Baletky
Miřenka Čechová
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou — předpisový úsměv jim spadne a obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v divokých devadesátých letech.... celý text
Přidat komentář
Krásné, štíhlé, usmívající se éterické dívky s ladnými pohyby... Tak většinou vidíme baletky. Tato kniha ukazuje jejich život v zákulisí, dřinu, pot a tvrdou přípravu, ztrátu dětství a postupně i iluzí. Kniha více poučí než pobaví, přesto stojí za přečtení
Někde jsem četla, že autorka knihu psala v čase, kdy jí spalo dítě a měla tak omezený čas na psaní...no a je to znát bohužel. Kniha mě nebavila. Sarkasmus jsem tam taky neobjevila. Spíš samá negativa, šeď a zatrpklost. Skákalo se z tématu na téma, nic nedotažené, chaotické, nezáživné. Měla jsem zcela jiná očekávání....
audio :
I když mám ráda knihy z prostředí baletek, tak tato kniha mě nenadchla. Poslech byl pěkný.
Kdybych knihu měla číst, tak nevím, jestli bych dočetla do konce.
Velké zklamání. Asi jsem čekala něco víc než jen rádoby šokující život na intru anebo jsem už na něco takovýho stará a nežila jsem celý život na samotě u lesa, abych z toho byla paf. Du forma mi na rozdíl od spousty čtenářů nevadila, ale jednoduchost jazyka a snaha o vtip, která často vyzněla jako pozérství, ano. Celkově negativní atmosféra, totálně nesympatická hlavní hrdinka, ploché postavy, i když chtít nějaké literární hodnoty tady opravdu nemá smysl... Chtěla jsem knihu odložit po třetině, hodně dlouho jsem nečetla takový brak a to jsem četla i Třeštíkovou... Dvě hvězdičky jen za neotřelé prostředí (i když baletu je tam pomálu) a otevřenost autorky. Doporučuju maximálně tak rodičům, kteří doma chtějí mít baletku. Jestli dočtou knihu do konce, jsou hrdinové, a jestli dají i přesto dceru na balet, jsou blázni. Za osvětu bych chtěla dát třetí hvězdičku, ale to si ta knížka fakt nezaslouží. Skvělý komentář od LadyCharlene.
Skvělé nahlédnutí do života dívek, které se rozhodly dělat nejkrásnější sport na světě. Jako baletka, která to v 11 letech pověsila na hřebík, jsem byla opravdu zapletena do příběhu společně s hlavní hrdinkou, což také umocňovala zvolená du-forma. Bavilo!
Přečteno skoro jedním dechem. Jazyk, střídání forem, přímočarost, náhled do neznáma.
Ne, že bych od této knihy očekávala "wow efekt", ale tohle bylo něco mezi deníkem, rozhovorem a Dětmi ze stanice Zoo líznutými internátem na konzervatoři. Sice jsem knihu přečetla rychle a nechtěla ji odložit, ale to bylo především proto, abych se dozvěděla, jestli se z hlavní hrdinky nakonec ta baletka stane. Vůbec mě to nebavilo, byl to koloběh škola, intr, pařba v klubu, jedna droga, druhá droga, přítel, rozchod, škola... Navíc ať už to bylo o škole, drogách, výchově, hledání identity - všechno tam bylo tak strašně moc povrchní. Co se týče hlavní hrdinky - absolutně jsem se s ní nesžila, byla mi nesympatická a ani jsem nepochopila, co vůbec chce. Intelektuální perlička - Chce dosáhnout vzdělání, chce být inteligentní a vzdělání je strašně důležité, ale ve škole ho rozhodně nezíská... No, holka, to fakt nezískáš, když místo matiky křepčíš před hotelem, kde se ubytoval Michael Jackson... Dalším výrokem mě hlavní hrdinka pobavila: Choreograf Pavel Zuska, divný jméno... Napsala Miřenka Čechová. A čím mě naprdla nejvíc bylo prohlášení o studentech herectví, v životě jen hrají role, neumí být sami sebou, neví, kdo jsou... Řekla slečna, jejíž oblíbený úsměv nese číslo 28... Forma knihy, myslím, že účelem bylo unést čtenáře do autorčina světa a měl se ztotožnit s hlavní hrdinkou, to mě ale absolutně minulo. Nikdy jsem nechtěla být baletkou, a autorka mě tady na dvoustech stranách neustále přesvědčuje, že to je to jediné co chci, nebo hlavní hrdinka? No, vzhledem k poslední "kapitole" tím až tak moc nežila. Možná by bylo lepší, kdyby byla kniha psaná jako deník. Vrcholem zkušenosti s touto autorkou byl rozhovor pro Reflex, kdy redaktorka začala tak pěkně intelektuálně, literárním přehledem, bohužel sama autorka ji "utnula" tím, že se nejedná o žádnou společenskou kritiku, ani kritiku školského systému ani autobiografii. No, bohužel jsem toho na této knize moc pozitivního nenašla. Miluju Prahu, takže se mi líbila představa pražských ulic, prostředí umělců, začínajících herců a muzikantů a rychle se to četlo, to je asi všechno, co se mi na knize líbilo.
Syrové čtení... není to kniha, kterou přelouskáte za večer, pro mě to bylo těžké čtení, ze kterého na mě často padala tíseň a úzkost. Desetiletou dceru bych rozhodně samotnou do Prahy na školu nepustila, i když v tomto případě to dopadlo ještě nakonec dobře... Zajímavé téma, úplně jiný svět.
Líbylo se mi to, knihu psanou v druhé osobě a v přítomném čase jsem snad ještě nečetla.
Je to slatanina, klise nad klise. Kdyz se clovek zepta lidi z narodni baletu na utrpeni, tak vam o nem nic nereknou, protoze nikdy neztrpeli. Ptat se ale samozrejme musite tech nejlepsich.
Mirenka Cechova se da prirovnat k lesanam. Kdyz se jich zeptate, co si mysli o vychove deti lidmi, kteri obcas odlozi deti v hracim koutku v obchodnim centru, protoze potrebuji nakoupit, lidi, kteri lidi krmi cukrem a moukou atp. taky vam o tom dokazi napsat horor. Ne, takhle to v baletu nechodi. Nekteri obcas trpi, ale vetsinou jde o slabsi povahy, ktere by trpeli i na ucnaku nebo gymnaziu. Trpitele si duvod k utrpeni najdou vzdy. A krome toho je to blbe napsany... asi jako kdyby spisovatel zacal tancit.
Tahle kniha byla pocitem nikoli příběhem.
Čekala jsem příběh z baletního prostředí, příběh plný noblesy a těžké dřiny, příběh éterických bytostí a bílých sukýnek.
A? A dostala jsem nepříjemný pocit zarytý hluboko pod kůži, pocit, že být baletkou je jedna velká oběť. Pocit, že baletní prostředí je toxické a nechápu, jak v něm někdo může dýchat.
A na konci zůstala jen otázka, jak velká vášeň to musí být, aby to někomu za to stálo?
Na knihu jsem se hrozně těšila a to nebývá dobrý, protože pak jsou očekávání vysoko. Ale dopadlo to dobře, sice jsem místo příběhu získala pocit, ale ten si možná budu pamatovat dýl než nějakej příběh...
Vyborný strhující syrový čtení o baletu, dospívání. Líbil se mi styl psaní a taky mi to pripomnělo tu Prahu z 90 let, kterou jsem zažil jen o par let starší než autorka knihy
Ten syrovej pohled mě na tom bavil nejvíc..že je popisována i ta doba, jako další úhel. Povedené, četla se dobře..
Skvělé audio, skvělá knížka. Poměrně upřímné vyprávění o tom, že krása bolí. Ale ne všechny baletky mohou být primabalerinou.... Dost reálné vyprávění o nejisté budoucnosti. Doporučuji.
Balet je úžasný, krása a možnosti pohybu lidského těla jsou neskutečné. Tušíme, že stát se úspěšnou baletkou stojí hodně odříkání, řehole jako u vrcholových sportovců. Ale že až tak?
Od deseti let sama na výběrové škole, bolest, hlad, problém s identitou, odříkání, velmi nejistá budoucnost a možná pár šťastných chvilek radosti na jevišti. Bavil mě mladistvý jazyk, surové psaní v druhé osobě, členění příběhu do menších fragmentů řazených zdánlivě náhodně, někdy nechronologicky, vše prokládané deníkovými zápisy. Také bavilo, že se některé části těžko řadily do správného času v příběhu. Za mě si kniha zaslouží lepší hodnocení. J
Kniha mě oslovila až v závěru, ovšem celkový dojem z těchto obrázků ze života puberťačky mám rozpačitý. S tímto stylem zřejmě více souzní mladší kategorie čtenářek.
Štítky knihy
drogy Praha česká literatura životopisné, biografické romány tanec 90. léta 20. století balet deníkové záznamy baletky
Něco málo vím o baletu, něco málo vím o životě na internátu, jak už tu někdo psal, nežila jsem v pralese, takže i o životě v Praze něco vím. Ale nevím, o čem měla být tato knížka. Styl, kterým je to napsáno, je otřesný. Neustále stejné výrazy, skákání z jedné časové roviny do druhé, du-forma... to psala dospělá žena? To někdo vydal? O baletu je napsáno vše v anotaci, nic více jsem se z knížky nedozvěděla.