Barva kouzel
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285789/bmid_barva-kouzel-Ke4-285789.jpg
4
3603
3603
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Krásná a vtipná oddechová četba. Velmi se mi líbí autorův popis celé Zeměplochy, takže si ji můžu celou představit (včetně postav a krajiny). Ovšem něco mi v tomto díle chybí..
Vždycky jsem byla proti žánru fantasy a Sci-fi. A pořád jsem, jen ten Terry Pratchett je tím, co potvrzuje tohle pravidlo:) Upřímě řečeno, začít Barvou kouzel nebo Lehkým fantastičnem, tak celým Pratchettem švíknu do kouta! Dle mého názoru, jsou tyhle knihy naprosto k uzoufání a asi to bude tím Mrakoplašem, který mi leze neskutečně na nervy. :)
Pro Vás, co jste proti Zeměploše, protože jste chtěli začít od začátku...dejte mu ještě jednu šanci a začněte knihou, tématem Vám blízkou - pro mě to bylo Těžké melodično /hudba je můj život/ ...
I když jsem již přečetl vice knih od tohoto autora, Barva kouzel společně s Lehkým Fantastičnem zůstávají mými nejoblíbenějšími. Je to proto, že je na nich vidět, že jsou z rané tvorby. Pratchett tady začíná a je skvělé sledovat, jak během psaní knihy roste. Chtěl bych si je přečíst znovu, ale zařekl jsme se, že přečtu všechny knihy od Terryho. Tak snad pak. :--)
Když to vezmu kolem a kolem, tak z dnešního pohledu žádná pecka. Ale v době vydání to byla naprostá bomba. Nyní ji však beru jako nejslabší z celé série.
Zpočátku se mi kniha zdála trochu dětská, ale velmi rychle jsem se začetla a obě hlavní postavy jsem si oblíbila. Momentálně čtu už třetí díl série a budu číst dál.
Trošku jsem se s dočtením této knihy loudala, ale po zavření za poslední stránkou ji hodnotím velice kladně. Úvod do Zeměplochy mě po přečtení již několika Pratchettových knih naprosto dostal. Dávám pět hvězdiček a třesu se na další :))
1. Pratchettova kniha má místy neohrabaný jazyk.V dialogu na začátku knihy se nemůžu zorientovat ,kdo mluví, jestli Dvoukvítek nebo Mrakoplaš. Přesto mě knížka zaujala svou barvitou fantazií.Těším se na další díl.
Dlouho jsem se nemohl odhodlat pustit se do tolik vychvalovaných,diskutovaných,ale i kritizovaných knih o Úžasné Zeměploše.
Nakonec jsem se teda do čtení pustil a musím říct,že nelituju.Líbí se mi humor,ironie v prvním díle používané.Oblíbil jsem si zmateného a smolařského Mokroplaše a fandím krásně naivnímu a vše si idaelizujícímu Dvoukvítku.Kniha se mi líbila,příjemně mě odvedla od starostí běžných dní a pobavila mě.Už se těším na další příběhy ze Zeměplochy,další díl již mám půjčený doma.Dávám 4 hvězdy jen z důvodu,že očekávám ještě lepší pokračování.
První Zeměplocha a moje první Zeměplocha též. Díky ní mě Pratchettovský humor konečně pohltil. Díky ti, knížko!
K téhle knize jsem se dostal po velmi dlouhé době od svého prvního setkání s Pratchettovým fantastickým světem. Tou první byl Mort a nějak extra mě to tehdy neoslovilo. Uteklo ale spousta času, ve kterém jsem si oblíbil anglický humor a pročetl spoustu klasických fantasy ság jako je třeba Zaklínač. A myslím že hlavně díky těmhle získaným zkušenostem si teď Zeměplochu doopravdy vychutnávám ;)
Tuto knihu jsem dostala k vanocum a zacala jsem ji cist jen proto, ze tata a pritel jsou fandy cele serie. Na me vsak tato kniha nezapusobila ani v nejmensim, nektere poznamky sice byly vtipne, Zavazadlo bylo neuveritelne roztomile, ale jinak to opravdu nebyl muj salek kavy...
Zeměplocha je vážně podivuhodné místo, nicméně dost zajímavé. Milé, oddechové a vtipné čtení, za mě určitě 5*
Kolikrát jsem jen potkal někoho s knihou Terryho Pratchetta? Čtenáře Úžasné Zeměplochy s ožmoulanými, stokrát přečtenými a stokrát poprskanými knihami této humorné fantasy je možno zahlédnout snad všude. Zasloužený kult, průměrná žánrovka nebo jen přeceněný kýč? Toť otázka.
Opravdu nevím, co všechno Barva kouzel paroduje, ale nejspíš trpím neznalostí literárních děl, historických událostí či bájí a pověstí, na které poukazuje, protože mi celkem nic během četby nevytanulo na mysli, snad kromě souvislosti mluvícího meče Kring(a) s legendárním Excaliburem. Samozřejmě jsem se podíval na české fandovské stránky, kde je vše podrobně vysvětleno, ale beru to jen jako bonus po dočtení – tím hlavním, čím Terry útočí, je ztřeštěný humor. I když..
Nemyslím si, že bych trpěl nedostatkem smyslu pro humor (toho mi bylo naděleno až až), ale to, co v ostatních vyvolává dávivé záchvaty smíchu, ve mně maximálně vyvolalo náznaky úsměvu zvednutého koutku úst. Některé vtipy mi přišly vyloženě infantilní nebo že se zcela minuly svým účinkem, takže již ve třetině knihy jsem věděl, že Pratchettův styl nejspíše nebude mým oblíbeným. A tak nezbylo nic, než se spokojit s dějovým vývojem příběhu. I tady mám ale problém: Nevím, jak si vyložit neustálé schéma „přesun - zajetí - osvobození – přesun – zajetí – osvobození“ a jestli jej přičíst Pratchettově oblibě nebo zeměplošským bohům a jejich Hře na hrdiny (no dobře, i tohle je parodie..). Chápu, že cílem bylo ukázat co nejvíce koutů z této prapodivné země, kde všechno je možné, ale proč vsadit na uhozenost ve všech ohledech?
I přes všechna negativa musím zmínit dvě části v knize, které mě zaujaly – 1) letadlová část (čtenáři vědí), 2) pohled přes okraj Zeměplochy na želvu A’Tuin a slony. Je to velice krátká pasáž, ale já ji považuji za vůbec nejlepší okamžik v celé Barvě kouzel. A vůbec, celá ta záležitost Zeměplochy, nesené na želvě, je zajímavá.
Taktéž jsem si zde oblíbil dvě postavy – Smrtě a foto-šotka - které mi putování po ztřeštěné Zeměploše přece jen zpestřily.
Ke srovnání se přímo vybízí Adamsův Stopařův průvodce Galaxií (Na což poukazuje i anotace Barvy kouzel.). Zde pro mě jednoznačně vede Adams a to nejen v ohledu, že dávám přednost sci-fi žánru před fantasy.
A abych vyřešil otázku ze začátku, odpovím poněkud jinak: Barva kouzel je mišmaš, který buď sedne nebo nesedne. Kdybych se měl rozhodovat na základě dojmů z první knihy, asi bych se už k další části Zeměplochy víckrát nedostal. Ale já jí ještě šanci dám. Někdy.
Je samozřejmě nesmyslné kritizovat jakýkoliv z dílů této série za absurditu jeho příběhu, protože to vlastně dělá Zeměplochu Zemělplochou, ale tady si nějak nemůžu pomoci. Mám na mysli především příběh, jehož jednotlivé části vždy rychle začnou a stejně tak ukvapeně skončí. Postavy nikdy nezůstanou příliš dlouho na jednom místě, pouze se přesouvají z jedné bizarní scény do druhé, často bez sebemenší návaznosti. Rozhodně to ale neznamená, že bych měl něco proti tomu šílenému životu na Zeměploše, kterému jsme díky četbě Prattchetových knih svědky, protože u následujících dílů jsem se nasmál více, ať už byla jejich zápletka sebeblbější. :) Doufám, že jsem nikoho od četby této série neodradil, protože i tak se jedná o jednu z nejzábavnějších knih, co jsem kdy četl, akorát je v kontrastu s ostatními díly poněkud slabší.
Nikdy jsem takovýto žánr moc nečetla, jsem spíše na klasickou světovou tvorbu - romány, ale můj partner je velkým příznivce Pratchetta a proto mě přemluvil, abych cyklus Úžasná Zeměplocha začala číst a tak jsem se do toho dala a v žádném případě nelituji. Pratchett má neskutečný dar a to je jeho schopnost psát velmi čtivě - knížka má neustále spád, není v ní prostoru k odpočinku a věřím, že se po začtení nebudete, stejně jako já, příliš často od knihy odtrhnout.
Všem vřele doporučuji i těm, kteří mají pocit, že by Pratchett neměl být jejich šálek čaje - jistě změníte zájem.
Spousta mých přátel si Zeměplochu strašně vychvaluje, ale mě Pratchett stále ne a ne oslovit. Snad protože své knihy staví jen na humoru, který mi sice občas nadzvedne koutky, ale nestačí k tomu, aby mě opravdu bavil a zaujal. Přesto jsem téhle knize dala dvě šance a na podruhé ji i dočetla. Uvidíme, jestli mě zaujme pokračování a já dám Pratchettovi další šanci nebo už ho nadobro pošlu k ledu.
[024/11] (ebook) Čím jen začít? Možná tím obrovským zklamáním, kterým se pro mě tato kniha stala. Naběhla jsem si, uvrtala se do něčeho, co se jen díky prolomení bariér mezi východem a západem stalo něčím víc. Je to něco víc jen díky sentimentalitě a rozhodně bych tomu nepřisuzovala takové kvality, jaké jsou všeobecně předestírány. (,Nevěř lidem píšícím recenze. Nevěř lidem nechtějícím vidět chyby. Nevěř zpopularizovanosti.‘)
(EB str.: 010) ,Všichni bohové jsou sviňáci.’
Zeměplocha je určitě zajímavý nápad, zajímavý svět a zajímavé dějiště nejroztodivnějších story, ale to je tak asi vše. Minimálně ‘Barva kouzel‘ postrádá komediální humor a už vůbec neobsahuje parodii! Ano, je tam jeden směšný okamžik (,,!“ řekl cizinec), ale to je tak asi všechno, plus pár, pouze úsměvných, situací se Smrtěm. Postavy mě ničím, kromě již zmiňovaného Smrtě, nezaujaly a z jejich vystupování v jednotlivých dějstvích nijak nevyčnívá individualita a osobitost.
(EB str.: 075) Osud pozvedl obočí.
„A paní, prosil bych nepodvádět,“ řekl.
„Kdo by mohl ošidit Osud?“ usmála se.
Pokrčil rameny. „Nikdo, a přesto to všichni zkoušejí.“
Autorův styl mě nijak zvlášť neuchvátil. Zeměplocha je postavena na zhuštěnosti a co největší dávce absurdností, ale podle mého názoru tam toho je až příliš. Slýchala jsem, že Mrakoplaš je velký zmatkář a absolutní antihrdina, ale na mě nepůsobil ani jeho antiheroismus a ani schopnost se dostat každých pět stran do průseru. Podle mého názoru nesplňuje ani roli samotné hlavní postavy. Nevím vlastně ani proč, ale kdykoliv se snažím rozpomenout na jeho postavu, vidím pouze bílé místo, které zastiňují všechny ostatní postavy, dokonce i ty nejvíce vedlejší.
Chtěla bych si přečíst Zeměplochu chronologicky a právě to bude ten kámen úrazu. Chronologicky. Počítala jsem, že to bude nevybroušené, neohrabané, ale doufala jsem někde tam úplně vzadu, že to alespoň zachrání humor. Nestalo se tak. Parodovat znamená něco jiného než to, co je tak vehementně podáváno v Zeměploše a nevšimla jsem si, že by si mě dokázal podmanit totální smích. Ne, pánové a dámy, na Zeměploše opravdu nic moc není a ani ten britský humor mi nepřipadal příliš britský.
(EB str.: 120) „Vždycky, už odmalička jsem si přál vidět draka. Draka, který se vznáší na nebi a chrlí plameny...“
„Draci se uměli akorát tak čvachtat v močálech a jediný, co jim šlo z huby, nebyly plameny, ale smrad.“
Co z toho plyne? Zklamání. Zklamání obrovské, až za hory sahající, ale stále si uchovávám naději, že to celé nepošlu do háje, že na tom opravdu TO něco je, že to není jen přeceňovaný kýč a že příště, snad, pookřeji. Snad…
Štítky knihy
Zeměplocha humor Mrakoplaš zfilmováno mágové Dvoukvítek Zavazadlo britská literatura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Líbí se mi, jakým způsobem autor píše. Sice mě to nechytlo tolik, jako jiné knížky, ale Terry Pratchett se určitě na mém seznamu knih, které si chci přečíst, ještě objeví ;)