Černý pes
Stephen Booth
https://www.databazeknih.cz/img/books/74_/7403/mid_cerny-pes-xmn-7403.jpg
4
40
40
Ben Cooper a Diana Fryová série
1. díl >
Poklidný středoanglický venkov, oblast plná vápencových skal, které příroda ohladila do nejroztodivnějších tvarů, jež probouzejí představivost místních lidí. Starousedlíků, jejichž rodiny tu žijí po celé generace. Vyprávějí si své legendy, chovají se podle zavedených pravidel a nemají rádi nikoho, kdo přichází odjinud. S tím se musí vyrovnat i Diane Fryová, konstábl policie oddělení, která na nové místo nastupuje nejen uprostřed žhavého léta, ale také na počátku vyšetřování smrti mladičké Laury Vernonové. Vernonová byla dcerou právě z takové zbohatlické rodiny, která se do vesnice Moorhay nad Edendalem přistěhovala, ale s místními lidmi se nesblížila. A tak není divu, že nikdo pořádně neví, co byla zač a kdo ji mohl natolik nenávidět, aby ji zavraždil. Ani starý Harry Dickinson, který její tělo objevil, policii příliš nepomůže. Naopak se zdá, jako by pátrání spíš bránil. A nejen on. Něco jako by zamlčovali i její rodiče. Ale copak může být něco důležitějšího než najít Lauřina vraha?... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Black Dog, 2000
více info...
Přidat komentář
Detektivky od Bootha mám ráda, je to ten typ knih, kdy nejde jen o konkrétní vraždu/vraždy, ale také o život vyšetřovatelů a hlavně o prostředí ve kterém se děj pohybuje.
Souhlasím s honajzem - kydů okolo je tam nepočítaně. Až na straně 54 se teprve dozvídáme bližší info o případu.
Celou knihou se otravně během pátrání neustále opakuje STAŘÍK/MUŽ SE PSEM, jako by tam ten pes nějak extra zvlášť figuroval.
Otázka čtenáře, který nečte moc detektivky, ani je nesleduje: Rektální teplota se měří na místě činu?
Text se míchá s popisem okolí, počtem obyvatel, popisem zahrádek a květin nebo odlesků bot, přemýšlením vyšetřovatelů, kde sedává manželka podezřelého a co dělá Fryová po práci, co jí, to s tou botou na stránce o Číňance je taky dobré, o Cooperově schizofrenní matce tam nemuselo být tolik detailů....prostě všeho zbytečně mnoho.
Pár podivných nebo zbytečně detailních hlášek, kterých tam jsou tuny:
...a houbičkou na modrém plastovém držátku umýval hrnečky...
...držel hůl a její slonovinová rukojeť ve tvaru vlčáka jako by se z ošoupané mosazné tyče upřeně rozhlížela kolem. ( rukojeť se rozhlížela?)
Fryová nikdy dřív slepici tak zblízka neviděla. Polkla a přísahala si, že už nikdy nespolkne jediné vajíčko. (muž slepici zakroutí krkem, neboť je zraněná- "vy jste ji zabil!" nechápala Fryová (drsná, bystrá, karate provozující komisařka by ji tím pádem očividně nechala se trápit, protože je taková hloupější jak vidno).
...seděla vzadu za dopraváky v šustivých, žlutých fluoreskujících vestách. ( kolik jich na sobě si měla?)
...pantofel ležel na boku, šokující a obscénní svou obyčejností. ( uh???)
No prostě pointa příběhu není tajemná ani hrozivá, spíš vypovídá o nehodě, takže nic, za co těch +- 400 stran stálo. Vynechat polovinu keců, tak má ani ne 200 stránkový příběh o děcku, které většina litovala, a na druhou stranu zatracovala a nenáviděla. A takových rozporů tam je plno.
Hm ne, nezaujalo a rozhodně další díly číst nebudu.
Velmi pomalé posouvání v ději, utopené ve spoustě zbytečných popisů, kdy se brzy člověk ztrácí v tom, kde se co zrovna děje a proč. Uzemnily mne scény, kde nejenom, že se najde teniska, ale je popsáno i to, že leží na stole na novinách, je popsáno, co se v těch novinách píše, jaké jsou rubriky na druhé straně... jako sorry, takhle můžu napsat 600stránkovou knížku taky, ačkoliv v ní půjde vlastně o houbeles. Za zhruba pětinu knihy jsme se dozvěděli, že se v lesích hledá holka, a že není jediná, která se ztratila.
Ben Cooper a jeho nová kolegyně Fryová vyšetřují smrt patnáctileté dívky. Podezřelých je mnoho, záhadných okolností také. Cooper samozřejmě vyřeší nejen vraždu, ale popere se i s mnoha svými černými psy.
Detektivka, v níž je stále něco nevyřčeno, stále něco probleskává pod povrchem. Detektivka o střetu slušnosti, citu, hrdosti a morálky s jejich protipóly. Konfrontace přátelství a využívání lidí pro svůj prospěch. Střet stáří s mládím - kdo má větší lidské kvality?
Velmi kvalitní detektivní román s hlubokým psychologickým obsahem. Co chybí v napínavosti bohatě nahrazuje barvitým prokreslením postav.
Detektivka z vesnického prostředí, která by mohla být i zajímavá, kdyby nebyla tak hrozně, ale vážně hrozně upovídaná, obsazená nezajímavými hrdiny a vyprávěná nudným stylem. Ne, že by Stephen Booth neuměl psát, jen se možná až příliš snaží napodobit atmosféru konkurenčních Midsomerských vražd, a výsledku nějak chybí pověstná špetka anglického humoru. Celé je to natolik přízemně civilní, až všichni ti vnitřní démoni, kterými jsou postavy permanentně ovládány, působí vysloveně uměle. Navíc se zápletka vleče, přičemž v závěru se pouze potvrdí podezření, jež má detektiv po celou dobu v hlavě, avšak chybí mu páky, jak domnělé viníky přimět mluvit. Takže žádné zásadní překvapení ani zvrat, jen tvůrčí nutnost zdůvodnit, proč policisté po celou dobu vlastně lovili v nesprávných vodách. Alespoň zůstala zachována vnitřní logika a čtenář tak není nucen skřípat zuby nad vším tím balastem. Kdo tedy rád poklidnější nadstandardní čtení, plné popisů krás venkova a přírody vůkol, neměl by být zklamán.