Barva kouzel
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285789/bmid_barva-kouzel-Ke4-285789.jpg
4
3607
3607
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Musím vřele souhlasit s kolegou Totojsemja - Barva kouzel a Lehké fantastično jsou (zřejmě) nejlepší ze Zeměplochy. Dupou jim na paty Soudné sestry, ty jsou naprosto famozní. Meč Kring je můj favorit :-)) A důležitá a podstatná!!! je i práce překladatele přece!
Barva kouzel byla má první zkušenost s Pratchettem. Musím se přiznat,že mi ze začátku přišla kniha chaotická,ale během několika dalších stran mě kniha úplně pohltila tak,že jsem ji přelouskal za den. Všem doporučuji. Vzhůru na Lehké fantastično.
Tenhle druh humoru sem nikdy nepoužíval ale Pratchett mě přesvědčil o tom že je to ten nejlepší!
Zavazadlo mi silně připomíná sestřiného králíka, vůbec nepohne obličejem a přesto se tváří úplne jinak-nejčastěji velmi výhružně =D
Obrovská pecka! Asi do půlky jsem se trochu chytal, ale pak se to rozjelo.....úžasné, krásné, romantické, barevné a hlavně! Hlavně nekonečně originální......potom jsem docenil i prvních sto padesát stránek. Jsem jen rád, že z toho můžu složit maturitu :-)
Znáte to - kdekdo o tom mluví, vychvaluje, přiznává závislost - a přesně to vás od čtení (shlédnutí) takové knihy (filmu) odrazuje. Přece nebudu patřit k davu! A závislost - no to už vůbec ne, to MĚ se stát nemůže!
A je to tady....Velmi dlouho jsem Terryho Pratchetta obcházela obloukem až si mě přece jen našel. Uprostřed zkouškového období, kdy člověk prostě nemá čas ani kapacitu na nic složitějšího než je návod k použití zubního kartáčku, ale přece jen potřebuje na chviličku "vypnout" seriózní myšlení a dopřát unavenému mozku i duši něco odpočinku, jsem po něm sáhla. A je to láska na první písmenko! Veliká, vášnivá, kouzelná....Zamilovala jsem se do světa Zeměplochy a jejích obyvatel navždy. Svět, který jako bych už odněkud znala. Svět fantazie, který mne provází od dětství. Svět humoru, tak rezonujícího s mým nitrem. Svět, kde je možné úplně všechno. Závislost vznikla po první aplikaci (řádcích) - proto varuji každého, kdo považuje závislosti všeho druhu za zhoubu lidstva - nečtěte Terryho! Už se toho nezbavíte :)
Úplně nejvíc mě okouzlilo Zavazadlo (vážně bych takové potřebovala), draci (láska od dětství - já jsem věděla, že existují!) a Dvoukvítek (nějak se v něm poznávám :-))
"Mrakoplaš se postavil. Teď už mohl udělat jen jednu jedinou věc a on ji udělal.Propadl slepé panice."
"Mrakoplaš a Dvoukvítek poskytovali zvlášť malebný pohled. Seděli jeden za druhým a nohama objímali něco, co už tam nebylo. Pak se to, čemu na Zeměploše říkali přitažlivost, vzpamatovalo a vrhlo se na ně."
"!" řekl cizinec"
A navíc jsem pochopila, proč existuje druh literatury označované jako "fantasy". Ta vznikla pro ty jedince, kteří částí své duše zůstali v dětství, kdy fantazie a pohádky jsou zcela běžnou součástí života (tak, jak to má být) a odmítli se spokojit s šedým a nudným světem dospělých. Miluju pohádky :)
Dokonale originální, mnohokrát jsem se zastavila a musela se vrátit o větu, řádek, či odstavec zpět, abych se znovu pobavila jedinečným popisem děje. Nad Úžasnou Zeměplochou jsem vskutku často žasla, můžu jen doporučit ;).
Jeden z nejlepších autorů, které znám.... Sedí mi anglický humor, také to, že aby čtenář pochopil některé narážky, musí znát spoustu věcí z nejrůznějších oblastí. A Kantůrek mu to ulehčuje skvělým překladem. Ti dva si byli souzeni.
Knížky jsem četl několikrát a teď právě si vybírám části, týkající se Knihovny Neviditelné univerzity a Knihovníka.....
Pro ty, které čtení nenadchlo, bych doporučil zfilmované - Barva kouzel+Lehké fantastično (naprosto dokonalá postava turisty Dvoukvítka, o Zavazadlu nemluvě) ,Otec prasátek (exceluje SMRŤ), Zaslaná pošta je také dobrá.
A naprosto skvělé a dokonalé je divadelní provedení Soudných sester a Maškarády v podání herců v Divadle v Dlouhé.
Píseň o Paní Ježkové nemá chybu....
Mistr Pratchett své početné fanoušky loni opustil, a já se tak na jeho počest rozhodl pěkně od začátku přečíst všechny Zeměplochy.
Nedostudovaný mág a budižkničemu Mrakoplaš, kterému se v hlavě usídlilo blíže nespecifikované Zaklínadlo z velkého Oktáva, byl se svým životem relativně spokojený, dokonce trochu znuděný, ovšem jenom do chvíle, dokud mu cestu nezkřížil vůbec první turista Zeměplochy, dobračisko Dvoukvítek a jeho tajemné zavazadlo z myslícího hruškovníku.
Co následuje, není ani tak román, jako spíš čtyři delší povídky zaštítěné jednou knihou, každá z nich má jiné téma a jinou lokaci, společné mají jenom protagonisty, praštěný humor a všudypřítomnou oktarínu. Barva kouzel v rámci celého univerza určitě nepatří k žádným "nej," přesto se jedná o nesmírně čtivou, zajímavou a vtipnou vstupní bránu do celého toho fantastického světa na krunýři obří želvy, který se v Pratchettově tvořivém mozku ukrýval.
Já vím, že Pratchett byl bezesporu génius, ale bohužel mě jeho Zeměplocha zatím nedostala. Nebyla to špatná kniha a určitě dám Pratechettovi ještě někdy šanci, ale zatím dám raději přednost Tolkienovi a Martinovi
Moje první Zeměplošská kniha - úvod do série dobrý, i když čekám, že v ní čekají i byť o chlup lepší knihy. Postavy perfektní, humor mi dokonale sedl. Po opuštění města u mě ale příběh "cosi" ztratil a bloudění nikam spolu se snahou vyhnout se (naprosto božímu) Smrťovi bylo prostě o něco slabší než úvodní kapitola. I tak se ale moc těším na další. 4/5
Spolu s Lehkým fantastičnem a Zajímavými časy zřejmě vrchol celé série, i když to je možná opovážlivé tvrzení, tak řekněme, že vrchol podsérie. Zřídlo nápadů, nekonečný proud slovních hříček a humorných situací.
Zbožňuji každou knihu, kterou napsal. Nikdy se mi nestalo, že by mě nudil či nebavil. Každá jeho kniha je originál.
Zeměplochu miluju, ale taknějak jsem se vyprofiloval ve vztahu k rádoby vtipné a rádoby střeštěné postavě trouby Mrakoplaše. Takže se omlouvám všem, kdo uctívají jeho kult, ale knihy s touto postavou jsou v mé knihovně rozhodně méně očtené a v hodnocení kdesi hluboko pod geniálními postavami patricie, bábi, Elánia atd atd atd, tak snad kromě něj jsou všechny postavy geniální. ;)
Pratchettovi jsem se dlouhá léta zdárně bránil (také díky kvalitní práci Stevena Eriksona :-) Před lety jsem dostal jednu knihu ze série darem. Byl to Otec prasátek. Humor mi nic neříkal, žádné spojení jsem neměl.
I u této první knihy série jsem se musel prokousávat několika prvními stranami, ale pak jsem ji naprosto propadl. Je to díky pestrosti, malebnosti a stylu popisu světa Zeměplochy. Pak odnikud přijde hláška u které se prostě na veřejnosti řežete chtíc nechtíc a autor už vás nenechá knihu pustit. V současnosti čtu již Morta a musím přiznat, že s Pratchettem ještě nějakou dobu vydržím. Naštěstí :-)
Mrakoplaš není jen tak obyčejný čaroděj. Je výjimečný svým diletantstvím, neumětelstvím a talentem k přitahování problémů všeho druhu, ze kterých ale vždy nějakým náhodným zaškobrtnutím dokáže nečekaně vybruslit. Někteří bohové v tom vidí neobyčejnou rafinovanost. Sám Mrakoplaš nad tímto závěrem jen nevěřícně kroutí hlavou. Celé dobrodružství se dává do pohybu po příjezdu prvního turisty na Zeměploše do města Ankh-Morporku. Ten je doprovázen Zavazadlem vyrobeným z Myslícího hruškovníku, což z něj činí něco víc než jen obyčejný kus nábytku. Zavazadlo za všech okolností následuje svého pána a jeho zarputilost a neohroženost zakusí mnoho tvorů, kteří se mu ať už náhodou, nebo snad i úmyslně, postaví do cesty. Navíc je kromě několika Dvoukvítkových svršků plné krásných třpytivých zlaťáků, které neodolatelně a neomylně přitahují všechny temné a pokřivené charaktery z celého města. A že jich není málo. Naši dva hrdinové tedy musí za pořádného horka město opustit. Připletou se za zdi mocného démonického chrámu, který se jim jakýmsi nedopatřením podaří i opustit, zalétají si na dracích a nahlédnou za Okraj. Mrakoplaš s vyděšeným strachem v očích, Dvoukvítek s bezstarostným okouzlením. Mezitím Velká A´Tuin letí dál vesmírem, Smrť si nadarmo brousí kosu, bohové hrají kostky a čtenář se výborně baví. :o)
První kniha od sira Terryho mi upřímně moc nesedla. Dlouho jsem přemýšlela, proč tomu tak je. Konečně jsem na to přišla. Film. Viděla jsem první film a byla jím dost ovlivněna, ačkoliv už to bude nějaký ten roček, co jsem ho viděla. Přesto se mi pořád dost nevhodně "cpal" do čtení.
Jasně, pobavila jsem se. Ale tak nějak to nebylo ono.
Nicméně jsem, ale rozhodně Zeměplochu nijak nezavrhla. Jen ji budu muset dávkovat po malých částech. ;) Smrť je prostě hodně velký tahák. :3
Barva kouzel byla úplně první Pratchettovka, kterou jsem kdy četl. Abych byl zcela upřímný, je to úplně první kniha, která by se dala považovat za něco jiného než za dětskou knihu. Tehdy, když mi bylo sedmnáct, mě spolužák přesvědčil, abych se do Pratchetta pustil a rozhodně jsem později nelitoval. Celkově nějakých deset knih od Pratchetta mluví o jasné zálibě v šíleném, fantastkním a vtipném světě Zeměplochy. Mrakoplaš se Zavazadlem tvoří vedle Smrti mé nejoblíbenější postavy pohybující se na zádech A'Tuin.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Taky mám hodně rád meč kring. Hlavně neřikejte číslo, které je mezi 7 a 9. A co by se stalo kdyby mi to slovíčko uklouzlo ? UKLOUZLO KOUZLO ZLO.
Pan Kantůrek se překladem zase vyznamenal.