Zeptej se prachu
John Fante
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15060/bmid_zeptej-se-prachu.jpg
4
147
147
Mladý hrdina, syn chudých italských přistěhovalců, přijíždí do Los Angeles. Právě mu byla otištěna první povídka a on, plný optimismu a jistoty ve svou nadějnou spisovatelskou budoucnost, přijel z venkova dobýt svět. Tráví dny v chudém hotelu bez peněz, bez práce, ale s nadějí, že přijde nápad, on napíše další skvěkou povídku či román a zbohatne. Autor nahlíží na onoho mladého muže s přívětivým odstupem své nynější zralé dospělosti, ukazuje jeho dětinské úvahy a často nedospělé chování z pozice muže, který nyní „už ví“. Hrdinovo dozrání lidské, ale hlavně spisovatelské, způsobí vztah s mladou servírkou, která možná nemá takové ambice a sebevědomí, jako on, ale o životě a o umění dávat toho možná ví víc... Brilantní román předního představitele klasické americké románové školy první poloviny 20. století, v níž nic není zbytečné, nic navíc.... celý text
Přidat komentář
Užasná kniha, o stylu psat nemusíme. Víme, dověděl jsem se to nedavno nahodou kde buk čerpal svou inspiraci. Taky donutilo k zamyšlení že vlastně každý spisovatel se nekde inspiruje a je utvařen tim co četl. Jak si myslí lidi kteří nečtou že člověk přijde, vymyslí si styl, vysucaho ho z maličku a s nadánim mistra napiše knihu za tři dny. Utváři nas vše kolem nás. Ve fantovy vidíme ameriku padesátých let stejně jako ji vidíme v kerouakovy v padesatých,šedesatých, bukovy šedesatých sedmdesátých let. Kniha nás svým prostým, svyžným ale neméně užasným, hravým i oduševnělím stylem provází celým příběhem. nenacházime tady tolik alkoholu, šlapek a přímočarosti jako u buka, je to jiné, najdeme zde kus poctivého citu.
arturo bandiny autor povidky pejsek se smál
Tak strašně přeloženou knihu jsem už dlouho a dlouho neviděla. Pokud hodláte číct, určitě v originále, český pseudopřeklad je obřezaný o atmosféru i bohatost jazyka. Opravdu hrůza, když to porovnáte.
Fante tady nastoluje přímočarost, kterou se pak vydává i jeho slavnější kolega, starej známej prasák Buk. Místo Hanka Chinaskiho tady máme Artura Bandiniho. Mají leccos společnýho, ať už strasti začínajicího spisovatele nebo třeba to, že si svoje emoce a city nechávájí pro sebe, aby za každých okolností vypadali jako drsní chlápci, co si z žádné holky nesednou na prdel. Ale zatímco Bukowski se nám nesnaží osvětlit citový rozpoložení Hanka ani mimo dialogy a je čistě na nás, jestli ho budem považovat jenom za chlípný prase nebo taky kluka s trochou citu a svědomí, Fante je na tom trochu jinak a prakticky vždycky popíše Bandiniho smutky přesně tak, jak se zrovna odehráváji v jeho hlavě. Pak už záleží jen na vás, kterej z těch dvou vám bude bližší.
Kdybych nečetl předmluvu, tak bych to odbyl hláškou "další zastydlý hippisák si hraje na Bukowskýho" ale fakt, že tenhle chlápek naopak inspiroval starýho prasáka, zcela mění situaci.
Kdybych neviděl obálku nenapadlo by mně, že ty hustý hlášky do mně nehustí Božský Kája. Stejná špinavá prázdnota zaplivaných putyk nejniží kategorie, stejný přežívání po zavšivených hotelových pokojích, stejný tápání mezi láskou a nenávistí. Beznaděj, vztek a "dirt" estetika.
Každý písmenko tohohle Škváru je vydobytý litry podomácku pálený kořalky, spustou hrnků kafe pochybný kvality, spoustou nocí strávených ve společnosti pochybných holek na zavšivených matracích. Tenhle zasranej příběh je vydobytej peklem stovek kocovin a nespočtu hodin s prázdným žaludkem bez vyhlídky na něco k snědku.
Co mně zarazilo, byly dost divný pasáže o hulení, nevím zda ty kecy pocházejí přímo od autora nebo to zprasil překladatel. Nicméně musím doporučit všem, kterým i jen nevadí Bukowského styl a pokud jste fanoušky božského Karla, tak jste to už četli nebo si to kurva koukejte co nejdřív opatřit!
Před lety jsem náhodou objevil Bukowskiho, když jsem si ho bez velkého zájmu koupil, protože mi to jméno bylo trochu povědomé. A dostal mě. Často se zmiňoval o Célinovi. Tak jsem ho zkusil a dostal mě také. Nedávno jsem četl Bukowskiho biografii a tam byl John Fante zmiňován jako spisovatel, kterého měl Bukowski ze všech nejradši. A tak jsem ho zkusil zadat na Kosmasu do vyhledávání. Měli ho, já ho koupil a...dostal mě.
Jeho styl je prostý, jednoduchý, neustále drží tempo, žádná zbytečná slova navíc. Prostě nemá chybu. Tohle mi maximálně vyhovuje, i když mi nedělá problém přeřadit na jiné styly např. Llosa, Márquez atd. Nicméně Fanteho styl mi skvěle sedí stejně jako ten Bukowskiho. Hlavním hrdinou Zeptej se prachu je Arturo Bandini rádoby spisovatel, žijící v levném hotelu, zamilovaný do Mexičanky Camilly, šílený parchant a zároveň člověk se srdcem na správném místě. Když už se Fante rozepíše na vážnou notu, přijde vtipný šleh, protože život není jen depresivní močál. Zkrátka skvělá kniha a kdo má Bukowskiho rád, ať si přečte i Fanteho, skvělého spisovatele, který ho tolik ovlivnil. Nedivím se mu.
Mne osobně se tato kniha líbila .. spoustu mých přátel by vám však ale řeklo, že je to nuda, bez příběhu, bez nápadu, moc zdlouhavé, apod. .. u filmového zpracování se můžete dočkat jiného konce, než je v této knize ..
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura dvojjazyčná vydání 30. léta 20. století spisovatelé Los Angeles romány o umělcích (tzv. Künstlerroman)Autorovy další knížky
| 2001 |  Na západ od Říma |
| 2002 |  Zeptej se prachu |
| 2004 | Sny o kopci Bunker Hill |
| 2001 | Počkej na jaro, Bandini |
Nejkrásnější kniha, co jsem kdy četl.