Rodinná kronika
Sergej Timofejevič Aksakov
1. část vzpomínkové rodinné trilogie sleduje dvě generace ruského statkářského rodu na konci 18. stol., který se usídlil na j. Urale v orenburské gubernii. S obdivem kreslí obraz děda, starosvětského statkáře, moudrého, ale pansky výbušného, který byl všemocným pánem nejen nad dušemi svých nevolníků, čeledi a mužíků, ale i své rodiny. Stal se váženým v svém okolí přes občasné záchvaty zuřivosti. Jemu jako protějšek líčí pak jeho příbuzného statkáře, surovce, zločince, prostopášníka a vraha, na nějž neplatily zákony ani úřady. Kreslí pak svatbu a začátek manželství svého otce a matky - dívky vzdělané, ale přecitlivělé a panovačné. Žili v Ufě v prostředí carského úřednictva a provinciální inteligence. Kronika nejen zpodobuje idylický život statkářstva za nevolnictví, ale je i dokumentem krutých mravů za feudalismu. V klidném vyprávéní zvlášť vyniknou hrůzy doby, kdy základním vztahem pána k nevolníkovi byla pánova zvůle a ničím neomezovaná vláda nad životem a smrtí "jeho duší ".... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1951 , SvobodaOriginální název:
Семейная хроника (Semjejnaja chronika), 1856
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
ruská literaturaAutorovy další knížky
1951 | Rodinná kronika |
1951 | Bagrovští |
1968 | Červený kvíteček |
1956 | Dvě ruské pohádky |
1960 | Detské roky Bagrova - vnuka |
Neobyčajná kniha. Netušila som, že ma bude tak baviť čítať o obyčajnych veciach, ale hneď po prvej kapitole, kde ma to ešte nudilo, som sa neuveriteľne chytila. Riešenie vzťahovej detektívky mladého páru, podobnej vzťahovej detektívky v rodine dědečka, zrada, nepochopenie, sťahovanie, cestovanie, život... Plus - ľudia boli zlí a krutí asi vždy, ale občas som im ten ich spôsob života, rybárčenie, jazdu na koňoch, či prírodu vyložene závidela.
Kniha má pokračovanie - Detské roky Bagrova - vnuka, odporúčam prečítať naraz, niektoré osudy sa uzavrú až v druhej.
Predhovor naopak odporúčam preskočiť - to sa týka všetkých kníh z tejto edície...
Citáty:
"Kdyby jí byl někdo řekl, že zde bude žít trvale až do stáří a že tu dokonce zemře, nevěřila by tomu a byla by na to upřímně řekla, že to raději zemře hned… Jenže člověk si zvykne na všechno a vydrží všechno, co pro něho Bůh přichystá."
--------------------
"V těžkých dobách, kdy Sofja Nikolavna tolik duševně trpěla a tělesně strádala, cítila se neustále obklopena upřímnou láskou a obětavostí Alexeje Stěpanyče. Konflikty, k nimž zpravidla dochází v běžném životě mezi dvěma tak různými povahami, v té době přestaly, a i když k nim třeba důvody byly, nemohli si jich všímat. Při oběhu velkých peněz není drobné vidět. Za mimořádných okolností, ve vážných chvílích, platí jen velké mince, kdežto běžné výdaje se za klidného života většinou platí drobnými.
Alexej Stěpanyč měl dostatek velkých mincí, zato drobné mu často chyběly. Když člověk při pohledu na utrpení či nebezpečí, ohrožující zdraví a život milované bytosti sám trpí celou duší, zapomíná na spánek, na klid i na jídlo, zapomíná sám na sebe, když má nervy napnuty a překonává sám sebe, – tehdy není čas na nějaké požadavky, drobné pozornosti, starání a obskakování. Potom však doba otřesných událostí mine, všechno se zase uklidní, napjaté nervy povolí a člověk je zase tím, čím je; krev a tělo, hmotný život se svou všedností se hlásí o svá práva, zvyky opět nabývají své ztracené moci a nastává doba oněch zmíněných požadavků, pozorností, úsluh a obskakování a všelijakých nepatrných maličkostí, z nichž je utkán skutečný, obyčejný život."