Báseň rolnická : (díla a dny)

Hésiodova „Erga kai hemérai“ je, pokud vím, známá třemi věcmi. Jednak konceptem vývoje jakožto degenerace, tedy sestupu od zlatého věku po „železnou“ současnost. Básníkův život spadá do poslední éry, kdy už se hroutí právo, úcta k rodičům, pohostinnost či poctivost soudů, zkrátka kdy kolabuje světový řád. Jaký tedy div, že Hésiodos vinou „darožerných“ soudců prohrál při s bratrem Persem. Tento pocit kosmicity vlastního života, jeho osudného vpojení do řádu světa, je podstatným rysem archaického myšlení. Zároveň ale nutně vzbuzuje otázku, jestli by Hésiodos, kdyby spor s Persem vyhrál, zvolil jinou filosofii dějin než tu degenerativní.

Druhým filosoficky podnětným aspektem eposu je Hésiodovo pojetí práce. Tomu se věnuje úžasná paní doktorka Tereza Matějčková a srovnává ho s pojetím křesťanským a Hegelovým, takže doporučuji její texty/přednášky. :) Hésiodos sice vnímá fyzickou lopotu coby důsledek úpadku (zlaté pokolení bylo živo bez práce), ale zároveň se do ní vrhá s ohromnou chutí a entusiasmem. Dřina v zemědělství pro něj představuje seberealizaci a školu ctností, tak jako třeba pro Vergilia a pro Římany celkově. Proto se epos nepodobá křesťanským lamentacím na práci jako boží trest (Komenský). Je znát, že Hésioda prostě strašně baví orat, v zimě si podomácku vyrábět nástroje a hledat si na toulkách po lesích vhodný „ohyb z křemelékového dřeva“, ať už je to cokoliv (součást pluhu?).

Především ho ale po čertech těší poučovat Persa... o naprosto všem. A tím se dostáváme k třetímu důvodu jeho proslulosti – veršovanému návodu, jak a kde správně močit. (Zmiňuje ho i komentář přede mnou a komentář Jess k soubornému vydání, a já se jim nedivím.) Hésiodos, pokud je vůbec autorem on (a pokud Perses není smyšleným adresátem), tu asi jen vyjadřuje všeobecně známou poučku, jak se vyvarovat znesvěcení posvátného prostoru a neurazit bohy. Ale pro současného čtenáře je to i tak zábavnější než návod k orbě. (I když ten mě třeba taky dost bavil – básník totiž dbá o to, aby býci ani čeledín nebyli rozptylováni přílišným mládím, takže pro ně vypočítává ideální věk, což není nezajímavá myšlenka.)

Původně jsem měla zato, že hodnocení Hésioda závisí na tom, jestli je sám čtenář prvorozený, nebo druhorozený. Ale ne, i jakožto prvorozená uznávám jeho nesnesitelnost. :D A oblíbenost tohoto didaktického eposu v antice pro mě zůstává záhadou, vždyť většina jeho mouder je jaksi intuitivní. Na druhou stranu se mi tolik stýská po „Helladě svaté“ a „Thrákii, matce koňstva“, že mi přišel vhod i tenhle mrzutý, mentorující a věčně si stěžující básník, popisující podnebí rodné Askry jako Sibiř.