Zeptej se prachu
John Fante
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15060/bmid_zeptej-se-prachu.jpg
4
147
147
Mladý hrdina, syn chudých italských přistěhovalců, přijíždí do Los Angeles. Právě mu byla otištěna první povídka a on, plný optimismu a jistoty ve svou nadějnou spisovatelskou budoucnost, přijel z venkova dobýt svět. Tráví dny v chudém hotelu bez peněz, bez práce, ale s nadějí, že přijde nápad, on napíše další skvěkou povídku či román a zbohatne. Autor nahlíží na onoho mladého muže s přívětivým odstupem své nynější zralé dospělosti, ukazuje jeho dětinské úvahy a často nedospělé chování z pozice muže, který nyní „už ví“. Hrdinovo dozrání lidské, ale hlavně spisovatelské, způsobí vztah s mladou servírkou, která možná nemá takové ambice a sebevědomí, jako on, ale o životě a o umění dávat toho možná ví víc... Brilantní román předního představitele klasické americké románové školy první poloviny 20. století, v níž nic není zbytečné, nic navíc.... celý text
Přidat komentář
Takže... bola som zvedavá na knižku, z ktorej "starý chlapák" Bukowski spadol na zadok. Ja však jeho nadšenie nezdieľam.
Knižka je dobre remeselne spracovaná a moc ma bavila dobová atmosféra Los Angeles 30-tych rokov 20. storočia.
Postrádala som však punc originality, ktorý Bukowski tak nadšene velebí v predslove. Čítala som podobné knižky od iných autorov ( i keď niektorí sa zrejme Fantem inšpirovali:)). Wau efekt sa nedostavil.
A tiež ma iritoval ten vzťah - nevzťah medzi Arturom a Camillou, ktorý pomaly na každej stránke osciloval medzi zamilovanosťou a nenávisťou.
Až úplný záver dojem mierne vylepšil, ale pár stránok nezachráni celú knižku.
Zatváram potichučky dvere za Fantem, Bukowskim a spol., a snáď niekedy inokedy v lepších časoch...
Prvních sto stran nuda, nuda, nuda. Pak se to začalo rozjíždět a pak to skončilo. Asi jsem tuto klasiku nepochopila.
(SPOILER) Velmi nesympatická, až zlá hlavní postava, k tomu naivní a hloupá, naprosté ústřelky v obsahu (co to bylo to zemětřesení? Popis efektu marihuany, krátkodobého i dlouhodobého, byl také úplně mimo). Velké plus za styl a za poetičnost. Díky tomu má ode mě kniha 3 hvězdy. Dobré, že převážně právě ten styl převzal Bukowski, obsah už tolik ne.
Zvláštní kniha. Veselá i smutná. Camila je vychcaná potvora a Arturo vůl, ale jejich vztah mě bavil. Láska, nenávist, hádky a podrazy.. No i přesto jsem jim přála jiný konec..
Bukowski je můj hodně oblíbený autor, ale musím říct, že po přečtení Ask the dust jsem byl nepřijemně překvapen, jak obšlehl Fanteho. Stejný styl psaní, stejná témata...každopádně doporučuji oba a Ask the dust je povinnost.
Nedávno jsem narazil v nějakém článku na to, že Fanteho obdivoval můj dávný oblíbenec Bukowski a tak jsem si knihu sehnal, přečetl a dostala mě, vlastně mě pohltila. Shltal jsem ji za dva večery. Je cítit, že Fante byl vzorem Bukowského, až na to, že Fanteho hrdina je sice taky chudý, ale je mnohem víc zdrženlivý, pokud jde o chlast.
Z románu je cítit, jak autor s lehkostí převádí své myšlenky, představy, touhy na papír. Je to ještě mladý kluk, plný ideálů a naivity. Je to živelné, o životě, má to svou atmosféru, čte se to samo. Plných pět hvězd, 2. 5. 2019.
Nejistota, obavy, čekání, láska, psaní, naděje, boj se sebou samotným, dlouhé dny vyplněné prázdnem, ale hlavně dobrota, protože jestli něco v Arturovi bylo ukryto pod tím vším jednáním, odmítáním, vztekáním, byla to dobrota.
Arturo Bandini, ctenari nepochopeny autor a sebou nepochopena osobnost. Rozpolcene pocity. Fandila jsem mu, na druhou stranu me zarazelo jeho chovani k Camile. Na konci knihy mi bylo smutno.
Fanteho jsem coby Bukowskeho vzor dlouho prehlizela a zaregistrovala ho az z nekolika zminek v Irovskeho "Beadnikovi". To me donutilo si precist nektere Fanteho knizky a "Zeptej se prachu" byla prvni z nich.
V podstate je to opravdu predchudce Bukowskeho, jen mene vulgarni, myslenim a postojem k zivotu velmi naivni a ve vztahu k zenam spis nejisty a drzici si odstup. Jeho city ke Camile jsem ale nechapala. Byl do ni zamilovany, chtel s ni byt, ale nedokazal si pri kazde prilezitosti odpustit urazit jeji puvod.
Po Bandiniho tapani a hledani sebe sama v prvni polovine knizky se mi tak vic zamlouvala polovina druha, kdy se jeho touhy stat se spisovatelem naplnily a nezustavalo tak jen u nekdy az detinskeho brekotu pred fotografii nakladatele Hackmutha.
Davam ctyri hvezdy, a to i za smutny konec knihy, na ktery mi v hlave nejakou dobu urcite zustane.
Mám rád Bukowského, i toho českého (Irovského), ale tohle mi fakt nesedlo. Bylo to takové uondané, nesympatický hrdina, no prostě jsem se do čtení musel hodně nutit, takže nic pro mě.
Bohužel v knize nenacházím genialitu, kterou opěvují komentáře přede mnou. Hlavní hrdina na mě působí labilně a krajně nesympaticky, jeho myšlenkové pochody a jednání jsem se po pár stránkách už ani nesnažila chápat. Žádný hlubší dojem, žádné emoce a po delší době zklamání ze čtení.
Vlastně pořád nevím, co si o té knížce myslím. Příběh není ničím nový. Napsaný před desítkami let, skoro před stoletím. Děj se odehrává v místě a čase, o kterých toho moc nevím, Fante je ale popisuje tak dobře, že si je dovedu představit. Hlavní hrdina Arturo bojuje o svoji lásku a spisovatelskou kariéru, dává do toho všechno, a hlavně o tom mluví úplně otevřeně. To mně nakonec dostalo - syrové, opravdové emoce a myšlenky, pocit, že před čtenářem Arthuro / Fante nic neskrývá, ať to vyzní trapně, divně, naivně, nevhodně. Asi hlavně tím umí být čtenáři blízko, vždyť jsme podobné stavy zažívali a stále zažíváme.
Tryskající, hořko-sladká živost, snad takto by se dala kniha ve zkratce charakterizovat.
Kniha je v podstatě kronikou čekání na slávu mladého autora Artura Bandiniho, který si však nechává posílat peníze od své staré matky, zatímco je už o své dávno dosažené slávě skálopevně přesvědčen. Není tomu tak však vždy, mladý Arturo je spíš jako rozechvělá struna na kytaře, oscilující mezi výbuchy ega a pocity totální marnosti, mezi nebetyčným sebevědomým a směšně malou důvěrou, choulící se někde v rohu vlhké místnosti.
A myslím, že právě tato oscilace, je na Arturovi onen výjimečný prvek, který mnou tolik rezonoval.
Příběh jako takový jako by, v případě této knihy, byl jen jakýmsi zastřešujícím principem, jakousi záclonou nebo slunečníkem, pod kterým můžeme sledovat lásku, ambice, výbuchy ega, exploze zoufalství, bezvýchodnost, dobrosrdečnost, ale i žhnoucí zlobu mladého Artura.
Pod pomyslnou ochranou jakéhosi stínidla však existuje i samotný Arturo, jako by autor odstínil všechny praktické a pragmatické stránky života, aby se mohly jak Arturo, tak čtenář plnými doušky opíjet životem, se všemi emocemi, strastmi a plahočením s ním spojených. Jako by na nás skrz Artura Fante řval „Toto je pravý život!“ a nechával na nás, na kolik si jeho radu, s nastíněnými riziky, vezmeme k srdci a nakolik po odložení knihy opovržlivě zakroutíme hlavou nad tím, jak neprakticky, snílkovsky, naivně, zbaběle a hlavně neproduktivně, a k tomu ještě za zuřící 2 sv. války, mohl Arturo vůbec existovat.
Kniha však není v žádném případě návodem, neříká z čeho se daný koktejl skládá a jak ho připravit, jen nás nechává na 176 stranách z dané sklenky usrkávat a opíjet se, společně s Arturem, životem, v tomto stavu se pak vznášet, ale po každém odložení knihy čelit také ostré kocovině reality.
V neposlední řadě nelze opominout vybroušený humor, který se blýská především svého druhu tragičnosti a bezvýchodnosti situací, ve kterých se s ním setkáváme.
S takovou „tragikomedičností“ se však v životě setkáváme, dle mého, všichni. Stejně jako všichni, nebo přinejmenším já, v sobě máme kousek Artura Bandiniho v celé jeho zoufale ambiciozní, hořko-sladké podstatě, a i díky tomu můžu přiznat, že pokaždé když jsem se smál příběhu, smál jsem se i sám sobě...
PS. Byť je předmluva od Bukowského fajn, rozhodně si nemyslím, že by měla být i na zadní straně českého vydání, kniha může nabídnout mnohem víc, a tato forma působí až jako oslizlá reklama, bez které, by se tato kniha skvěle obešla.
Jediné, co může prodat tuto knihu, je její předmluva. Nikoliv doporučení dalších čtenářů nebo obsah knihy.
První román, co není příběh. U této knihy nejenom, že nevíte, co čtete, ale ani, jestli čtete.
Přes to všechno ve Vás děj knihy celkem úspěšně zanechává pocit porozumění a viny zároveň, jako u hlavní postavy příběhu....no příběhu.
Pokud si po deseti stranách nevěřícného mžourání uvědomíte, že člověk je k sobě vždycky shovívavý, tak jste z knihy získali maximum, neztrácejte čas a nečtěte dál.
Úplně jsem zapomněl, že jsem tuto knihu přečetl, což je samozřejmě chyba knihy a né moje. Fante byl Bukowského idol a jelikož to byl běloch, byl to Billy Idol.
Fante píše o trochu líp než Bukowski, asi jako by jej někdo řízl chudým Henry Millerem. Sice není takový prase a hovado, ale jeho alter-ego hrdina je stejný nýmand, který má obskurní zálibu v piglování šílených buchet stejně jako Bukovák. Z knihy si už dále pamatuji jen to, že pořád chodil ven a do baráku a že ukradl mléko a že žebral po mámě peníze, zbytek děje se mi někam vypařil, takže dávám 85%.
PS: V knize se neobjevil žádný tank, ale jelikož se odehrávala před druhou světovou válkou tak je jasné, že se někde poblíž hrdiny vyráběly v nějaké velké továrně a to mi dost zvedalo náladu.
Na tuto knihu jsem narazil, když jsem v TV viděl film, podle které byl natočený. Ani trochu se mi nelíbil. Ale mám rád knihy o tom, jak hrdina sní o tom stát se spisovatelem/umělcem, tak jsem dal šanci i knížce a byl jsem nadšený! Oproti filmu je v knížce tolik citu a úžasné naivity, kterou mám moc rád. Souhlasím s Offline.Uzivatelem a několika dalšími, je to jedna z nejlepších knížek 20. století. Tedy, alespoň pro mě :)
Asi budu kamenována, ale mi se to nelíbilo... Neumím přesně říct čím, ale vztah jsem si k tomuto dílku prostě nenašla.
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura dvojjazyčná vydání 30. léta 20. století spisovatelé Los Angeles romány o umělcích (tzv. Künstlerroman)Autorovy další knížky
| 2001 |  Na západ od Říma |
| 2002 |  Zeptej se prachu |
| 2004 | Sny o kopci Bunker Hill |
| 2001 | Počkej na jaro, Bandini |
Pěkná knížka autorova prvotina. Velká inspirace pro legendu Charlese Bukowskeho ktety ke knize napsal moc pěknou předmluvu. Autobiograficka vzpomynka na autorovovo mladí v Los Angels a jeho složitý milostný stah s krásnou mexickou číšníci Kamilou. Další můj čtenářský dluh splněn. Rád si přečtu od autora další knihy.