Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230729/bmid_bezbarvy-cukuru-tazaki-a-jeho-leta--cI9-230729.png
4
1158
1158
Cukuru Tazaki byl na střední škole jedním z pěti členů party, která ho ze dne na den vyloučila ze svého středu, aniž mu někdo z jeho kamarádů řekl proč. Tazaki utrpěl ztrátou přátel duševní otřes a zabýval se dokonce i myšlenkou na sebevraždu. Dlouhých 16 let poté přiměje přítelkyně Sára Tazakiho, aby vyhledal své bývalé kamarády a získal odpověď na otázku: PROČ? Ani v tomto díle autor své čtenáře nezklame – charakteristický literární styl vytváří výjimečné dílo a čtenáři jsou znovu pohlceni Murakamiho magickým světem…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši / 色彩を持たない多崎つくると、彼の巡礼の年, 2013
více info...
Přidat komentář
První nebo druhá knížka, kterou jsem od Murakamiho četl. V mnoha svých románech jsou jeho protagonisté mladší osamělí muži- introverti, stejní nebo podobní jako Cukuru. Mám pro tyto "hrdiny" sympatie a fandím jim. Líbí se mi také atmosféra příběhu a Murakamiho styl vyprávění.
Ještě se mi nestalo, že by se mi nějaká Murakamiho kniha nelíbila. Ani tato není výjimkou, nicméně rozhodně se nekonalo stejné nadšení jako u Kafky, IQ84 nebo Konec světa. To, že se spousta věcí opakuje, mi vůbec nevadí, naopak, když si autorovu knihu otevřu, očekávám to. Samotný příběh mi ovšem přišel slabší, i když hlavní dějová linka je sama o sobě zajímavá. Pro mě ovšem příliš nefungovala, možná kvůli mírné antypatii k Cukuruovi? Celkově na mě kniha působí moc odměřeně. Mám z toho dojem, jako by se jednalo o povídku, kterou autor později rozpracoval na román.
Zatím jsem od Murakamiho četla pouze jeho povídky, takže jsem se chtěla konečně pustit do nějakého jeho plnohodnotného románu. Stejně jako u předešlých knih mě i tady Murakami okamžitě vtáhl do příběhu svým osobitým stylem psaní. Pokaždé, když jsem knihu odložila, jsem se nemohla dočkat až se znovu pustím do čtení. Moc se mi líbilo, jak byly všechny postavy realisticky vyobrazené a některé dialogy jsem si chtěla číst dvakrát, protože se mi ty smysluplné konverzace prostě líbily (v minulém měsíci jsem četla hodně absurdních dramat, takže se nyní na rozhovory mezi lidmi zaměřuji více, než obvykle). Určitě se co nejdříve pustím i do dalších knih od tohoto autora. 4.5/5
Příběh z reálné větve Murakamiho tvorby. Sice neobjevíme žádné paralelní světy, ale jako obvykle je hrdina podivnínský outsider se slabostí pro whisky a vážnou či jazzovou hudbu, který poměrně složitě hledá sám sebe a své místo ve světě. Snaží se odhalit podstatu bolestné ztráty z minulosti, aby mohl s čistou hlavou pokračovat ve vztahu, který se jeví velmi perspektivně. Tentokrát mi bohužel vadila ta odtažitost a chladnost psaní. Dialogy, které zní příliš literárně, hrdinové, kteří neustále analyzují sebe i ostatní s jistým odstupem, zpozvdálí a nezúčastněně. Chyběla mi tam aspoň troška temperamentu a větší emocionální síla. Je to ale Murakami, takže pořád dobrý. :o)
Moje první kniha od Murakamiho. Nálada knihy je strhující. Pro mě i zajímavé úplně odlišné prostředí a chování postav. Příběh sám o sobě je vlastně nudný, ale propojení se sny a jeho pojetí je strhující.
Haruki Murakami je můj oblíbený autor a Bezbarvý Cukuru Tazaki už pátý román, který jsem od něj četl. A je to opravdu typický Murakamiho román o vykořeněném mladém člověku, který musí podniknout cestu v doslovném i přeneseném významu. Opět nechybí hudební motivy, magické prvky, sex a celé dějové linky,které zůstanou na konci neobjasněné. Opět mě to skvěle bavilo a pořád ve mě příběh rezonuje. Poslouchal jsem audioknihu a klidný hlas Martina Myšičky dobře dokresloval atmosféru.
Kdyby to byl můj první Murakamiho román, byl bych nadšen, takhle jsem však měl stále trochu pocit, že už jsem to někdy četl. Opravdu hodně motivů z minulých knih se opakuje. Bezbarvý Cukuru Tazaki je skvělý román, Murakami však nedokázal překročit svůj vlastní stín.
Knižku mi odporučila kamarátka, vraj jej hlavná postava veľmi pripomína mna. S pochybným úsmevom som knižku zobral do rúk a... Cukuri ma nielenže pripomínal, on je v podstate moja Japonská kópia, zasadená do odlišných situácií. Niekedy som mal dojem že mi spisovateľ vidí priamo do hlavy. Šialené ako sa fiktívna postava pretínala s mojou realitou. Inak by som bol možno kritický, no toto ma tak udrelo že najradšej by som nedal päť, lež dvadsaťpäť hviezdičiek.
Velmi dobré, ale ve srovnání například s Honem na ovci přece jen nedosahuje těch nejvyšších met. To, proč je Murakami tak populární, tu ovšem najdeme v míře dostatečné: coby čtenář preferující velkolepá dramata typu Vojny a míru nebo Pána prstenů bych si myslel, že docela všední příběh ze současného Japonska - a Murakami coby autor jako takový - nebude nic pro mě, ale naprosto bych se mýlil. Příběh Cukura Tazakiho se mi naopak četl jako úžasné dobrodružství, měl jsem pocit, že v tu chvíli je to nejdůležitější příběh na světě, a zhltl jsem ho na jeden zátah.
Tato kniha mi hodně sedla. Místy trochu záhadná, ale obecně zaměřená na současný svět, ve kterém je tak snadné oddělit se od davu a upadnout do samoty. Kniha má ve výsledku hodně pozitivní poslání tím, jak se zaměřuje na ne/štěstí, samotu, přátelství a životní cíle.
SPOILER
Další výborný Murakami.Prostě umí psát.
Tazakiho vyloučili z party jeho nejlepší kamarádi, kvůli jedné lži co o něm rozšířila jeho kamarádka se kterou se neuměli jinak poprat i přesto, že věděli že to je výmysl.
Obviňoval sám sebe, málem padl až na dno.
Jeho nová kamarádka ho ovšem donutila přátele konfrontovat osobně. Většina se změnila k nepoznání a Cukuru zjistil, že ta která o něm šířila lži nebyla úplně psychicky v pořádku.
Opět vydařené prolínání snů s realitou.
„Na samém nejhlubším dně duše to Cukuru Tazaki konečně pochopil. Že totiž lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie. Že je spíš mnohem hloub dokážou propojit jejich vzájemné rány. Vzájemné bolesti a vzájemná křehkost. Nemůže být ticha bez bolestných výkřiků, [...] není smířlivého přijetí, pokud jsme předtím nezažili krutou ztrátu. Přesně tyhle věci totiž leží v kořenech každé opravdové harmonie a míru.“
Murakami není pro každého. Musíte přijmout jeho propojení snů s realitou. Vnímat víc náladu než příběh samotný. Pak budete polapeni. Já osobně pokaždé, když dočtu nějakou jeho knihu, tak mám pocit, že jsem uvnitř tak nějak uklizená, čistá, vypraná a vyžehlená. :o)
Má druhá kniha od Murakamiho. Asijské autory vůbec nečtu, takže je to pro mě vždy velký svátek a vlastně i exotika. Nějak si stále nemůžu zvyknout na odlišnou mentalitu lidí. Pro mě jsou některé myšlenkové pochody a jednání postav často velmi nepochopitelné, ale nějak mi to už k Murakamimu patří, ač se s postavami moc nedokážu ztotožnit, i tak se mi to četlo velice dobře.
Předchozí Murakamiho knihy se mi líbíly více, ale pořád to bylo čtivé a zajímavé (trochu nudily myšlenkové pochody hlavního hrdiny).
Příběh mladého Cukura Tazaki, kterého po přestěhování do Tokia na vysokou školu opustí jeho parta dobrých přátel ze střední. Cukuru je z toho moc špatný a dostane se i na pokraj svých sil. Nakonec ho jeho přítelkyně Sara přesvědčí, aby se po letech vydal za svými přáteli a zjistil, co se tenkrát vlastně stalo. Tím začne Cukurovo putování a odhalování tajemství z minulosti.
Zajímavý příběh, ve kterém mi vadily jen dlouhé pasáže přemítání a opakujících se myšlenek.
Zpočátku jsem se nemohla začíst a neustále ji odkládala. Až díky čtenářské výzvě jsem ji konečně dočetla a jsem ráda. Nakonec mě děj pohltil. Jen ten otevřený konec mě trochu zklamal, chtěla jsem aby byl Cukuru konečně šťastný!
Dávám za tři, protože něco na ten způsob už jsem od Murakamiho četla alespoň 3x. Ale Murakami je skvělý vypravěč a prostě musím číst, dokud nedoctu do konce. Je hezké, že se obvykle pasivní hrdina stal díky své lásce aktivním. :) To je něco, co se v Muramakiho knihách nevidí.
Moc pěkné. Kniha čtivá, napínavá, s tajemstvím. Postavy a příběh zajímavý, co víc si přát :-)
Nerozumím tomu "Haló" kolem Murakamiho. Vždy když čtu jeho knihu, jsem zprvu nadšená začátkem a zklamaná na konci. Ani tady to nebylo jinak. Prvních šestnáct stran jsem nadšeně hltala, pak ale na scénu přišla Sára (četla jsem anglickou verzi, nejsem si jistá jejím jménem v české) a začala se v tom nimrat. Byla mi dost nesympatická a bezcharakterní, podobně jako Cukuru. O jeho vlastnostech se vlastně čtenář dozvídal jen skrze popisu ostatních postav. A nejnudnější byl konec. Napjatě čekáte, co Cukorovi Sára sdělí, jak se rozhodne, místo toho zdlouhavou nudnou pasáž o nádraží v Tokyu a Cukurově neschopnosti. Místo toho, aby něco dělal, radši si sedne na nádraží a pozoruje životy ostatních. Paráda. Ještě by mě zajímalo, proč poměrně velká část Murakamiho tvorby je variace na Norské dřevo. Už bych si mohla dělat Murakamiho bingo. Mladý člověk, který neví, co se životem. Check. Vyprávěno zčásti retrospektivně někým kolem třiceti. Check. Podivné historky, které nejsou pro děj vůbec důležité. Check. Násilná smrt blízké osoby hlavního hrdiny. Check. Prolínající se motiv hudby v díle. Check. Explicitní popisy sexu nebo sexuálních fantazií. Check. Vlastně by předělávání Norského dřevo pořád dokola nevadilo, kdyby výsledky byly stejně dobré jako Norské dřevo.
Uhrančivý, melancholický Haruki. Bezbarvý, pestrobarevný Cukuru. A jako by těch nedořečených příběhů a toků, které nedosáhly svého moře nebylo v životě dost, také Murakami-san si novelou přilije svého doušku. Tazaki putuje, více v sobě samém, nežli fyzicky. A přesto je jeho pouť významná, plná vírů, hrázek, mělčin a veřejí, jako horská říčka. A skrz ní občas dohlédneme na dno budoucího, nebo spíše možného moře. Tak, že se srdce zalije slzami a oči se rozněžní vlastní introspekcí.
Štítky knihy
přátelství Japonsko japonská literatura psychologické romány samota melancholie hledáni sebe samaAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
"Koukej ten život prožít,jak nejlíp dokážeš.Jakkoli plochým a monotonním se může jevit,má cenu abys ho žil." 70%.