Bedny přehled

08.05.2024

„Elektřina brní.
Nohy se podlomí.
Kolena zabolí. Krk pálí.
Jů, bedna!
Vstávám a pokračuju.“

„Jop. Brzo chcípnu. Cajk.“

(„POZOR“ všechna sprostá slova jsou citací z knihy, BEDNA - ZABÍT SRÁČE. Ti, jenž mají slabá srdíčka BUCH, BUCH, BUCH, ať to raději nečtou. Aby vás nePICLO. A nebo vás picnu PIC, PIC, PIC, já. Vyvarujte se infarktu. Proč ta sprostá slova, ptáte se? To proto, aby byla ukázána jistá vulgarita kloubící se s krásou tohoto perfektního příběhu. JOP. A pokud vás zajímá víc podrobností, klikněte na recenzi u této knihy. Ale nejdřív ten komentář, než bude zavražděn. :-) :-) :-) TUF!

Citát: Špiním si ruce rád. Miluju zabíjení. Těší mě a uspokojuje. Nechci se o to s nikým dělit.

Jop. Tohle byla bomba! BUM. Teda jako musím přiznat, že mě trošku nasralo, PIC že to někdo označil za komiks – to jako fakt? Je to román s ilustrovaným bonusem. Toho bonusu je asi 30%. Ale na druhou stranu jsem rád, protože jinak bych si to nekoupil. Vím, že v tom máte zmatek, ale vysvětlovat vám to nemá smysl. Mou slabost by stejně nikdo nepochopil. Hlavní SRÁČ je docela pako, ale já si to PAKO oblíbil. Něco podobnýho jsem měl s Dextrem. Sériový vrah a takový borec. JOP. Pravda, Dexter nezabíjel děti. Nah. PRÁSK.

Malá ochutnávka:
No a tím se dostáváme k tomu míň lichotivýmu hodnocení. Co to je, tohlencto?! To má bej mučení? Kurva! Asi jste mysleli, že jsem kancelářská krysa a bude mi to vadit, co? Hele, já se nastěhoval nábytku a natahal mrtvol. Bez spánku, vody i jídla jsem řídil dlouhý hodiny náklaďák a mockrát jsem byl někde zavřenej nebo spoutanej. Má to mí jako asi ňákej psychologickej efekt, že je to úplně zbytečná práce, protože nosit bedny po jedný do vejtahu je fakt na hovno. A kdovíjak v prdeli z toho nejsem.

Je to nádherně propracovaný. Nejhorší na tom jsou ty přeskoky v čase. BUCH, BUCH. Musíte si totiž dávat velký pozor, co právě čtete. Někdy se dějem dostáváme až o několik let dozadu. Jenže POZOR si musíte dávat nejen na roky, měsíce a dny, ale i na ČAS. Tak že nah, nevadilo mi to zas tak moc, ale je potřeba si to hlídat, jinak budete v píči. Možná jako největší maso v příběhu bych označil scénu „štípnutí od Komára“. Celá ta BDSM scéna je fakt BOMBA. A hlavně lecos vysvětlí. Konečně v tom máte jasno, ale jakoby to furt nechcete pochopit. A i když víte, že to víte, stále lpíte na tom, že nic nevíte. BUM. A už vůbec nechápete, že tak MOC stojíte o pojebanou brejlatou buznu, co si ze všeho dělá prdel a nemá úctu naprosto k ničemu. BUM. Jop!

Citát: Vo nic nejde. Prostě tvůj život končí. A o ženušku se taky postarám, neboj.

Což ovšem neznamená, že to ostatní kolem za to nestojí. Naopak. Aby jste si SRÁČE pořádně užili, musíte vědět, jak a PROČ k tomu všemu došlo. A to je právě na tom to nejgeniálnější. Všechno to vracení se v čase má smysl. Pomalu, ale jistě skládáte střípky informací a jako puzzle se vám před očima sestavuje celý ten BORDEL kolem SRÁČE. To, že ho vlastně milujete od začátku vám z hrůzou výbuchu v hlavě BUM, PIC připomene, jaký že je to vlastně sráč . . . a vy ho stejně máte rádi! Stydíte se za sebe alespoň trošku? CVAK. Doporučuji všem magorům a milovníkům sériových vrahů. Ano, JOP je jich tam několik.

Citát: Hlavně si dávej pozor, ať ti neumře. Jako bývalý patolog se nemůžu dočkat, až budu řezat pro změnu do něčeho živého.

A teď trochu k formě psaní. O časech a (z)vracečkách už jsem psal. Ale je tu ještě pár zajímavostí. Část příběhu vypráví SRAČ část vypráví ta „s tlustou PRDELÍ“. Oba dva to provádějí v ICH formě. Tak že někdy musíte rychle přeCVAKNOUT do ženskýho nebo mužskýho módu. Navíc jako BONUS jsou tu ty kresby. Některé vytvářejí jen kulisu pro opakování psané scény, (furt to není komiks) ale některé jsou vloženy přímo do textu. Jsou to malá komiksová okna stylem BUM, BUCH, PIC, CVAK . . . atd. Je to hravé JOP, a velmi zajímavé. A tak si řeknete „mrdat ježka“, já si to chci užít v plné míře. BUM. Je to surové, brutální, sprosté a poučné. Navíc si možná ani neuvědomíte, že u některejch pasáží brečíte SMÍCHY. Fakt BRUTUSTÁN. Že já se nabrečel. JOP!

Citát: Dobrý motiv k vraždě: Řekl mi, že jsem tlustá . . .

Humoru je tu hafo. Dokonce, když už si myslíte, že SRÁČE, dokonale znáte, dokáže vás kdykoliv překvapit a kupodivu i rozesmát. ŤUK, ŤUK. Jako fakt. Mě tedy překvapovala skoro každá kapitola. Všechny ty informace o KAKTUSECH, bordelech, vraždách, mučení, NÁHRDELNÍKU, sebevraždách i jedné jediné pravé LÁSCE, to jako byla síla. JOP. Celé jsem si to neskonale užíval. Pravda, někdy jsem BLIL, až jsem brečel (už zase), ale skoro vždy jsem byl spokojen a mnohdy i hodně překvapen. Dokonce, když SRÁČE vraždili (zase), jsem si říkal, zda si vzal ty svoje trenky se smrtkama. Paní Zvelebilovou si určitě zapamatuju BUCH, BUCH, BUCH, a zamiluju. Už jsem si od ní objednal k zakoupení všechny JEJÍ knihy. (Další tři) Doufám, že budou minimálně stejně tak dobré jako tahle. JOP. Snad mě NEZKALME . . NAH NAH, to by mi snad neudělala. NAH. Kde sehnat báseň „Mrdat ježka“ najdete v recenzi.
PS – Jop je ano, Nah je ne.

Citát: Doufám, že mě popravíš nebo mi aspoň pudeš na pohřeb, abys mi pochcala hrob. . . „slibuju“

Hele, ještě neodcházejte. BUCH. BUCH. BUCH. Já jsem ještě tady. Sem se ňák rozjel, no. To ty bedny! JOP. Zaujala mě v příběhu, mimo jiné, i dvě zajímavá slova. A to jsou TATRAMATKA a TYRISTORKA. Starší vědí JOP, a mladší NAH. Ale není problém si to najít na netu. Z příběhu jsem vypsal snad dvacet super citátů. Vím, že některé jsou vytrženy z konceptu, ale mrdat ježka. A tak jsem ty citáty PICNUL paní Zvelebilové na její DK profil. Tak že si je klidně přečtete. Jako doplněk k recenzi i komentáři. Ještě nikdy jsem se u komentáře tak nerozvášnil a stále se mi nechce končit. Už mě dokonce i tvrdne. JOP. STOP.

Citát: Kdyby pohledy vraždily, byl bych tuhej.