Barva vraždy Bee Larkhamové
Sarah J. Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/398898/bmid_barva-vrazdy-bee-larkhamove-TRo-398898.jpg
4
66
66
O Jasperovi byste měli vědět tři věci: 1. Vidí svět úplně jinak než vy. 2. Nedokáže rozpoznávat obličeje. Ani svůj vlastní. 3. Stal se jediným svědkem vraždy své sousedky Bee Larkhamové. Jenže chytit vraha, jehož obličej si nepamatujete, není jednoduché… Synestezie je způsob vnímání, při němž určitý vjem vyvolává vjem jiný, který nemá oporu ve skutečnosti. Svět třináctiletého Jaspera Wisharta je vymalovaný barvami, které nikdo jiný nevidí. Slova, čísla, hudba, dny v týdnu, hlasy lidí — to vše má svůj vlastní, jedinečný odstín. V pátek však Jasper objevil novou barvu, která se mu nelíbí a které nerozumí — barvu vraždy. Jasper má podezření, že provedl něco strašného a že s tím má něco společného i jeho otec. Zakrvácený nůž, křik a obrazy, které mu víří v hlavě, chlapci nahánějí strach. Rozhodne se proto znovu projít události posledních měsíců a poté příběh svého vztahu s Bee namalovat. Jasper se zoufale pokouší vyznat ve svých vzpomínkách i barvách, které ho nakonec dovedou k pravdě. Zdá se však, že ve hře je ještě někdo další, kdo se mu jeho úsilí pokouší překazit.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
The Color of Bee Larkham's Murder, 2018
více info...
Přidat komentář
Velmi netradiční detektivka. Hned od začátku je potřeba naladit se na specifické vyprávění autistického kluka. Ovšem pak se čtenáři otevře úžasný svět, ve kterém každý člověk, každý zvuk, každé jídlo, dokonce i den v týdnu má svou barvu. Detektivní linka v první půlce knihy ustupuje do pozadí, rozkrývání zločinu probíhá zvolna a až v závěru nabere spád. Snad by knize prospělo o něco zredukovat počet písmenek, přesto se jedná o velmi příjemné překvapení. Mimochodem, věděli jste, že je v Anglii celoročně dovolen lov jednoho konkrétního druhu papouška?
Tento žánr detektivek nebo vražd si přečtu pouze jednou za čas. Příběh vyšetřování vraždy navíc s autistickým hlavním hrdinou pro mě byl docela nezáživný, ačkoli mám s autisty pracovní zkušenost, dokážu si představit, jak je to s nimi složité. I tak jsem několikrát knihu odložila a přečetla si knihu jinou. 200 stran se mi táhlo, přišlo mi to dost zdlouhavé a natahované, synestezie je dobře popsaná a bylo to zajímavé, ale někde neustále opakování popisování barev hlasu působilo rušivě, byť to mělo důležito roli. Asi až posledních 50 stran a rozuzlení mělo spád a čtěnář se konečně dozvídá jak to bylo. Překvapení nechybí, ale na to, že v knize nebylo moc postav nezbývá moc možností, kdo by mohl vrahem být.
Hlavní postava je naprosto, naprosto otravná (teda když má ty svoje amoky a volá na tisnovou linku). Jinak je to fajn příklad nedůvěryhodneho vypravěče. Konečné rozuzlení mě překvapilo.
" když někoho nepoznáte, nemůžete se před ním schovat."
Jasper, Jacob, Christopher. Hrdinové z různých knih, nikdo však neví, co dobrého je v nich. Řeší vraždu a jsou autisté. Ale v případě Jaspera je to těžké. Víc než se zdá. Nepoznává nejen svůj obličej a tváře okolí, ale vše vidí v barvách- věci, lidí,okolí hudbu , zvířata,...
Je vnímavý, extrémně. Jeho nadání spočívá ve vidění objektů v jednotlivých odstínech. V jeden obvykly den se Jasper zarazí. Něco ho šokuje. Vražda. Neví, co se stalo , kdy a co konkrétně udělal... Byl to ale vůbec on?
Nepředbíhejme událostem, bazén, studené pití a kniha k tomu, nepřijdete hned tak domů!
Na rozmýšlení hodnocení téhle knihy jsem si musela dát pár dní, proto recenze nevyšla hned po přečtení. Anotace i obálka mě hodně zaujaly a tak jsem měla vcelku velká očekávání. Bohužel... V první řadě musím říct, že je kniha zvláštní. Hlavní hrdina Jasper má synestezii a prosopagnosii, což je rozhodně zajímavé, ale... On používal odstíny barev, které jsem si nedokázala představit a často jsem kvůli tomu od knihy odbíhala, abych si tu barvu vygooglovala. Také mě extrémně vytáčela Jasperova posedlost alexandry. Díky těmto dvěma věcem (a také ještě pak pár drobnostem) jsem byla schopná přečíst jen pár kapitol denně a kniha byla pro mě nudná. Mé hodnocení však zvedlo posledních cca 100 stran, které byly zajímavé a vše se zde rozplétalo. Jako celek bohužel nic moc.
Toto není klasická detektivka a děj se spíš pomalu odvíjí, než aby běžel. Může za to fakt, že příběh vidíme očima chlapce s poruchou autistického spektra, který nejenže nerozeznává obličeje, ale navíc ke každému zvuku vidí barvy. Kniha je tedy opravdu doslova plná různých barev a jejich odstínů. Každé zakašlání, každé slovo nebo hluk z ulice je popsaný i určitou barvou, napři. "studená tyrkysová s bílými okraji a ledovými střípky" apod. A pak je ještě plná ptáků, tedy přesněji alexandrů, což jsou invazivní papoušci, kteří začali sídlit i v Británii. A mezi těmi barvami a alexandry je příběh vraždy jedné mladé ženy ze sousedství, která svými životním stylem dráždila většinu lidí v okolí. Za mě parádní, i když trochu delší čtení.
Hodně zvláštní kniha o chlapci, který vnímá svět úplně jinak, v barvách, a že ty barvy stojí za to. Z pohledu člověka, který dokáže rozeznat obličeje, mi to přijde odlišné a zdrcující. Jenže Jasper nepoznal jiný pohled na svět a tak je smířený s tím, co má. Má svoje barvy..
Celou knihu jsem přemýšlela jaké to asi musí být. Nerozpoznat člověka podle tvaru obličeje, nosu, očí...ale přitom jde jen o vnímání samotného člověka jiným způsobem.
Po pravdě mě příběh docela zasáhl. Ty jeho pocity, když měl ve škole doručit dopis a netušil, jak najde adresáta. To, že nemůže pomoci při vyšetřování, protože neviděl vraha, pouze slyšel. Musí to být šílené..
Věřím, že ve mě kniha zůstane hodně dlouho...
Jediné co bych vytkla je závěr, který byl příliš unáhlený (ale o to tady nejspíš nešlo)..
Podtrženo a sečteno...byla fajn :)).
Rovnou předem přiznávám, že jsem od knihy čekala maličko něco jiného. S velkým úsilím se mi ji podařilo dočíst, nešlo mi číst na jeden zátah, kniha mi dávala zabrat obrovským množstvím popisů barev, nicméně to k tématu patří. Není to ten typ knihy, co vás na první stránce chytne a do poslední nepustí, zas tak velké napětí v tom nebylo, ale byla to velice zajímavá čtenářská zkušenost, o autistických dětech moc načteno nemám. Musí být velice těžké mít takové dítě doma a domluvit se s ním.
Upozornění: klíčové slovo v názvu této knihy je BARVA, nikoli vražda!
Dotaz: vyjde i jako audiokniha? Já bych ji tedy určitě nechtěla, protože tenhle barevný gejzír si musíte vychutnávat pomalu, přerušit četbu a představovat si.
Barevné vnímání dnů v týdnu, čísel, ale především zvuků, takže i hlasů. A právě podle nich (případně podle oblečení nebo podle doplňků) Jasper rozpoznává své spolužáky, sousedy, přátele . . .
pondělí (šarlatová), úterý (lahvově zelená), středa (bílá jako pasta na zuby), čtvrtek (jablečně zelená), pátek (indigově modrá), sobota (tyrkysová), neděle (meruňková),
to je jen základ pro další barevné ohňostroje:
"Hrají Rihannu a její písničku Diamonds, ale já na obloze nevidím diamanty jako ona. Vidím vybuchující zlaté a stříbrné hvězdy, zčeřené vlnky rozlévající se do plameňákově a melounově růžových moří. Odstín růžové se na pozadí žlutých čar neustále proměňuje v nádherné tóny fialové a zase zpátky."
Právě Jasperovo barevné cítění, ale hlavně i vyjadřování mě vede k nápadu nabídnout tuhle knihu i mé kolegyni - vývarnici, jinak též učitelce Vv na naší škole a pravidelné návštěvnici naší knihovny; jsem opravdu zvědavá na její komentář. A skládám poklonu paní překladatelce jakož i nakladatelství Host za určitě náročnou, ale kvalitně odvedenou práci.
Ale kromě toho je Jasper taky regulérní autista, takže jeho táta to s ním opravdu nemá lehké. Naštěstí někteří dospělí jsou velmi tolerantní:
"Leo má hlas barvy kávy s mlékem a bohužel vůbec nevypadá jako lev. Ale zase má snadno zapamatovatelnou černou bradku a červené brýle. Koupil mi plechovku coly a kitkat, marsky v automatu totiž došly. Varoval jsem ho, že pak možná budu máchat rukama jako alexandr, ale on mi odpověděl, že si můžu máchat, jak budu chtít, což od něj bylo milé. Měl bych ovšem dodat, že zatím neviděl, jak u toho vypadám."
Teď je snad více než jasné, že jestli hledáte tu správnou, hladce a rychle plynoucí, napínavou a plnokrevnou detektivku, jste na špatné adrese. A naopak, máte-li zájem rozšířit své dosavadní obzory (ať už jde o barvy nebo o autismus), užijte si barevnou záplavu na každé stránce!
Kéž by byla první půlka stejně svižná jako ta druhá. Pak by nebylo co vytknout.
Tak mi to nedalo a opět jsem sáhl po knize a dočetl. Nedalo mi to nechat knihu nedočtenou. Téma knihy mi moc nesedlo a mohla být kratší.
Moc dobře napsaná neobvyklá kniha. Závěr je poměrně snadno odhadnutelný, ale ničemu to nevadí. Kniha se moc dobře čte, svět barev opravdu upoutá. Doporučuji
Ta kniha je výborná. Na debut je to až drze dobré. Pokud má příběh nějaké slabiny, autorka je umí zdařilé zametat pod koberec. Vyprávění je nezvykle zajímavé,což je u takových témat zásadní a nebývá to pravidlem.
Jasper je osůbka velice zajímavá,velice dobře napsaná a podmanivá. Věříte mu nejen každé slovo, ale máte dojem že to vám schází řada nebývale osobitých smyslů.
Jakožto člověk, který nejvíc upřednostňuje černou barvu, mi občas všechna ta kobaltově modrá a další barvy lezly krkem. Nicméně kniha se snaží přiblížit myšlení autistického chlapce, takže všechny ty barvičky a vzory jsou asi potřeba, ale i tak si myslím, že kniha mohla být o pár stránek kratší.
Určitě zajímavý případ. Už jsem něco podobného četla. Lidí s různými poruchami je čím dál víc.
Knihy s hlavním hrdinou s poruchou auristického spektra by se snad daly přehazovat vidlemi. Barevný svět synestezie i tak přináší něco nového, co v knižním vyprávění dobře funguje a provokuje čtenářovu představivost.
Příběh samotný začal mít spád až v poslední třetině. Začátek byl až zbytečně zdlouhavý. Knihu jsem několikrát odložila, ale jsem ráda, že jsem se prokousala k druhé půlce, kterou jsem si užila.
Je to monolog dospívajícího chlapce s těžkou poruchou vidění/vnímání skutečného/reálného děje. Autorka to hodně zamotala: jednak osvětlováním chlapcovy choroby a podle mne nadměrným natahováním děje.
Zdařilá kniha. Vždy bude porovnávána s Haddonovou knihou, ale tu cestu si autorka zvolila sama. Hlavním hrdinou mohl být klidně muž třeba o dvacet let starší, inteligenčně by na tom nebyl jinak, jen by už nevyvolával takovou dávku soucitu a kladných emocí. Jinak emoce u mě vyvolala spíš překladatelka, opakovaným použitím výrazu "v modrých džínech" :-( Po přečtení slova maršmeloun se mě pro změnu zmocní představa pochodu melounů, což v souladu s knihou je sice hodně barevná vize, ale prostě neoslní.
Barva vraždy Bee Larkhamové
Táto kniha je naozaj veľmi zvláštna a Jasper je jedinečná hlavná postava. Ale treba povedať, že aj dosť otravná. Snažila som sa brať ohľad na jeho diagnózu, ale niekedy mi strašne liezol na nervy. Hlavne prvá polovica je navyše dosť rozťahaná, je tam až priveľa pozorovaní vtákov, aj keď na druhej strane bolo veľmi zaujímavé sledovať, ako človek so synestéziou môže vnímať svet a neviem si ani len predstaviť aké to musí byť, keď človek nevie rozlišovať tváre. V tejto časti bola vražda dosť v pozadí a viac sa to rozbehne až v druhej polovici, ktorá mi zbehla veľmi rýchlo, keďže naozaj som chcela vedieť ako to vlastne bolo a že či je za vraždou Jasperov otec alebo nie. Ale napriek vražde a náznakom vyšetrovania to určite nie je detektívka, skôr sonda do vnútorného sveta chlapca s veľmi špecifickým vnímaním sveta. Bolo to celkom poučné, aj keď to mohlo byť kratšie.