Bez lásky
Alice Oseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502738/bmid_bez-lasky-02t-502738.jpg
4
202
202
Randění + sex = láska. Nebo to neplatí? Od autorky bestsellerové série Srdcerváči. Georgia ještě nikdy nebyla zamilovaná, jako správná romantička posedlá fanfikcemi ale věří, že tu pravou osobu jednou najde. Když se dostane na univerzitu, má k tomu skvělou příležitost. Jenže zatímco ostatním nedělají vztahy potíže, ona si neví rady. A s tím, jak se před ní vynořují dříve neznámá označení – asexuální, aromantická – si připadá čím dál nejistější. Opravdu je odsouzená k životu bez lásky? Nebo celou dobu hledá něco jiného, než by měla?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
Loveless, 2020
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Nemůžu říct, že mě to nebavilo. Ale částmi mi přišlo, že je to až moc rozvláčné. Prezentace LGBTQ+ ba mě bohužel působila moc dramaticky a násilně. Bylo toho zkrátka moc. A replika na konci od Rooney s vyznáním lásky byla hodně přitažená za vlasy, přestože jsem rozhodně zastánkyně hlubokých přátelství a souzním s myšlenkou, že přátelství není méně než partnerský vztah. V zásadě knížka neprezentovala nic, co by se bilo s mými hodnotami, a přesto z ní mám rozpoluplné pocity.
Páni. Přečíst čtyřistastránkovou knížku za méně než 24 hodin už se mi nepovedlo opravdu dlouho. Kniha neskutečně rychle utíkala a já jsem se po půlnoci přistihla, jak ji svírám a čekám, až věci obrátí k lepšímu. Za to děkuji krátkým kapitolám.
Sama se nacházím v aroace spektru a v téhle knížce jsem se až děsivě moc poznávala, ač ještě nejsem ve věku hlavní postavy. První zhruba dvě třetiny knihy mi přesně odpovídaly a chvílemi jsem musela knížku zavírat, abych vstřebala, co všechno vlastně vnímám jinak než alloromantičtí a allosexuální lidé a co mi nikdy nedošlo. A hlavně, co to pro mě znamená. Zbylá třetina knížky pro mě byla horší. Chvílemi jsem se vžívala do postav a byla ráda, jak se děj a hlavně Georgia vyvíjí. Jindy mi bylo do breku, protože sama v této fázi ještě rozhodně nejsem. V ledasčem mi to otevřelo oči.
I když své bytí aroace osobou prožívám jinak než hlavní hrdinka, přeci jen je to spektrum a jak je několikrát opakováno v knize, žádný aromantik/asexuál není stejný, bylo to dobře a přesně popsané. I kdybych se v problematice neorientovala, myslím, že bych pochopila, co se Georgii děje. Za to můžu děkovat tomu, že paní autorka píše z vlastní zkušenosti a mám dojem, že v této knížce tak nějak popisuje svůj vlastní život (například i ona vyrostla v Kentu a studovala na univerzitě v Durhamu anglickou literaturu).
Jediné, co mi na knížce vadilo, byl občasný kostrbatý překlad různých LGBTQ+ termínů. Za to ale může spíš náš jazyk než co jiného a asi bych to nepřeložila lépe.
Doporučuji celým svým srdcem.
(SPOILER)
Kniha se mi líbila, protože obsahovala reálné situace, které jsem si dokázala představit. Taky se mi moc líbila vedlejší linka Pip a Rooney. Chudák Jason.
Georgia přijíždí na vysokou školu s jediným cílem: zamilovat se. Naštěstí má skvělou spolubydlící Rooney, která jí s tím pomáhá. Georgia si vysnila skvělou LOVESTORY ale z reálu se jí chce zvracet. Jako jedna z možností se nabízí i její kamarád Jason a Georgia se rozhodne, že jestli má s někým šanci, tak s Jasonem. Ale když se později políbí, Georgie dojde, že je AROMANTICKÝ ASEXUÁL, tudíž, že se nikdy nezamiluje, a tím se taky vysvětlí její nechut k líbání a k sexu. Když o tom řekne Rooney, tak jí R navrhne, aby zkusila dát pusu s ní. Přitom je ale uvidí Pip, která je do Rooney tajně zamilovaná a naštve se. O pár měsíců později se usmíří.
Georgia společně s Pip, Jasonem, Rooney a jejím velikým LGBT podpůrcem z pride spolku Sunilem dají dohromady shakespearovský spolek a secvičí představení, ale den před premiérou si Rooney a Pip vyznají své city a málem se spolu vyspí. Ronney vyděsí vážnost jejich vztahu a proto uteče. Georgia ovšem všechny usmíří a představení je úspěšné. Všichni si uvědomí, že platonická láska může být stejně silná, jako ta romantická.
Fav postava: Rooney
Další super kniha od Alice Osenman, četla jsem to už podruhé. Za mě 4 hvězdy
Tak tohle jo úžasná kniha (jako jo žádný zázrak už jsem četla i lepší ale i tak mega super)
Od autorky je to první kniha co čtu a vůbec nebyla zklamaní
Celé to bylo psané tak hezky a roztomile že jste se nad tím prostě čas od času museli pousmát
Sympatické mi byly snad všecky postavy (nejvíc Pip a Sunil)
Na závěr doporučuji knihu všem
Ať už nad těmihle tématy přemýšlíte nebo ne knihu si užijete v obou dvou případech
PS: jako velký milovník divadla a nadšený člen dramaťáku fakt oceňuji že se na pozadí řeší divadelní hra :-)
80% - "Existuje tolik věcí, které nikdy nezkusím. Nebudu na ně dokonce ani mít chuť, ani je nebudu chtít zkusit. Tolik věcí, které jsem brala jako samozřejmost - první společné bydlení, první tanec na svatbě, děti. Nebudu mít nikoho, kdo se o mě postará, až budu nemocná, kdo se bude se mnou po večerech dívat na televizi, kdo se mnou pojede na párovou dovolenou. (...) Jako bych truchlila. Truchlila kvůli falešnému životu, bájné budoucnosti, kterou ale nikdy neprožiju. Neměla jsem tušení, co se mnou teď bude. A to mě děsilo. Panebože. Hrozně jsem se bála."
Georgia nastoupí na univerzitu, ovšem mnohem víc než učení řeší to, že ač je nadšená čtenářka romantických fanfikcí, ještě nikdy s nikým nic neměla. A co víc - za (ne vždy úplně konstruktivního) přispění svojí kolejní spolubydlící pařmenky Rooney zjišťuje, že zřejmě ani s nikým nic mít nechce. S klukem, s holkou, prostě s nikým.
Už pochopit to je pro ni obtížné (a kdyby neměla staršího spolužáka Sunila a jeho pride partu bylo by to asi nepravděpodobné), ale vyrovnat se s tím se zdá být úplně mimo její možnosti. Je sice introvertka, ale dokáže žít bez vztahu? Bez lásky? Mohou jí to všechno, o co přijde, když přijme svoji orientaci (kterou neuznávají ani někteří gayové), nahradit dobří přátelé? Zvlášť když svým dvěma nejbližším přátelům Pip a Jasonovi při pátrání po vlastní sexualitě velmi ublížila?
Příběh je čtivý a hlavní hrdinky mi bylo místy líto, jak se tak zmateně potácela životem a neveselými představami o svojí budoucnosti. Ovšem někde mi přišlo, že to autorka moc nevychytala - že je někdo zmatený v osmnácti, to chápu, ale že pojem asexualita musí vysvětlovat svojí zjevně rovněž asexuální 30+ sestřenici, tomu se mi nechtělo věřit - OK, je to kniha určená pro mládež a asi je jejím cílem mladé v tomto směru trochu vzdělat, ale někdy mi to přišlo až moc okaté, jako učebnice zabalená do trochy děje. Stejně jako když autorka mnohokrát zmiňovala, jak Georgia pořád čte romantickou fanfiction, a přitom potřebovala drahnou dobu a pomoc několika přátel na to, aby šokovaně rozklíčovala, že tyjo, běžní lidé si při představách o sexu představují sami sebe a touží po někom konkrétním! To tedy fakt nevím, jakou romantickou Drarry FF to vlastně četla, že ji tohle poznání netrklo dřív:-)
Jestli znáte Srdcerváče, tak tohle má úplně stejnou atmosféru, akorát to není komiks, ale je to 400strankový román. Délkou se nenechte odradit, čte se to velmi lehce a rychle. Ze začátku jsem o volbě knihy trochu pohybovala, protože děj na mě byl že začátku opravdu hodně pubertální, ale po zabydlení hlavních hrdinů na vysoké škole to konečně začalo být velmi zajímavé i pro mě, která jsem o 20 let starší než postavy v knize. Hlavní hrdinka si pomalu uvědomuje, že její sexualita je jiná než u ostatních. V knize je krásně popsaná její zmatenost, osamělost a obtíže s přijetím skutečnosti, že je aromantická a asexuální. Popravdě jsem o tomto tématu dosud nic neslyšela, takže určitě jsem se z knihy i něco přiučila. Počítejte s tím, že stejně jako v Srdcerváčích, v knize není snad jediná běžná heterosexualní postava, ale postavy se mi nezdály zasazované do příběhu na sílu.
Nejlepší na tvorbě Alice Oseman je ovšem to, že celý příběh je vyprávěn neuvěřitelně mile, všechny postavy prostě musíte milovat a z knihy doslova září pozitivní energie přijetí člověka, ať je jakýkoliv. Ať už tedy máte osobní zkušenosti nebo mindráky jakékoliv, tahle kniha vám opravdu dovolí prožít si pocit přijetí od okolí i přijetí sama sebe a to přitom vůbec nemusíte být součástí LGBT+ komunity. Pocit přijetí mnohdy zoufale potřebuje každý a zvlášť děti ve věku teenagerů, pro které je tato kniha určena primárně. Vůbec nemám pocit, že by se kniha do "dětí" nějak uměle pokoušela zasévat semínka pochybností o jejich vlastní orientaci a nabádála je k tomu, aby se zařazovali mezi LGBT+ jen kvůli tomu, aby byli cool a zajímaví, jak má mnoho dospělých poslední dobou pocit (občas včetně mě samotné). Co já bych za takovouto knihu ve svých teen letech dala - tehdy byly jen dívčí romány o krásných patnáctiletých holkách, které o prázdninách prožívaly svoje první vášnivé románky (dobrý den paní Lanczová, vaše romány jsem milovala, ale možná bych tehdy mnohem víc potřebovala číst i něco takového jako je Bez lásky).
Příběh knihy jako takový je vlastně strašně primitivní, po obsahové ani jazykové stránce nečekejte žádné literární veledílo (opět velká podobnost se Srdcerváči), ale s přihlédnutím k věkové kategorii, pro kterou je kniha primárně určena a k tomu, jakou záslužnou činnost dělá (ať už obeznámení s méně známým tématem asexuality, tak především se zaséváním větší obecné tolerance mezi lidmi), nemůžu jinak než knize dát pět hvězdiček a vím, že až mé děti povyrostou, na knihu je nenápadně nasměruji.
Mám pocit, že Alice Oseman s jej sériou Motýliky/Srdcerváči rozprúdila u nás akýsi opätovný záujem o komixy. Aspoň z môjho pohľadu to tak je, pretože pred Motýlikmi som nejak neregistrovala tento literárny druh. I keď doma mám Solitaire, jej (predpokladám) prvotinu, nečítala som ju, ale komixy áno. Aj preto som bola zvedavá na štýl a tému v knihe Bez lásky.
Násť som mala pradávno, no i tak si rada prečítam young adult príbehy. Jednak, aby som bola ako tak v kurze a vedela, o čom je dnešná mládežnícka literatúra a aj preto, aby som mala nejaké tipy na knižky pre moju už čoskoro -násť ročnú dcéru. Čo sa týka konkrétne tejto “Osemanky, ja ako rodič, ju rozhodne odporúčam dospievajúcim deťom rovnako, ako rodičom, ktorí chcú byť pripravení- najmä v prípade, že svoje dieťa milujú a aj keď mu nie vždy rozumejú, chcú mu byť na blízku a oporou v každej situácii.
Bez lásky je príbehom hľadajúcej sa Georgie. Nechápe, prečo sa jej v živote nedeje to, čo v životoch rovesníkov. Nerandí, nebozkáva sa, nemá túžbu vpadnút do tínedžerského vzťahu plnom poznávania nepoznaného, a to ani v dobe, kedy sa lúči so strednou školou a byť pannou je divné, nie to ešte byť TOU, ktorá nikdy nikoho nepobozkala. Georgia sa preto cíti zvláštne. Nechce to, netúži po tom, ale je presvedčená, že by už všetko objavovanie mala mať za sebou, veď všetci to tak robia. Do vysokoškolského života vpláva tak, ako opúšťala strednú, bez skúseností, ale s najlepšími priateľmi Pip a Jasonom po boku. Zaujímavou postavičkou, navonok suverénkou, je internátna spolubývajúca Rooney. Počas svojho hľadania sa, dostáva Rooney nápady ako Georgii s jej problémom pomôcť a aj vďaka tomu introvertná Georgia veľa vecí robí zle, z nesprávnych dôvodov. Vzniká viacero zápletiek, nejaké roztržky medzi partiou priateľov. Na pozadí príbehu je len šmuha štúdia, viac sa autorka zamerala na dianie v internátnej izbe, na párty a v študentských spolkoch. V jednom takom sa Georgia spoznala so Sunilom. Je to veľmi príjemná, rozvážna a múdra postava.
Ak ste čítali komix alebo videli seriál Motýliky (originál Heartstopper) isto viete, že byť heterosexuálom u Oseman nie je dosť “cool, preto sú postavy hlásiace sa k lgbtq+ preferovanejšie. Čo je ale skvelé, pretože v Bez lásky som sa naozaj dozvedela výrazy a orientácie, ak to tak môžem nazvať, o ktorých som ani nepočula. Vzdelávanie takouto formou je aj pre mladých ľudí určite prijateľnejšie, ako nasávanie názorov, poväčšinou subjektívnych a zastaralých, vyučujúcich v škole. A aj to len v prípade, ak sa k témam sexuality a sexuálnej výchovy v niektorých školách deti dostanú. Nejde ani tak o hľadanie vlastnej orientácie, i keď v prípade potreby áno, ide aj o pochopenie “inakosti vo svojom okolí, všímanie si signálov, že priateľ potrebuje oporu a najmä, že všetci sme cítiace ľudské bytosti.
Táto knižka bola miestami rozvláčna, hlavná hrdinka mala nespočet vnútorných monológov a dilem, ale neberiem to ako výrazné mínus. Skrátka nechápala, čo sa s jej životom deje. V krátkej epizódke si Georgia vypočula nepríjemný rozhovor, ktorý ju zasiahol. Prečo niektorí rodičia nerešpektujú rozhodnutia a potreby svojich detí? A nedeje sa to len v puberte. Áno, ako rodič mám potrebu svoje dieťa vychovávať, ale prečo mu nanucovať niečo, na čo nie je pripravené alebo to jednoducho nechce! Aj toto Georgii pomohlo zistiť prečo a čím je iná. V knihe nám autorka tiež ukáže, že nielen hetero, ale aj medzi homosexuálmi sú takí, ktorí iných queer ľudí odsudzujú a majú voči nim predsudky.
„Som rád, že si bola zvedavá. Zvedavosť je vždy dobrá.“
Knihu dostala dcera k Vánocům, tak jsem si ji též chtěla přečíst. Nejsem sice cílová skupina, ale nebylo to zas tak špatné. Ze začátku mě to tedy moc do děje nevtáhlo, ale druhá polovina knihy byla fajn. Beru jako plus, že jsem se dozvěděla něco nového :-).
Moc se mi to líbilo. Do hlavní hrdinky jsem se dokázala v pár okamžicích vžít a chápat přesně co tím myslí. :DD Celá myšlenka knížky je opravdu moc hezká.
Láska je v lidském životě potřeba, ale nemusí to být jen ta romantická.
Platonická láska je úplně stejně validní a stejně potřeba.
S kým byste potom řešili když vás partner/partnerka naštve? :DD
Tak za mne skvělý, čtivý. Ač nejsem cílovka tak mne to vtáhlo do děje hned po pár stránkách. Škoda že takové knihy nebyly za mého dospívání.
Knihu mi vnutila dcera, na podobné téma jsme nedávno vedly hovor. A musím říct, nijak mě nebavila. Byla utahaná a rozvleklá, ale hecla jsem se a dočetla do konce. Třetí hvězdičku dávám, že jsem se něco přiučila.
Tohle byla hrozná nuda. Druhá hvězdička za neobvyklé téma. Ale kdyby kniha byla tak poloviční bylo by to mnohem lepší.
Příběh mě bavil, občas se mi táhl a to kvůli tomu, že mi postavy připadaly, že se chovaly spíše furt jako středoškoláci a řešili moc drama, zápletek mohlo být klidně míň, ale líbilo se mi objevování sexuální orientace a jak se nikdo nebál mluvit o všem.
Kniha je velmi čtivá. Líbilo se mi, jak autorka uchopila téma a jakým způsobem hlavní postava řešila svůj vnitřní problém.
Zároveň vím, že kdybych dopředu věděla, o čem kniha je, tak bych po ní nesáhla. Jelikož přímo téma LGBT... není mé blízké téma.
4,5/5
(knihu jsem četla v angličtině)
Po přečtení I Was Born for This jsem se dost bála, jak se mi bude líbit Loveless. A jsem fakt nadšená!
Hlavním tématem v této knize je asexualita a aromantičnost. Líbilo se mi spojení univerzity, hledání sebe sama a divadla. Místo zde ale má i přátelství.
Nebudu lhát, oblíbit si hlavní hrdinku mi chvíli trvalo. Na jednu stranu jsem ji podporovala v tom, na co se snažila přijít a prožívala s ní těžké chvíle. Na stranu druhou jsem ale kolikrát nechápala její rozhodnutí. Velmi mě zaujala role Rooney, která do příběhu vnášela ještě jedno nelehké téma. Celá parta kolem divadla mi přirostla k srdci!
Kniha se moc dobře četla, angličtinu jsem ani nevnímala, takže doporučuji i pokud si třeba nejste stoprocentně jistí.
V knize je hned několik zvratů, každý jsem naplno prožívala a mnohdy byla i překvapená, jak se bude příběh vyvíjet.
Co se romantické linky týče, můžeme jich zde sledovat hned několik. Většinou ale bylo poměrně jasné, jakým směrem se budou ubírat.
Celkově se mi kniha moc líbila, těším se na další od autorky a můžu moc doporučit!
Úžasně jsem se vžila do postavy. Líbilo se mi, jak dobře byly popsány Georginy pocity. Příběh utíká neuvěřitelně rychle.
(SPOILER) U knihy jsem několikrát brečela. Příběh Georgii mi trochu připoměl můj příběh. Taky jsem si myslela že jsem "ARO ACE,, ale nakonec jsem zjistila že s někým žít chci a nehnusí se mi to. Georgia taky navíc měla štěstí že měla kamarády kteří ji podporovali a radili jí
Štítky knihy
homosexualita pro dospívající mládež (young adult) LGBT, queer, LGBT+ asexualita, aromantičnostAutorovy další knížky
| 2019 |  Srdcerváči. Kniha 1 |
| 2014 |  Solitaire |
| 2019 | Srdcerváči. Kniha 2 |
| 2020 | Srdcerváči. Kniha 3 |
| 2021 | Srdcerváči. Kniha 4 |
(SPOILER) Je super, že na rozdiel od úplne všetkých ostatných knižiek o márnom hľadaní vzťahov hrdinka tohto dielka neskončí na konci šťastne zamilovaná v náručí toho pravého. Knižka prináša hneď niekoľko myšlienok, s ktorými sa stotožňujem: že priateľstvo je dôležitejšie než láska a že sa netreba nútiť byť ako ostatní. To druhé síce young adult nalieva do svojich čitateľov od nepamäti, ale nikdy nie konkrétne v tejto otázke.
Kniha sa mi však nepáčila. Pretože dobrá, originálna, ba ani správna myšlienka, myšlienka, v ktorú verím, nestačí. Podanie je dôležité. A podanie na plnej čiare zlyháva. Hlavnú hrdinku Georgiu som príšerne neznášala. I napriek tomu, že som s ňou niektoré veci mala spoločné. Ale prečo preboha v takom nizučkom veku rieši, že sa jej ešte nikto nepáčil? Prečo preboha chce byť silou mocou ako ostatní? Prečo si preboha myslí, že je jediná na svete, kto sa ešte v osemnástich nebozkával? Jej vysokoškolský život bol v porovnaní s tým mojím dokonalý raj. No ona si ho neváži.
Je to typické young adult – všetko je popísané plytko, povrchne, psychologizácia odfláknutá, premýšľania neveľa. A keď už, tak myšlienky opakujúce sa dookola v neuveriteľne otravnom, nijako sa nerozvíjajúcom kolotoči.
Ani všetky myšlienky tejto knihy sa mi nepáčili. Predovšetkým knižka vtĺka do hlavy, že chcieť sa s niekým bozkávať či rovno vyspať sa musíte už od prvého okamihu, ako ho, čo i len na fotke, uvidíte. Georgia sa pokúša vyberať si partnerov výlučne len podľa vzhľadu. Hoci sa kniha volá Bez lásky, vlastne nerieši lásku, len telesnosť.
Vedľajšie postavy sú rovnaká katastrofa ako Georgia. Konflikt medzi Georginými kamarátkami Pip a Rooney je silený. Autorka vôbec nevyužila príležitosť priblížiť nám myslenie a cítenie ľudí, ktorí sú od nás odlišní.
Knižka vedie dievčatá k veľmi zbrklým a unáhleným vyhláseniam o vlastnej sexualite. Ja nemám problém s tým, že by Georgia bola asexuálka. Ja mám problém s prikrátkou a pokrivenou cestou, ktorou k takémuto záveru dôjde.
Posledným klincom do rakvy boli pre mňa neprechýlené mená. Nevedela som preto poriadne, čo je krstné meno a čo priezvisko!