Baletky
Miřenka Čechová
Baletky mají dvě tváře. Tu přední, usměvavou a dokonalou, kterou vidí publikum. A pak tu odvrácenou, když zmizí za oponou — předpisový úsměv jim spadne a obličej se zkřiví do ztrhaného šklebu, protože se dusí. Při tanci totiž nemohou dýchat pusou. Třeští oči a lapají po dechu. Kdyby baletky někdo takhle nafilmoval, byla by to přehlídka utrpení. K tomu jsou ale trénované. Tak jako hlavní hrdinka tohohle příběhu. Každý den zažívá baletní dril jako v armádě. Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. A do toho poznává klubový život v Praze. Jsou devadesátá léta, frčí perník a extáze a ona objevuje sex a zjišťuje, že má nevlastního bratra, který je úplně jiný, než by chtěla. A že její sen stát se baletkou a tančit ve zlaté kapličce se mění v noční můru. Režisérka a tanečnice Miřenka Čechová vychází z vlastních zkušeností a deníkových zápisků. Její próza je sebeironickým, syrovým a nelítostným obrazem studií na taneční konzervatoři a pražského života v divokých devadesátých letech.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, která se ke mně dostala v pravý čas a snad proto jsem jí uchvácena(tedy vyjma alkoholu a drog, ale to k tomu asi prostě, navíc v té době, patřilo/?/).
Skvele napsana knizka, ktera nadchla tematem, otevrenosti, popisem bez obalu. Pripomela jsem si dospivani v 90. letech. Vypraveni v 2. os. j. c. bylo pro me uplne nove a chvilku mi trvalo si na nej zvyknout, ale dodalo to textu spad.
Baletky se dobře četly, způsob vyprávění mi vyhovoval a deníkové zápisky byly příjemným zpestřením. Sama jsem mámou dcery v podobném věku jako hlavní hrdinka a z představy, že by měla ve svém věku prožívat to, co Miřenka popisuje, je mi fakt na nic.
Naprosto skvělá! Tenhle styl psaní prostě můžu. A jestli byla autobiografická alespoň desetina z toho, tak.. uuuf. Neskutečný. Doporučuju.
Klobouk dolů! Drsný příběh, syrový popis, břitký styl, vyprávění ve druhé osobě, “tohle tě vezme”.. Kniha tak akorát dlouhá, navzdory mému obdivu by se asi na dalších 100 stranách “očetlo”. Linie s nevlastním bratrem už tam byla jaksi navíc, autorka mohla vynechat, jakkoliv vychází ze skutečného života, život není kniha:)
Pro mě osobně byla kniha zvláštní, ačkoliv jsem ji přečetla vcelku rychle. Hodně mě rušil styl psaní v "DU" formě, který mi není moc blízký. V rámci názvu knihy "Baletky" mi trochu v knize neseděly i některé vedlejší dějové linie - jak bych to nazvala (např. o jejím bratrovi). Nicméně je zřejmé, že osudy baletek nejsou vůbec jednoduché a spousta z nás si jistě neumí představit, jaké to je každý den si ničit nohy, zdraví, nejíst a doufat, že zrovna já budu ta nejlepší a přitom nakonec většina odpadne... a co pak, že?
Kniha mne nijak neoslovila, bohužel. Téma jistě zajímavé, šílená buzerace malých holčiček to je masakr. Že to bylo psáno nespisovně mi absolutně nevadilo, s manželem si takhle píšem pořád takže jsem zvyklá. Ale neoslovilo mne to celkově. K většině knih se po pár letech vracím, ale k této se již vracet nebudu.
BALETKY jako takové jsou sondou do života jedné dospívající dívky, která se z důvodu studia baletu velmi brzy dostala mimo domov a byla nucena se de facto starat sama o sebe. A dle toho to tak také vypadalo. Hlavní hrdinka již od deseti let vyrůstá bez každodenní blízkosti rodiny, studuje balet v Praze a díky tomu dospívá rychleji než je zdrávo. Jsou zde drogy, divoký klubový velkoměstský život spjatý s užíváním drog, spousta sexu, to vše ji potká na cestě za jejím velkým snem. A teď je otázkou, jestli ten pomyslný velký sen za to stál...
Hlavní hrdinka mi i přes pohnutý osud k srdci nepřirostla. Jak se píše už v anotaci - Ještě jí nebylo čtrnáct, a už je odbornicí na používání projímadel a zvracení, aby si udržela váhu - to bylo šílené, učiněné neštěstí. Celkově je kniha velmi depresivní a džungle porevolučních 90.let tomu na světle vůbec nepřidala. Spíše naopak.
Kromě velké míry depresivnosti na mě kniha působila poněkud nekoncepčně díky chaotickému přeskakování v čase. Nicméně jsem ráda, že jsem si ji přečetla, ale teď si musím dát něco pozitivního.
To zásadní, co jsem vlastně nepochopila je, co se snažila autorka říct. Že nemáme chtít, aby dcery byly baletky? Že jsou baletky chudinky? Že to bylo super? Protože jinak to byla jen hromada slov naházená na papír a hozených do éteru.
Baletky mě fascinovaly od doby, kdy jsem někdy v 90.letech viděla německý seriál Baletka Anna. Ale za ladností pohybů je opravdu neskutečná dřína, krev, pot a slzy. A tato kniha to opravdu velmi reálně ukazuje. Du forma mi nevadila, spíš trochu to přeskakování z jedné dějové linky na druhou. Ale byl to fascinující pohled do zákulisí.
Tak tahle kniha se mi vůbec nelíbila. Du forma a nespisovná čeština mě iritovaly celou dobu čtení. Ještě k tomu to neustálé chaotické přeskakování časové linky. Ani to nebylo pořádně o baletu, ale o dospívání jedné konkrétní dívky, autorka by mohla něco takového napsat, kdyby studovala jakoukoli blbou školu. Knihu jsem dočetla jenom proto, že nemůžu nechat knihu nedočtenou a nemohla jsem se dočkat, až to budu mít konečně za sebou. Jednu hvězdu dávám za to, že to přeci jenom nějaký náhled do pozadí baletu dává.
Autorčiny vlastní zkušenosti a deníkové zápisky, kdy v devadesátých letech studovala na baletku. Sama v Praze od deseti let, ve škole, kde byl tvrdý dril jako v armádě. Od čtrnácti let byla odborníkem na zvracení a užívání projímadel, aby si udržela váhu, na ošetřování krvavých palců a stahování prsou. Také objevuje drogy, sex a nevlastního bratra.
Šokující příběh, umocněn tím, že je to dle skutečných událostí. Pohled do duše malé holky, která musí velice brzy dospět a musí mít v hlavě srovnáno, co vlastně chce, aby to všechno zvládla. Při představě, že tohle prožívá Vaše dítě, Vám bude úzko.
Kniha Vás nechce dojímat, ale šokovat. K tomu přispívá i styl, jakým je napsána. Je vyprávěna stylem, že Vy jste hlavní hrdinkou (Du forma) a že máte vše „na háku“. Je to pohled pubertální holky, která si věří, že všechno prostě zvládne, i když je to někdy těžké.
Příběh je šokující, pravdivý, neskutečný, nepochopitelný.
Du forma psani mi uplne nesedela, ale zvykla jsem si. Balet je drina a tato kniha surove popisuje vse, co to obnasi, od ukradeneho detstvi az po drogy a alkohol. Misty mi to prislo az extremne prehane, dejova linka s bratrem tak nejak navic... Kniha zaujme ale neni to zase nejake wow, ke kteremu bych se chtela vratit
Dost zajímavá kniha o vyuce baletu v Praze, nebere si servítky. Iritovala mě du forma vyprávění, ale ke konci už si zvyknete. Drsný pohled na život bez rodičů pro dítě od 10let v Praze. Měla štěstí, že divoké 90tky prezila. Smutné, že drsnou výuku umělci kompenzuji drogami a chlastem. Téma nezdravého hubnutí a až mrzaceni těla. Doporucuji
Skvělé, slupla jsem ji jako malinu. Je v ní všechno - 8 let i celý život a přesto jsou to jen střípky, ze kterých se člověk či sám život poskládat nedá.
Takto psaná kniha pro mě není úplně top. Určitě se teď na balet budu dívat jinak. Budu vědět, že za tou krásou a ladností se skrývá ukradené dětství, bolest a disciplína, ale také odhodláni splnit si svůj sen.
Reálný svět, tedy přesně to, o čem je nutno psát (neodsuzuji fantazii). Když jsem jako devítiletá holka s jiskřičkami v očích pozorovala bílé dokonalé labutě, toužila jsem nahlédnout za oponu, díky této knize se mi to splnilo.
Z počátku mě překvapil styl psaní, nicméně po chvilce jsem nemohla přestat číst. Děkuji za tuto knihu.
Nedočteno, opravdu mě to nebavilo. Měla jsem pocit, že být baletkou je to nejhorší na světě, tak sakra jaký je důvod toho proč to ty holky dělají? Navíc jsem měla pocit, že se ve 12 letech chovají dost příšerně. Ne tohle není zpověď ze života baletek, je to sonda do života hloupých holek, který by si nechali snad líbit úplně všechno, jen aby si snad možná splnily svůj sen, teda pokud se jim bude chtít....
Číst tuhle knihu bylo jako facka od reality, ale je skvělá! ♥ Nemohla jsem se odtrhnout. Miluju ten nepřikrášlený a cynický styl, jakým autorka píše. Du forma vyznívá, jako by s nadhledem promlouvala ke svému mladšímu já, které bylo odhodlané obětovat vlastní identitu, zdraví a tělo pro umění a úspěch s nejistým výsledkem. Krása v utrpení, sebedestrukce, jde až na dřeň. Už nikdy se na balet nebudu dívat tak jako předtím.
Štítky knihy
drogy Praha česká literatura životopisné, biografické romány tanec 90. léta 20. století balet deníkové záznamy baletky
Doufám, že je kniha srozumitelná a stejně ohromující i pro nezaujatého čtenáře. Popisované reálie jsem zažila na vlastní kůži a čtení ve mě vyvolávalo detailní vzpomínky, o kterých jsem se domnívala, že jsou nadobro pohřbené. Často jsem knihu musela kvůli nervovému vypětí na chvíli odložit a jít si poplakat do koutku, občas se mi dokonce udělalo fyzicky nevolno. Na konzervatoři jsem studovala až na začátku milénia a doba zjevně už nebyla tolik nakloněná experimentům s omamnými látkami (možná jsme jenom byli málo "rebelantští"). Ale jinak stoprocentní ztotožnění. Celkový dojem je pro mě mimo klasické škatulky, vyprávění je surové, nepřikrášlené, trefné, zvráceným způsobem krásné. Rozhodně si nemyslím, že se kniha snaží prvoplánově šokovat, případný šok je bohužel odrazem reality. Klobouk dolů za promyšlenou a dynamickou kompozici textu.