Bedny
Rosana Zvelebilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530435/bmid_bedny-65a947c6a1964.jpg
5
61
61
Je to sráč, největší v celém Poddrně. O všem ví, všechny ovládá a počet jeho obětí roste. Protistranou je bývalá učitelka a má pro sráče překvapení: smrt. Krutou, velmi bolestivou a hlavně ponižující. Jeho utrpení dokonale naplánovala, avšak polapený padouch se odmítá chovat jako polapený padouch.
Přidat komentář
Na mě trochu moc dlouhé s koncem, který nemusím, ale jo, @rosanacanc napsala krásně zamotaný, drsný příběh, který bavil. A jsem teda asi vadný, ale klidně by se mi to líbilo ještě drsnější, i když pravda, palačinky s nutellou jsou masakr...
„Elektřina brní.
Nohy se podlomí.
Kolena zabolí. Krk pálí.
Jů, bedna!
Vstávám a pokračuju.“
„Jop. Brzo chcípnu. Cajk.“
(„POZOR“ všechna sprostá slova jsou citací z knihy, BEDNA - ZABÍT SRÁČE. Ti, jenž mají slabá srdíčka BUCH, BUCH, BUCH, ať to raději nečtou. Aby vás nePICLO. A nebo vás picnu PIC, PIC, PIC, já. Vyvarujte se infarktu. Proč ta sprostá slova, ptáte se? To proto, aby byla ukázána jistá vulgarita kloubící se s krásou tohoto perfektního příběhu. JOP. A pokud vás zajímá víc podrobností, klikněte na recenzi u této knihy. Ale nejdřív ten komentář, než bude zavražděn. :-) :-) :-) TUF!
Citát: Špiním si ruce rád. Miluju zabíjení. Těší mě a uspokojuje. Nechci se o to s nikým dělit.
Jop. Tohle byla bomba! BUM. Teda jako musím přiznat, že mě trošku nasralo, PIC že to někdo označil za komiks – to jako fakt? Je to román s ilustrovaným bonusem. Toho bonusu je asi 30%. Ale na druhou stranu jsem rád, protože jinak bych si to nekoupil. Vím, že v tom máte zmatek, ale vysvětlovat vám to nemá smysl. Mou slabost by stejně nikdo nepochopil. Hlavní SRÁČ je docela pako, ale já si to PAKO oblíbil. Něco podobnýho jsem měl s Dextrem. Sériový vrah a takový borec. JOP. Pravda, Dexter nezabíjel děti. Nah. PRÁSK.
Malá ochutnávka:
No a tím se dostáváme k tomu míň lichotivýmu hodnocení. Co to je, tohlencto?! To má bej mučení? Kurva! Asi jste mysleli, že jsem kancelářská krysa a bude mi to vadit, co? Hele, já se nastěhoval nábytku a natahal mrtvol. Bez spánku, vody i jídla jsem řídil dlouhý hodiny náklaďák a mockrát jsem byl někde zavřenej nebo spoutanej. Má to mí jako asi ňákej psychologickej efekt, že je to úplně zbytečná práce, protože nosit bedny po jedný do vejtahu je fakt na hovno. A kdovíjak v prdeli z toho nejsem.
Je to nádherně propracovaný. Nejhorší na tom jsou ty přeskoky v čase. BUCH, BUCH. Musíte si totiž dávat velký pozor, co právě čtete. Někdy se dějem dostáváme až o několik let dozadu. Jenže POZOR si musíte dávat nejen na roky, měsíce a dny, ale i na ČAS. Tak že nah, nevadilo mi to zas tak moc, ale je potřeba si to hlídat, jinak budete v píči. Možná jako největší maso v příběhu bych označil scénu „štípnutí od Komára“. Celá ta BDSM scéna je fakt BOMBA. A hlavně lecos vysvětlí. Konečně v tom máte jasno, ale jakoby to furt nechcete pochopit. A i když víte, že to víte, stále lpíte na tom, že nic nevíte. BUM. A už vůbec nechápete, že tak MOC stojíte o pojebanou brejlatou buznu, co si ze všeho dělá prdel a nemá úctu naprosto k ničemu. BUM. Jop!
Citát: Vo nic nejde. Prostě tvůj život končí. A o ženušku se taky postarám, neboj.
Což ovšem neznamená, že to ostatní kolem za to nestojí. Naopak. Aby jste si SRÁČE pořádně užili, musíte vědět, jak a PROČ k tomu všemu došlo. A to je právě na tom to nejgeniálnější. Všechno to vracení se v čase má smysl. Pomalu, ale jistě skládáte střípky informací a jako puzzle se vám před očima sestavuje celý ten BORDEL kolem SRÁČE. To, že ho vlastně milujete od začátku vám z hrůzou výbuchu v hlavě BUM, PIC připomene, jaký že je to vlastně sráč . . . a vy ho stejně máte rádi! Stydíte se za sebe alespoň trošku? CVAK. Doporučuji všem magorům a milovníkům sériových vrahů. Ano, JOP je jich tam několik.
Citát: Hlavně si dávej pozor, ať ti neumře. Jako bývalý patolog se nemůžu dočkat, až budu řezat pro změnu do něčeho živého.
A teď trochu k formě psaní. O časech a (z)vracečkách už jsem psal. Ale je tu ještě pár zajímavostí. Část příběhu vypráví SRAČ část vypráví ta „s tlustou PRDELÍ“. Oba dva to provádějí v ICH formě. Tak že někdy musíte rychle přeCVAKNOUT do ženskýho nebo mužskýho módu. Navíc jako BONUS jsou tu ty kresby. Některé vytvářejí jen kulisu pro opakování psané scény, (furt to není komiks) ale některé jsou vloženy přímo do textu. Jsou to malá komiksová okna stylem BUM, BUCH, PIC, CVAK . . . atd. Je to hravé JOP, a velmi zajímavé. A tak si řeknete „mrdat ježka“, já si to chci užít v plné míře. BUM. Je to surové, brutální, sprosté a poučné. Navíc si možná ani neuvědomíte, že u některejch pasáží brečíte SMÍCHY. Fakt BRUTUSTÁN. Že já se nabrečel. JOP!
Citát: Dobrý motiv k vraždě: Řekl mi, že jsem tlustá . . .
Humoru je tu hafo. Dokonce, když už si myslíte, že SRÁČE, dokonale znáte, dokáže vás kdykoliv překvapit a kupodivu i rozesmát. ŤUK, ŤUK. Jako fakt. Mě tedy překvapovala skoro každá kapitola. Všechny ty informace o KAKTUSECH, bordelech, vraždách, mučení, NÁHRDELNÍKU, sebevraždách i jedné jediné pravé LÁSCE, to jako byla síla. JOP. Celé jsem si to neskonale užíval. Pravda, někdy jsem BLIL, až jsem brečel (už zase), ale skoro vždy jsem byl spokojen a mnohdy i hodně překvapen. Dokonce, když SRÁČE vraždili (zase), jsem si říkal, zda si vzal ty svoje trenky se smrtkama. Paní Zvelebilovou si určitě zapamatuju BUCH, BUCH, BUCH, a zamiluju. Už jsem si od ní objednal k zakoupení všechny JEJÍ knihy. (Další tři) Doufám, že budou minimálně stejně tak dobré jako tahle. JOP. Snad mě NEZKALME . . NAH NAH, to by mi snad neudělala. NAH. Kde sehnat báseň „Mrdat ježka“ najdete v recenzi.
PS – Jop je ano, Nah je ne.
Citát: Doufám, že mě popravíš nebo mi aspoň pudeš na pohřeb, abys mi pochcala hrob. . . „slibuju“
Hele, ještě neodcházejte. BUCH. BUCH. BUCH. Já jsem ještě tady. Sem se ňák rozjel, no. To ty bedny! JOP. Zaujala mě v příběhu, mimo jiné, i dvě zajímavá slova. A to jsou TATRAMATKA a TYRISTORKA. Starší vědí JOP, a mladší NAH. Ale není problém si to najít na netu. Z příběhu jsem vypsal snad dvacet super citátů. Vím, že některé jsou vytrženy z konceptu, ale mrdat ježka. A tak jsem ty citáty PICNUL paní Zvelebilové na její DK profil. Tak že si je klidně přečtete. Jako doplněk k recenzi i komentáři. Ještě nikdy jsem se u komentáře tak nerozvášnil a stále se mi nechce končit. Už mě dokonce i tvrdne. JOP. STOP.
Citát: Kdyby pohledy vraždily, byl bych tuhej.
Správná magořina! Začátek je trochu chaotický, ale jakmile se do toho dostanete, kniha nejde odložit. Styl psaní je na úplně jiné úrovni. Už se těším, až si přečtu něco dalšího.
Takže, knížka je docela úlet, přesně pro takový magory jako jsem já :) sprosťárny ani potoky krve mi nevadí...
Dost jsem bojovala se začátkem, bylo strašně moc postav a skoky v čase, ale když už jsem se chytla, věděla kdo a co, začala mě bavit. Nakonec se z toho vyklubal takový zvrácený psycho romantický příběh...
Zajímavá zápletka, dost nečekaných zvratů, traumat, úchylek a i mrtvol...
Hodně mě bavily vymyšlené názvy nejen měst. Např. fesťák Zabifest mě rozbil :)))
A vyzdvihnout musím to grafické zpracování knížky, to je umělecké dílo...
Bedny jsem si hrozně užila, všechny ty děsné a zvrácené věci. Postavy, které si jdou brutálně po krku, ale postupně o nich odhalujete protichůdné informace a zavrtávají se vám do srdce jako červi. To všechno v bizarním světě, který jsem si velmi oblíbila.
Ale nemůžu dát plnou pálku, protože kniha je místy zmatečná. Množství postav mi dokonale rozhodilo čtení a některé scény nejsou úplně dotáhlé do konce. Sazba mi místy taky vadila. A některé komiksy jsou v knize ještě před scénou, takže působí jako spoilery.
Tak tohle je naprostá, ale fakt naprostá pecka! Bavilo mě to od začátku do konce. Bavil mě děj, ujetej svět, jazyk, černý stránky i ilustrace.
Citlivkám bych knihu nedoporučila, ale ostatním určitě ano.
Bedny jsou zajimavy psychologicky moderni zpusob, jak se divat na zlocin a trest.
Autorka si dala obrovskou praci s ilustracemi a rozvetvenym dejem.
Asi to neprecte clovek na jeden zatah, chce se jit vydychat na balkon, ale pak vas povzbudi pasaze, u kterych se zastavite a chcete si je precit znova, protoze to je bozi.
Ocenuji autorcin fiktivni svet a obohacenou slovni zasobu o vyrazy unikatni jen a pouze pro tento pribeh a jeho postavy.
První kapitola mě trochu vyděsila, a to hlavně jazykem, ale jakmile člověk zapadne do příběhu, je to parádní jízda. Bedny nejsou obyčejná knížka. Svět je absurdní, sprostý a strašně přemrštěný, ale když na to všechno přistoupíte, zbyde poměrně přímočarý a překvapivě naivní příběh o dvou rozbitých lidech, kteří dělají, co můžou.
Za největší plusy považuji Sráčovi flashbacky, které až ke konci knihy odpověděly na otázky, o kterých jsem ani netušila, že je mám. Především "Oukej" nemůžu dodnes vyhnat z hlavy.
Vytknula bych nevyváženost mezi perspektivami, protože kapitoly Sráče mě bavily nesrovnatelně víc než Učitelky, a mučení, které se ke konci strašně vleklo.
Celé to působí neskutečně osobitě, jako že Rosana chtěla prostě jen vyzkoušet, co všechno jí projde. Moc se těším na Murie
Tohle byla pecka!
Skvěle napsané, za mě naprostý koncert. Výborné dialogy, výborné hlášky. A že to nebylo zrovna jako od Jiráska? No a?
Parádně vykreslené postavy. Sráč a Úča mi v hlavě ještě nějakou chvíli zůstanou, jen tak se jich nezbavím. A ani nechci.
Příběh skvěle poskládaný. Veskrze jednoduchý, ale propracovaný tak do detailu, že na něm ve finále nebylo jednoduchého nic. Vyprávění z pohledu dvou hlavních postav se skvěle doplňuje, časové linie mě zpočátku trochu mátly, ale brzo jsem se chytla a skládala jednotlivé dílky k sobě.
Poddrno, Brutustán, Schnitzland - fakt jsem se celým tím alternativním světem dost bavila. A zvláštní místečko u mě má Záporno.
A grafická stránka? Kurňa ta mě bavila taky. Zaměstnanec měsíce, komiksy, bubliny v textu, bílé na černém... Neskutečně osvěžující.
V tomhle příběhu spousta věcí není tak, jak vypadá. Je to ještě mnohem lepší. A je to punk, běžte do toho! :)
Pádné, komické (u fotky dítěte v peněžence jsem svým výtlemem probudil spící rodinu), drsné a tragické. Z počátku trošku matoucí, než jsem se zorientoval v časových linkách a posloupnostech událostí. Žádný jednoduchý akčňák nečekejte, spíš rozbor Sráčovi psýché. Doporučuji, 5/5
V knihe sa strieda rozprávanie z pohľadu antihrdinu (pre lepšiu orientáciu ho budeme naďalej označovať familiárnou prezývkou Sráč) a Zorky pomstiteľky v podobe učiteľky. Dej nenapreduje chronologicky - kapitola väčšinou začína v opustenej fabrike, kde má Sráč ukončiť svoju biednu existenciu, a potom sa prenesieme do viac či menej vzdialenej minulosti. Možno to znie chaoticky, ale nie je - rozprávanie je vždy prehľadne označené dátumom, a autorka zvládla cestovanie v čase linkovým autobusom bravúrne.
Bedny nie sú jednoduchým akčákom o bossovi, čo konečne dostal co proto, takže počas čítania sú čitateľovi odkrývané postupne ďalšie a ďalšie fakty. Tento príbeh má niekoľko vrstiev. Na čitateľa číha aj niekoľko prekvapivých odhalení, no musím povedať, že mnohé z nich som vytušila dopredu. Na zážitku z knihy mi to však neubralo - v podstate som bola skôr rada, že som mala pravdu - a stále by som Bedny hodnotila na plný počet bodov. Nebyť toho záveru. Ako keby si návštevník punkrockového koncertu obul k vybíjanej koženej bunde a zelenému kohútovi na hlave ružové balerínky s Hello Kitty.
Ak nepočítam záver, ktorý ma sklamal, potom musím povedať, že Bedny boli pre mňa dokonalým letným počteníčkem. Je to kniha, ktorá je zábavná, ale nie primitívna, námet je v podstate jednoduchý, ale spracovanie nie je triviálne, a čitateľ sa pri nej môže zasmiať, zažiť dávku napätia, vytočiť sa aj si poplakať. Iste, mnoho vecí je tu zámerne prehnaných, treba čítať trochu s rezervou a nebrať všetko smrteľne vážne (fajn slovná hračka, keď hovorím o knihe o vrahovi). Na rovinu: nazeranie na život vám nezmení, ale ak hľadáte pohodové, no zároveň strhujúce čítanie k bazénu, Bedny môžem rozhodne odporúčať.
Jsem asi vyšinutá, ale já si u knihy neskutečně odpočinula, vrhla mě do alter-reality, přišla mi nesmírně oddechová svým nihilismem, od začátku do konce nebylo co ztratit. Přesně to jsem teď potřebovala a naprosto žeru ilustrace.
Asi bych měl napsat, že to byla brutální jízda ... Ne, byla to masakrálně brutální jízda.
Tato kniha zdaleka není pro každého, je svým způsobem zábavná, divná, brutální a velmi originální. Líbí se mi, že se zde nehraje na žádnou nóbl literaturu, ale jde tady převážně o zábavu (tuto vlastnost obdivují třeba u Kotlety). Přitom je schopna udržet vysokou úroveň děje a napomáhá ke čtivosti.
Kniha je zábavná díky velkému množství ilustrací ať už celostránkových nebo různých drobných vsuvek, díky tomu to na mě působí až filmovým dojmem. Navíc většině postav propůjčuje svůj vzhled nějaká slavná osoba, a to povedeně dokresluje atmosféru. Máme zde spoustu odkazů na různé filmy, seriály a narážky na spoustu problému dnešní doby.
Bohužel, je to někdy přes čáru a těch šílených a ujetých scén je až moc. Někoho slabšího by to mohlo odrovnat nebo poslat do dža... . Na druhou stranu to jako celek funguje. Přirovnal bych to k nějakému kultovnímu béčkovému filmu Roberta Rodrígueze.
Když dáme stranou brutální scény, osobitou mluvu a všechny sprosté i úchylné narážky na cokoliv co si vzpomenete, máme zde velmi zajímavý příběh. Ten mě opravdu zaujal, byl propracovaný do posledního detailu. Člověk v něm musel hodně číst i mezi řádky. Díky tomu, že byl děj rozdělen do současného aktu a do spousty retrospektiv, jenž vyprávějí různé postavy, se toto dílo stalo pro mě ještě zajímavější. Orientace v časových obdobích byla těžší, jelikož nejsou lineární, ale jak se říká, nic není v životě jednoduché .
Závěrem bych dodal, že kniha mě pobavila a určitě ji doporučuji každému, kdo má rád trochu té ujetosti až fantasknosti a láká ho kombinace R. Rodríguez a M.Puzo.
Předně, není to kniha pro každého, ale... Mě se líbila. A teď se pokusím nebýt tak stručná.
Kniha si nebere servítky a to ani co se týče řeči, která je mnohdy víc než zemitá, tak i přístupu k věci jako takové. Co taky čekat, když jde o popis pomsty největšímu mafiánovi města, proložený retrospektivami z jeho života. Přesto je svým způsobem i laskavá (doufám, že mě za tohletvrzení Rosana nezabije, ale trvám si na svém).
Celkově se mi četla velice dobře. Soukromně bych ji přirovnala třeba ke knize Vlci Sudet od Neomilnerové, hlavně kvůli přístupu hlavního hrdiny. V recenzích dole byl zmíněn i Tarantino a i s tím souhlasím. Tarantinovské to je nesporně.
Suma sumárum, máte-li chuť na trochu mafiánské drsnosti okořeněné peprným humorem, je to kniha pro vás. Plus ilustrace zruky samotné autorky díla jsou vítanou třešničkou na dortu (naloženou v medu a chilli :) )
A nějaký zápor, abych jen nechválila. Retrospektivy nejsou razené časově, ale podle toho, na co si kdo zrovna vzpomene. Jsou pravda datované, ale bytostně nesnáším, když si musím při četbě malovat časovou osu, takže jsem datování cíleně ignorovala. Díky tomu jsem z počátku měla trochu zmatek v tom, vo se kdy stalo. Na dryhou stranu, časem se to srovnalo samo a alespoň má člověk důvod si to celé projet ještě jednou, aby se pokochal i tím, co napoprvé minul. Takže vlastně to zas až takový problém není.
Jako kdyby Tarantino napsal romanci. Tak nějak by se dal charakterizovat tenhle výjimečný román. Je sprostý, brutální, vtipný a chytrý. A krásný.
Na pohled určitě, protože moc bohatě ilustrovaných knížek kromě dětských pohádek nevychází. Ale i příběh mě velmi příjemně překvapil. Všechno má svůj smysl, detaily se skvěle proplétají a styl vyprávění zkouší morálku čtenáře, jestli (případně jak moc) bude litovat masového vraha.
Navíc můžu prozradit, že knížky, na které si vyžádáte u nakladatele autorčino věnování, voní jako hlavní hrdinka. Což je vážně super! Za prvé to úžasně prohlubuje zážitek ze čtení. Za druhé jsem veskrze ráda, že nesmrdí jako neustále pozvracený hlavní hrdina.
Tato kniha mě velmi bavila. Na začátku jsem měla trochu problémy s časovými údaji, protože příběh není vyprávěn chronologicky. Starší události se coby vzpomínky přidávají tehdy, kdy je to příběh důležité, a postupně se tak skládá mozaika celého obrazu. Nicméně někde od sté strany už jsem byla úplně pohlcena a dočetla to jedním dechem. Střídá se vypravování hlavního hrdiny sráče a jeho věznitelky. Autorka skvěle vybrala, které události komu vložit do úst, aby si pohrála se lží i pozorností čtenáře. Kniha je napínavá, akční a možná malinko nechutná, ale jen v míře, která se dá snést. Nechybí ani erotické scény. Je to super gangsterka ve stylu Historek z podsvětí nebo Sincity. V průběhu člověk k hlavnímu hrdinovi tak přilne, že vlastně neví, jestli mu fandit, aby se zachránil, nebo mu přát smrt. A vlastně by se mi líbily obě možnosti jako závěr knihy. Úžasným bonusem jsou obrázky, které jsou ve stylu komiksu. Vřele doporučuji.
Rosana chtěla hodnocení od srdíčka, tak se tedy pokusím o něco od srdíčka. Mám vcelku slabost pro divné a švihlé lidi, takže mě svérázná úchylná chemikářka, která asi rok spamovala ve spisovatelské skupině s obrázky individua, co vypadá jak David Tennant, docela zaujala.
Byla jsem ubezpečená, že se rozhodně nejedná o nic podobného jako Kotleta nebo Kulhánek, což mě poměrně potěšilo, protože potoky krve si umím představit i ve vlastní hlavě, tak k tomu nepotřebuju ještě lekci chaotické anatomie od někoho cizího. A navíc Rosana vytrvale tvrdila, že její příběh je vlastně těžká romantika.
A jako... jo. Navzdory podtitulu Zabít sráče je to skoro až zamilovaný příběh dvou úchyláků, co se hledali, až se našli, až na to, že jeden chce zabít toho druhého, což tu romantiku jaksi kazí. Zezačátku to vypadalo až zbytečně akčně, že kdybych nebyla varovaná, že se z toho Kotleta ani Kulhánek nevyklubou, asi bych nečetla moc ochotně dál. Jenže jak příběh pokračoval dál, veškeré mé obavy se rozplynulo a knížka začala připomínat spíš Jessicu Jones (o čemž mám podezření, že je to ten zmiňovaný oblíbený seriál hlavní hrdinky).
Chvílemi jsem si říkala, že pančelka je fakt zlá a hnusná, když tohle svým postavám dělá, pak jsem byla chvíli na pochybách, jestli Zvelebilová - Zbořilová není nějaký ekvivalent dvojice Kladno - Záporno a není to její alter ego, a na závěr jsem si říkala, že nikdo by tak zlý být přece nemohl (a zbytek brutálního zabíjení si laskavě dočtěte sami).
Vzhledem k tomu, že tohle je moje první knížka ze skupiny krvavých a brutálně násilnických zamilovaných příběhů, tak nemám srovnání, nicméně já jsem si to užila, i když to tedy občas bylo na sklenku, dvě, tři... a jsem ráda, že jsem mohla sledovat velkou část kreativního procesu, byť online, protože takové knížky mají v mé knihovničce své speciální místo.
Jo, a moje knížka voněla po parfému Zbořilové! Nejdřív jsem si tedy myslela, že se jim v tiskárně něco stalo a parfém to má kompenzovat, ale pak jsem se dozvěděla, že i tohle bylo naschvál.
Speciální pozornost si mimo jiné zaslouží i to, jak dobře na sebe navazovaly části z minulosti a přítomnosti. Nicméně je to trochu sprosté, takže pokud vás rozhodí nějaká piča, kurva nebo ježek, asi to není úplně pro vaše střízlivé já.
Můj svět se od teď dělí na "před" a "po" Bednách. Originální, šílené a svérázné dílo se může zpočátku jevit jako výplod choré mysli, ale brzo zjistíte, že jde o propracované humorné drama, které se dá označit za tristní zrcadlo společnosti. Trefné parafráze najdete napříč celou knihou, stejně jako detaily tvořící propletenec událostí, které nám autorka předkládá v různých časových skocích, a které vedou k nevyhnutelnému - Zabít Sráče! Nic není zmíněno bezdůvodně, všechno má svůj smysl a místy máte pocit, že padouch si dělá srandu i z vás. S mírnou nadsázkou lze říci, že Sráč a Zbořilová vytvoří ikonické duo, které se vryje do podvědomí stejně jako je Vlk a Zajíc (Jen počkej, Sráči!) nebo Lister s Rimmerem (4 692 kusů "ozářených" Beden). Pokud hledáte něco zcela neobvyklého, oplýváte humorem a nebojíte se reálného popisu od vraždění po BDSM sexuální praktiky, rozhodně tento literární počin nesmíte minout. Mrdat! (To je něco jako howgh poddrněnštinou.)
Byl jsem asi jeden z prvních co to četl a musím říct, že super. Hodně čtivé a vtipné :)
I když ke konci už trochu drsnější a nějaké věci bych vynechal ;-)
Každopádně jsem "hrdinovi" většinu času fandil :-D
Jestli je to první kniha, tak hodně dobrá práce. Jsem dost vybíravej co se týče knih.
Četl jsem to digitálně, takže se už těším až uvidím papírovou verzi. V digitální jsem se občas ztrácel v datumech :-D
Jo a grafika taky bezvadná :) To běžně v knížkách také nebývá.
Štítky knihy
drogy humor komiksy černý humor střelné zbraně pulp fiction BDSM retrospektivní vyprávění autorské ilustrace Rosana Zvelebilová
Drsný a zamotaný příběh, který se postupně rozplete.
Hlavní "padoucha" bude chvíli nesnášet, chvíli vám ho bude líto, chvíli se vám bude hnusit, za okamžik vám ho bude zase líto.
Výborně napsané, moc se mi to líbilo.