Básně
Gaius Valerius Catullus
Obsáhlý výbor z básní největšího římského lyrika, proniknutých citem vášnivé lásky i pozdější nenávist k ženě, kterou nazývá Lesbií. V Stáhlíkově překladu, který zahrnuje téměř 9/10 Catullových veršů, vychází dílo poprvé.
Přidat komentář
Amalthea to vystihla. Mohu jen dodat, že dotčené básně a básníkův milostný život mě vůbec nedojímaly. Není to můj šálek čaje. Více se mi líbila rozsáhlejší díla v poslední části sbírky (inspirovaná často starší řeckou poezií). Celkově jsem v Catullovi nenalezla mnoho zalíbení a domnívám se, že to souvisí s tím, že latina je od češtiny přeci jen vzdálená a ať se Josef Stáhlík snažil jakkoliv, nezachytil asi vždy původní náboj (navíc přiznává, že místy trochu cenzuroval, což se mi nelíbí). Básník totiž inspiroval mnoho pozdějších autorů (a ti ho jistě mnozí četli v originále), kdežto já už teď vím, že mi z jeho tvorby ulpí v paměti hlavně to, jak chtěl pomalovat hospodu topory. Nejhezčí byly asi básně Šťastná láska (poslední verš "Kdo kdy šťastnější viděl milování?" zdá se mi známý) a Svatební píseň.
Autorovy další knížky
| 1980 |  Zhořklé polibky |
| 1959 | Básně |
| 1973 |  Pěvci lásky |
| 1964 | Triumvirové lásky |
| 2001 | Veršíky a verše |
v r. 75 jsem ve škole oznámil, že chci maturovat z latiny - na humanitní větvi gymnázia. Komouši to nepodporovali, takže bylo předem nutno předložit seminární práci. A tak jsem se seznámil s pánem jménem Catullus. Od r. 75 už nějaký čas uplynul, viďte, ale to není
nic proti víc než dvěma tisícovkám let, které uplynuly od časů Catullova trápení s Lesbií, kterou navždy proslavil. Ten čas - kolik generací se vystřídá za dva tisíce let?
A druhá věc - to trápení s láskou, zmatení, kolísání mezi něhou a nenávistí - vždyť to tak máme pořád, říkal jsem si v r.75 a jak to máme dneska? Jinak?
Tenkrát jsem si asi čtyři básně přeložil, ovšem volným veršem a podle starých přebásnění do češtiny. No, to staré vydání i básně odnesl"divoký času vztek" takže už si vzpomínám jen na
- Lesbie, ty mrcho, zbiju tě, že se nehneš! Seřežu ti...
Ne, neodcházej, miláčku, nic nechci, než tě líbat, hladit,
já nevím co to je, a co se mi to děje...
Takhle to slavné Odi et amo dopadlo. Jedna z básní byla ještě šťavnatější! K maturitě jsem byl připuštěn a myslím, že mou práci ani nikdo nečetl. U Catulla jsem nějaké poetické výšiny nehledal. Ty hlavní důvody, proč se s ním seznámit, jsem popsal výše a bohatě, vrchovatě stačí! Komu ne, ať si na kus papíru napíše seznam všeho co v letech před naším letopočtem nebylo. Catullus a Lesbie - nesmrtelní a dnešní, hi,hi!
Lesbie, ty potvoro milovaná...