Barva kouzel
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285789/bmid_barva-kouzel-Ke4-285789.jpg
4
3596
3596
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Mé první setkání s úžasným fantasy světem jménem Zeměplocha.
Postava Mrakoplaše patří k mým oblíbeným a je neuvěřitelné, kolik
děje se vejde do tak tenké knížky.
Ke knize se rád vracím v audiopodobě, kde ji načetl Jan Kantůrek.
Vlastně nemám důvod nedat 5*. Kniha byla fajn, já si četbu užila (ačkoli možná je to jen můj dojem, ale někdy mi psaní přišlo trochu zmatečné a potřebovala jsem minutku na ujasnění si, co vlastně čtu), přesto jsem možná čekala trochu víc. Po všech těch jásavých ohlasech a velebení Pratchetta, které jsem viděla všude možně, jsem zkrátka asi měla přehnaná očekávání. Za mě prostě fajn fantasy. Určitě si časem přečtu i další díly, ale k tomuto se už asi nevrátím.
Miluju knihy Terryho Pratchetta. Těším se na pokračování, kde snad zjistím osud Zavazadla:)
Moje první kniha od Pratchetta. Kniha byla nepochybně velice vtipná, ale občas jsem se v ději trochu ztrácel. Užil jsem si to, ale asi to není něco, co bych si nějak hodně toužil přečíst znovu. To je asi prostě Pratchettův styl, který mi moc nesedl.
Tuhle knihu čtu už po několikáté a pořád je to stejně dobré. Pro ty, kdo se chtějí pustit do čtení příběhů Zěměplochy, doporučují vydržet. Barva kouzel je asi nejslabší díl, ale pak už je to jen lepší.
Na to, že fantasy vůbec nevyhledávám, tak jsem to zhltla vážně rychle. Nechala jsem se zlákat, protože si pamatuji, že před pár lety na střední to byl velký hit a nechtěla jsem, aby mi něco uniklo :). Už jsem si hned půjčila další díl, i když pravděpodobně to budu prokládat ještě jinými žánry. Knížka na oddech, místy opravdu humorná, netřeba u ní moc přemýšlet. Znovu bych si Barvu kouzel nepřečetla, ale za mě ok, Zavazadlo tomu zvedlo laťku.
Skvělá je i audio verze načtená přímo panem Kantůrkem a doslovem knihy s velmi zajímavým povídánim o Zeměploše, jejím překladu a i o Terry Pratchettovi.
Někdy před 30 lety jsem litoval, že nemám v knihovničce Pratchetta a záviděl těm, kteří o Zeměploše básnili. No a můj (značně opožděný) vstup do světa na zádech obří želvy byl....utrpení. Vtipnost to nezachrání a kniha samotná je namísto uceleného románu spíš jen slátaninou náhodných výjevů a dějství v....já ani nevím v čem. Nepochopil jsme co, proč a jak navazuje, kam spěje, co je cílem, po opuštění Ankh Morporku jeden velký chaos do kterého se přilévají stále další postavy a předchozí zas nenávratně mizí. Celou knihu jsem poslouchal 3x dokola a nespočetněkrát jsem se vracel v kapitolách zpět. Stejně jsem se ztrácel v tom, kam zas "děj" preskočil a co k tomu vedlo a kde se zas vzalo co se vzalo. Jsem z toho tak otrávený, že další díly mažu a už to nechci vidět. Dva první díly jsem si i koupil v papírové podobě do knihovny, no, půjdou na bazar. Tohle jsem nečekal.
Završil to můj pokus o pochopení formou shlédnutí filmové podoby, z které se vyklubala trapná, nekoukatelná a hnusná televizní inscenace z níž jsem vydržel asi 15 minut, takže ani tímto způsobem jsem si nepomohl.
Ačkoli je Barva kouzel asi slabší než jiné díly, nelze dát méně než pět hvězd, protože každá kniha Terryho Pratchetta je naprosto skvělá.
Barvu kouzel jsem četla už potřetí. Kdybych měla ukázat prstem na nejslabší kousek z celé Zeměplochy, byla by to právě Barva kouzel. Samostatně totiž obstojí jen těžko. Příběh se skládá spíš z volně navazujících povídek a směřuje tak nějak odnikud nikam, což samozřejmě musí rozčilovat řadu lidí, kteří se ve fantasy neorientují nebo neocení parodii. Tentokrát mě kupříkladu oslnil motiv, který jsem dříve víceméně ignorovala - hra bohů. Taková jasná parodie na dračí doupě a já to přešla téměř bez povšimnutí. I když fungování magie je úplně jasný dračák, zase jsem zapomněla, že tam Pratchett dal i ty hráče. Cthulhu je dost jasný, ale Fafhrd a Šedý Myšilov (Brav a Lasička) u nás nejsou tak známí (jakože třeba já jsem to nečetla, a to je co říct). Taky pochybuji, že každý četl nejdřív Drakeny z Pernu (Wyrmberg), ke kterým jsem se dostala náhodou až několik let po prvním přečtení Barvy kouzel a vůbec se mi to nespojilo. Hrun je parodie nějaké jiné parodie na Conana a mluvící meč, to bude nějaký Moorcock, který psal asi v 60. letech? Naivní turista, který cestuje po Zeměploše, to je výborná legrace pro každého, komu fantasy psaná před rokem 1983 už lezla krkem, ale těžko to oslní někoho, kdo se narodil po roce 2000 a nejen, že nečetl nic moc staršího (proč by to taky dělal, kromě těch Drakenů z Pernu to nestojí za řeč), ale ani nevyrostl na seriálech jako Xena nebo Herkules a jméno Arnold Schwarzenegger si spojuje spíš s politikou než s Conanem. Se Zeměplochou bych prostě nikomu nedoporučila začít prvním dílem, který skutečně je jen sérií volně provázaných vtipů a celý se nese v tomto duchu:
„To chceš utéct a nechat Hruna s tou věcí samotného?“
Mrakoplaš se na něj nechápavě podíval. „Proč ne?“ zeptal se. „Vždyť je to jeho zaměstnání!“
„Ale ono ho to zabije!“
„No, mohlo by to dopadnout hůř,“ zakýval hlavou Mrakoplaš.
„Cože?“
„Mohlo by to zabít nás,“ zněla Mrakoplašova logická odpověď.
První román ze Zeměplochy - na rozdíl od ostatních románů nemá souvislý děj ale jde o 4 na sebe navazující povídky. První z Ankh-Morporku je skvělá - nejlepší z celé knihy. Druhá s barbarem Hrunem ve starém chrámu je také výborná, třetí s draky už je bohužel trochu nudnější. Poslední z okraje Zeměplochy má slabší začátek ale skvělý závěr.
Bohužel, tahle kniha pro mě byla spíš utrpením než nějakou oddychovkou, kterou jsem ze začátku očekávala. Příběh se sice rychle četl, ale jako bych vůbec nevnímala co se děje. Děj tam podle mě skoro nebyl, celé to bylo strašně zmatené a postavy byly takové nemastné neslané. I když je Zeměplocha vymyšlená zajímavě a sem tam jsem se nad knihou usmála, přišlo mi to celkově jako velké zklamání. Do dalších knih se nepustím, pravděpodobně bych si knížku užila víc, kdybych byla mladší.
Já nevím, možná jsem tu knihu nepochopila... Ale mně se to četlo docela těžko, byla jsem zmatená nejen z postav, ale i děje (nevím, jestli děj je to správné slovo, spíš tam žádný nebyl). Občas jsem se usmála i zasmála, bylo to ovšem celkově málo. Beru v potaz to, že je to kniha první (myslím, že je to i autorova prvotina) a rozhodně si přečtu další a potom se rozhodnu, jestli budu fanoušek.
Po hodne letech,kdy jsem dokoncila serii, jsem se samozrejme rozhodla jet znova. A proste me to porad a znova bavi :).
Jedná se o mé první setkání s autorem a nemůžu říct, že by neměl fantazii, ale ... nějak jí tam bylo přehršle, když jsem ale v polovině knihy přestala pátrat po ději, byla to celkem zábava. Na různé krátké čekačky ideální kniha - nic vám neuteče + malý formát a napojíte se i po měsíci nečtení ;)
Kniha, kterou jsem četla na dvakrát. Poprvé absolutní zmatek a vůbec jsem se neorientovala v ději. Podruhé jsem půlku knihy zhltla a půlku opět louskala. Možná potřetí ji zhltnu celou jedním dechem. 4 hvězdičky dávám za úžasnou fantazii.
Barva kouzel je moje první zkušenost s fantasy odvětvím. Nebylo to špatné, potrénovala jsem mozkové závity, které se chvílemi dost přehřívaly, aby jsem se zorientovala. Ale to mě neodradí a jsem zvědavá na druhý díl.
Štítky knihy
Zeměplocha humor Mrakoplaš zfilmováno mágové Dvoukvítek Zavazadlo britská literatura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Na uvod je to spise slabsi kousek. Obecne Mrakoplas neni moc zabavnej a zachranuje ho spis deni okolo nebo mimo nej.