Bál šialených žien
Victoria Mas
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465914/bmid_bal-sialenych-zien-8Kg-465914.jpg
4
402
402
Každý rok sa v polovici pôstneho obdobia koná v ústave pre choromyseľné ženy netradičný bál. Celý Paríž sa v tento večer oddáva tónom valčíka a polky v spoločnosti žien v maskách kolombín, cigánok, vojakov či mušketierov. Dve sály – na jednej strane mentálne zaostalé dievčatá a epileptičky, na druhej hysterky, pomätené ženy a maniačky. Tento bál nie je nič iné ako jeden z najnovších experimentov doktora Charcota, ktorý sa snaží urobiť z chovankýň v Salpetriere normálne ženy. Eugénie, Louise a Genevieve sa ocitli medzi nimi a Victoria Masová vo svojej prvotine vyrozprávala ich pohnuté osudy, ktorými poukazuje na postavenie žien v 19. storočí.... celý text
Literatura světová Fantasy Historické romány
Vydáno: 2020 , Ikar (SK)Originální název:
Le Bal des folles, 2019
více info...
Přidat komentář
Líbí se mi, že příběh je postavený na reálném historickém místě, autorka si vybrala i některé skutečné historické postavy a to mě donutilo si trochu i “zagooglit” :-) Mám ráda duchařiny, ale tady jsem uspokojení nenašla. Někdy mi styl psaní připadal zdlouhavý a nevím jak to popsat, ale občas jsem pár vět i přeskákala a hle, nic se nestalo :-)
Jestli tahle spisovatelka je nadějí francouzské literatury, jak se píše na přebalu, tak je to s ní nahnuté. S literaturou, ne s autorkou. Ta evidentně prosperuje dobře. Ale budu věřit tomu, že je to jen nadsázka, aby se kniha lépe prodávala.
Dobře se to čte, příběh odsýpá, ale děj je černobílý a prostý, jak v pohádce.
Spisovatelka smíchala postavení žen v 19. století s trochou duchařiny, skutečných historických postav, "atraktivní" prostředí psychiatrické léčebny a úplně nesmyslný závěr.
Navíc to trpí stereotypem typickým i pro některé mladší české spisovatelky. Všechny mužské postavy jsou buď neschopní troubové a pitomci, nebo lidské zrůdy.
Škoda, vlastně bych si docela rád přečetl na tohle téma, ale tohle není, co hledám.
Hodně zajímavá kniha. Prostředí, které není běžně v dnešní literatuře používáno. Kniha mne cele vtáhla. Je poutavá, nekličkuje, tzn., má spád.
Zažívám strachy při představách, že dneska něco (pro někoho nebo o někom nebo o něčem) nevhodně žblebtnu, popř. se divně podívám nebo se rozpovídám o svých pocitech - a šup - zítra už nebudu ve svém křesílku, nebudu obíhat kolem své plotničky, nebudu se dívat ze svého okénka a čenichat, jak se jaro blíží. Neb rodina se postará, aby mi bylo lépe někde pěěěkně stranou. A budu štrikovat šály a vesty a nakonec i dečky ozdobné. Prostě takové Hygge, ale pryč z očí společnosti…)
A, ano, velmi mne obohatilo tohle čtení.
Původně jsem čekala úplně jiné čtení, nakonec to bylo opravdu příjemné a milé.
"Bytí je něco úžasného, víte to?"
Zajímavý pohled do historie ukazující, že to není tak dávno, kdy něco jako svobodná vůle ženy vůbec neexistovala. A že ve za účelem vědeckého pokroku byly páchány činy, které s dobrými mravy neměly pranic společného
Myslím si, že je to dost dobře popsané téma o tom, jaké měly ženy v minulosti práva a o tom, že když hrozilo, že by se někomu pošpinilo jméno, tak by udělal prakticky cokoliv, aby k tomu nedošlo. Velice se mi líbí popis, jak to všechno fungovalo, jak ve společnosti, tak v Salpêtriére.
Velmi zajímavé a neotřelé téma, bylo mi moc líto postavení žen v nemocnici pro choromyslné, vždyť rok 1885 není tak dávná minulost.
Obě hlavní postavy si mě získaly, přála jsem jim, ať vše dobře dopadne. Mám moc ráda francouzské autorky a autory, často z jejích knih cítím noblesu, která mi je moc milá, i tady jsem ji našla. Doporučuji.
Victoria Mas se s tím nepáře, stejně jako se společnost v 19. století nepárala s ženami a jejich právy. Ten poněkud strohý jazyk tomu sluší.
Novela Bál šílených žen se mi velmi líbila. Její děj se odehrává v Paříži - zejména v nechvalně proslulém hospitálu, kam se dostávaly ženy nejen duševně nemocné, ale také se tam odklízely ty, které byly společensky nepohodlné, pokrokové a jejichž chování neodpovídalo tehdejším měřítkům stanovených muži.
Byla to právě všudypřítomná nálada Paříže konce 19. století s popisy jednotlivých uliček i tehdejší společnosti, a také tíživá atmosféra samotné psychiatrické léčebny, které mě do příběhu tolik vtáhly a okouzlily mě. A kupodivu i duchařský námět, který celý příběh zajímavě okořenil a dal mu zase trochu jiný rozměr.
Kniha zajímavým způsobem propojila problematiku duševního zdraví a ukázku fungování společnosti v 19. století, kde ženy měly zcela podřízené postavení a jediné, co směly (a musely) bylo poslouchat muže (ať už to byl otec, manžel nebo lékař). Přiznám se, že občas to nebylo lehké čtení... Ta představa nemoct studovat, svobodně se rozhodovat, slyšet věci jako že "ženy nepatří do veřejného prostoru" a jedinou jejich rolí je najít si co nejdříve manžela...
Kniha je napsaná poutavě, stručně, děj nezadržitelně ubíhá, jde rovnou k věci... Pokud stojíte o zajímavé čtení, za sebe tuhle knihu rozhodně doporučuji!
Zaujímavý námet príbehu, ktorý poukazuje na postavenie žien nielen vo Francúzsku v 19. storočí. Nemocnica v knihe Salpêtrère je známa aj v skutočnom svete a to hlavne pôsobením lekárov, ktorí sa vysktujú aj v tomto príbehu a ich spôsobmi liečby, ktoré sú prinajmenšom zvláštne. Chápem, že vedomosti v tých časoch neboli na dnešnej úrovni, ale ľudskosť, súcit a empatia by mala byť prítomná, čo žiaľ v prístupe lekárov nebolo. Kniha je písaná veľmi pútavo a číta sa dobre, prepojenie so skutočnosťou je tiež dobre spracované.
Čo mi však trochu vadilo, bola prílišná stručnosť príbehu, akoby mnoho vecí len kĺzalo po povrchu a autorka sa bála ísť hlbšie. Je to však jej prvotina a tak sa dá nad tým prižmúriť oko. Celkové hodnotenie 4,5*
Kniha se mi líbila. Předložila spoustu zasadnich témat, která jsou stále aktuální a důležitá. O duševním zdraví, léčení psychiky, postavení žen se stále nemluví dost.
Toto je taká plochá a predvídateľná kniha, že som posledných 50 strán už len preletel. Jediné zaujímavé na tom bolo uvedomenie si faktu, že kedysi musela byť spoločnosť tiež riadne trafená, keď každú ženu, ktorá bola čo len trošíčku iná zatvárali do blázinca. A ako OK, autorka tak nejak vie celkom pútavo čitateľa vtiahnuť do deja. Ale inak je to dosť hlúpučké a vykonštruované, také to písanie na efekt, akoby autorka úplne predpokladala, že to niekto natočí ako film. Lebo mi to chvíľami pripomínalo scénár všetkých klišé filmov z blázincov minulých storočí, ktoré som kedy v živote videl. A ono vážne, film je už vraj dokonca natočený. Bingo! Čítanie vhodné tak maximálne do čakárne, alebo na pláž... ale možno radšej nie, lebo je tisíc iných lepších kníh, ktoré stoja za váš čas.
Zajímavé a hodně těžké téma o místě, kam se „odklízely“ ženy, které byly z různých důvodů nepohodlné a které bohužel v tehdejší těžce patriarchální společnosti neměly šanci na dovolání. Uf! Rovnýma nohama spadneme do atmosféry bezpráví, necitelnosti a mužské povýšenosti, až z toho mrazí a člověk si řekne, že tohle bude asi maso. Jenže nadšení postupně opadá, protože ze skvěle načatého „rozhovoru“ se stává monolog, kdy vás autorka „nepustí ke slovu“. Mezi řádky není co číst, protože všeho je řečeno až moc, takže pro čtenářovo přemýšlení už tu není místo. Škoda.
Zpracovat tohle těžké téma a přesně nadávkovat (a nepředávkovat) vinu mužů a zoufalství žen z Damoklova meče, který nad nimi neustále visí, je umění hodné mistra. Na autorčinu obranu je ale třeba říct, že když je něco tak vychýleno z rovnováhy jako zmíněné postavení žen, musí se hodně tlačit, aby se s tím pohnulo. V důsledku čehož se to často vychýlí do druhého extrému. (V kterém se teď už nějakou dobu plácáme my, nemyslíte?) A teprve pak se to postupně bude moct usadit do opravdového normálu. (Už aby to bylo! :)
Skoro se chce dát hvězdičku navíc za odvahu zašťourat do tohoto tématu.
Překlad občas škobrtá jako by pocházel od člověka málo sečtělého - jako by překladatelka pro některé výrazy neznala český ekvivalent, tak tam prostě něco „vrazila“ a z textu občas trčí divná slova, předložky, předpony... (nebo běžně používáte třeba výraz „křídlové dveře“?)
PS. Tak si říkám, že se toho za ta staletí moc nezměnilo. Vždycky se našel způsob, jak se spolehlivě zbavovat nepohodlných. Ani nebylo třeba odvozu do Salpêtrière - stačilo jen správně informovat svatou inkvizici, gestapo, NKVD, StB...
Lehká momentka z psychiatrické léčebny 19. století. Nejde moc do hloubky, snaží se Vás provést dobou a smýšlením tehdejších časů. To nutno říci, činí nepodbízivě lehce a příjemně. Nakonec samozřejmě nechybí, otázka, jaký je rozdíl mezi těmi, co na zeď, blázince koukají zevnitř a těmi, co jsou "normální" a jak křehká bariéra to je.
Opět jsem se díky knížce dozvěděla něco z historie. Nikdy mě asi nepřestane udivovat a děsit, jak se v minulosti zacházelo se ženami, které byli pro muže nepohodlné, chytré či na jejich vkus příliš "pokrokové". Knížka je jednohubkou, kterou zhltnete za jedno odpoledne. Četla se mi skvěle a už teď přemýšlím, že zkusím od autorky další titul.
Už obálka samotné knihy ve mně vzbuzuje neklid. Po dočtení si pak říkám, jak je dobře, že žiji tady a teď. Do sklíčenosti mě uvádí, že toto místo skutečně existuje a i postavy v novele byly inspirovány skutečnými lidmi. Jak je ale psáno v doslovu, podle našich měřítek (ne podle jejich) to, co se tehdy dělo pro vědu, je neetické a zase pro budoucí generaci vědců může být považováno za morálně neetické zjißťování nových poznatků způsobem naší doby.
Novela je jednodušše psaná, lehce vtáhne do děje, do samotného hospitalu, ale i přes vážné téma zanechá špetku naděje.
Znepokojivý vhled do doby, kdy byl svět výhradně jen mužskou záležitostí... už jen to neskutečně burcuje dnešní ženskou mysl... však mnohé smutné nadvládí mužů lze vídat dodnes... nicméně... bolavé osudy žen z této šílené instituce okrádají duši o klid... o to větší vykřičník, že takové místo skutečně existovalo a lidská psyché se studovala tak krutým způsobem... a tehdejší chorá společnost je snad úplně bez komentáře... zkrátka ano... celé to stojí za nejednu zamyšlenou záložku.
Bál šílených žen se mi velice líbil. Miluji, když kniha přinese poučení nebo informace z historie, které jsem neznala a třeba se o tuto problematiku ani nezajímala. Jak se chovali k bláznivým - nepotřebným ženám bylo hrozné. Bohužel je to kus naší historie a je skvělé, že to paní autorka napsala tak čtivým stylem. Příběh je jednoduchý, čte se rychle a konec jsem nečekala.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno francouzská literatura psychiatrie sanatorium, ozdravovna hysterie konec 19. století
Takové nijaké to bylo. Nápad a téma bylo originální a zajímavé. Zpracování místy až příliš stručné, bez napětí, hodně odosobněné, což mi v kombinaci s přítomným časem a er formou hrozně vadilo. Nicméně to nebylo ani vyloženě špatné. Neurazí. Nenadchne