Filmové povídky Ladislava Pecháčka
Ladislav Pecháček
Novelizace tří úspěšných filmových komedií scenáristy Ladislava Pecháčka a režiséra Dušana Kleina: Jak svět přichází o básníky, Jak básníci přicházejí o iluze a Jak básníkům chutná život - s gymnazistou, později medikem a nakonec lékařem Štěpánem Šafránkem v hlavní roli.
Přidat komentář
Ja se velmi bavil celou knihu. Vzpominal jsem na filmy, na jednotlive postavy a postavicky. Profesor Jecmen, pan Valerian, Mirecek, Emil Nadenicek, Tonicka a mnoho dalsich ozivalo kazdym radkem. Opravdu krasna oddychovka na letni dovolenku.
Občas koukáme na filmy, které jsme viděli tisíckrát. Opakuji je každou chvíli v televizi a i když známe každé slovo, každou scénu, stejně se díváme po tisící první zase. Já k tenhle filmům rozhodně Radim básnickou trilogii od pánů Pecháčka a Kleina. A i když podle názvů nikdy nevím který díl je který, na ty první tři se podívám rád. A ty druhé tři, pro ty má porevoluční čeština obohacená o anglické zkratky krásný výraz. WTF.
Knížka filmových povídek na mě vykoukla v nějaké knihobudce, a tak jsem si řekl, že by se tím daly zabít dvě neděle. Povídky jsou tři, mají rozdílnou délku, kvalitu i atmosféru.
V první jsou naši hrdinové Šafránek a Koenigsmark ucha před maturitou, kteří se rozhodli sehrát divadelní kus. Ve filmu Tyla, v knize Jiráskovu Lucernu. Z téhle povídky mám pocit, že vznikla před filmem, hodně věcí je v ní jinak, ale kostra a základní myšlenky jsou načrtnuté.
Druhá povídka mi přišla taková, Doktor Pecháček promine, odflaknuta. Hodně věcí zname z filmu, ale celé je to takové nějaké uspěchané. Linka s jeskyňkou je tu odbytá asi deseti stránkami, naopak hodně prostoru tu dostává kolejní život, učení se anatomie, snaha o začlenění se.
Třetí povídka je pak takřka novelizace filmového scénáře, nebo možná spíš filmu jako takového. Dlouho se mi to nestalo, ale u některých scén jsem se smál nahlas (My že čtvrté bé nebo při nepřetržitém proudu historek sestry Toničky).
Až knížku budu do knihobudky vracet, dám jí tak, aby byla hezky vidět a jestli si ji odnesete právě vy, určitě ji zkuste, neprohloupíte.
Prvy diel som videl na vychadzke v Pribramu, ked som bol este mlady a pekny a na vojenskej sluzbe povinnej. A potom ma uz BASNICI nepustili. To je jedno ako sa kritika k jednotlivym dielom vyjadrila ja som sa vzdy bavil. A tato kniha je este lepsia ako filmy. Pre mna 99%. Lebo na 100ku by to musel napist Pan Boh a to podla wikipedie p. Pechacek nie je. Bohuzel.
Série s "Básníky" byla ve své době něčím jako osvěžujícím vánkem, který pronikal nechutnými exhalacemi vyrobenými vedoucí stranou společnosti. Výborná typologie postav a cesta původně študáků Štěpána a Kendyho přes maturitu k medicíně a filmové tvorbě.
Jenže !
Máme zde XXI.století a dějí se okolo nás věci.
Má to vztah i k těmto 3.dílům. Jde o postavu původně studenta jménem Numira Cassa Thombe - samozřejmě sympaťák Mireček . Kdo by ho z nás nemiloval ?
Díky studiu v ČSSR udělal ve své zemi kariéru.
Ale na tomto podivném světě se vyskytují i podivní lidé, kteří zadělávají na hromadné průšvihy a neodhadnutelnou budoucnost.
Částí z nich jsou t.č. "bourači soch", alias demonstranti a násilníci, kteří se domnívají, že ignorace státem přijatých pravidel by měla být ignorována .
Ono se to doufám nestane, ale pokud by tato kniha vyšla třeba ve Wisconsinu, či Minnessotě, může zde být záminka výše uvedených, že postava Mirečka je zesměšňující karikaturou. a možná by prodávanou knihu pálili.
Inu, když někomu vadí Lady Agatha Christie se svými 10-ti malými černoušky ?
Kniha je odpočinková, docela podobná i filmu, ale pochopitelně v knize je něco navíc. Alespoň jsem se dozvěděla jak se jmenuje vlastně Kendy.
Skvělá a zábavná knížka, která přináší první tři příběhy ze známé filmové série o Básních. Příběhy Štěpána Šafránka a jeho kámoše Kendyho neomrzí ani v knižní podobě. Najdete tu všechny oblíbené postavy, všechny skvělé scénky a vlastně i trochu něco navíc.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Je to dokonalé antidepresivum a knížku mám trvale po ruce. Tento poklad jsem za dob studií sehnala v antikvariátu a za nic bych ho nedala.
(8/18)
Básníci - to jsou osmdesátá léta jak vyšitá. Tahle knížka je prostě stroj času. Ještě lepší pro ty, kteří nějakou tou vysokou prošli a v pubertě psali básně:-)
Pro mne, jako milovníka a zbožňovatele filmových Básníků, bylo nalezení této knížky zázrakem. Opravdu s chutí jsem se pustil do čtení a čekal, jak to autor předlohy skutečně myslel a jak to tvůrci filmu změnili. Zajímavé bylo, jak se některé scény a postavy mění (Toman a lesní panna x Lucerna) či získávají ve filmech větší prostor, zatímco v knize nikoli. Či jak dochází k jejich přesunu mezi díly.
Na druhou stranu knížky mi jen potvrdily, že všechny postavičky z filmu jsou boží, akorát teď vím víc o důvodech jejich jednání. Přečtení této knihy mi určitě neznechutilo filmy a taktéž jsem ji po přečtení nehodil do kouta s tím, že "ale filmu to bylo jinak!". Díky času nad stránkami těchto povídek mám v sobě komplexnější obraz světa Básníků. Takže všichni fanoušci filmů neváhejte a přečtěte si to. Budete se bavit stejně či možná ještě víc než s filmy!
Nejlepší část jednoznačně B. Zde popsaný průchod medicínou je nadčasový - každý student si musí najít svoji cestičku a svůj způsob,jak se s tím vším,co přichází,poprat.
Naprosto skvělá knížka, u které jsem se nespočtkrát zasmála a perfektně si odpočinula. Štěpán Šafránek je báječná postava, mám moc ráda ten jeho trochu ironický a přitom poetický pohled na svět :). Budoucí režisér a všeuměl Kendy jako jeho parťák také nemá chybu... Zvláště pak v třetí novele "Jak básníkům chutná život" ve chvíli, kdy se přichomítne k jedné z Štěpánových poetických chvilek s "Píšťalkou" a splní, pro Štěpána nepříliš příjemný, slib, který mu kdysi daroval...
I přes tuto báječnou scénu však mám dojem, že právě zmíněná třetí část knihy je nejméně poutavá. Možná proto, že snílek Štěpán se nám z "chlapce" doopravdy stal mužem...
"Jako kluk jsem nebyl tolik hloupý, měl jsem vyznamenání a roupy..."
Vtipné a zábavné čtení. A byť už třeba znáte filmové básníky nazpaměť, stále ještě stojí za to přelouskat i ty povídky. Mají své kouzlo. Věci napsané podle filmů většinou stojí za houby, občas se ale povedou. A některé vnitřní monology Štěpána Šafránka jsou zde jednoznačně přidanou hodnotou.
Štítky knihy
Část díla
Autorovy další knížky
2009 | Dobří holubi se vracejí |
1980 | Amatéři aneb Jak svět přichází o básníky |
1988 | Vážení přátelé, ano |
2004 | Jak básníci neztrácejí naději |
2004 | Jak básníci přicházejí o iluze |
Zrovna nedávno jsem si vzpomněla, jak jsme po revoluci tuhle knížku koupili s nadšením, protože se nám líbilo filmové zpracování, a pak zjistili, jako by šlo jen o přepis scénáře. Nemělo to tu duši, styl, poezii...Je to jeden z mála případů, kdy mohu říci, že film je výrazně lepší než knížka.