Barva kouzel
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285789/bmid_barva-kouzel-Ke4-285789.jpg
4
3596
3596
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Moje první Fantasy (když nepočítám Harryho Pottera) a bylo to teda hodně crazy. První stránky mě zmátly, vůbec jsem se neorientoval v ději a humor mi přišel dost zvláštní – chvílemi jsem si říkal, jestli jsem vůbec pochopil pointu. Ale postupem času se to začalo měnit. Jak jsem se prokousával dál, svět Zeměplochy si mě začal získávat. Atmosféra města a celkový styl vyprávění mě nakonec vtáhly a začal jsem si užívat i ten specifický humor, který mi na začátku unikl.
Na konci jsem byl mile překvapený, jak mě kniha nakonec bavila. Pratchett má fakt originální styl a vím, že se těším na další díly, abych se dozvěděl, co všechno ještě v tomhle bizarním světě zažiju. Prý ze sbírky o Zeměploše je právě první díl jedním z méně oblíbených, proto si dávám rezervu v hodnocení.
77%
Tahle kniha nebude jako nic, co jste dosud četli. Je to chaotický příběh plný absurdit a zvratů. Popravdě jsem se až do konce nemohla v ději přesně zorientovat. Ale uznávám, že se čte svižně. Někdy mi zůstával rozum stát nad autorovou kreativitou. Já osobně už v sérii pokračovat nebudu, ale rozumím, proč ji někdo může tak milovat. :-)
Oddychové letní čtení plné absurdního humoru a situací. Autor má opravdu bohatou fantazii a smysl pro humor, kdy často staví na hlavu různá fantazy klišé. Četl jsem dvojjazyčné vydání (čeština/angličtina) a překladatel odvedl opravdu perfektní práci.
Zeměplochu, potažmo Terryho Pratchetta, jsem měla na seznamu audioknih které si chci poslechnout, déle než 10 let. A kdybych ho vyřadila úplně, vůbec nic by se nestalo. Opakovaně se ukázalo, že mi podobný druh literatury nevyhovuje. Humor v knihách příliš často nevyhledávám, protože mi málo kdy sedne, ale spojení fantasy a humor, tak to je totální úlet. Začátek mě ještě bavil, retrospektivní vyprávění o tom jak vznikl požár bylo velmi zábavné. Ale děj následující mě již více méně nudil. Je to totiž stále stejné. Stejné absurdity, které se velmi brzy stanou snadno předvídatelné. Nejvíc mi ovšem vadilo, že kniha nemá vůbec žádný děj. Neumím si představit, že tuto knihu mohl pan Pratchett napsat bez užívání omamných látek. Audiokniha načtená panem Janem Kantůrekem je opatřena ruchy. Celkový nezážitek to jenom podtrhuje. Naštěstí mám dvě verze a ta načtená panem Vladimírem Čechem je velice vydařená.
Je tu snad někdo, kdo nikdy, nikdy neslyšel jméno Terry Pratchett?
Klidně se hlaste.
Já si dala na léto úkol, přečíst si nejoblíbenější díly Zeměplochy a Barva kouzel k nim patří.
Každý, kdo tuhle knížku otevře, se ocitne ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy. V Barvě kouzel se setkáme s Mrakoplašem, legendárním zavazadlem a Dvoukvítkem (jeho znalosti cizích řečí jsou mi velmi velmi blízké, máme to podobně.)
Nicméně je čas to shrnout, pro ty, kteří tenhle svět neznají. Knihy jsou plné humoru, fantazie, neskutečně krásného světa a rozmanitých postav, které buď milujete, nebo nenávidíte. Vskutku nenáročné čtení, ale zaručený zlepšovák nálady a také pěkná past, do které nejeden čtenář upadl, protože pak prostě chtěl přečíst vše. A v případě Zeměplochy se jedná o několik desítek dílů.
Naštěstí se dají číst i samostatně. Zeměplocha je podle mě prostě legenda a každý pořádný čtenář o ní aspoň slyšel.
Po letech čtu znovu s otevřenější myslí a větším pochopením pro důležitost osmé barvy - oktaríny..
Když se zeptáte deseti lidí, jestli je chytré začít se zeměplochou knihou, která vyšla chronilogicky první, devět z nich vám zkušeně řekne, že není. Tak jsem to neudělal. A přečetl jsem si asi jako pátou. Barva Kouzel má docela špatnou reputaci, ale ne protože by to byla špatná kniha. Jen to není zrovna šťastná prezentace Zeměplochy. V dalších knihách našel Pratchett šikovný balanc mezi komedií a fantasy, v Barvě Kouzel jde o absurdno v první řadě a děj sloužít jen jako takový oslí můstek mezi vtípky. Ale i když je to jen oslí můstek, je to děj obstojný a vtipy vesměs sednou. Nešlo by to ale bez silných hlavních postav, a o tuto roli se turista Dvoukvítek a čaroděj Mrakoplaš starají velmi obstojně a dynamika je mezi nimi moc fajn. Zvlášť Mrakoplaš je prozatím jedna z postav Zeměplochy, co mi k srdíčku přirostly nejvíce. Dovolená pana Dvoukvítka je zde ovšem trošku useknutá, tak předpokládám, že pro úspěšný konec výletu je třeba přečíst Lehké Fantastično.
Originalita sa Pratchettovi rozhodne nedá uprieť; ale že by som bol úplne spokojný, sa povedať nedá.
Postavy sú sympatické a mytológia výborná, no akonáhle sa dostaneme z ulíc Ankh-Morporku, dej sa mení na taký guláš, že to nestíham sledovať.
Zatiaľ však Zeměploše nedávam zbohom, čo sa mi hneď opláca nepomerne lepším druhým dielom.
Najlepší je beztak Smrť!
(SPOILER)
85% - Neodolala jsem a po letech začínám číst Úžasnou Zeměplochu pěkně od prvního dílu. A je to nostalgický návrat - vidět opět Mrakoplaše s Dvoukvítkem prchat z hořícího Ankh-Morporku (to je tak, když nedostudovaný mág, jemuž v podvědomí dříme prastaré mocné zaklínadlo, dělá chůvu naivně romantickému turistovi z Vyvažovacího kontinentu s hromadou zlata ukrytého ve věrné cupitající truhlici z Myslícího hruškovníku, který s místními hospodskými sjednává pojí-štěnic).
A bohové Zeměplochy dál hrají v kostky, Smrť si brousí kosu (protože pro mágy si chodí osobně), blíží se okamžik závěrečného střetu Osudu a Dámy a čtenáři sledují další osudy Mrakoplaše a Dvoukvítka (a chvíli také Hruna Barbara) mezi dryádami, v Bel Shamharothově chrámu, v obrácené dračí hoře Wyrmu (a autor i jeho postavy popustí fantazii do té míry, že se s nimi krátce podíváme třeba i do obyčejného lidského letadla), až nás přivede až na samý Okraj Zeměplochy, kde moře přepadá do hlubin a kdesi tam dole jsou čtyři obrovští sloni a želva Velká A´Tuin, která si brázdí cestu nekonečným Vesmírem. A také zvídavé království Krull připravující vesmírnou loď Mocný poutník k poznání míst, kam se dosud nikdo nevydal.
Kouzla mají své barvy, a i když je tahle knížka spíš takový rozjezd, už se nemohu dočkat, až budu číst dál.
Tak jsem se KONEČNĚ dostala k Barvě kouzel! Už jsem to zkoušela asi před 10 lety - marně. Nebyla jsem na ni vyladěna. Až teď (po mé 40.) si mě Úžasná Zeměplocha našla. Dílů je přibližně tolik, kolik mám teď let, tak mám chvilku jasný program ;-)
Zlatým hřebem tohoto dílu byla pro mě krátká návštěva letadla! A taky skvělé zavazadlo (které bych chtěla vlastnit hned po Hermionině kabelce). No a ten poji-štěnic-ový podvod stál také za to!
Tato kniha mě nebavila tolik. Děj byl nedotažený,jediné,co nesklamalo,je humor. Ten je prostě super. Celkově 6,5/10
Matně si vzpomínám, že jsem knihu od Pratchetta už kdysi četl a úplně odvařený jsem nebyl. Bohužel už si nepamatuji, která přesně to byla. Nicméně si pamatuji, že pocity byly dost podobné jako mám i z Barvy kouzel.
Neříkám, že kniha nemá i své kladné stránky. Hrun i Zavazadlo k nim rozhodně patří. Je pravda, že humor má chvílemi to správné ostří a parodie klasických fantasy klišé má něco do sebe.
Nicméně mi kniha jako celek bohužel přišla slabá. Chyběl mi asi nějaký souvislejší rámcový děj, který by jednotlivé příhody Mrakoplaše a Dvoukvítka nějak lépe propojoval. Místo toho tu bylo spousta repetitivní kosmologie a podobných záležitostí, které jsou na jednu stránku fajn, ale nesmí se to tolik přehánět. Humorná stránka, ač se občas trefila, mířila podle mého často dost mimo. Některé scény jako třeba letadlo vyloženě křičely, že se autor propsal do slepé uličky.
Ve více věcech mi tato kniha připomínala D. Adamse a jeho absurdní pseudohumor. Možná jsem suchar, ale tohle se se mnou bohužel moc nepotkává. Je pravda, že tady to nylebyl takový extrém a byly i fajn momenty.
Určitě nad Zeměplochou nelámu hůl. Bylo by smutné ji opustit po první knize, která dle různých komentářů patří k nejslabším. Takže určitě od Pratchetta ještě něco zkusím, ale Barva kouzel byla pro mě spíše zklamáním. Dávám takové lepší 2*, což beru jako mírný podprůměr.
Blbý a (naj)blbší sa bez akeľkoľvek logiky ocitajú raz tu raz tam, mágie kopec, "múdrych" rečí hromada, pokusov o humor ešte viac, príbeh nikde.
Tvorba v štýle "čím viac pruhov, tým viac adidas...".
První kniha Zeměplochy a zároveň první z těch, co jsem zatím přečetl, které musím ubrat hvězdičku. Humor velice dobrý, ale děj nedotažený. Zpětně souhlasím, že by se Zeměplocha neměla číst chronologicky, protože nejsem si úplně jistý, jestli bych po přečtení této knihy pokračoval.
Celou sérii jsem objevila v knihovně rodičů a zamilovala se. Ten způsob uvažování kterým oplývá jak autor, tak i překladatel, je zkrátka neuvěřitelný. Skvěle se zde prolínají vážnosti, humoru i situací o kterých občas nevíte co si máte myslet. Jedna z nejlepších fantasy sérií co jsem kdy četla.
Moje první fantasy kniha a také první kniha od Terryho Pratchetta. Je to opravdová bomba! Pěkné zahájení série Úžasné Zeměplochy! Nelituji toho že jsem si ji koupila!
3 a pol. Prvá zemeplocha mi v mnohom pripomenula trochu staršieho Stopárovho sprievodcu galaxiou, napríklad i tým, že jednotlivé (britsky suché) vtipy akoby boli nadradené "náhodne zbúchanému" príbehu (a to je myslím niečo čo potvrdil aj Pratchett). Je to veľmi zábavné a milé, no fiktívny svet tu ešte nie je úplne precízne vybudovaný. ALE, dokázalo to u mňa niečo, čo Stopárov sprievodca nedokázal - vyvolať vo mne zvedavosť na ďalšie diely, ktoré si rád prečítam. Snáď u nich bude kvalita stúpať tak ako som počul. :)
Rozhodl jsem se ušetřit si čas a celou sérii Pratchettovy Zeměplochy ohodnotit jedním příspěvkem u první knihy. Nečetl jsem úplně všechny díly a taky uznávám, že i mezi těmi, které jsem četl, jsou kvalitativní rozdíly, ale i tak - pro mě je Zeměplocha prostě Zeměplocha, tedy nádherný barevný svět, do kterého když mám náladu se ponořit, tak je mi kolem a kolem úplně jedno, po které z těch knížek sáhnu. Snad to jednou přelouskám všechno, ale v tuto chvíli se mi naopak líbí, že zásoba potenciálních dobrodružství s touto naprosto ojedinělou fantasy je pro mě zdánlivě nekonečná (doposud přečteno odhadem 20-25 dílů)
Nečtu postupně, ale jak se mi podaří jednotlivé díly sehnat, takže toto byla má třetí kniha ze série. A ano, zatím se mi líbila nejméně, resp. začátek knihy super, ale zhruba od poloviny jsem měla pocit, že čtu úplně jinou knihu, už ne tak vtipnou nebo napínavou. To mě však neodradí od dalších dílů a těším se. A Dvoukvítek je další moje oblíbená postavička!
Štítky knihy
Zeměplocha humor Mrakoplaš zfilmováno mágové Dvoukvítek Zavazadlo britská literatura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Úvod do série o Zeměploše od Terryho Pratchetta se mi v zásadě celkem líbil, ale než jsem se do toho pořádně dostal, chvíli to trvalo. Na začátku se dozvídáme o Zeměploše, o tom, jak vypadá a funguje, což mě moc nezaujalo, a jelikož to bylo spoustu nových informací o světě, který jsem vůbec neznal, měl jsem v tom trochu chaos. Po úvodu začala první kapitola (nebo řekněme povídka) a ta si mě postupem času pomalu získávala. Opět jsem se ale trochu ztrácel ve jménech a událostech, po první části se však vše urovnalo a já četl celkem zajímavou knihu. Myslím si ale, že sérii doopravdy přijdu na chuť až s dalšími knihami v sérii. Poslední část knihy a samotný závěr mě tolik nechytly jako předchozí zbytek knihy. Ve výsledku to ale bylo pohodové čtení se spoustou autorovy fantazie.