Barva kouzel
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285789/bmid_barva-kouzel-Ke4-285789.jpg
4
3603
3603
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Pratchettovi som zial na chut neprisiel... zaciatok zemeplochy ma fascinoval, ale nasledne prislo sklamanie.. mal som pocit ako by som cital Scary movie v pisanej podobe..
a zial toto nieje moj styl ... tato humoristicko-satirická fantasy paroduje prvky diel velikánov literatúry, ako aj rôzne motívy z mytológie, folklóru, rozprávok, alebo berie námety priamo zo života.
Chapem, ze niekomu sa to moze pacit ..
MAKO123123 - Tie tvoje komenty ku kniham tipu - cital som uryvok, ukazku a hned hodnotim, svedci o vsetkom :)
Mrakoplaš je úžasný arcikouzelník. Nejvíc mě pobavila truhla s nožičkami. Pěkné odpočinkové čtení.
Tohle je opravdu fantasy, to je takové fantasy, je to neskutečné, je to fakt promyšlené a přitom tak přiblblé, je to Tolkien a Sapkowski po drogovém večírku. :D Nedá se nic dělat, budu pokračovat v sérii, protože věci jako čtyřstranný trojúhelník, kruh se dvěma konci, dřevo Myslícího hruškovníku a nebo rovnou samotná Zeměplocha, tak ty mě opravdu zajímají.
Pratchett si ma svojou Zemeplochou získal hneď pri prvých stránkach Barvy kouzel (škoda, že celkom neskoro). Je to krátka jednohubka, pri ktorej si človek príjemne oddýchne od všetkých tých k smrti vážnych fantasy a len sa baví absurditou sveta a postáv v ňom. Popravde skutočného vtipu som tu až tak veľa nenašiel, no príliš na tom nezáleží, keď sa človek baví príbehom od začiatku do konca. A dalo by sa aj polemizovať o tom, že celý príbeh je stavaný na schéme zajatie-útek, no nech sa cez okraj sveta prepadnem, ak to nie je zábavné. Uff, a teraz si musím nejak nájsť čas na zostávajúcich 39 dielov.
„Zabloudili jsme do místa s vysokým magickým nábojem,“ odpověděl. „Neptej se mě jak vysokým. Kdysi dávno tady muselo být uměle stvořeno neobyčejně mocné magické pole a to, co cítíme, jsou následné jevy.“
„Přesně,“ pochválil ho kolemjdoucí keř.
Fantasy sice není můj nejoblíbenější žánr, ale tuhle knihu fakt zbožňuji a všem doporučuji. Kam se u mě hrabe Tolkien a Rowlingová. Pratchett má originální humor, který z fantasy dělá něco úplně jiného. Mnohem všeobecně přístupného. Zanechal nám po sobě geniální dílo.
Úžasný příběh! Barva kouzel je právě typ knihy, kterou nedáte z ruky. Příběh doplňují neschopný čaroděj, první turista nebo trollové. Pan Pratchett má neskutečnou fantazii. Svět ležící na čtyřech slonech, kteří stojí na krunýři obrovské želvy, je naprosto senzační a každému ho doporučuji!
A týmto menujem teba, Terryho Pratchetta, kráľom humoristickej fantasy, pretože cisárom ríše fantastiky je už Tolkien, a na jeho trón by som nerada siahala, zvlášť keď som od neho nečítala absolútne nič. Pravda, táto kniha je v mojom bodovacom systéme tak za štyri, a navyše to nie je ani najlepšia Plochozem, ale kašľať na to, celú sériu úplne žeriem už celé roky, a tak mám právo byť trochu neobjektívna. Päť hviezdičiek za celú sériu aj autorovi za celoživotné dielo.
A já bych zase Pratchetta do sebe lila plnými doušky. Žádný šálek kávy, ale plný gejzír nápadů, upoutávek, upozornění a vychytávek, to je Pratchett! Neuvěřitelná fantazie, která dokáže postavit na hlavu všechno, co známe, a to, co neznáme, postaví na krunýř vesmírné želvy. A pokud chcete cestovat do jiných světů, vezměte si Zavazadlo.....
Prostě jsem to věděl dopředu! Že Pratchett nebude mým šálkem kávy. Také proto jsem se celá ta dlouhá léta jeho Zeměploše vyhýbal širokým obloukem…
No, nakonec jsem to risknul, ozkoušel – a první díl s určitým vypětím i dočetl.
Musím se vší vážností (a smeknutým kloboukem) uznat, že autorova imaginace je vskutku bezbřehá! Líbily se mi hlavní postavy, často jsem se i pousmál vtipnosti, s jakou Pretchett popisuje jejich osudy a nezřídka jsem nestačil valit oči nad autorovou nápaditostí, se kterou řešil trampoty těch dvou popletů, nicméně…
…nicméně jsem se zároveň těšil, až doklopýtám k závěrečnému THE END. Přes všechnu barvitost vyprávění a přes všechnu "žertovnost" děje mi to všechno připadalo (teď asi naštvu všechny Pratchettovy fanoušky) takové nějaké zbytečné, jalové, psané jen pro efekt a pro psaní samé – a často jsem se přistihl, že dobu, strávenou čtením, považuji za ztrátu času. Prostě někdo má rád holky…
Poměrně dobře čitelné, děj pěkně divoký, ale něco tomu chybí, jednak spád občas zaškobrtne, jako by měl desítky malých nožiček, které o sebe občas zakopávají a navíc je v knize mnoho načato a pak už nezmíněno. Uvidím, zda-li mě další díl uspokojí více.
První Zeměplošská kniha série. Mistr Pratchett nám v ní představuje nejnešikovnějšího čaroděje na světě Mrakoplaše. Chudák, kterého chce každou chvíli něco sežrat, obětovat či jinak ukončit jeho existenci. Jenže nějakým záhadným způsobem Mrakoplaš vždy uniká. A to tak moc, až si z něj Smrť udělal své osobní hobby. Mrakoplašovi sídlí v hlavě jedno z osmi velkých zaklínadel (které na Zeměploše zanechal Stvořitel), jenž je tak mocné, že se ho všechny ostatní kouzla bojí, a aby toho nebylo málo, je navíc řízením patricije spjat s osudem prvního Zeměplošského turisty. Říkáte si, že horší to už být nemůže? Tak to se pěkně pletete. Co si obzvláště zaslouží vychválit do nebes je (původně) amatérský překlad páně Kantůrka, který, ač je někdy faktograficky nepřesný (nikdy tak aby to kazilo dojem ze čtení, či bylo knize na škodu), je geniální, co se týče hraní se slovíčky (mým oblíbeným příkladem je jméno Karotky Rudykoplassona, který se v originále jmenuje suše Karot Ironfoundersson). Troufám si tvrdit, že s kterýmkoliv jiným překladatelem by české vydání Mistrových knih přišlo minimálně o 25% humoru.
Mrakoplaše zrovna nemusím, ale tohle byla moje první kniha o Zeměploše a chytlo mě to.
Ujetý,ujetý,ujetý, ale naprosto perfekně promyšlený a dokonale zpracovaný v supervtipném balení. :D
O úžasné Zeměploše jsem se dozvěděla od kamaráda, který mi dal knížku a za to ho teď miluju :D. Knihy jsou vtipné, dobře se čtou a tak zajímavé postavy jsem snad ještě v žádné knížce neviděla.
Už dlouho jsem se odhodlával k tomu, abych sáhl po některém z dílů Zemělochy, tak jsem začal hned tím prvním a nebyl jsem vůbec zklamán. Barva Kouzel je vcelku vtipná parodie na všemožné fantasy romány a já jsem se celkem bavil, ale mám k tomu dvě velké výhrady:
1) Ta pasáž v letadle, která v knize naprosto nemá co dělat a vážně není vůbec vtipná.
2) Dvoukvítek. Jedna z nejotravnějších, nejnudnějších a nejplošších postav v literatuře co znám, vždyť se taky objevuje jen v dvou knížkách. Vážně mě otravoval a doufal jsem, že se ho ve finále zbavím, ale chyba lávky.
Jinak mě ale Barva kouzel navnadila k tomu, abych se vydal prozkoumávat další zákoutí Zeměplochy.
Od Terryho Pratchetta jsem četla jen Maškarádu a tohle(Barvu Kouzel). Maškaráda mě navnadila na čtení dalších dílu Zeměplochy, ale u Barvy kouzel to nějak drhne. Kniha mi přišla nezajímavá místami až nudná a o dost méně zábavná, ale stejně přečtu ze Zeměplochy ještě aspoň jednu.
Jistě všichni víte, co je Zeměplocha, já to až do nedávna nevěděla, Pratchett mě hodně dlouho míjel, k Barvě kouzel (to abych začala pěkně od začátku) jsem se dostala vlastně až na základě komentářů - mám ráda fantasy a tohle,trochu něco jiného, mě zaujalo a řekla si, že je čas, se s Zěměplochou seznámit.
No a jaký je můj první dojem?
Zeměplocha je skvělý nápad, to jsem cítila hned od počátku, ale: vyprávění je na začátku poněkud chaotické, také hodně popisné (vysvětlování co to je Zeměplocha a jak funguje, dala bych přednost tomu, dozvědět se všechny tyto údaje postupně - z děje) a tak než jsem se začetla, otočila jsem o mnoho víc stránek než obvykle.
Co následovalo?
Doslova a do písmene, jedno velké překvapení! Zeměplošský příběh vlastně není žádný výmysl, Pratchett nám ukazuje celou tu ohromnou paletu našeho světa - do všech jeho nejmenších detailů, do všech jeho absurdnosti, a nutí nás zamyslet se (nad sebou, ostatními, nad tím kam se my (a možná i lidstvo vůbec) ubíráme a jaké to bude mít důsledky?
Čím si mě Pratchett získal?
Svou nadsázkou, příjemnou ironií, a vlastně i propracovaností až do detailů:
„Ale ne, já osobně neriskuji. Největší dobrodružství, které mě v životě potkalo, bylo, když jsem převrhl kalamář. Já rizika odhaduji. Den za dnem. Víš, jaká je pravděpodobnost toho, že vznikne požár domu ve čtvrti Červený trojúhelník v Bes Pelargicu? Pět set třicet osm ku jedné. To jsem vypočítal osobně,“ dodal se stopou pýchy v hlase.
„A na-“ Mrakoplaš se pokusil potlačit říhnutí, „- a na co? S dovolenim.“ Nalil si další šálek vína.
„To je potřeba k -“ Dvoukvítek se zarazil. „Nevím, jak bych to řekl v trobštině, obávám se, že Trobové pro to nemají výraz. V naší řeči se to řekne-“ vydal ze sebe skupinu cizozemských zvuků.
„Pojí-štěnic,“ opakoval Mrakoplaš, tak nějak totiž tomu zvuku rozuměl. „To je ale srandovní slovo. Co to znamená?“
„No, tak řekněme, že bys měl například loď naloženou zlatými cihlami. Mohla by se dostat do bouře, nebo by ji mohli zajmout piráti. Ty nechceš, aby se něco takového stalo, takže se vypravíš k nám a zařídíš si pojí-štěnic. Já vypočítám pravděpodobnost ztráty nákladu. Výpočet je založen na zprávách o počasí a záznamech o pirátech za posledních dvacet let, přidám k tomu kousek a ty mi potom zaplatíš peníze určené touhle pravděpodobností -“
„- a když potom o svůj náklad opravdu přijdeš, budu ti ho refun-dovat.“
„Re - co?“
„Zaplatím ti tvůj náklad,“ vysvětloval Dvoukvítek trpělivě.
„Aha, já už tomu rozumim. Je to jako sázka!“
„Loterie? Svým způsobem by se to tak dalo říci.“
„A dá se v tom vašem pojí-štěnic vyhrát hodně?“
Ze začátku jsem byla z knihy celá zmatená a moc jsem se nechytala. Moje první reakce při čtení byla "co to sakra je?" Ale postupem se mi kniha začala líbit víc a víc a nakonec jsem se opravdu bavila. Přesto dám knize průměrné tři hvězdičky a zkusím i další díly.
Tato výpravná sitcomová fantasy mne sice nedonutila k hlasitému chechtání,ale vysoce mne uspokojila. Hodně prostoru je zde věnováno vysvětlováním,např.fyzikálním zákonům Zeměplochy,na jakém principu funguje (Želva,sloni...),hierarchie Bohů,atd. Z toho důvodu dávám nižší hodnocení,protože vím,že přijdou další knížky,kde vysvětlování a uvádění diváka do kontextu bude míň. Když jsem přijal zákony Zeměplochy za své,čtení bylo jednodušší,než jsem si myslel. Jedna z věcí která mě nadchla,je Smrťák (nebo Smrťačka?),místy až filosofické myšlenky,trefné hlášky,zkrátka supr! Pak mě napadlo,jestli náhodou Pratchett nevymyslel nový druh psaného humoru... "!" řekl cizinec. :-)
Štítky knihy
Zeměplocha humor Mrakoplaš zfilmováno mágové Dvoukvítek Zavazadlo britská literatura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
ten kto dal 50 odtienom šedej plné hodnotenie dá tomuto odpad? heh, aspoň že tak, na toto totiž v tom prípade existuje jednoduché vysvetlenie a nemusíme sa dalej čudovať že prečo, odpoved je jednoznačná... :D