Barva kouzel
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285789/bmid_barva-kouzel-Ke4-285789.jpg
4
3596
3596
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 1. díl >
Ve světě, který leží na krunýři obrovské želvy, se vydává na cestu rozverná, temperamentní a neuvěřitelně výstřední výprava. Setkáte se s lakomým a naprosto neschopným čarodějem Mrakoplašem, naivním turistou Dvoukvítkem, jehož Zavazadlo za ním běhá jako pes na stovce malých nožiček, s draky, kteří existují, pokud na ně opravdu věříte, a samozřejmě dojdete až na okraj této podivné planety.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2002
,
Talpress
Originální název:
The Colour of Magic, 1983
více info...
Přidat komentář
Asi mne to tolik neoslovilo jako jiné fantasy, ale jak se říká tisíc lidí tisíc chutí.
Terry Pratchett se trefil hned s první knihou ze série Úžasná zeměplocha rovnou do černého. Knihu jsem přečetl snad třikrát a pokaždé jsem se bavil. Eskapády Mrakoplaše, Dvoukvítka a dřevěné truhly jsou jednoduše úžasné. Další rozměr přidává knize vynikající překlad pana Kantůrka.
tento díl mě nebavil tolik jako jiné knížky ale stále je napsaný se skvělým humorem takže jsem se i občas zasmála ;)
První část ve městě byla skvělá. Uvedení hlavní dvojice a seznámení se s městem mě moc bavilo, ale po tom, co opustili Ankh-Morpork a začala "povídková" cesta po zemi, to pro mě nějak ztratilo dech. Bylo to dobré, ale série hlídky je pro mě úplně někde jinde.
Na začátku mě kniha příliš nebavila, ale po chvíli jsem si ji zamilovala. Líbily se mi především některé autorovi výrazy např. Pojí-štenic.
Já to žeru! Vážně ta fantazie je neskutečná a ty hlášky. Mrakoplaš boží. Je to čtivé a stojí za to! :)
Pratchettova fantazie je bezpochyby skvělá, zábavná. Jeho nápady mě bavily a leckdy i překvapily. Je vskutku neotřelý a originální, jen jsem si u pár pasáží říkal, jestli ještě o takovou originalitu stojím, jestli už to není ztřeštěné až moc. Ale celkový dojem samozřejmě dobrý, styl lehký a čitelný. Navíc mi pár známých říkalo ať jen čtu dál, že první Barva kouzel ze série se jen rozjíždí a čeká mě ještě pořádný tobogán zábavy. Tak uvidíme!
Tak, někde se zde povaluje můj starý komentář k Barvě kouzel. Ač v zásadě souhlasím s tím, co jsem tehdy napsal, musím uznat, že je ten komentář celkem neobsažný a nic neříkající.
Tentokrát jsem Barvu četl v nové limitované edici a úvodem podotýkám, že ač bych tam ocenil ilustrace z dvojsvazků, stejně se mi tato nová edice dost líbí. Kirbyho obálky sice ducha Zeměplochy vystihovaly mnohem více, ale formátově je ta nová limitka prostě skvělá.
Barva kouzel není novela, to je předem třeba říci. Je to sbírka povídek, které na sebe navazují chronologicky, ale jeden příběh nemá s druhým příliš co dělat krom hlavních postav. Nu a jak už tomu tak bývá, ne každá povídka sbírky dosahuje takových kvalit jako jiná. A s politováním musím přiznat, že ze čtyř povídek zde obsažených, se mi líbila pouze ta první, Barva kouzel. Neříkám, že je zbytek špatný, ale kdovíjak dobrý také není.
S touto knihou mám jeden zásadní problém. Je první a pan Pratchett zjevně nepočítal s tím, že vytvoří ohromné universum o 41 románech. Proto se v knize vyskytuje mnoho nekonzistencí s budoucí sérií a ty mne prostě dráždí. Je to naprosto omluvitelné a pochopitelné, ale není to přehlédnutelné. Mrakoplaš i nadále zůstane Mrakoplašem a Dvoukvítek Dvoukvítkem, ale zbytek světa podstoupí mnohou plastiku – k dobrému, nutno podotknout. Celý svět má v Barvě ještě grotesknější charakter a to už do míry která mi tolik nevyhovuje. Konec konců dvě ze tří povídek nejsou ničím jiným nežli satirou na hrdinskou fantasy. To není špatně, ale nějak mi nejde zařadit je do kánonu.
Obecně se tedy nejedná o knihu špatně napsanou, ne, napsaná je krásně, ale právě proto, že miluji pozdější Zeměplochu, nemohu tolik milovat Barvu kouzel.
Když se nad tím zamyslím, tak bylo jedno co jsem od Pratchetta četl jako první. Je tu ten typický chaos, na který když si člověk přivykne, tak mu to rozhodně nevadí. Příběh je super, i když Mrakoplaš zde vyzařuje jiné fluidum než v pozdějších knihách. Pátou hvězdu si však nechávám pro jiné knihy této série. A ty speciální edice bez Kirbyho kreseb... no co na to říct. Dle mě je to prostě velká část úspěchu, Kirbyho kresby k Pratchettovi prostě sedí jako prdel na hrnec. To Vám pak hraje knihovna všemi barvami...
Barvami kouzel...
Tak konečně jsem dozrál a velká A´tuin otočila hlavou a mrkla i na mě. Pratchetta jsem zkoušel číst už dvakrát, protože kdo ho nečetl, jakoby nebyl, že? a vždy jsem knihu odložil, protože mě nezaujala. Ale asi to chce holt čas a každý někdy dospěje do stádia, kdy přestane brát vše kolem sebe tak vážně a v tu chvíli se mu svět Zeměplochy otevře se vší nádherou.
Já si myslím o sobě, že mám velký smysl pro humor a velkou fantazii, ale doteď kroutím hlavou, kde autor chodí na ty geniálně prostoduché ale zároveň vysoce sofistikované vtipy. Bál jsem se , že ta studnice musí časem vyschnout, ale zatím to jede a šlape.
Takže i když kniha je jen pár povídek, které dohromady dají jakýs takýs příběh, je to zábavné, má to šmrnc a hlavně to není blbé!
Doporučuji a jsem rád, že ten čas nastal! 5/6 hvězd
Parádní čtení na odreagování. Příběh je zajímavý, stránky ubývají rychle a čtenář u toho nemusí moc přemýšlet a namáhat si hlavu :-) Jen ten konec mohl být lepší, v podstatě se dá říct, že to žádný konec nemá. Rozhodně ale knihu nedoporučuji lidem bez fantazie a lidem s příliš střízlivým a pragmatickým pohledem na svět - těm se určitě líbit nebude.
to byl teda ale fakt podivnej trip.... tahle série byla u mě na seznamu četby už hodně, hodně dlouho.... vážně se mi do ní vůbec nechtělo, ale chtěla sem vědět, co všichni s tou plackou mají.... i když sem přečetla několik zdejších komentářů, které radily - nazačínejte touto knihou, stejně sem to udělala, přeci nebudu číst sérii někde z půlky.... a ano, dávám těm komentářům za pravdu (byť nevím, jaké budou další díly)....
abych to shrnula, chvilku to byl divnej trip, pak se tam něco začalo dít, pak zase nějaká podivnost, klička, intermezzo.... ve chvíli, kdy to začlo člověka bavit, se to zase pokazilo.... chvilku sem myslela, že to ani nedám, nedočtu, zahodím.... většinu času sem se musela nutit, abych to dočetla a to rozhodně není ten stav, co člověk chce, když čte knihu.... knihu nechcete odložit a ne jen útrpně počítat stránky....
jenže tohle všechno má jakési podivné ale.... a třeba právě v tom "ale" se skrývá to kouzlo té série.... snad ve fantastičnosti těch dobrodružství, která zatím byla velmi, ale skutečně velmi rozmanitá.... už jen proto zkusím číst dál a uvidíme, jestli se hodnocení bude zvedat.... ale prozatím to u mě na víc jak 2 hvězdy fakt není....
ps: zavazadlo je JEDNOZNAČNĚ top postavou! fantastický společník
Na Úžasnou Zeměplochu jsem se chystala už dlouho, když se mi navíc hodila do letošní Čtenářské výzvy, byla volba jasná. Je to moje první setkání s Terry Pratchettem a na to, že se v této knize série Úžasná Zeměplocha teprve rozjíždí, tak jsem byla spokojená. Mrakoplaš si získal mé sympatie a zavazadlo nemělo chybu. Navíc podle komentářů očekávám, že čtivost bude s každým dílem narůstat.
pred rokmi som nechápal, prečo všetci moji kamaráti s kockatými hlavami (strojári, stavbári, itečkári a podobné kreatúry) tak obdivujú Terryho Pratchetta a jeho Úžasnú Zemeplochu. a nevedel som sa do tých knižiek ani za svet začítať.
teraz som si to vychutnal.
áno, kockáči sú chlapci, ktorí majú radi rozprávky a žijú v inej realite, kde sa našinec s jednoduchou logikou a lineárnym pohľadom na svet neudrží.
rozprávky sú fajn a vždy majú čo povedať.
teším sa na zvyšných 38 pokračovaní - nepokračovaní. keď už ich mám (e-book!), nenechám ich ležať ladom:)
mimochodom - Mrakoplaš nie je až taký neuveriteľný babrák a bárs by sme boli všetci takí naivní ako Dvojkvietok!
Som rád, že som túto knižku od TP nečítal ako prvú... zrejme by som bol sklamaný, pretože môj mozoček by toľko chaosu naraz nepobral... takto som sa mohol ľahko vznášať nad fantastičnom v radostnom očakávaní, že skôr či neskôr zakopnem o skvostné slovné obraty a nečakané situačné gagy... a zakopával som často...
Pračetovi jsem dlouho odolával a až minulý rok zkusil první audioknihu. Byla to láska na první poslech. Ta hravost!, barvitost a humor podtržený skvélým přednesem pana Kantůrka. Líbí se mi, jak se nebojí nabourat různá fantasy klišé a jít svou vlastní cestou. Děkuji mistře a děkuji pane překladateli.
Pratchetta miluji, ale tuhle knihu určitě nedoporučuji číst jako první. První dva díly mi přijdou spíše jako, slátanina která slouží spíše jako seznámení se Zeměplochou.
Když mi přišla tato kniha z limitované edice, byla jsem popravdě zklamaná. Pěkný design desek, ale od limitky bych čekala kvalitní papír, nové originální ilustrace, prostě cokoliv, co knihu jako objekt ozvláštní a kvůli čemu má cenu je sbírat, kvůli čemu se s ní chcete mazlit.
Na tuhle sérii mě hodně lidí lákalo, že bych z ní byla nějak nadšená, se říct nedá. Zatím jsem tedy přečetla jenom první díl, tak uvidíme, jestli ty další budou lepší. Každopádně jsem rozhodnuta jim dát šanci. Čekala jsem však od téhle knihy trošku víc. Řekla bych, že samotný název je mnohem lepší než celková kniha.
Na Pratchetta jsem narazila na základce a hrozně mě to chytlo. Tak jako většinu zeměplošských knih jsem i tuhle četla hned několikrát. Mrakoplaš je úžasně zbabělý a stále někam utíká u toho musí nedobrovolně doprovázet prvního turistu, který jak jinak, hrozně rád fotí (naštěstí ne selfie) a má dokonalé zavazadlo. Taky bych si takové přála, nemohlo by se stát že bych ho zapomněla v autobuse.
Taky jsem si díky Barvě kouzel rozšířila obzory i na jiné knížky viz Schůzka v Samaře.
Byla to první kniha co jsem od Pratchetta četla společně s Lehkým fantastičnem v ilustrovaném vydání. Přiznávám, že k ní mám sentimentální vztah. Stále mě nepřestává bavit, pokaždé najdu něco nového a s radostí se k ní, stejně jako k jiným Pratchettovkám jednou za čas vracím.
Štítky knihy
Zeměplocha humor Mrakoplaš zfilmováno mágové Dvoukvítek Zavazadlo britská literatura
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Tato kniha dokázala, že i geografie fantasy světů může být nejen převelice zajímavá, ale také velmi vtipná. Příběh v zásadě spočívá na satyře a absurdnosti, avšak rozsah toho, co může nabídnout, je velký a originální, a to i když se jedná o úplně první díl série. Mohu s jistotou říci, že jsem se u žádné knihy nesmál tak moc jako u této. Stala se jednou z mých nejoblíbenějších. Vrhá na fantasy žánr světlo humoru a odpovídá na otázky, které si klademe o možném běžném životě postav typických pro takový žánr. Nutno také podotknout, že knize přidává na váze také český překlad. Například postava kostlivce s kosou se v originále jmenuje obyčejně Death, ale v češtině je to Smrť (nikoli Smrt). Celá kniha se čte velice dobře a děj rychle ubíhá. Nemohu opomenout ani atmosféru příběhu, která i dlouho po dočtení zůstává v mysli, ani ten krásný pocit, když si na ni vzpomenu. Je jako magické pole obklopující Zeměplochu nebo právě oktarína - barva magie. Barva dobrodružství, barva neznámého, barva větru prohřátého druholetním sluncem vanoucího na travnatých pláních pod dračími horami. Barva této knihy. Barva kouzel.