Batoh, medvěd a osm kartonů vodky
Lev Golinkin
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/356788/bmid_batoh-medved-a-osm-kartonu-vodky-Lwi-356788.jpg
4
98
98
Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let? A jak to probíhá, když se rozhodnete emigrovat za oceán do vysněné země? To vše a ještě mnohem více naleznete v autobiografickém románu Lva Golinkina – skvělého vypravěče i pozorovatele, mistra břitkého humoru i nadsázky. Autorova výpověď je neotřelým popisem kulis rozpadajícího se impéria i strastiplné cesty za lepší budoucností a hledání vlastní identity.... celý text
Přidat komentář
Zažil jsem ta léta, nebyl jsem perzekuován a nedostal jsem se do problémů, které autor popisuje. Přesto je pro mě tento příběh autentický, protože se v té době takovéto věci děly a lidé se chovali tak jak se v tomto příběhu píše.
Příběh je z doby, kdy nám byl (nuceně) Sovětský svaz vzorem a já nechci domýšlet, jak by to vypadalo u nás, kdyby se socialismus nezhroutil. Kam až bychom se dostali.
Když si s popsanými antisemitskými výlevy z této knihy porovnám, dnešní politická prohlášení z Kremlu na adresu Ukrajiny, tak mě to ani nepřekvapuje a chápu, že se od té doby v Rusku nic nezměnilo.
Lev Golinkin vzpomíná na emigraci své rodiny ze SSSR do USA na přelomu let 1989/1990. Jemu tehdy bylo deset let. Jedna z mnoha vzpomínkových knih. Mě v ní zaujalo několik věcí:
- Lev Golinkin krásně vypravuje. Nejen chronologicky, ale umí vždy vybrat a "nasvítit" něco zajímavého,
- velice zajímavě taky uvažuje o tom, co se dělo jemu, jeho rodině i lidem kolem,
- jeho vděčnost všem, kdo jim na jejich dobrodružné cestě pomohli.
"Štěstí mi přálo natolik, že ve mně nový kus oblečení už nevyvolává tak prudkou odezvu, ale kdykoli pomyslím na bundu od Evy, vzedme se ve mně odlišný druh radosti. Ohlédnu se a vidím své dětství, které neutvářely pouze charkovské uličky, ale také společné úsilí tisíců protestujících, tuctů pracovníků organizací pro lidská práva, politiků, dobrodinců, aktivistů a běžných lidí. Jsem rád, že jsem se s částí z nich setkal; většinu nikdy nepoznám. Někteří zápasu věnovali své životy; jiní třeba jen podepsali petici, zaslali šek, ověřili dokumenty či odevzdali bundu. Drobné počiny si prorazily cestu světem, staly se mou součástí a ovlivnily mě neočekávanými a neznámými způsoby. A když teď stojím na druhé straně, ohlížím se a jásá nad příležitostí proměnit plechovku polévky ve večeři nebo desetidolarovou bankovku v naději. Vnímám, že kolem mě šustí neviditelná vlákna, která mě spojují s lidmi, které vůbec nepotkám, a vím, že mohu pomoct jiné lidské bytosti, aby se cítila cenně, důležitě, hodnotně. Přestože sám pořád představuji neukončené dílo, nezpochybňuji moc zrn, jež mohu zasadit.
Modlím se, ať svou práci zastanu dobře."
Jaké to je být malým židovským klukem v Sovětském svazu osmdesátých let?
Žádná procházka růžovým sadem.
Autor ve svém autobiografickém románu popisuje, jak se žilo jemu, jeho rodině a jak se rozhodli emigrovat do Ameriky.
Jejich cesta je popsána místy černým humorem, ale některé momenty byly dost děsivé.
Četlo se to docela dobře, ale někde jsem se ztrácela v myšlenkách, když například více zabředl do politiky.
Postupem času mi přišlo, že děj upadal a skákal dost mezi roky. Chybělo mi pár vět o tom, jak nakonec dopadli jeho rodiče a sestra.
Kniha popisuje, odchod jedné židovské rodiny na konci 80. let ze Sovětského svazu. Dala by se rozdělit do tří částí. První popisuje, co rodina prožívá v SSSR a při zařizování povolení k vycestování, antisemitismus, násilí, šikana, úplatky. Další část, je o životě a přežívání v uprchlickém táboře v Rakousku a potkávání se se západní kulturou a způsobem života. Šok z toho, že někdo dělá něco nezištně a nic za to nečeká. A poslední část vypráví o životě v USA a hledání sebe sama a vlastní identity. Kniha se dobře čte a je v ní dost zajímavých ne úplně známých faktů o SSSR, o uprchlickém řízení a dalších věcech, o jejichž existenci bez osobního prožití člověk nemá vůbec tušení.
Ohodnotím první tři čtvrtiny knihy, protože na poslední etapě děj trošku ztratil šmrnc. Jelikož ale ta většina byla skvělá, přimhouřím oči a jako po lahvi vodky shovívavě zapomenu na to, na co zapomenout chci.
Jen těžko si představuji zážitky, které popisuje z dětství. Musela to být opravdu těžká doba. Je fascinující, že o ní dokáže vyprávět tak, že se během čtení načapáte u úsměvu. Kniha přináší spoustu historických informací i pobavení.
Tohle bylo silné. Dočetla jsem s mrazením v zádech. Když vidím kolem sebe stížnosti, jak se dnes všichni máme špatně, přála bych fňukalům aspoň 10 minut v kůži autora. Kniha mi otevřela netušenou část historie, mechanismus emigrace, pochopení k emigrantům, ale i autorovu duši. Poslední část knihy mě zcela pohltila. Až mám ze sebe samé výčitky svědomí, že nedělám dost, abych si zasloužila své pohodlí. Doporučuji!!!
I já jsem jednou z těch, koho ke knize přivedla čtenářská výzva. A rozhodně nelituji. Dostala jsem silný velmi autentický příběh, který se odehrává v době, kterou si dobře pamatuji, přesto jako by to byl nějaký alternativní vesmír. Vůbec jsem netušila, že v Rusku (pardon - v Sovětském Svazu) existoval nějaký antisemitismus a jak moc celá bolševická éra svým lidem ublížila. Z pohledu malého chlapce je vše ještě obludnější, a o to víc smekám před autorem, jak dokázal přiblížit to, co prožil, navíc s lehkou nadsázkou.
Ke knize jsem se dostala kvůli čtenářské výzvě a jsen za ni opravdu ráda. Dozvěděla jsem se mnoho nových věcí a zamyslela se nad jiným pohledem na svět, emigraci, náboženství. Všem doporučuji.
Nápad autora, psát to slovy a pohledem malého kluka je úžasný, moc mě to bavilo.
Tak ta byla poslední.Poslední kniha z letošní výzvy.Nejprve jsem chtěla dát tři až čtyři hvězdičky,ale poslední část knihy změnila můj názor.Část o novém životě v Americe dává bez příkras pochopit,co se děje v hlavách a duších jakýchkoliv vyděděnců.Autor si prošel dlouhou cestu popřením, nenávistí,aby se přerodil sám v sebe,v bytost,která vyrůstá ze svých kořenů.
Opět kniha do čtenářské výzvy a za mě povedený tip. Netušila jsem, že židé v Rusku byli až tak perzekuováni. Popis jejich rodinné cesty byl napsán poutavě i vtipně. Povedlo se i prolínání do přítomnosti. Jen mi chybělo delší vyprávění o začátcích v USA. Doporučuji:-)
Nevím jestli vůbec můžu hodnotit. Knihu jsem nedočetla a humorné scény pro mě měly velkou pachuť. Přeci jen ta doba není dost daleko.
Celkem zajímavý osobní příběh o útěku sovětských uprchlíků. Je to dobře napsané, čtivé. Ale přece jen mi tam něco nesedělo. Čas od času jsem se nudila a v jednu chvíli už jsem se modlila, ať to skončí. Číst to znovu asi nebudu, ale jsem ráda, že jsem si to přečetla.
Skvělá kniha. Od začátku do konce zajímavá, ať už tématem, zpracováním osobních zážitků autora, "židáctvím", prostě vším. Pokaždé jsem se těšila, až k ní zase sednu a budu moct pokračovat ve čtení. Rozhodně doporučuji pro rozšíření obzorů historických dat a faktů z doby nikoli tak dávno minulé, ale také pro to, jak skvěle dokázal autor popsat to, co život v SSSR, byť krátký, znamenal pro jeho další žití, resp. jak poznamenal jeho samého. Za mě - skvělá a úžasná kniha, po které bych nesáhla, nebýt výzvy.
Malinko zklamání. Velmi poutavé bylo líčení útrap zakoušených v Sovětském svazu a při útěku z něj. Dost mě překvapilo a šokovalo, že ještě v 80. letech byli Židé v Sovětském svazu tak stigmatizovaní a šikanovaní snad ještě víc než nežidovský plebs. Bohužel mám pocit, že z těchto útrap si autor sice odnesl malé traumíčko, to mu ale nezabránilo sklouznout k typicky americkému uvažování a trochu i k jakési nabubřelosti. Z jeho "dospělého" putování zpět do Evropy, aby objevil své kořeny, vyrovnal se s traumaty, setkal se s osobami, které jeho rodině při útěku do USA pomáhaly, a nasbíral materiál pro knihu, jsem už moc příjemné pocity neměla.
Po knize jsem sáhla na základě čtenářské výzvy. Jedná se o autobiografickou knihu, kde autor líčí své nelehké dětství, popisuje cestu za svobodou se všemi útrapami. V poslední části knihy se autor příliš utápí v sebenenávisti. Ale klobouk dolů před životní cestou téhle rodiny. Každopádně zajímavá sonda do dob SSSR a jeho "fungování".
Na knihu jsem narazil díky výzvě - kniha od Ukrajinského autora. První třetina knihy je hodně zajímavá a čte se dobře, druhá, týkající se exilu v Rakousku taky ještě ujde, ale poslední kapitoly z pobytu v Americe už byly místy spíš utrpením. Ale jsem rád, že jsem knihu přečetl a dozvěděl se tak zase hodně nových informací o sovětském Rusku a o pro mně naprosto nepochopitelné nátuře jejích obyvatel.
Při vší úctě k lidem, kteří žili a žijí v totalitních režimech a utíkají z nich za nebezpečných okolností,mě způsob, jakým Golinkin o tom vypráví přišel nezajímavý.
Pár pasáží bylo docela "horrových", občas nějaký ten vtípek, několik zajímavostí ze zákulisí uprchlických organizací a života v uprchlickém táboře v Rakousku.
Komentáře Chesterton a Haki 34 to vystihly i za mne.
Podle New York Times je prý Golinkin báječný spisovatel.
No nevím, nejsem si tím docela jist.
Myslím si, že tohle je jedna z mála knih, kde i veškeré komentáře budou málo. Důležité svědectví o vlastní identitě, o hledání místa na zemi, o smíření se sebou samým. Bolestné, ale svým způsobem neskutečně očistné a terapeutické čtení i pro lidi, kteří podobným vykořeněním nikdy neprošli. Celá linka spjatá s maminkou hrdiny, doma váženou lékařkou, venku v jazyce zakletou princeznu, která chtěla jen chránit své děti, by stála za samostatný román. U pasáže s jazykovou bariérou jsem měla celou dobu slzy v očích. Jazyk je darem i zbraní.
Kniha se mi dostala do ruky díky ČV23- za což jsem velice ráda! Vřele doporučuji přečíst - zajímavé vyprávění o útěku židovské rodiny z Charkova - hmatatelně popsaná příkoří a těžký život jak v Rusku, tak i následně utečenců, díky autorovo podání si čtenář přímo prožije. Velký přínos knihy vidím v přiblížení pojetí židovství samotnými židy, ve vylíčení fungování celosvětové pomoci a v mnoha osobních vypořádání se s hrůznou minulostí formou následné bezejmenné, nezištné pomoci druhým.
Štítky knihy
humor USA (Spojené státy americké) nadsázka autobiografické prvky identita emigrace ukrajinská literatura
Ač v určité fázi mé "vlastní cesta do hlubin emigrantovi duše" dost otravovala, přece jen - tato kniha je něco!
(a to dost speciálně kvůli té cestě do hlubin duše - hledání bundy nebo důvody rodičů k emigraci by nebyla přidaná hodnota)
Dvě české poznámky:
- nesouhlasím, že by v roce 2007 se jih Čech tak nápadně blížil Charkovu 1990.
- rakouský baron Peter patrně nebude Karel Schwarzenberg, ač...mě to napadlo.