Barneyho verze

27.12.2022

Kniha pro pseudointelektuály. Originální a jen pro někoho. A do tohohle klubu zjevně nepatřím.

30.12.2016

Barneyho verze je další z bezpočtu knih, k nimž mne přivábila jejich filmová adaptace. Film s Paulem Giamattim (přejmenovaný českým distributorem na Barneyho ženy) ovšem není ani zdaleka tak nekorektní, sarkastický, vypravěčsky (záměrně) nespolehlivý a přesný v pojmenovávání (především) mužských slabostí.

Třebaže se autorovy ublíženecké komplexy místy derou do popředí s vehemencí, která vzbuzuje podezření z neukojené potřeby literární psychoterapie, Richler nás nikdy nenechá dlouho na pochybách, že vůči svému literárnímu alter egu chová stejně nesmiřitelný postoj jako ke zbytku civilizace.

Formálně mohla být kniha odvážnější - dávat více a zákeřněji najevo, jakou nemocí je vypravěč stižen, na druhou stranu ale vítám, že postmoderní hrátky s nesouvislou a nedůvěryhodnou narací nikdy nepřebírají hlavní slovo, že neběží jenom o ně.

Ač jsem sám gój neznalý kanadské politiky a kultury, bavil jsem se tímhle (ne)kontrolovaně zmateným shrnutím jednoho židovského života výborně. Možná i díky tomu, nakolik „chucpe“ postoj ke svému původu (a židovství vůbec) Richler zaujímá.

15.10.2015

Asi nejlepší humoristický román, který jsem četl. Začátek mě drobet zaskočil - první tři, čtyři stránky. To nás ale jen Richler uvádí do souvislostí života v Quebecu v půlce devadesátých let. Tehdy se tam konalo referendum o odtržení provincie od zbytku Kanady. Zde začínají fiktivní vzpomínky Barneye Panofského ( tedy jeho verze vzpomínek) coby anglofonního obyvatele frankofonní části země. Sarkastický a neuvěřitelně vtipný Panofský nás zavádí až na konec druhé světové války, které se jako voják zúčastnil a pak už bez dlouhých průtahů do let padesátých a šedesátých. Během nich se pokoušel o všechno možné, včetně televizní kariéry. Seznamuje nás se spoustou žen, milenek a vykutálených kamarádů. Výborným nápadem románu je konfrontace Panofského vzpomínek s korekturami jeho syna. Barney si na stará kolena už všechno nepamatuje úplně přesně. Často si plete jména, data nebo používá zkomolené citáty.
A je tu také temnější složka románu. V průběhu děje občas vyskočí dávný příběh Barneyho kamaráda, jehož podivná smrt nebyla nikdy uspokojivě vysvětlena. Je Panofský vrah? Přátelé něco tuší. A něco také (ne) napovídá obrázek na obálce. Barneyho verze je tudíž i malinko thriller. A to s naprosto nečekaným vyústěním.

Tohle asi nedám. Snažím se touto knihou prodrápat již déle než dva měsíce, uždibuji po kousíčkách, dosáhl jsem již nejméně třetiny knihy a stále nenacházím to, co v tom nacházejí ostatní...

Ne, skutečně jsem nezvládl dočíst tuto knihu do konce a obávám se, že to už nikdy nezvládnu.