvěma ženami. Hlavní roli v románu hraje psychická nemoc. Bylo mi hrdinek líto, protože člověk si nedokáže představit, jaké to je být otrokem kriplovatého mozku.
Je to spíš román o lidech na okraji společnosti, kteří se živí všelijak (a ne vždy legálně), aby měli na chlast a kluby, které jím suplují běžnou radost ze života. Právě proto se kniha čtenářům spíše nelíbí - protagonistky víc lezou na nervy než vzbuzují soucit. Vztah dvou nemocných lidí nemůže fungovat, protože jedna potřebuje péči, kterou ji druhá neumí poskytnout. Knížka má šokovat (homosexualita, deprese), ale samotný příběh je spíš o ničem s očekávaným vyústěním.
Je to poprvé, co jsem se s autorkou setkala. Bohužel se mi její styl moc nezalíbil. Chyběla mi chronologičnost, často mi to přišlo takové osekané. Chápu, ale že to bylo v zájmu popsání psychického stavu hlavních postav a jejich nemocí. Děj mi přišel slabý a závěr nejasný. Nevím, jestli se k autorčině tvorbě ještě vrátím.
Miluju Sofi Oksanen od té doby, co jsem četla Očistu. Její knihy mají vždy takovou specifickou atmosféru, tak severskou, temnou, smutnou, špinavou, zkrátka to, na co nejsem moc v reálném životě zvyklá, a proto se k téhle spisovatelce stále ráda vracím. Baby Jane je (hlavně ze začátku) hrozně otevřená a šokující kniha. Je psána stručně a úsporně, ale i přesto dokáže člověka vtáhnout. Ne jako detektivka nebo historický román, které nemůžete přestat číst kvůli strhujícímu ději, ale spíše jako když se díváte na člověka na kraji společnosti a nemůžete od něho odtrhnout zrak. Říkáte si - jaký je jeho příběh? Chcete ho slyšet, ale vlastně nechcete. Všechen ten smutek, osamění, nemoce, hnus, nelidské a lidské potřeby. Ten příběh ve vás nechá pálivou díru. Není to pro každého, ale já už se těším na další propalující příběh od Sofi!
Z této knihy mám trochu rozporuplný názor. Je zvláštní číst o tom, jaké to je žít s depresí i v mladém věku. Spisovatelka má zvláštní styl psaní, na který jsem si po chvíli zvykla. Škoda toho smutného konce, ale kdyby jej nebylo, bylo by to vytržené z reálného života. Život není totiž pohádka.
Nálada knihy kvapí od prvních provokativních vět přes křehké vyjádření láskyplných emocí v milostném (lesbickém) vztahu k temné bezvýchodnosti manipulací, deprese a úzkosti (s opakovanými tóny písně Marianne Faithfull v pozadí) až k tragickému zakončení. Oksanen je i v této knize výborná!